Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7694


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:22Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 02. června 2020 0:27Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:37Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 21. května 2020 21:32Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 26. května 2020 17:19Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:10Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:44Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 02. června 2020 16:02Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:46Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 24. května 2020 14:30Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 02. června 2020 22:44Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:46Mirelle Devény
 Postava Beckett Lewis je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:47Beckett Lewis
 
Michael Lawell - 10. listopadu 2016 23:48
thomas7430.jpg

Chodby před ošetřovnou


Lucca, Acai, Fabian, Alec



Jakmile jsem přišel, dostal jsem ránu do ramene od Acai, kterou jsem si zřejmě zasloužil, a hned poté objetí od Luccy. Poplácal jsem ho po zádech a usmál jsem se.
"Taky tě rád vidím," odpověděl jsem Acai se smíchem a pak jsem se obrátil zpět k Luccovi.
"No, však víš, jen tak jsem ležel v pokoji, nudil jsem se. Tys byl kde?" zeptal jsem se ho rychle. Povšiml jsem si, jak Fabian raději o kousek odstoupil. Zasmál jsem se a poslouchal jsem jejich rozhovor o Prasinkách a školním trestu. Ani jsem nevěděl, že měla Acai školní trest.

"Teď bych si dal zmrzlinu," podotkl jsem, když se všichni začali bavit o zmrzlině, na kterou je vzala Cor. Celou dobu jsem se jen usmíval a moc jsem vlastně ani nevnímal, co říkali. Tedy, vnímal, ale byl jsem trochu mimo a hleděl jsem do prázdna. V podstatě se celou dobu řešilo hlavně to, kam by se mohlo jít. Já bych klidně i zůstal tady. Rád si povídám s lidmi a je mi jedno kde. Když už byla zmíněná Cor, docela by se hodila ke Kenjimu. Přeci jen se hodně bavili a prostě by spolu vypadali dobře. Dál jsem přemýšlel a mezitím jsem koukal do zdi. Taky bych si dal kafe, pomyslel jsem si. Byl jsem nějak unavený. Na chvíli jsem zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pak jsem oči opět otevřel. Kouknul jsem na kotě, co měl Alec stále v náručí. Měl jsem rád zvířata. Opět jsem ho podrbal na hlavě a dál jsem poslouchal, co říkají ostatní.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 10. listopadu 2016 23:43
4e42fb8e7645cc6a56a99c13f919e8aa3450.jpg

Velká síň

Al, Runa, Seb, Dee



“Léčení bylo dobrý, ne? Seženem si v Prasinkách mrkve a budeme trénovat,“ chytnu se hned. “Mohlo by se to hodit, hlavně na famfrpálu,“ zdůrazním. “A náhodou, divadlo byla skvělý. Hrála jsem sluníčkáře!“ oklepu se maličko. Přehnaně pozitivní nálada i moc blízká není, ale… ale jo, snad to nebyl úplný propadák. Bavili jsme se. Jen škoda, že nehrál Alec! Příště…

Když kolem procházel Caylus, nebránila jsem se protočení očí. Však on to má nejspíš podobně. Ta láska mezi námi je evidentní a vzájemná. A celou dobu u toho pevně svírám vidličku a představuju si, jak mu ji zabodávám… kdo ví kam!

Už by mohli poslat večeři, máme hlad! I Snape už tu je! No ten má zase náladu… Radši se od něj nenápadně odvrátím a propichuju pohledem prázdný stůl.

Lehce sebou trhnu. Už jsem si tu představovala křupavá grilovaná křidélka a Al mě prostě musel vyrušit, že?
Dívku? zarazím se. On se mě ptá, jak… no tě pic! Chvíli na něj jen zírám s pootevřenou pusou. To myslíš vážně?!
A než se vzpamatuju, je tu Dee. Nikdy jsem nevěděla, co si o ní myslet. Nebo co si ona myslí o mně. Její názory na lidi s nižším původem byly jasné. A já mám původ nejasný. Tedy teoreticky. Ale nikdy jsem na to nijak neupozorňovala a snad jsem jí ani nedala záminku k váhání. Runu sice jako vždy nepozdravila, ale co s tím máš dělat? Zvyknout si. Nebo jí dát před Snapem přednášku o slušném chování? No… radši jí pozdrav s téměř neviditelným úsměvem a kývnutím oplatím.
Ale když se přesunula k Richardovi, tak jsem si všimla Ala! No, teď už mi spadla brada úplně.

To se zbláznil?! Zrovna Deirdre?! No, mohl si vybrat hůř, ale… nedívá se ona po Caylusovi? Nebo… nebyla vlastně s Willem? Nebo… no, kdo si to má pamatovat! Ale… Dee?! Ale Ale…
Odkašlu si.
“No, nevím, jestli jsem zrovna správný… já bych to hlavně zkusila. Stejně to nakonec řekneš jinak, než chceš. Tak se hlavně vymáčknout a jen o tom nepřemýšlet. Neuškodí to říct slušně a přidat nějakou drobnost, jestli to myslíš vážně. Třeba květina snad neurazí žádnou. A nemusí to být kdo ví co, třeba mně by stačila jen kopretina. Ale tady bych klidně vybrala něco… Nebo začni o famfrpálu, ten má myslím ráda. Že bys chtěl být odrážeč a ono to pak třeba půjde samo,“ plácám jedno přes druhé. Tady na to jsem opravdu nikdy nebyla. Jak oslovit dívku… Kdybych to věděla, tak nějakou mám, ne?!
 
Seymour Duncan - 10. listopadu 2016 22:04
alastor59293611.jpg

Společenka -> hlavní síň

Jen já a pak ti, co jsou v hlavní síni




Při hraní jsem měl čas si popřemýšlet. Sice přes padesát procent mých myšlenek zabralo jídlo, ale zbylou kapacitu jsem využil pro sesumírování toho, co je ještě třeba udělat za úkoly atd. Měl bych si někdy taky jít zatrénovat na koště, ať famfrpál není úplný propadák. Byla by paráda, kdyby se nám povedlo zaujmout pozici ne úplně jednoduchého soupeře. Měl bych se tedy dát taky do řeči se svými spoluhráči. Zatím jsem se s nimi moc neznal a bylo by dobré navázat i jiné než sportovní vztahy na hřišti, abychom pak lépe spolupracovali.
Další věc, co mi tak nějak utkvěla v hlavě, byl pohled Dei, když odcházela z hlavní síně. Měli jsme se sejít po večeři a já jí měl něco zahrát. Proboha! To bych taky měl něco umět. Popadl jsem housle a přehrál si něco, abych něco jen tak nevrzal. Dobrý, něco bych zvládnout měl.
Když jsem pak na hodinách viděl, že už zbývá do večeře něco kolem pěti minut, vydal jsem se směrem k hlavní síni. Zjistil jsem, že jsem mírně nervózní ze "smluvené" schůzky (no, smluvené, padlo to jen tak skoro jakoby nic, tak kdo ví, jestli z toho vůbec něco bude).
V hlavní síni už Caylus nebyl, ale Jo zůstala. Chvíli jsem si říkal, že bych si k ní sedl, ale nakonec jsem si vybral místo o kus dál, sedl si ke stolu, zahleděl se do něj a čekal, až na něm bude jídlo.
 
Ogata Kenji - 10. listopadu 2016 20:10
kenji306.jpg

Chodby >> Kolej >> Hlavní síň



Ryan, Daniel, Erika



Jakmile divadlo skončilo, vydal sem se zpět do nebelvírské věže, přímo do pokoje, kde jsem se ale dlouho nezdržel. Z šuplíku jsem jen vytáhl nedokončenou kresbu společně s tužkami a dalšími výtvarnými potřebami a kolej rychle opustil. Další dvě hodiny jsem seděl ve výklenku okna v prvním patře, sledoval déšť a do toho pracoval na obrázku pro Cor. Začal jsem ho tvořit v sobotu ráno, hned potom, co společně s Jackie odjela. Nevím proč, ale chtěl jsem jí po návratu něco dát a vlastnoruční kresba jednorožce, které Coraline zbožňovala, mi přišla jako dobrý nápad. Už aby byla zase zpátky.
Byla pryč sotva pár dní a stejnak mi neuvěřitelným způsobem chyběly její ztřeštěné nápady a věčně usměvavý obličej, který mě samotného nutil smát se od ucha k uchu. „Co ty na to, Unitato?“ podívám se na své rameno, kde mi doteď seděla bílá kluběnka. Těžko říct, jestli mi rozumí, ale na mou otázku jen spokojeně zavrní. „Takže líbí.“ zazubím se a pyšně si prohlédnu dokončený obrázek. Na to, že jsem zvyklý kreslit hlavně mangu, to nevypadá až tak zle. Snad si bude to samé myslet i Cor.
Na kolej se vracím krátce po páté. Sotva se objevím ve dveřích pokoje, už na mě mluví Ryan. „No nazdar.“ pozdravím ho a vyčkávám, co z něj vypadne. Nudí se, nepřekvapivě. Ani se mu moc nedivím, když na něj během divadla nevyšla řada. „Tak dem něco vymyslet?“ navrhnu, odložím si na postel věci a rozejdu se s ním do společenky, kde je zrovna Erika s Danem.
„Konnichiwa.“ zvolám zvesela a pomalu dojdu až k nim. Dan si háže s tenisákem a Erika má v náruči ušáka. „To si tu jen tak volně hopsá?“ podivím se. „Co když se počůrá? V tom lepším případě, teda…“ zatvářím se pohoršeně, pak se dám ale do smíchu. Bylo by docela vtipný, kdyby si třeba Ryan sedl na pochcaný gauč, kde by se válelo i pár „nesquik“ kuliček.
„Můžeme třeba obrátit všechny obrazy ve škole hlavou vzhůru a…“ nedořeknu. Všimnu si, jak Erika píše své jméno na papír s náborem na prefekta. Zbystřím. Jak dlouho to tady je? Asi jsem nedával předtím pozor, protože to tu vidím prvně. Nejsem zrovna typ, který by kontroloval nástěnky. „Jdu do toho taky.“ prohlásím vážně, vezmu brk a zapíšu se hned pod Erikou. „Šup, vy taky, pojďte, bude prča.“ vybízím zbytek. „Ty prefektský koupelny by se celkem hodily, co myslíte?“ zamyslím se. Obrovská vana přes celou místnost, která byla často jen pro jednoho jediného člověka, tedy za předpokladu, že měl štěstí a byl tam zrovna sám. To zní jako sen. O takovém soukromí si my ostatní můžeme nechat jen zdát.
Situace v našich normálních umývárnách mi totiž není vždy úplně příjemná. Ne, že bych se styděl, ale když občas vidím, jak se tam někteří nakrucují, hlavně Lawson a další zmijozelští, tak mám z některých částí svého těla trochu depresi. Ale mluvit o tom nahlas? Nikdy.
„Abych nezapomněl, Daniel-san, po večeři musíme jít k Snejkovi do kabinetu. Máme mít hůlky a věci na ven.“ zaškaredím se. „Ta mastná hlava se asi zbláznila. Po večeři chci klid, ne lítat v tomhle počasí venku.“ vzpurně pohodím hlavou. Nemám toho chlapa rád a vím jistě, že nikdy mít budu. Nemá totiž žádný smysl pro humor. Co bylo špatného na tom, že jsme o lektvarech s Danielem množili šneky? „No nic, kašlem na něj. Nechci se kvůli němu rozčilovat. Nepůjdeme radši na večeři? Mám hlad jako vlk. A ty Ryane,“ ukážu na svého kamaráda. „Nám můžeš cestou povědět, jak si dopadl s Ewingovou. Jsme na to celý žhavý.“ přátelsky do něj šťouchnu, abych ho přiměl k nějaké akci. Pořád se nám s ničím nesvěřil a mě vážně zajímalo, jestli byl úspěšný. Přeci jen, je to kamarád. Jasně, že všichni chceme, aby se mu dařilo.
„Dal si jí vůbec to psaníčko? A co léčení? Prý na něm byla taky. Seděla s Wittelsbachem, nebo s tebou?“ zahrnu ho otázkami, zatímco odcházíme z koleje pryč. Nechám ho celou do síně žvanit, což stejnak dělá nejradši, a jakmile jsme na místě určení, automaticky zamířím k nebelvírskému stolu, kde se s kamarády usadím.
 
Alastor Krimmer - 10. listopadu 2016 19:28
al1932.jpg

Společenská místnost --> Velká síň


Seb, Cass, Runa, Dee

,,Jope, na runovou magii budeme chodit spolu, paráda. Pak mám ještě léčitelství. Znáš to, samé užitečné předměty a dovednoti. S prominutím, ale divadelní kroužek nebo sbor bych si opravdu nezapsal“

Je to zvláštní, kam asi všichni Zmijozelští odchází? Tedy odešlo jen několik studentů a z našeho ročníku jsem zahlédl akorát Cayluse, který naším směrem hodil nepříjemně pohrdavý pohled. Asi si myslí, že jsou kouzelníci půlené krve nebo z mudlovských rodin něco míň.

Následujících dvacet minut se bavíme prakticky o ničem a vesměs jen zamyšleně přitakávám. Klasické konverzace před večeří jsem se většinou minulá léta neúčastnil, ale i tak to pro mě je nezáživná činnost, pokud se zrovna nebavíme o famfrpálu, což je téma, kterému se kvůli Sebovi vyhýbáme.
Hoochová nikde. Už je pět minut do šesté a jediný, kdo přišel je Snape který vypadá dle mého názoru trošinku naštvaně.

Zadívám se Cass přes rameno ke Zmijozelskému stolu, přímo na prázdné místo, kde obvykle sedává osoba, na kterou se občas z neznámého důvodu rád dívám. Je vlastně naprosto obvyklé, že se lidé nedívají na člověka přímo naproti nim a místo toho se dívají neurčitě do prostoru a tak se mi stalo, že jsem tam jednoho dne přibližně před rokem uviděl nejhezčí úsměv, jaký jsem kdy spatřil. O to více mne pak udivilo, že se mnou tato dívka chodí již čtvrtým rokem do ročníku a trávíme spolu tedy většinu povinných hodin. Nikdy jsem hold nedával na své okolí moc pozor.

,,Cass. Kdybych chtěl oslovit dívku. Například jí pozvat do Prasinek na máslový ležák. Jak na to, aby nebyla rozhodnutá mě odmítnout, ještě než dořeknu první větu?“ Zeptám se. Cass mi z nějakého důvodu přijde, že bude asi u ostatních kluků oblíbená a určitě bude vědět co na holky obecně platí. Samozřejmě netuším, jestli to je nebo není pravda, ale zkrátka ten dojem mám…

Cass nestačí ani otevřít pusu a stane se něco neočekávaného. Z mého civění střídavě na Cass a na místo, kde sedává krásná dívka ze Zmijozelu, mne vytrhne něčí ,,Ahoj“. Otočím se a vidím, jak právě onen můj objekt zájmu naklání hlavu k Sebovi a něco mu říká. Místo toho, abych normálně a slušně pozdravil, jen civím. Uvědomím si, že jsem se zasekl v půlce pohybu a není to vůbec příjemné. I přes to však zůstávám bez hnutí a upřeně se dívám na plavovlasou dívku.

Poté, co Sebastienovi došeptá, co měla na srdci, otočí se na mne a mrkne. Okamžitě cítím, jak mé tváře zalije takové horko, jaké jsem snad v životě necítil. Okamžitě sklopím pohled a otočím se. Upřeně sleduji místo, kde se zanedlouho objeví talíř a ještě slušnou chvilku nejsem hlavu schopen zdvihnout a podívat se na spolužáky. Nehledě na to by to byl asi slušný trapas, kdyby viděli, jak sem zrudl. A co si budeme, oni to stejně asi viděli…

 
Deirdre Airimoy - 10. listopadu 2016 19:02
dd4714.jpg

Kabinet Gogo ---> Společenka ---> Chlapecké a dívčí pokoje ---> Velká síň


Marjánka, Sebastien, prof. McGogo, prof. Snape, Wolfram, Richard a ostatní spolužáci


Jakmile vše dovysvětlím, čekám na Mariinu reakci. V duchu se modlím, aby to ta husa nepodělala a neřekla něco, co by neměla. Vede si ale dobře. Jsem na ní vážně pyšná. Možná, že na tom všichni nebelvírští nejsou s inteligencí tak špatně, jak jsem si myslela.
Narozdíl od primitvního Danjiho...
"Viděla jsem ho jen ze zadu a bez oblečení. To, co si pamatuju, jsem vám už řekla," dodám. Pokrčila jsem rameny. "Nikdo další s námi nebyl, jen já a Marie. Na pozemcích jsem ještě zahlédla Richarda Cornigruma a Christinu de Spontin, ti ale nejspíš nic neviděli, jelikož byli dost daleko od kostela a nejsem si jistá, jestli v době, kdy jsme vešli, už nebyli pryč."
Naštěstí nás brzy propustí. Zavrtím hlavou. "Na shledanou!" Moc ráda bych si s Marií ještě promluvila, ale v koleji na nás čeká náš milovaný kolejní, takže na ní jen mávnu a hbitě zmizím.
Metelím si to chodbami, jak nejrychleji to jde. Dorazím právě včas. Mlčky si vyslechnu kázání Snapea. Nijak mne to nepřekvapí, a tak jen mlčím a zírám do země.
Sebeobrana před Zahradníkem? Dělá si ten Snape legraci? Kdyby byl William při smyslech, nikdy by na toho špinavce nešahal! A ještě se pak opovažuje šahat na mě? Ten kluk je psychopat!"
Pořád jsem se přes Ravenovu zradu nepřenesla. Budu se o tom muset zmínit otci. Mohl by se pár lidem na Ministerstvu zmínit a ještě tak zhoršit Ravenovu reputaci.
Pro svoji malou holčičku určitě udělá cokoliv..

Zbytek přednášky už moc neposlouchám a čekám na vytoužený rozchod. Jakmile nás Snape opustí, jedním okem mrknu na Richarda, který právě odvádí partu prváku. Rychlým krokem se vydám do chlapeckých pokojů a schovám úsměv. V duchu umírám smíchy.
Vypadal jak matka husa! Richard by se na tatíka fakt hodil...
Následuji Wolframa, který se jde nejspíš převléct. Výmluvně ukážu na Caylusovu skříň.
"Jdu jen Cayovi pro něco na sebe, ten idiot si to neumí zařídit sám... Hned budu pryč!"
Představa polonahého Wolframa mne nijak nerajcovala. Otevřela jsem rychle skříň a s hranou nešikovností jsem málem shodila půlku oblečení z ramínek.
Co bych si měla vzít tentokrát?
Popadla jsem nejbližší kravatu, která mi přišla pod ruku, další košili, jedno z Cayových oblíbených triček a k mému nesmírnému potěšení i jeden kousek jeho spodního prádla. Jednou rukou jsem je položila pečlivě do komínku, zavřela skříň a vyběhla ven, rovnou do našich pokojů.

Odhodila jsem ze své postele polštář a popadla obě košile a ručník, který jsem si nakradla v předchozích dnech. Spokojeně jsem je přidala na kupičku k právě ukradenému oblečení a prohlížela si ho. Rozhodla jsem se převléci. Hodila jsem na sebe novou černou sukni, podobnou té, kterou mi sežral Fufík, jednu z Princových bílých košilí, která po něm ještě voněla, jeho kravatu a balerínky. Zbytek jeho oblečení jsem jakž takž poskládala a uložila do své skříně. Pohled mi padl na mikinu a šátek, které mi půjčil Matt. Zamračila jsem se a obě věci popadla a zabalila je do tašky, kterou jsem vyhrabala pod postelí.
"Stjerne!" Láskyplně jsem podrbala svou kočku, která se hrdě rozvalovala na mé posteli. Jediný pohled do zrcadla mi stačil na to, abych pochopila, že takhle na večeři fakt nemůžu. Make-up z rána se mi už smyl díky slzám, a tak jsem kruhy pod očima znovu zakryla, nanesla trochu řasenky a rty zvýraznila leskem. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné. Popadla jsem tašku s věcmi Szewczyka a vydala se směrem do Velké síně. Můj žaludek se jasně hlásil o slovo.

Zachmuřeně jsem pohlédla na tašku. Richard měl pravdu. Byla jsem hloupá a tohohle jsem se musela okamžitě zbavit. Bezesná probdělá noc mne donutila přemýšlet.
Vážně chceš věnovat energii někomu, koho ani trochu nezajímáš? Nestojí ti za to...
Šance se nabídla okamžitě. V jedné chodbě, kterou jsem míjela, jsem si všimla dvojice havraspárských třeťaček. Zamířila jsem k nim a nemilosrdně jsem jim vrazila tašku do ruky a sladce se usmála.
"Mohly byste tohle prosím dát Maxwellovi, až ho potkáte? Vážně by mi to pomohlo! Snažím se ho sehnat už od rána. Slehla se po něm zem. Vyřiďte mu, že plně soucítím s jeho finanční situací a pokud by potřeboval něco dalšího, ať se zastaví..." Otočila jsem se na podpatku a zamířila přímo do Síně. Nechala jsem dvojici překvapených studentek s Mattovým oblečením za sebou. Socka Maxwell ho potřeboval víc než Matthew.

Jestlipak už Reecovu novou šálu viděl Isaac?
Doufala jsem, že ano. Alespoň pro Meadowsovo vlastní dobro. Zahradník a Wolfram se k sobě hodili daleko lépe. Svým nejvznešenějším krokem jsem nakráčela do Velké síně a rozhlédla se kolem. U našeho stolu zatím seděl jen Richard. U mrzimorských jsem zahlédla Jordyn a Seye, kterým jsem oboum s úsměvem zamávala. Ze slušnosti, samozřejmě. U havraspárského stolu sedí zatím nejvíc lidí. Okamžitě tam zamířím, jelikož uvidím Sebastiena.
"Ahoj." S širokým úsměvem všechny až na Runu pozdravím a přejdu rovnou k Sebovi. K mému velkému zklamání nikde nevidím jeho milovaného ptáka. Nakloním se k jeho uchu, aby slyšel můj šepot.
"Potřebuju si s tebou promluvit. Víš moc dobře o čem... Pak si tě najdu." S úsměvem plným zášti se odtáhnu a probodnu ho pohledem, který by mohl zabíjet. Na Viléma jsem nezapomněla. Právě na opak. Na pohledného dlouhovlase mrknu a vydám se zpět k našemu stolu.
Na téhle škole je místo jen pro jednu Seveřanku... a ty to fakt nejsi, Kjeldová.
Sesunu se na místo vedle Richarda a naleju si kafe. Podepřu si obličej. Mám hlad!
"Poslyš, Richarde..." Otočím na něj obličej a trochu ztiším hlas, aby nás nikdo neslyšel.
"Něco pro tebe mám... Měli bychom si pak promluvit..."
 
Jordyn Emily Byrd - 10. listopadu 2016 18:10
jor4464.jpg

HLAVNÍ SÍŇ
Caylus, Seymour




Doslova jsem na Cayovi visela očima. Obdivala jsem jeho tvář. Andílkovsky blonďaté vlasy a výrazné rysy. Byl prostě úžasný. Pozorný a milý. Tedy, když se zrovna nevěnuje Acai. Stále jsem nemohla překousnout, že tohle udělala naschvál.
Když jsem na chvíli odtrhla pohled od květináče, všimla jsem si Seyova povzbudivého úsměvu. Plaše jsem se usmála zpátky. Poznal snad něco? Zmateně zabořím pohled do šálku s kávou. Nechtěla jsem na sobě dát nic znát, ale očividně se mi to příliš nedařilo. To jsem tak průhledná?
Jenže Seymour se zvedl a se slovy Tak se tu vy dva nenechte rušit odešel.
Provinile se za ním dívám. Přece jen, odešel nejspíš kvůli mně. Příliš jsem byla zaujatá Caylusem než bych se s ním bavila. To ode mě nebylo pěkné. Pomohl mi a zvedl mi náladu. Měla bych mu to vynahradit. Začínalo mě hlodat svědomí, jak se po Caylusově boku chovám. Ale nejde to ovládnout. Jako bych nedokázala vnímat nic a nikoho jiného, když byl poblíž mě. Proto na jeho poznámku o laskavosti Seymoura, že nás tu nechal o samotě přejdu mlčením. Místo toho mě trochu zamrazí, když zmíní duet.
,,Jasně že ne." Odpovím rychle a věnuju mu ten nejupřímnější úsměv, jaký dovedu. ,,To by bylo moc fajn. Máš nějaký oblíbený žánr?" Vyptávám se. ,,Mimochodem, viděla jsem tě při famfrpále. Byl jsi moc dobrý. I když tě zasáhl potlouk. Ale to vůbec nebyla tvá vina, počínal sis moc dobře. Ta zlatonka byla skoro tvoje." Pochválím ho.
Chvíli jsme si ještě povídali, než se Caylus zvedl od stolu se slovy, že už musí jít. Netuším, kam jde, ale přece jen říkal, že se přišel jen napít. Takže má asi ještě něco na práci. Začervenám se, když na mě při odchodu mrkne a rychle zabořím pohled do už vychladlé nedopité kávy.

Zůstala jsem v hlavní síni z páťáků sama. Kousek ode mě sedělo pár druháků a pár studentů z vyššího ročníku a to bylo tak všechno. Než se tedy začala hlavní síň zase plnit. Tím jsem dokázala perfektně odhadnout, že už se nejspíš blíží čas večeře. Po chvíli znovu dorazil i Seymour, ale k mému (ne)překvapení si trochu odsedl. Rozhodnu se mu tedy nechat ode mě trochu prostoru a nepřisedávám si. Namísto toho od sebe odstrčím studený nedopitý hrnek, který rázem zmizí. Už aby to začalo, mám už vážně hlad. Kde jsou ostatní?
 
Wolfram von Wittelsbach - 10. listopadu 2016 16:48
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Ošetřovna → Společenka



Podvečer




• Ettariel Darienn Renoire, SS
♠ Zmijozelští



'Proč by se o mě měl někdo starat?' nechápal jsem, proč to Etty tak přehání. Přece jen jsem utrpěl víc psychický úraz ze šoku než fyzický.
„Děkuji?“ nejistým hlasem nakonec pronesu, když přebírám krabičku. 'Nu což, někdy se to určitě bude hodit.'
Najednou jsem si však uvědomil, co mi právě sdělila o tom, kde zítra budou. Tedy spíše nebudou. Skoro jako bych na svém rameni začal slyšet ďábelský smích a nekalé našeptávání.

Další vraždu?“ Výrazně jsem vyslovil první slovo a upřeně pohlédl Etty do očí. Nejspíš se to týkalo nedávného incidentu někoho zde z Bradavic, jak to bylo psáno v novinách. Třeba bych se teď mohl dozvědět víc podrobností! Bohužel na takové blbosti není teď čas a stejně se mi nezdálo možné, aby něco prozradila, pokud se to škola snaží udržet v tajnosti.
„Jistě, budu dohlížet na to, ať toho nechá, než zemře.“ Pokývám hlavou, že jí naprosto rozumím, jak to myslela ohledně Sin.

„Vám také.“ přijmu její ruku na rozloučenou a znovu se pokusím nějak přátelský usmát. Poté se rozhodnu ošetřovnu konečně opustit a vydat do společenky, kam si to už předem vykračuje ta neřízená střela.
Celkem jsem byl i překvapen, že jsem to mým pomalejším krokem nakonec stihl. Tedy aspoň dostavit se do společenky včas, převléct už bohužel ne.
'Stejně přísný pohled jako v kabinetu?' Sledoval jsem Snapea při jeho proslovu.
Ohledně páťáků dokonce nejvíce hovoří o mně! I když vůbec nechápu, proč říká něco, co se už řešilo v jeho kabinetu a ještě k tomu překroutil vše, co se bralo jako vyřešené. Netušil jsem, o co mu jde, ale rozhodl jsem se to nyní nekomentovat. Nejspíš by k ničemu nebylo, abych tu přede všemi začal podkopávat jeho "rozumný" úsudek. 'A já vařil nějaký lektvar?' pátral jsem po vzpomínkách z předchozích dnů, ale na nic jsem si nevzpomněl. Obviní snad člověka z vraždy jenom proto, že si myslí, že by ji v budoucnu mohl spáchat? No to asi těžko.

Poté co nás rozpustí se vydám do pokoje, abych se převlékl.
 
lord Richard Cornigrum - 10. listopadu 2016 13:19
zk6313353.jpg

Pref. koupelny >> Kolej >> Hlavní síň


Christina, spolužáci, Snape



Její reakce byly ve všech směrech velmi překvapivé. Počítal jsem s tím, že už toho na ní bude příliš a vezme nohy na ramena, ale místo toho mi vychází vstříc a do puntíku plní přesně to, co jsem po ní chtěl. Možná to s ní nakonec nebude tak marný, jak jsem si prve myslel.
Co mě potěší úplně nejvíc je to, když volá mé jméno. Musí mít v hlavě už slušně vymeteno, protože za normálních okolností by se tak nikdy nechovala. Na to jí znám dost dlouho, stejně tak tu její hranou hrdost a neústupnost. Jenže pak mě od sebe odstrčí. Vyskočí na nohy, v rychlosti se obleče, sebere svoje sakypaky a aniž by se ohlédla, vystřelí z koupelen jako raketa. Dělá si ze mě blázny? Neřekl jsem jí, že může odejít. Hodinu končím já, ne ona.
"Na něco jsi snad zapomněla, ne?!" zavolám za ní podrážděně. Asi jsem jí moc předcenil. Když už mě svlékla, měla mě i znovu obléknout. Ta holka je jak hrom do police. Ať si nemyslí, že na tohle zapomenu. Za tohle si jí příště vychutnám dvojnásob.
"Huso hloupá…" zanadávám, to už je ale pryč. Jen nad tím nevěřícně zakroutím hlavou, vstanu a obleču se. Do začátku schůze zbývá jen pouhých pár minut, takže bych si měl ve vlastním zájmu pospíšit. Dráždit Snapea není něco, co bych chtěl teď riskovat, zvlášť ne po tom jeho “úchvatném“ výstupu v kabinetě, kterým mi vážně hnul žlučí. Stejně ze mě bude primus. Dřív či později.
Při opouštění prefektské koupelny se párkrát zhluboka nadechnu. Potřebuji se soustředit. Před ostatními musím působit klidně a vyrovnaně, jako vždycky, což je vážně těžké, když bereme v potaz, že myslím na všechno jiné, jen ne na to, jak se nechávám se spolužáky od našeho kolejního vedoucího peskovat. Běžně s tím problémy nemám. Protože běžně mě tu nikdo nenechává takhle…
Po příchodu na kolej si jako první dojdu odložit věci na pokoj. Hned poté se vracím zpátky do společenské místnosti, kde už čeká Snape. Je tu přesně na čas.
Och, jak obdivuhodné!
Začne mluvit. S každým jeho dalším slovem se můj výraz mění na otrávenější, protože všechno co říká je jen shrnutí toho, co už mi dnes vyčetl v kabinetě. Vážně jsem sem musel chodit? Když domluví, rozhodnu se ozvat. To bych jinak nebyl já. "Na konci roku tam ty poháry mít budete. Oba." Myslím to vážně. Jsem soutěživý a ani trochu se mi nelíbí představa, že by měl vyhrát Havraspár.
Když budeme chtít, dostaneme je na poslední místo…
Celá promluva do duše trvá asi patnáct minut. Po jejím skončení nám dá Snape rozchod, který využiji k plnění svých prefektských povinností.
"Čas večeře! Všichni prváci teď půjdou se mnou." zavelím a nechám je, aby se poslušně seřadili. Většina z nich totiž pořád nevěděla, jak se do hlavní síně dostat. Pár se mě jich už dokonce ptalo, kde najdou záchody.
Po prvních pěti dnech od nich vážně nemůžu čekat zázraky, proto bude jistější je všechny odvést hromadně. Tím nic nezkazím.
I s bandou capartů opouštím kolej a vedu je přímo do hlavní síně. Prvně nechám usadit je, přičemž si je všechny znovu spočítám a ujistím se, že jsem cestou žádného nevytratil. Teprve poté si sednu sám a vyčkávám, až se na stole objeví jídlo.
 
 
770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.78764200210571 sekund

na začátek stránky