| |||
|
| |||
Nádvoří -> Chodby Runa a ostatní "Ale no tak, nebuď tak vážná!" usměji se, když uvidím, jak se začne rozčilovat. Zlehka ji chytnu za prst a zatřepu s ním ze strany na stranu, hned na to ji zase pustím. Je to legrační, pokaždé na to zareaguje stejně. Když jí totéž řeknu za deset minut, tak mě určitě letaxem pošle zase do Ugandy. "No viď, naše bába už by volala zákaznickou linku Schwarzkopfu a stěžovala by si jim," zareaguji pobaveně na její poslední poznámku. "Vona je na tohle hrozná stíhačka, ale to jako beze srandy, by ses divila totiž. Minule mi máma vyprávěla, že snad volala do televizních zpráv a chtěla, aby si ta moderátorka prej upravila výstřih, že to irituje dědu, ale fakt nevim, jestli máma nekecala, že jo," vyprávím naprosto vážně, zatímco pomalu zase zacházím do hradu. Ještě se naposled podívám po Danovi, nijak dál však nereaguji a věnuji se pouze Runě. "Ale vona je v tomhle ještě dobrá, moji prarodiče zas tak starý nejsou, ale to naše prabába je teprv číslo! Boha jeho, ani nevim, jestli ti to mam vyprávět," zlehka se plácnu do čela a začnu se tiše hihňat. "To ale radši ani ne, ještě budeš pohoršená, vona je fakt něco. Ale jako všechno co dělá je celkem vtipný. Ne, že bych se jí jako vysmíval, je to prababička, že jo, ale prostě..." raději nepokračuji a snažím se zastavit ten neudržitelný chichot. "Po půl? Tak to je snad ještě hromada času," mávnu ledabyle rukou. |
| |||
Velká síň -> Spolka Nikdo konkrétní Den utekl jako voda. Absolutně jsem neměl náladu s kýmkoliv komunikovat, zapojovat se někam nebo i snad někoho dráždit, kdo ví proč. Není to ale nic nového, nedělky vždy prožívám tak chcíple a nevýrazně, už jen proto, že je konec toho volného víkendu. Udržuji si však stále svůj pozdvižený výraz a nedávám okolí jedinou záminku k tomu, aby si myslelo, že mě snad něco trápí. Tedy, samozřejmě, že netrápí, ale duševně se tak cítím. Většinu času jsem tedy strávil sám se sebou, zahrabaný pryč od ostatních, aby mě nemohl nikdo prudit. Měl jsem tedy velkou spoustu času přemýšlet o mnohých věcech, a nebudu lhát, když řeknu, že jsem dospěl ke spoustě odlišným názorům. A jako obvykle mě napadlo něco geniálního. Mezi ostatními jsem se objevil pořádně teprve až u večeře. Ani zde jsem neměl potřebu a chuť se někam zapojovat. Dokonce i mé věčné zamračení bylo pryč, okolí mohlo poprvé vidět, jak má tvář vypadá, když ji nepřekrývá obočí zkroucené v onom zamračení! S naprosto vyrovnaným výrazem jsem se tedy pustil do večeře. Jelikož jsem celý den vlastně nic nejedl, tak mé chutě se nahromadily a daly o sobě vědět právě v tuto chvíli. Taková slast se v mém obličeji objevila, když jsem začal jíst, ale ztratila se právě ve chvíli, kdy začal mluvit Brumbál. Snad jako kdyby nás nemohl nechat v klidu dojíst? Odložil jsem tedy své dobroty stranou a čekal jsem, že bude chtít opravdu něco důležitého. Místo toho nám však začal vyprávět o tom, že jedna z našich spolužaček zemřela. Jacqueline? Abych řekl pravdu, tak ani pořádně nevím, kdo to je. Ačkoliv jméno a tvář znám, je to jediné, co z celého toho dojmu pobírám. Krapet ve mně šokem hrkne, ale nijak to nehrotím. Zachovávám si tedy dále klidnou tvář. Poté ještě nějakou chvíli vysedávám v síni, i přes to, že se během chvilky téměř vyprázdní. Teprve krátce před zavíráním se zvednu a vydám se do společenské místnosti. |
| |||
Hlavní síň – Učitelský stůl – před uzavřením síně --> KabinetRemus, Minerva, Brumbál, poté Saga A to je vlastně dobře... Jen jsem se pousmála nad Remusovými slovy. Udržovat konverzaci jen tak.. To nebyla přímo moje parketa, proto jsem se znovu věnovala jídlu. Ovšem sledovala jsem, jak se profesor Snape a Lupin vyrovnají ohledně trestu pro Havraspár. Zdálo se, že vše bude urovnáno, ovšem... Dokud jedna ze studentek Zmijozelu nevykonala svou dětinskou pomstu. Zdají se být mladší... Alespoň mentálně. Překvapení nad dívčiným jednáním se mi přímo ve tváři utajit nepovedlo, proto jsem raději sklopila tvář. Ovšem Snape odešel situaci ihned řešit. Ani jeho kolej to nejspíš nemá s ním lehké. Jenže to ani on s nimi. Krátce jsem pohlédla na jinou studentku, která už od nás odcházela. Před chvíli si byla Snapeovi stěžovat na nepořádek v síni, který způsobila nebohá havraspárská studentka. Koutky mi při její stížnosti pobaveně cukaly. Samozřejmě mi byla známa pravidla pro Hlavní síň, ale... V takové situaci by člověk očekával trochu vlastní iniciativy, která by rozhodně neškodila. |
| |||
|
| |||
Kolej > dívčí umývárny Ty v umývárnách Na pokoji seberu ručník spolu s ostatními věcmi a vydám se přes společenskou místnost ven z koleje. Jakmile se za mnou kamenná zeď uzavře, nespokojeně si odfrknu. To je báječné. Tak ta zdravotnice to Snapeovi všechno vyslepičila. Je vůbec dobrý nápad se s ní do toho pouštět? Neuvěřitelné. Něuvěřitelné, jak je Ettariel užvaněná. Jestli mi teď kvůli tomu bude Richard dělat nepříjemnosti a stát za zadkem, můžu na všechno zapomenout. Naštvaně dupu do schodů. To byl taky nápad ji o tom říkat. Vůbec někomu o tom říkat. Alex jsem dnes vůbec neviděla a pochybuji, že by teď měla náladu řešit náš lektvar. Co si člověk neudělá sám.. Povzdychnu si a už během cesty do umýváren si vlasy stahuji do drdolu. Nějak moc ubrečených lidí kolem. Pomyslím si, když se rozhlížím po chodbě. To je to taková tragédie? Snad nikdo takový nebude v umývárnách. Nemám chuť poslouchat něčí popotahování a kňourání. Jakmile se přede mnou objeví označení umýváren na dveřích, v rychlosti zapluji dovnitř. Podle puštěné vody a hlasů mi dojde, že už tu někdo je. No, to se dalo čekat, při tom množství studentů na škole. Naštěstí tu nikdo není schoulený s pláčem v rohu, tak můžu nerušeně zamířit nejprve k zrcadlu zkontrolovat svůj zevnějšek. Pak už se jen svléknu a s ručníkem kolem sebe zamířím do jednoho ze sprchových koutů. Ani jsem si nevšimla, že při svlékání kalhot mi z kapsy vypadl na dvakrát složený papírek. Až když ze sebe shodím i ručník a pustím vodu, hlasy z kabinek mi začnou připadat povědomé. ,,Chris?" Tipnu si, když jde slyšet převážně ona. |
doba vygenerování stránky: 0.8618631362915 sekund