| |||
Sovinec --> Mrzimorská kolejAlex a všichni na koleji Pak už jsem se vydali zpět. „Jo, to bude fajn,“ tak nějak automaticky jsem Alex nabídl své objetí na cestu, kterou jsme nyní stáčeli směrem k naší koleji. „Myslíš, že bude možné, aby Achilles donesl odpověď už zítra ráno?“ |
| |||
Chodba a cesta ven Ti co jsou v chodbě a Ryan S vážným výrazem v tváři poslouchám Ryana, přikývnu, ale do řeči mu neskáču. Počkám si až domluví a vyjádřím své obavy. " Taky nechápu jak se mohl vzít Smrtijed na svobodě, jsou přece všichni v Azkabanu." Upřu na něj své modré oči a na sucho polknu. Ano bojím se. Cítím se v ohrožení a propadám skepsi. Zavrtím hlavou, jako bych chtěla zahnat myšlenky, které se mi od večeře honí hlavou." Jaká je možnost, že se to může stát někomu z nás?" Jdu vedle něj , sem tam se na něj podívám. " Nevím jestli by se to někoho, z ledově chladného Zmijozelu tak dotklo jako vás." Znovu pokrčím rameny. " Ale nechci nikoho soudit." Dám si vlasy za ucho . " Já to taky nevěděla." Procedím mezi zuby a zvednu oči k nebi. " Zůstala bych venku." Nakloním hlavu na stranu." Trocha deště mi nevadí, nejsem z cukru." Rozhodím ruce a mile se na svého společníka usměju. " Pokud ti nevadí, že ti déšť rozhodí účes." Zažertuji. |
| |||
Cass, Runa, Domča, Izabell, Morgana, Fab, Seymour Přes slzy pořádně ani nevidím, jen cítím stisk Domčovy ruky. Utřu si obličej do rukávu svetru a slabě se usměju. "Děkuju..." Můj hlas zní ještě trochu roztřeseně, ale dala jsem se za tu krátkou dobu už trochu dokupy. Nebyla jsem jediná, kdo strádal. Nebelvírští na tom museli být daleko hůř. Napadlo mě, že bych jim měla jít projevit trochu soustrasti, ale spíš by jim to celou událost akorát připomnělo. V mžiku se u nás objevil Fabian. "Nic se neděje.. Držte se..." Zamumlala jsem, když jsem sledovala jeho odcházející záda. Povzdechla jsem si. Asi to bylo lepší. Trochu mě uklidnil i fakt, že se zítra vyřádím na famfrpálovém tréninku, který navrhla Cass. Byl to vynikající nápad. V družstvu jsem už druhým rokem hrála na místě brankářky a trénink by mi rozhodně prospěl. Na koštěti jsem neseděla celé léto. Objevil se u nás i Seymour, který pokukoval po Izabell. Pozvedla jsem jedno obočí a s mírným úsměvem sledovala, jak s ní s neskrývaným zájmem flirtuje. Nakonec se Izabell zvedla a spolu se Seymourem odešla. Zlehka jsem stiskla Morg rameno a usmála se. Ven jsem potřebovala. Měla jsem štěstí, že jsem měla takovou kamarádku. Cass sice navrhla hostinu v kolejce, na sladké jsem teď ale chuť neměla. Stejně jako Runa, která brzy zmizela, jsem se vyjádřila i já. "Možná později. Asi se půjdeme s Morgan projít, jestli ti to nevadí," omluvně jsem se usmála a pomalu vstala, hledíc na Morg. "Můžeme?" Okem jsem zmerčila Ala, který se právě vrátil. Vypadal nějak spokojeně. |
doba vygenerování stránky: 0.82425498962402 sekund