Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Ogata Kenji - 02. září 2021 13:31
kenji306.jpg

Čtvrtek 15. října



Přeměňování v E215



Becca, Seb, okrajově Mirelle a Anna



Ze svého naprosto ukázkového výkonu jsem překvapený nejen já sám, ale i Gogo, která vypadá neméně udiveně. Tón jejího hlasu prozrazuje, že něco takového ode mě nečekala, což jí vlastně nemám za zlé. Mé výsledky se občas podobaly spíše houpačce, která byla jednou nahoře a jednou dole, tudíž ani já nikdy dopředu nevěděl, jak moc se mi bude, nebo nebude, dařit.
Profesorka mi dokonce nabídne, abych pomohl s kouzlením Becce, které se přeměna zrovna moc nepovedla. Chudák Špionka nespokojeně kváká a ještě aby ne, když má místo končetin nohu od poháru. Vypadá to celkem komicky, ale je mi jasné, že ta chuděra na to má nejspíš jiný názor. Ještě, že si to nebude po přeměně zpátky pamatovat, pokud tedy kolejní nekecala. „Tomu se říká improvizace,” zazubím se na Beccu, která si prohlíží mé veledílo. „Vlastně to byla úplná náhoda, sám nevím, jak se mi to povedlo.” Řeknu zcela popravdě. Možná v tom měla prsty samotná kluběnka, která se i bez mého přičinění chtěla z vlastní vůle přeměnit, aby mi udělala radost. Nevím, jestli něco takového zvířata dokážou, ale u Unitata mám vážně kolikrát pocit, že mi ve spoustě věcech rozumí a dělá přesně to, co mi vždycky zvedne náladu. Možná i proto jí mám ze všech svých mazlíčků nejraději.
Pohledem nenápadně zabrousím k Sebovi, který právě vrací do původní podoby tykadlatku. Tuhle potvůrku si moc dobře pamatuji z hodiny s Kwangem, protože tenkrát nechybělo málo, abych si jednu neodnesl sebou a nezařadil jí do své zvířecí sbírky. Pobaveně sleduji, jak se Seb snaží od Beccy vyloudit nějakého hmyzáka, kterým by tykadlatku nakrmil, což se mu sice povede, ale tykadlatka o brouka nejeví zájem. Možná prostě jen nemá ráda mandelinky? No, já bych je na jejím místě taky jíst nechtěl, takže se jí vlastně nedivím.
„Repar…” zadrhnu se v půlce věty, když se snažím přeměnit pohár zpátky na kluběnku. Uvědomím si, že to, co chci vyslovit není reparo, ač to k tomu neskutečně svádí, ale něco trochu jiného. „Reparifors.” Opravím se, tentokrát již úspěšně. Pohárek se změní zpět na Unitato, které předám Becce. „Na, tady máš.” O kluběnku strach nemám, protože dobře vím, že u Beccy se jí líbí a je u ní v bezpečí. Obě se znají, takže je vlastně jedno, jestli kouzlo vyjde, nebo nevyjde, kluběnka by Becce odpustila i neúspěch. Navíc si nemyslím, že by Bec vyčarovala něco tak tragického, jako třeba Richard, kterému se povedlo z hada udělat pouťový balon. A ke všemu úplně růžový. Chudák had vypadá, že každou chvíli praskne. V tu chvíli je mi té tkaničky vážně docela líto…
„Viď, je fakt uplně luxusní. Kam se na ní hrabou kočky,” zakřením se nazpátek na Seba, který obdivuje kluběnku a zároveň mi předává tykadlatku. Také se snaží zjistit, jestli mi náhodou nezbylo z předešlé proměny pár mandelinek, abych vyzkoušel, jestli si je ode mě tykadlatka vezme. „Máš dneska štěstí, protože mi zbyly úplně všechny. Nepovedlo se mi přeměnit ani jednu jedinou.” Prohlásím hrdě, i když těžko říct, jestli je zrovna tohle důvod ke chlubení.
Ještě než vezmu hůlku a pustím se do kouzlení, otočím se k zadním lavicím, kde právě nese Mirelle svou vránu k Anně. V duchu jí trochu polituji, protože pro ní tahle výměna mazlíčků nepřináší žádnou změnu. Mění vránu za vránu. Za poněkud nervózní vránu, abych byl přesný, protože cestou hlasitě vřeští a pleská křídly tak, že mě téměř trefí. To se naštěstí nestane a i kdyby, nejde jí to mít za zlé. Po tom Domenicově výbuchu musela být pořád pěkně rozrušená. Ten hluk se nelíbil ani mně samotnému, natož zvířatům, která měla daleko lepší sluch.
„Scarfulgo.” S hůlkou namířenou na tykadlatku se otočím zpátky, abych zjistil, že se stalo… Úplné nic (17%). Objeví se světle oranžový záblesk a to je všechno. Tykadlatka vypadá tak, jako předtím, bez jakékoliv změny. „Chtěl jsem ti udělat šálu na zimu.” Zabrblám nespokojeně k Becce. „Tak znova, no,” zabručím a kouzlo zopakuji (38%). Je to podobné fiasko, jako předtím, možná dokonce horší. Na lavici se objeví šála, ze které čouhá ocas. Ten se hýbe ze strany na stranu, doslova jako kdyby vrtěl ocasem pes a aby toho nebylo málo, tak z kusu látky vychází bublavé zvuky. „Eh, tak šálu mít nejspíš letos nebudeš,” kysele se zašklebím. „Asi bych se měl dát spíš na výrobu pohárů, šály mi ještě moc nejdou.” Trochu posmutním a podívám se na Becc, jak si vede s kluběnkou ona. Doufám, že líp jak já.
 
Christian Dragon - 26. srpna 2021 14:05
hpkopie2096.jpg

Učebna E215
Richard a Christina

15. října


Když profesorka zhodnotila můj výtvor ale chlupatý kalich přikývl jsem.
"Ano paní profesorko."
Nachystal jsem si hůlku a znovu jsem jí namířil na Felixe. Pak jsem se nadechl.
Reparifors! Vera Verto. (73+15=88%)
Podařilo se mi na první pokus přeměnit Arwina zpátky na kočku a pak z něj udělat dokonce docela hodně pěkný pohárek. Jen při lepším pohledu mi přišlo, že má sem tam nějaký drobný chloupek, jako by byl zaprášený, ale jinak to byl pěkný kousek. Spokojeně jsem vydechla znovu s pomocí Reparifors jsem proměnil Arwina zpátky.
"To už bylo lepší, co říkáš?"
Usmál jsem se na svého parťáka a vyslechl další úkol. Pohledem jsem sklouzl po učebně.
"Proměňovat cizího mazlíčka? Vážně? Uh...nechce se mi ho někomu půjčovat."
Než jsem to stihl promyslet, už u mě byla Christina se svým půjčeným šnekoušem.
"Neboj bude v pořádku."
Ubezpečil jsem spolužačku a vzal do náruče Áju, abych ho mohl položit na stůl Richardovi.
"Buď hodný, jsem hned tady vedle."
Ubezpečil jsem kocoura, který se trošku nervózně rozhlížel. Kývl jsem na svého spolužáka a pak jsem se vrátil k proměně půjčeného zvířátka, na mém stole.
"Fajn tak jo tohle zvládneme. Hmm šála jo?"
Broukl jsem si pro sebe a vzal svou hůlku. Zopakoval jsem si v duchu, jak zní formula a jaký pohyb hůlkou u toho mám udělat.
"Scarfulgo!" (81+15=96%)
Vyřkl jsem srozumitelně a naprostou přesností. Šnekouš se vzápětí proměnil v dlouhou šálu, na které nebylo ani památky po tom, že by to bylo kdy cokoli jiného, než šála. Spokojeně a překvapeně jsem se na šálu zadíval.
"Páni dokonce je i hebká."
Usmál jsem se. Šála vypadala možná dokonce lépe, než ty, které míváme v zimě k uniformě. Ale jinak byla hodně podobná. Červenožlutá s velkými vyšitými emblemy Nebelvíru na každé straně. Dokonce i střapečky na konci měla krásně uspořádány.
Nechal jsem šálu ležet hezky smotanou na stole a čekal, až nám profesorka povolí je proměnit zpátky, nebo předat majitelům.
 
Barbara Snow - 26. srpna 2021 01:01
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Hodina přeměňování


15. října


Učebna E251
profesorka McGonagallová, Maurice


Výbuch mě vylekal tak, až jsem trochu nadskočila. Ohlédla jsem se za zdrojem a se zděšením jsem zjistila, že se jedná o Domenica. Ani jsem se tak nebála o jeho zdraví (a stejnak vypadal v pořádku), spíš o naše body. A taky jsem doufala, že se mi během dneška nestane něco podobného. Když ho profesorka "pouze" vykázala z hodiny s tou nejhorší známkou, trošku se mi ulevilo. Ne, že bych chtěla zkoušet něco podobného, ale aspoň by to nemuselo končit stržením bodů... to je něco, čeho bych se rozhodně dopustit nechtěla.

Pohledem jsem se vrátila k profesorce, která se pouští do dalšího výkladu. Odpovědi na otázky přebírají jiní, jak je to už snad zvykem. Sama jsem se nehlásila příliš často, což je asi něco, co bych měla změnit. Jenže pak třeba plácnu blbost a... no, to je jedno. Čeká nás nové kouzlo, takže bych měla dávat pozor a ne plavat ve vlastních myšlenkách. Stoly se nám doufám mezitím vrátily do normální podoby, abych si mohla zapisovat. Tedy, zapisovat alespoň něco, dokud mě zase nezačalo bolet zápěstí. Snažila jsem se to držet spíše zkratkovité, ale srozumitelné (aspoň pro mě teda). Pak přišel čas si kouzlo vyzkoušet. Posadila jsem Sisinu na lavici.

"Slibuju, že ti neublížím, jo?" pousmála jsem se na ni, ale ona mi pouze vrátila svůj lehce pohrdavý pohled. "Fakt, nekecám. A za chvíli snad budeš takový hezký pohárek na vodu." Nikdy jsem nedokázala přesně říct, jestli mi rozumí, nebo ne, ale při zmínce vody se trochu otřásla. Nebo aspoň tak mi to přišlo. Ok, jdeme na to.

"Vera Verto," (50%) vyslovila jsem co nejopatrněji. Objeví se drobný záblesk a Sisi se opravdu začne měnit, jenže to vypadá, jako by tu proměnu nedokončila. Pohár nezůstal sedět v klidu, a navíc z něj čouhal pár šedivých uší trojúhelníkového tvaru. "Ach jo. Promiň." S obavami jsem se rozhlédla po třídě a doufala jsem, že v tomhle nebudu sama, když jsem nad Richardem uviděla vznášejícího se růžového hada. Rychle se otočím, aby nebyl vidět můj tichý smích. Ubránila jsem se jen taktak.

Tak možná na tom nebudu až tak špatně. Znovu jsem se podívala na svůj výtvor. Ale žádná krása to taky není, co si budem. Profesorce McGonagallové tohle naše představení asi už protentokrát stačilo, protože nám zadala další kouzlo. Kouzlo pro naše mazlíčky velice osvobozující. Umím si představit, že jestli moje kočka pravdu lidem rozumí, tak zajásá radostí. Místo toho pouze střihla ušima. Otevřela jsem učebnici na dané stránce a přepsala jsem si o kouzlu základní informace. Po přepsání názvu z tabule očima pečlivě sleduji profesorčin pohyb hůlkou. Pak si vezmu tu svou a pohyb zopakuji, jak nejlépe dokážu.

"Reparifors." Tentokrát se vše povedlo hned napoprvé, a tak přede mnou zase za chvíli seděla moje šedivá princezna. "Promiň, příště se budu víc snažit," omlouvala jsem se jí, ale jak se zdálo, bylo jí to jedno. Nebo byla uražená. Ale vypadalo to, že to nejlepší asi měla za sebou, protože teď přišlo na řadu takové malé překvapení. Další kouzlo si nebudeme zkoušet na mazlíčcích vlastních, ale cizích. Bezva. Jen s velkou neochotou jsem Patrickovi předávala Sisinu. "Buď na ní hodnej, prosím. A ty moc nezlob, Sisucho, jo?"

Pak přišel čas převzít si Mauricova krkavce. Nevypadal zrovna nadšeně, což mě trochu znervózňovalo. A ani Mauricova slova mě zrovna moc neuklidňovala.

"Eh, pokusím se. Jestli mi nevyklove oči, tak to asi bude v pohodě... snad." Nezněla jsem zrovna přesvědčivě, ale co už. Oba dva měli jediné štěstí, že jsem neuměla francouzsky, takže jeho jakékoliv případné nadávky jsem krásně přešla. Posadila jsem Huberta na svou lavici a věnovala jsem mu omluvný pohled. "Budu se snažit to seslat co nejlíp, ale nic neslibuju." Představovala jsem si hezkou šálu barvy jeho opeření, a pak jsem konečně vyslovila zaklínadlo.

"Scarfulgo." (26%) Naneštěstí pro nás oba se proměnila v šálu pouze obě jeho křídla, ale tělo zůstalo krkavčí. Zakrákal a něco z něj vyšlo, co asi bylo i slovo, ale nerozuměla jsem mu. Naštěstí. "Hele, ty umíš mluvit," zamumlala jsem zaujatě. Věděla jsem, že tahle zvířata toho byla schopná, ale nikdy jsem žádné neslyšela. "Tak jo, vrátím to zpátky a zkusíme to ještě jednou, co ty na to?" Na jeho odpověď jsem samozřejmě nečekala a okamžitě jsem seslala Reparifors, abych mu vrátila křídla. Pak jsem se na něj ale pousmála a z mých úst, spolu s pohybem hůlky, vyšlo: "Scarfulgo." (52%)

Tentokrát se přeměnil celý v docela slušnou šálu. Sice jí zůstalo docela dost peří, ale musím říct, že to vůbec nevypadalo špatně.

Vlastně takhle to vypadá fakt dost zajímavě. Sice to není dokonalá přeměna, ale to tady zrovna nevadí. Dokonale průměrný výsledek, ale přesto jsem s ním byla spokojená? Cože? Opatrně jsem šálu vzala ze stolu a jen tak ze srandy jsem si ji omotala kolem krku a něžně jsem u toho hladila její peří. Podívala jsem se směrem k Mauricovi. Jestli si všiml toho, co s jeho mazlíkem dělám, věnovala jsem mu pobavený úsměv. Jestli ne, jen jsem se podívala, jak se daří jemu, a pak jsem zkontrolovala, co dělá Patrick s tou mou kočičí císařovnou.

Skoro se mi ani nechtělo Huberta vracet do původní podoby, ale nakonec jsem to udělala. Dál už toho ubohého opeřence trápit nebudu.

"Zkoušet to asi dál nebudeme, co?" optala jsem se ho. Ani mi nemusel odpovídat. Věděla jsem, že nebudeme.
 
Park Na Yeong *Ruby* - 25. srpna 2021 21:36
tajennie6159526.jpg

Učebna E215


Caylus a Daniel


15. října
Čtvrtek



Domenico je za výkon, který dnes na hodině předvedl, po zásluze odměněn. Nejenom, že je za trolla, ale ještě musí doprovodit Dianu do Prasinek. Nenápadně si ji prohlédnu od hlavy až k patě a prohrábnu si vlasy. Nemám však čas se tomuto více věnovat, neboť profesorka předá pokyny i mně a já se nakonec beze slova posunu o lavici dopředu, vedle Cayluse.
Poté, co oba vykázaní opustí třídu, se profesorka pustí do výkladu. Bylo by něco v nepořádku, pokud by se byť jediná hodina obešla bez dotazování. Po celou dobu sedím v lavici a znuděně občas tužkou popíchnu Emila, kterému se to rozhodně nezamlouvá a na oplátku se pokusí do tužky kousnout.
Výklad je natolik nudný, že se jenom silou vůle udržuji alespoň v přiměřené koncentraci a bez většího přemýšlení si nevzhledně čárám poznámky do sešitu. Tahle hodina nikdy nepatřila mezi mé oblíbené a mohu pouze konstatovat, že po dnešku tomu tak i zůstane.
Chopím se hůlky, jakmile se máme pokusit o další kouzlo. Emil vypadal velmi nespokojeně, ostatně jako vždycky a tak ani nemá smysl se domnívat, že by mi mohl být nějak nápomocen. Přesně pro tohle nesnáším zvířata, dělají jenom problémy a bordel, nejsou k ničemu dobrá.
Vera Verto.” (12% - 15% = -3%) Pronesu tiše a mávnu směrem ke krtkovi. Na sekundu mě oslní modré světlo, které je doprovázeno syčivým zvukem. Zmateně zamrkám, po světle ani památky, na lavici stále sedí Emil, kterému se kouří od ocasu a vypadá ještě nespokojenější, než předtím (jestli to ještě jde). Vzhledem k tomu, že jsem mu pravděpodobně zapálila srst, se mu pro jednou nemůžu úplně divit. Několikrát poklepu na místo, odkud se linul kouř ze zvířecího kožichu, kde následně zůstane lysina. Vysloužím si za to pořádný kousanec a ač tiše zasyčím korejskou nadávku, nemám tentokrát právo se zlobit. To samozřejmě neznamená, že se zlobit nebudu.
Naštěstí nejsem jediná, komu se kouzlo zrovna nepovedlo. Richardův had se nám vznáší nad hlavami jako pouťová atrakce zbarvená do růžova.
Nejdřív mám za to, že by jeden pokus mohl stačit - v rámci ochrany Emila, samozřejmě; ale po přísném pohledu profesorky si to rozmyslím. Vera Verto.” (68% - 15% = 53%) Pronesu s trochu větším úsilím. Tentokrát se z krtka skutečně stane pohár, ač z něj stále trčí rypák, přední packy a ocas s nově vypálenou lysinou. Založím si ruce na prsou a kriticky si prohlédnu svůj výtvor. Víc po mně dnes asi nikdo chtít nemůže.
Podle následujících pokynů si otevřu učebnici na požadované straně a zadívám se na její obsah. Poslouchám výklad o rušícím kouzlu a sleduji přitom střídavě učebnici a svůj pohár. Vlastně se mi Emila ani nechtělo přeměňovat zpět, takhle je mi mnohem milejší. Nedá se ale nic dělat, zadání se musí plnit a tak bez zbytečných prostojů pronesu: Reparifors,” a z poháru je zase krtek. ”Předtím jsi vypadal líp.” Zašeptám jeho směrem uštěpačně.
Posledním úkolem je přeměna mazlíčka v šátek či šálu. Háček je v tom, že si máme mazlíčky mezi sebou povyměňovat. Je mi to celkem putna, i krtek je pro mě neznámý,. Těžce to ovšem očividně nese Caylus, který mi podává svého pavouka, jako kdyby to byl svatý grál. Neodpustí si u toho ani sentimentální průpovídku. Jenom silou vůle neobrátím oči vsloup, namísto toho vykouzlím na tváři jemný úsměv. ”Pavouci žijí tak dlouho? Roztomilé.”
Převezmu si od něj pavouka, který je větší než moje dlaň a bez většího zájmu ho položím před sebe na lavici. Nemám z něj strach. Dokud neudělá nějaký nečekaný pohyb, jsem ochotná jej trpět na své lavici zrovna jako toho smradlavýho krtka.
Emil naopak putuje k Danielovi. ”Dávej pozor, je pěkně mrzutej a dost kouše.” Instruuji ho dopředu, neboť stejně jako já nebo Domenico , se jistě ani Daniel nevyhne jednomu či dvěma kousancům. Začínám podezírat Hagrida z rasismu.
Scarfulgo!” (93% - 15% = 78%) Tentokrát jsem se skutečně soustředila na zřetelnou výslovnost a správné mávnutí hůlky. Odmítám být obětí Caylusova hysterického výstupu, kdybych nedej bože připálila Pájovi pár chloupků. Přede mnou se objeví černý šátek na kterém se tkví bílý obrys pavouka. Pavouk na šátku má sice jenom šest nohou, i tak beru tento výtvor jako velmi úspěšný. Pravděpodobně se mi kouzlo taky povedlo z důvodu, že pavouk pořád patří do kategorie hmyzu, se kterým se zachází nejlépe. Těžko říct, jestli bych s kočkou slavila obdobný úspěch.
Obrátím se na Cayluse, který se zrovna chválí za svůj výtvor. ”Pěkný.” Konstatuju pochvalně při prohlížení zelený šály, abych tak přilákala jeho pozornost. Jakmile ji získám, zamávám na něj s úsměvem šátkem. ”Pro tebe, byla jsem na Páju něžná.” Předám mu jeho milovaného hmyzáka ve formě šátku, spokojená sama se sebou. Ne, opravdu to není z důvodu, abych už na Páju nemusela sahat, až bude zase ve své formě.
 
Angela Silverlin - 22. srpna 2021 22:49
angie495.jpg

E215 - Přeměňování



15. října, čtvrtek dopoledne





Acai, Coraline, Robert a Anna



Nesledovala jsem úspěchy ostatních. Vlastně jsem si docela užívala pohled na svůj téměř dokonalý pohár.
"Díky," zašeptala jsem akorát k pochvale Acai.
Ale něco mi neuniklo. To když se kousek přede mnou objevilo nafouklé hádě růžové barvy a stoupalo ke stropu. Šokovaně jsem zamrkala.
Kdo tu něco vykřikoval… Ta ironie celé situace mě pobavila, i když navenek mi jen zacukaly koutky. Mohlo se zdát, že jsem ae smála Richardovi, i když to úplně nebyla pravda.

McGonagallová nechala zatím hada ve výškách a já jsem též obrátila pozornost ke svým zápiskům. Poznámka o tom, že po přeměně se mění celá podstata přeměňovaného, mě docela uklidnila.
Takže Saša na mě nebude naštvaná. Ale … co když se přeměna nepovede. Skončí napůl. Která podstata je ta funkční?
Už už jsem uvažovala, že se zeptám, ale profesorka pokračovala ve výkladu, a tak jsem svou otázku spolkla.

Následovalo další kouzlo. Zapsala jsem si vše potřebné a tiše si drmolila kouzlo, které mělo na můj vkus trochu složitější výslovnost.
"Reparifors," pokusila jsem se o proměnu Saši zpět, ale tak jsem se soustředila na výslovnost toho šíleného jazykolamu, že jsem zanedbala pohyb rukou. Pohár se zakymácel a… Nic se nestalo.
Povzdechla jsem si, ale hned jsem to zkusila znovu. Tentokrát se zadařilo a přede mnou se na lavici protahovala Saša, jakoby se nechumelilo. Pousmála jsem se a zlehka ji podrbala na hlavě.

Následovalo další kouzlo, při kterém jsem se ale musela rozloučit se Sašou. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale měla jsem štěstí, že ji měla převzít Acai. Ta snad bude mít rozum.
To už se ale u mě objevil Robert s Ferdinandem, známým to útěkářem. Trochu mě však překvapilo, že víko je na krabici. Snad by zase hned nezdrhl.
"Dobře, díky, kývla jsem na Roberta, a pak spěšně předala Sašu Acai. Nechtěla jsem, aby se mainka příliš aktivně seznamovala s potkanem.

Jakmile byla Acai otočená na mě, kývnutím jsem odsouhlasila Sašino jméno a předala jí do ruky vodítko.
"Většinou je v pohodě," pousmála jsem se ještě nervózně. Bylo to zvláštní předávat takto Sašu někomu jinému.

Raději jsem ale obrátila pozornosti na Ferdinanda, který se mezitím aktivně dobýval z krabice.
Připravila jsem si hůlku, otevřela krabici a…
"Hej, počkej! Scar…!" vyjekla jsem na zdrhajícího potkana. Mé mávnutí hůlkou bylo víc než ledabylé, kouzlo nedořečené, takže výsledek byl jasný. (9 %)
Jakýmsi zázrakem jsem potkana zasáhla ve skoku, kdy se snažil dostat z lavice na zem. Zablesklo se a jeho tělíčko plachtilo na Coraline, která dostala pořádnou přátelskou herdu do levé strany zad. Potkan se zatím doklouzal k zemi, kde se otřepával ze zážitku.
Rychle jsem vstala a naklonila se do uličky. "Scarfulgo!" (35 %)

Než se potkan znovu stihl rozběhnout, ztratil přehled o situaci, protože z něj byla šála. Ovšem k mé smůle stále s nožičkami. Ferdinand tedy začal utíkat poslepu směrem dozadu a narážel do každé lavice jako hnědá huňatá šála na krátkých nožkách.
"U Merlina, zastav se na chvíli!" vykřikla jsem na svou osobu až nezvykle nahlas a vyskočila do uličky.
"Scarfulgo!!" (81 %)
Tentokrát Ferdinand poslušně klesl k zemi. Šála se zbarvila do červeno zlatých odstínů, ale na omak zůstala hrubá jako zvířecí srst, jak jsem zjistila, když jsem si ji přišla vyzvednout až k Anně.

Vrátila jsem se na místo, ale ještě než jsem se usadila, naklonila jsem se ke Cor: "Promiň."
Pak už jsem se posadila a složila šálu do krabice. Zhluboka jsem si oddechla a na profesorku se raději ani nepodívala.
To jsem se vyznamenala…
 
Acai Luqueba - 22. srpna 2021 20:55
215783.jpg

E215

15. října, Čtvrtek


Caylus, Bob, Angela + zmínění



Můj smích utichne v momentu, kdy se do toho chaosu zapojí profesorka. Mlčky se usadím na místo a čekám, co se bude dít. Krom toho, že Domenica s Dianou vyhodila z hodiny, vlastně úplně odignorovala všechna naše selhání. A ne jen to moje. Špatné známce se sice nevyhnu, ale pořád je to lepší, než kdyby nás tím ponížila před celou třídou.
Hodina pokračuje a nás čeká další kouzlo. Jen jedním uchem poslouchám, co profesorka říká. Za mnou se totiž Caylus vybavuje s Danielem a ubírá si mojí pozornost, i když na něj nevidím. To si taky nemohl sednout jinam? I tak vytáhnu Wilberta z krabice, když přijde na řadu přeměňování. Není mi to příjemné. Sice se nebojím, že bych mu mohla ublížit, ale osobně bych taky neměla radost, kdyby se ze mě někdo snažil udělat něco, co nejsem. Očividně nejsem jediná, protože ti odvážnější z nás své pochyby řeknou nahlas. Přestože je profesorka rychle utne ve svém odhodlání naše mazlíčky co nejrychleji zmrzačit.
“To zvládneš.” Promluvím na pavouka, když se mi snaží zdrhnout. Nejspíš cítí, že se blíží nebezpečí. Vera Verto.” (74%) povede se mi ho přeměnit dřív, než mi seskočí z lavice. A světe div se, vypadá skvěle. Pohár je žíhaný, modro černý. Nádherná práce. Spodek je sice trochu chlupatý, ale ve své podstatě jsem na sebe pyšná. Což se nedá říct třeba o Robertovi. Ačkoli nevypadá, že by ho jeho výtvor nějak trápil, sklenice s ocáskem, co sebou vztekle mrská ze strany na stranu, mi přijde přinejmenším vtipná. Na druhou stranu Angela se fakt předvedla. Její pohár byl naprosto perfektní. “Hustý.” šeptnu k ni obdivně.
Pak se natočím, abych viděla na Cayluse, a mohla se podívat na jeho výsledek. Fakt, že se mi s ním už sám neprošel před lavicí nebo se s ním nechlubí, mi říká, že ani on nevykouzlil nic převratného. “Co to je?” zasměju se, ale dávám pozor, abych byla tiše. Goggy má už tak blbou náladu. Z jeho poháru trčí nohy a kusadla a celkově vypadá spíš jako dekorace na Halloween než jako pohár. “Můžeš ho vzít na večírek a pít z něj punč. Zapadne tam.” Nenápadně posunu svůj pohár, abych se jím pochlubila, když už se na to tak hezky zeptal. “Dobře.” zakřením se pyšně. Následně se sice otočím čelem k tabuli, ale jsem dost zakloněná, abych Cayluse slyšela a mohla mu bez problému odpovědět. “Nepřemýšlela jsem nad tím. Ani nevím, jak se o pavouka postarat. Navíc na to nemám prachy.” tiše si povzdechnu. Je to vlastně trochu škoda. Wilda je fakt nádherný, ale trochu bych se bála, že ho u nás nějaká kočka sežere. “Ale třeba by ho Hagrid dal tobě, kdyby sis o něj řekl. S pavouky už máš zkušenost.” navrhnu ještě před tím, než se mi nad hlavou proletí růžový balonek. To je Vertini? Chudák.
Nalistuji si v knize stránku, kterou po nás profesorka chtěla. Jakmile nám představí rušící kouzlo, použiju ho. Nejdřív ale pohár položím do krabice. To by mi ještě scházelo, abych tu Wilberta honila po třídě jako před chvílí Bob. Reparifors.” Povede se mi to až na druhý pokus, ale to není důležité. Hlavní pro mě je, že pavouk je v celku, nechybí mu žádná část jeho krásného tělíčka. Fakt, že je vzteklý a cvaká na mě kusadly, je už vlastně jen detail.
Jako poslední kouzlo Minerva představí vcelku unikátní nápad. Výměna mazlíčků. Pobaveně se uchechtnu. Nestihnu ani nic říct, když mě Bob zastaví. Je mi ho trochu líto, ale upřímně si to neskutečně užiju.
Počkám, až předá svého potkana Angele, načež se zvednu, abych mu podala krabici s běsnícím Wilbertem. On si ho ode mě ale nevezme. Promění ho, když ho stále držím v rukou. To se jako může? Zůstanu na něj zírat, přičemž úplně opomenu fakt, že kouzlo se mu povedlo. Z Wildy je naše kolejní šála, přestože má pár nedostatků. Vezme si šálu a nonšalantně se posadí zpět na místo. Trvá mi dobrých pár vteřin, než se proberu a posadím se. Takhle mi kazit radost. Nebudu to ani nahlas komentovat. Nemá to cenu. Abych si náladu zlepšila, otočím se na Angie.
“Saša, že jo?” podívám se na šelmu ryšavé barvy. Vypadá, že má všechno na salámu, ale jsem připravená, že na mě vystrčí drápky. “Mám si jí vzít sama, nebo…” počkám, jestli mi jí dá na lavici, popřípadě si od ní vezmu vodítko a Sašu si přivedu sama. Jsem opatrná. Asi jako pokaždé, když jednám se zvířaty. Angela se rozhodně nemusí bát, že bych se o jejího miláčka nepostarala, dokud je u mě.
Scarfulgo.” (15%) z hůlky vyjde světle oranžový záblesk, ale nestane se vůbec nic. Saša na mě akorát netrpělivě mrskne ocáskem. Odolám nutkání se rozpačitě podívat na spolužačku vedle a raději to zkusím znovu. Trochu důrazněji.Scarfulgo!” (27%) je to právě ten netrpělivý ocásek, co se při dalším pokusu promění a nutno dodat, že čičina fakt není nadšená. Než mě ale stačí poškrábat, pokousat nebo zdrhnout, zkusím to do třetice. Tentokrát úspěšně (75%). Oranžovo bílá šála má sice pár nedostatků, ale jinak vypadá dobře. S úlevou si otřu pot z čela. Jsem si stoprocentně jistá, že tohle opakovat nebudu.
 
Caylus Lawson - 19. srpna 2021 13:13
vay441632914643.jpg

Přeměňování v E215


Čtvrtek 15. října


Acai, Daniel, Ruby, Gogo



Že se bábě nebude mé pochodování po třídě líbit mě vlastně příliš nepřekvapí. Samozřejmě mě napomene, ale mám ze svého kufru takovou radost, že si jí nenechám zkazit ani jejími řečmi. Ještě jednou se spokojeně projdu před Acai, které se narozdíl ode mě absolutně nedaří. Její mandelinky zůstaly všechny stejné a o kufru raději ani nemluvím. Hrnec, který měla před sebou se totiž vůbec nepřeměnil a ještě z něj udělala jakýsi paskvil. „Co to je za rosol?” utahuju si z ní, protože hrnec jí evidentně změnil skupenství z pevného na tekuté. Zajímalo by mě, jestli se to želé dá jíst.
Ježibaba mezitím vykáže Domenica a Dianu ze třídy a tak se raději vrátím na své místo. Neujde mi, jaký pohled na ty dva vrhá Daniel, sedící vedle mě. „Jo, teď by si to s nima vyměnil asi každej.” Zamumlám k němu nazpátek. Vypadá, že ho to štve, ale vůbec se mu nedivím. Sám se cítím dost podobně. Nejraději bych šel s Dianou do Prasinek sám, jenže teď jí místo mě bude dělat společnost tenhle tragéd, kterej jí určitě bude po cestě nabalovat a zahrnovat nevhodnejma návrhama. Proč se proti tomu vlastně Parková nijak neohradila? To jí to jako nevadí?
Co mě však mile potěší je Danielův zájem o Páju. S takovými reakcemi se nesetkávám moc často, ale vypadá při pohledu na něj ohromeně. „Ten je můj.” Prohlásím s neskrývanou pýchou. „Mám ho už od prváku, ale tenkrát to bylo ještě mrně. Za ty roky se docela vytáhl, teď už se vejde krásně do dlaně.” Pochlubím se, naprosto neřešíc, že se tu právě vybavuji s někým z Nebelvíru. Pokud šlo o pavouky, tak jsem byl schopný se zapovídat téměř s každým, za předpokladu, že to nebyl čokoš. „Viděl jsi támhle toho, kterýho má Acai?” Kývnu hlavou směrem k ní. „Prý ho má od Hagrida, ale je zatraceně povedenej. Schválně koukej, až ho vytáhne z krabice.” Poradím mu, protože Wilbert skutečně stál za pozornost. Tak krásného sklípkana jsem už dlouho neviděl.
Následné přeměňování zvířat na poháry se mi příliš nezamlouvá. Nevím, proč bych měl něco takového svému mazlíčkovi provádět a soudě dle reakcí některých spolužáků nejsem jediný, kdo si to myslí. Co když to Pájovi zůstane a nepůjde přeměnit zpátky? Přeci jen je to pořád pavouk a oproti ostatním zvířatům ve třídě je dost křehký a zranitelný. Už takhle stačí, že jsem přišel o první Máju. Přijít ještě o Páju a ke všemu vlastní vinou, by mě nejspíš mrdlo. „Vera Verto.” (43%) Vyslovím kouzlo poněkud nejistě, s hůlkou namířenou na sklípkana, který se promění v něco opravdu zvláštního. Je z něj pohár, to nejde popřít, ale z každé strany koukají čtyři nohy a uprostřed jsou jasně viditelná kusadla, která se dokonce pohybují. U Merlina, co jsem to Pájovi provedl?!
„Promiň, kamaráde, tohle ti určitě nějak vynahradím.” Slíbím pavoučímu poháru. Za tuhle újmu mu musím sehnat nějakýho hmyzáka, nebo minimálně pořádně vyžranýho křečka. Koutkem oka zkontroluji, jak si vedle mě vede Daniel. Jeho pohár vypadá lépe, než můj, ale také má nedostatky v podobě chameleoního ocasu. „Kde si vlastně sebral chameleona?” Zeptám se zvědavě. „Takový zvíře tu snad nikdo jiný nemá.” A pokud ano, tak o tom nevím. Mám ale rád originalitu, protože všude jsou jen samý kočky a to už je fakt ohraný.
Pohledem pak zabloudím k Acai, abych zjistil, jak se jí s Wilbertem daří. Je mi jasné, že bude při kouzlení maximálně opatrná, protože Hagrid by jí neodpustil, kdyby se některému z jeho svěřenců cokoliv stalo. „Asi se budu muset Hagrida zeptat, kde ho splašil, protože je vážně nádhernej. Nezvažuješ, že si ho necháš?” Sice jsem Acai nabízel mláďata od Máji, ale vůbec bych se nedivil, kdyby místo toho dala přednost Wilbertovi. Ani bych jí to neměl za zlé. Tenhle sklípkan je opravdový skvost a kdybych už sám neměl dva, tak silně zvažuji, že půjdu k Hagridovi s prosíkem, aby mi ho prodal. „Tak jak to jde?” zeptám se Acai tiše, abych opět nevzbudil nevyžádanou pozornost Gonagalky. Koutkem oka přitom pozoruji dění ve třídě. Málem vyprsknu smíchy, když spatřím lordovu tkaničku, vznášející se jako růžový pouťový balonek nad hlavami ostatních. „Vertini má styl.” Zazubím se a nalistuji v učebnici stránku, kterou po nás bába chtěla.
Samotného mě udivuje, že učebnici sebou mám. Běžně na pomůcky spíše zapomínám, ale dneska je evidentně můj šťastný den. Na malou chvíli dokonce začnu dávat pozor a plně se věnuji výkladu, protože profesorka právě vysvětluje, jak mazlíčky vrátit do původní podoby. Na nic nečekám, popadnu hůlku a s důrazem na každé písmeno vyslovím „Reparifors.” Člověk aby si na tom zlámal jazyk, ale podaří se. Nohatý pohár s kusadly se přemění zpět na Páju. „Žiješ, kámo?” Starostlivě si ho prohlédnu ze všech úhlů. Vypadá v pořádku a tak si úlevně oddechnu. Klidný ale nezůstanu dlouho, jelikož přijde na řadu další úkol. Výměna mazlíčků. Trochu zblednu, když si uvědomím, že osoba, které mám svěřit Páju není nikdo jiný, než Parková.
Zaprvé, je to holka. Ty pavouky nesnáší. Zadruhé, konkrétně tahle nesnáší naprosto všechno a všechny, nehledě na to, jestli je to mazlíček, nebo člověk. A zatřetí? V Asii pavouky běžně jedí a vsadím se, že tahle šikmoočka už určitě někdy nějakého ke svačině měla. „Páju mám už od prváku, dávej na něj prosím pozor. Hodně pro mě znamená.” Promluvím k Ruby přiškrceným hlasem, když jí svého mazlíčka velice neochotně předávám. Nic dalšího už neřeknu, jen si od Daniela vezmu nabízeného chameleona. Je drobný, ještě menší, než Pája a tak ho opatrně položím na lavici, kde se pokusím z něj udělat šálu. „Scarfulgo!” (79%) Výsledkem je velice obstojně vypadající šedo-zelená šála. Je víceméně bezchybná, snad jen při bližším pohledu si lze všimnout, že zelené vzory nejsou barevně jednotné. V horní části šály je zelená spíše světlá a v té dolní tmavší. To ale není zas až takový prohřešek, naopak to vypadá jako zajímavý módní doplněk. „Wow, tak tohle se povedlo.” Pochválím se nahlas a pyšně se napřímím.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.92360305786133 sekund

na začátek stránky