| |||
Venku a on utekl Seymour a pak sama….. Jsme venku a já poslouchám co říká, má jako pravdu, opravdu si tu člověk zvykne rychle. Koukám na zem a jdu vedle něj, jen přikyvuju a usmívám se, venku je fakt hezky. Najednou obrátí, jako karta. Podívám se na něj trochu zaraženě. Ježíš, něco jsem řekla nebo provedla, vždyť jen mlčím a nebo tohle mu vadí. Co už.. Zastavím se na místě a pousměji se na něj jen přikývnu. ”Jo jasně utíkej, já tu ještě budu. Pozdravuj pocestné.” Otočím se na podpadku a jdu ven. Procházím se po louce a jdu kolem Hagridova příbytku a tak kolem, asi kdyby mě tu někdo viděl měla bych problém, ale je mi to celkem jedno. Nikdo tu není a kdyby náhodou jo, řeknu že jsem trochu zabloudila, což kdybych šla ještě dál, možná by se tak stalo. Sedla jsem si na zem a vytáhla knihu z malé kapsy u svetru sem dala fretku ven, ať se taky pokochá a jablko. Zakousla sem se, je to chutné sice sem před chvíli jedla, ale na to jakou mam postavu můžu být jen ráda, jelikož kdybych mohla jím furt. Občas se kouknu kolem, zda někoho nezahlédnu, ale nikde nic. ”Je tu klid co? Možná až moc. Snad se tu brzy něco začne dít a nebude to jen o učení. Dneska byl fakt divný den.” Člověk je chvíli mimo a jako by se tu vše změnilo, nebo jsem fakt mimé pořád. To co se děje se studenty. Divné, ani se nebojím a možná bych měla, tady mě nikdo nezachrání. |
| |||
Kabinet Nečekaná návštěva Chvíli po té co sem vypadl z hlavní síně jsem skončil jak jinak než u sebe.Chtělo se mi něco rozmlatit, a nebo někoho. Žel bohům, tohle není Kruval se svým velmi dobrým soubojovým klubem kde se může čaroděj kdykoliv postavit druhému a tříbit tak své nabité bojové schopnosti. Chvíli jsem ležel na posteli a sledoval strop. Nechal sem vše za sebou, vše mělo být daleko a přeci bylo tak moc blízko až to nebylo pěkné. Pocity...zavřel sem oči, sáhl po poháru s vínem a napil se...Měl sem chut prostě usnout, nevnímat, ponořit se do sebe, opustit na chvíli tělo, odplout do prázdna a načerpat sílu ale nic z toho nebylo. Ozvalo se zaklepání, prudce sem se posadil. Vydechl sem a hodil si přes sebe alespoň župna, protože sem v posteli byl jen v kalhotech a botách... Hadí oči se zadívali na dveře, šáhl sem k postroji k pasu kde jsem nahmatal Zmijí hlavu vytáhl hůlku, jen sem švíhl k zámku, který se otočil a dveře se lehce pootevřeli.... Dále... pronesl sem bez známek emocí, přecházejíc ke křeslu i s pohárem v ruce a rychle sem zasunul hůlku na své místo,posadil sem se do většího křesla a čekal kdo se zjeví. Přeci jen nejsem z těch co by dodržoval jakési hodiny co se týče konzultací, i kdyby to bylo v noci, příjmu studenty..je to má práce..učit a vést... |
| |||
Sprchy 2. patro >> Společenka Regina, Richard, Calvin Zachmuřeně zírám za odcházející Dee, která z umýváren mizí stejně tak rychle, jako se v nich objevila. Ačkoliv jsme si chvilku soukromí oba náležitě užili, pořád jsem nemohl pochopit, proč svou vášeň projevuje tak divoce. Ne, že by na tom snad bylo něco špatného, ale už ZASE mám prokousnutý ret a krk nehezky označkovaný jejími zuby. Ta holka je jak pes okusující kost. Tímhle tempem si můžu začít říkat skoro-bezhlavý Caylus, protože mi dřív či později tu hlavu vážně ukousne. Asi se mám na co těšit. Ve sprchách se dlouho nezdržuji. Nikam sice nespěchám, ale strávit mládí tu taky nemusím. Rychle ze sebe smyju poslední stopy po kuřecí bombě, načež se důkladně osuším a převleču. Než odejdu pryč, seberu ze země vzkaz od profesorky Primrose a znovu si ho přečtu. Zašklebím se. Výpomoc ve sklenících? Taková kravina. Hrabat se v hlíně… To je dobrý leda tak pro čokoše. Jestli chce pomoc, ať si zavolá tu ohořelou bukvici z ošetřovny. Ten jí pomůže dobrovolně a ještě rád. Snad si vážně nemyslí, že budu poslušně přesazovat a zalévat kytky jen proto, že to ona chce. Slečna Rosalie je možná jedna z nejhezčích učitelek na škole, ale ani to jí neopravňuje po mně chtít takové blbosti. Nejradši bych to psaníčko dal někomu jinému a nechal dotyčného dělat trest za mě. Takovej McArthur by si to za ten svůj otřesnej výkon při famfrpálu zasloužil. Škoda, že je z dopisu jasně poznat, komu byl adresován, jinak bych ho Calvinovi vážně podstrčil. Pomalu se odšourám do podzemí, rovnou na kolej. Jen co vyslovím heslo a vejdu dovnitř, všimnu si několika konverzujících lidí v naší společence. Regina, Richard a… „Zase ty?!“ vyjedu na Calvina. „Co to mělo bejt na tom hřišti?!“ zavrčím nepřátelsky a uvelebím se na jednom z volných gaučů. Bez výčitek si lehnu přes celou jeho délku, spokojeně se zavrtím a stočím pohled k Regině v křesle. „Cítíš se lépe, hraběnko?“ zeptám se s lehkým náznakem starostlivosti v hlase. Odpoledne mi připadala unavená a zdvořilým zeptáním nic nezkazím. „Co se vlastně řeší? Přišel sem o něco?“ vyzvídám, zatímco se natahuji pro misku s gumovými medvídky, které tu opět někdo zapomněl. Běžně tu někdo zapomíná jídlo a já jsem vždycky tak dobrotivý, že ho rychle sním, než se stihne zkazit. Měli by mi za to děkovat. „Neměl bys být na hřišti a trénovat?“ zamračím se na Calvina. Do toho přežvykuji želé. S potěšením zjišťuji, že dole jsou kromě medvídků i kyselé žížaly. „Tedy pokud sis svojí účast v týmu nerozmyslel. Tvoje jméno bylo totiž ráno na nástěnce přeškrtaný.“ ušklíbnu se. Osoba, která za to byla zodpovědná, nebyl nikdo jiný, než já sám. To on ale vědět nemusí a ani nebude. Pozornost přemisťuji zpátky k hraběnce, kterou si nenápadně prohlédnu. Je decentně nalíčená i oblečená, s kabelkou položenou na klíně. Kvůli její orientaci jsem o ní nepřemýšlel jako o objektu svého zájmu, přesto na ní bylo něco velmi fascinujícího, co mě nutilo přemýšlet. A to nedělám zrovna rád. Přemýšlení bolí. To, co mě na Regině tolik zaujalo byl způsob jejího chování. Působila velmi elegantně a žensky. Acai by si z ní měla vzít příklad. Nikdy jsem jí neviděl, že by si na sebe něco takového vzala dobrovolně. Pokud se jednou za uherskej rok oblékla jako dívka, tak jedině proto, že jsem jí k tomu donutil. A těch řečí kolem… Poslední dobou to vážně přehání. Jen se nad svými myšlenkami ušklíbnu a raději si naberu do dlaně další hrst sladkostí, přičemž vyčkávám, jestli z těch tří vypadne něco zajímavého. |
doba vygenerování stránky: 0.81975698471069 sekund