| |||
Alastor Neměla jsem nijaké ponětí o čase, a tak mě překvapilo, že jsem byla ve sprchách tak dlouho. Chudák Alastor. Díkybohu ze sebe už necítím kuře, a tak zastrčím ručník do své bezedné tašky a s ještě vlhkými vlasy vonícími skořicovým šamponem se vydám rychlým krokem k Velké síni. Bolí mě celé tělo, ale snažím se to zamaskovat. Poraněnou ruku si opět uvážu do šátku, který jsem si do sprchy odvázala. Z dobrých důvodů. Mé kroky mne zavedou až k Síni. Bohužel je už zavřená. Můj žaludek se ozve v nesouhlasném gestu. Neslyšně proklouznu za Ala, který si právě cvičí jakési kouzlo. Pousměju se a přikradu se až k němu, kleknu si na kolena a obtočím mu paže kolem krku. Zabořím čistě umytý obličej do jeho vlasů a s tichým vrněním ho políbím na krk. "Promiň, že to tak trvalo... S tou rukou je koupání fakt za trest..." Omluvně se usměju a položím mu bradu na rameno. "Čaruješ?" Svezla jsem se na zem vedle něj, hlavu pořád opřenou o jeho rameno. Čistě bílá košile mi lnula k mokrému tělu jedna báseň. Nohy jsem složila pod sebe, abych náhodou neodhalila víc, než by bylo nutné. Pohlédla jsem na bledá kolena, která stále ještě pokrývaly škrábance z předchozího dne. "Kam půjdeme?" Přejela jsem mu prsty zlehka po paži a propletla prsty s těmi jeho. Zvedla jsem k němu zářivě modré oči a usmála se. Čekala jsem na odpověď. Sama jsem žádný návrh neměla. Do večerky ještě nějaký čas zbýval, a tak jsem byla zvědavá, s čím tenhle pohledný Havran přijde. |
| |||
Chodby Runa "Napadá tě jediná věc? A to která?" zeptám se v samém úsměvu. Jen těžko ji může napadat to, co se tam doopravdy stalo. A pokud ano, tak musí mít stejně živou fantazii, jako mám já. "Prostě," nadechnu se před tím, že jí to oznámím, "Wolfram tam klečel na kolenou a Rebecca ho normálně úplně zezadu nakládala. Měla totiž takovej ten opasek jak je na něm ten umělej penis ne, plastovej. Jestli si dobře vzpomínam, tak byl snad v modrý barvě. Ale podle mě to byl ten druh umělýho penisu, co se zbarví podle toho, jak tvrdě to kdo dělá, takže růžová znamená málo, oranžová tak středně a červená tvrdě." Své výrazy u vyprávění podávám tak, jako kdybych celé té situaci doopravdy sám věřil. Po chvíli mi dojde, že jsem vlastně úplně zapomněl na význam té modré barvy. "A modrej, to už sou modřiny, takže to je šukec jako prase," neubráním se výrazu, který onu barvu nejlépe vystihuje. Kdyby mě Runa neznala, asi by si o mně myslela, že jsem úplný blázen, ale předpokládám, že si na to už po tolika letech zvykla. Ostatně jako někteří další. Neříkám, že všichni, protože některé zmijozelské bestie na mě čas od času zírají, jako kdybych byl z Marsu. Jejich názory jsou mi ale naprosto ukradené, proto se jimi příliš nezaobírám. Po chvíli nějakou kratší dobu sleduji, jak se Runa směje. Má celkem líbivý smích, proto ji klidně nechávám smát se dál. Mé koutky mi jen cukají, než po chvíli vyjedou nahoru a já se do smíchu pustím také. Většinou si udržuji vážný výraz, když o někom roznáším drby, v tuto chvíli se mi to ale nijak nedaří a ani se tomu nebráním. "Víš co jako, neodsuzuju nikoho kdo si hraje na shemale," pokračuji, když se mi podaří smích ovládnout. "Ale že zrovna Wolfram? To už by mě překvapilo míň, kdyby to byla taková Lucina, ale jako... A hlavně co u toho vydávali za zvuky! Nebo spíš on co tam skřehotal, to bylo fakt strašný, ještě teď z toho mám trauma. To sme fakt prošli okolo toho kumbálu a teď jenom slyšíš nějaký pískání skoro ne, ale to bylo jak od holky. Sem čuměl, když sem zjistil, že to pískal ten Wittelsbach. Jak kdyby tam šoustalo hejno morčat." Při té představě se ve své hlavě zlomyslně zachichotám, zároveň se mi však udělá i blbě. Takovou odpornost opravdu můžu vymyslet jenom já. "Ale dost už hnusů," mávnu rukou. "Povídej ty, co ty a nějaký tvoje pikantnosti? Takys někdy takhle experimentovala jak Rebecca, nebo máš jiný zkušenosti?" |
| |||
Chodby Ryan Dusím se smíchy, dám si ruku před pusu a cukám sebou v rytmu smíchu. Ten se nemohl narodit, ten musel někomu vyjít v křížovce. Dívám se na Ryana a v očích se mi lesknou slzy smíchu. " Ne... takového.." vyprsknu smíchy," nikoho tobě podobného tam nemáme." Vychrlím ze sebe, zhluboka se nadechnu a začnu se smát znovu. " Možná Al a Cass, ti mne dokážou rozesmát vždycky. Mám je oba strašně moc ráda." Uklidním se a ústa se mi zvlní do mírného úsměvu. Potom se rozpovídá znovu, ale úplně o něčem jiném. Nestíhám valit oči a po chvilce vypadám jako maki nejmejší, akorát mám na vrch hlavy své blankytně modré oči. Nene, on si vymýšlí, to se nemohlo stát. Zamrkám dlouhými řasami, jako bych chtěla smazat imaginaci toho, co mi tu Ryan povídá. " Napadá mně jediná věc, kterou tam mohli dělat." Těknu pohledem mimo a znovu se na něj podívám. Oni tam spolu normálně píchali. Kousnu se bolestivě do rtu, abych zjistila, že se mi to co tu vypráví, fakt nezdá. |
doba vygenerování stránky: 0.81235909461975 sekund