Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Acai Luqueba - 24. listopadu 2016 23:06
215783.jpg

Hlavní síň -> Chodby

Caylus a všichni přítomní



Po proslovu zástupkyně úplně vypouštím spolužáky a svou pozornost přesouvám k řediteli. Vypadá ustaraně. Když se tak na něj dívám, vzbuzuje ve mně velmi neblahé tušení. Co víc… mám pocit, že opravdu nechci slyšet, co má v plánu nám sdělit. Jeho pohřební výraz se o tolik liší od jeho obvyklého veselého úsměvu, který normálně rozhazuje na všechny strany, až je téměř jisté, že to nebudou dobré zprávy. A vím jen o jednom tématu, které by mohl řešit.
Je vidět, že se mu do proslovu nechce. Těch několik vteřin, než přejde ke svému oltáři a poprvé otevře pusu, mi přijde jako věčnost. Z nervozity mi brní konečky prstů, proto je zaměstnávám tím, že si hraju s ovocem na stole. Kutálím si pomeranč z jedné dlaně do druhé, aniž bych se na to nějak výrazně soustředila. Nejsem si jistá, jestli vážně chci zůstat sedět, ale na druhou stranu… chci vědět, co se stalo. Pořád je to lepší než nejistota, která tu otravuje všechny, co Cor a Jackie znali víc než jen jako jednu z tváří na pozadí. I když jsem přes den sršela jistotou nad tím, že se obě dvě v pořádku vrátí, teď už si tak jistá nejsem. Právě teď jen doufám. Snad v zázrak, v chybu tisku nebo jenom v novináře, co si vymyslel sloupek, aby prodej novin stoupl. Na to by se přišlo, on by dostal padáka a holky by se v klidu vrátily z Londýna, aniž by se o tom třeba dozvěděly.
Ale i tahle maličká naděje byla zadupaná do země a to pouhými několika slovy. Sklopím pohled, neschopna se na titulek novin dívat o vteřinu déle. V síni je takové ticho, že naprosto zřetelně slyším Brumbálův skoro šepot. S každým dalším slovem rozumím méně a méně. Co to říká? O čem to mluví? Je toho příliš. Příliš informací, které nevím, jak vstřebat. Příliš emocí, na které neumím reagovat. Najednou nevím, co bych měla dělat. Téměř zoufale se rozhlédnu po ostatních, ve snaze najít nějakou oporu, nápovědu nebo cokoli jiného, co by mi dokázalo, že třeba jen špatně slyším. Nic takového ale nenalézám. Jen zdrcené výrazy, které mi potvrzují, že se to vážně děje. Měla bych cítit vztek? Pustili je samotné do Londýna, bez jediného dospělého a to i když jsou za ně zodpovědní. Úlevu? Coraline je sice zraněná a v bezvědomí, ale naživu. Smutek? Jackie byla kamarádka, někdo koho jsem potkávala roky a rozuměla si s ní. Nebo snad obavy? Pokud je to smrtijed, pak je možné, že si Cor ještě najde a je taky možné, že se vůbec neprobudí. Možná strach? Venku pobíhá šílenec, kterému je jedno čí život si vezme.
Mlčky se zvedám, abych poctila památku minutou ticha, zatím co si prohlížím uplakané tváře svých spolužaček. Opravdu jsem hledala oporu? Jedinou mi je, a vždycky byla, jenom Coraline. A ta teď leží někde v kómatu a já s tím nemůžu vůbec nic udělat. Nemůžu jí pomoct. Ani jsem nevěděla, že ty dvě někam jely. Ani jedna mi to neřekla. Nerozloučila jsem se. A teď se jedna z nich už nikdy nevrátí a ta druhá… Začíná se mi hůř dýchat. Všechen ten zmatek pomalu splývá v jeden jediný, zato dost intenzivní pocit. Paniky. Pálí mě oči. Zůstat tu s ostatními, tak z toho bude jeden velký, ubrečený koutek. Nestojím o hromadné utěšování. Nechci brečet kvůli něčemu, co nezměním.
Jen, co minuta uplyne, odpíchnu se od místa a rychlým krokem zamířím k východu ze síně. Pryč. Na vzduch. Potřebuju vzduch. Nechávám brečící spolužáky za zády a překotně se snažím dostat ze síně.
Mimoděk si všimnu odcházejícího Cayluse. Vypadá vcelku nedotčený zprávami, které nás ostatní odrovnaly. To je dobře. Momentálně je to přesně to, co potřebuju. Někoho klidného, s kým budu řešit naprosto běžné věci… alespoň z části.
„Už si tu skončil?“ Vyhrknu na něj v momentu, kdy se k němu přiženu. „To je dobře. Fajn, takže… pojď se mnou někam… stranou.“ Nedávám mu ani možnost, aby mi na to odpověděl. Je mi upřímně jedno, jestli měl namířeno někam jinam nebo měl snad něco v plánu. Prostě ho po chodbě táhnu za sebou tam, kde budeme mít alespoň trochu soukromí. Někam, kde budeme hodně daleko od toho všeobecného pocitu ztráty.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 24. listopadu 2016 22:47
redlips1–kópia–kópia9540.jpg
Jedáleň
Benji, okrajovo Barbara

Nedopína mi to.
Cítim sa ako v sne, veľmi zlom sne. Ako keď sa vám sníva že vás niečo naháňa a vy neviete zrýchliť, spomaľujete, padáte, zahmlieva sa vám pred očami, až sa nakoniec neviete vôbec pohnúť.
Presne tak sa cítim.
Okolo mňa len samá hmla.
Jackie... Coraline... a nabudúce...kto nabudúce?
Okolo mňa behajú šmuhy študentov, ktorí krokom alebo behom odchádzajú cez dvere vedľa mňa von, niekam, kde budú môcť popustiť uzdu pocitom. A mňa zamrazí, keď si uvedomím, že tvár hocikoho z nich bude môcť byť v novinách nabudúce.
Acai s šokovane otvorenými ústami, nezvyčajne bledá a s prázdnym pohľadom.
Skrvavená dobitá Sin.
Daniel pri záblesku jasného svetla ktorý mu zmaže posledný smiech z pier.
Panebože.
Trocha sa vrátim do reality, Dan iba neďaleko odo mňa, Acai ešte za stolom, Sin medzi svojimi. Živí, zdraví, ale...
Och.
Vzlyknem potichu.
Nie...nemysli na to..ani...nemysli...lebo to privoláš...
Periférne zachytím Barbaru, vidím ako otvára ústa, ale hlas sa ku mne nedonesie, a ani ma nenapadne rozmýšľať či je alebo nie je zvláštne že je pri chrabromilskom stole, stále som príliš stuhnutá, zamrznutá. Akoby som sa na celú scénu v jedálni pozerala cez sklo. Zbadám ak ku mne jedna zo študentských šmúh ide, a až v tom momente si uvedomím, prečo sú všetci ako machule.
Pre ten istý dôvod, prečo mám mokré líca.
Aj tie som začala vnímať až teraz.
Bendž...
Uvedomím si, že on ide naozaj ku mne. Tušila som, čo sa stane keď sa mi prihovorí a vymaní ma z môjho tranzu.
Keď ma objíme, prelomí moju nehybnosť. Ako keby na mne niekto zapal zvuk, začnem vzlykať, schovám si hlavu do priehlbiny medzi jeho ramenom a krkom a bez hanby sa naplno rozrevem, plne nechávajúc na ňom zodpovednosť za to, aby ma stadeto nejako odtlačil preč, keďže namiesto nôh mám len akúsi želatínu.
 
Angela Silverlin - 24. listopadu 2016 22:06
angie495.jpg

Nebelvírský stůl – stranou od ostatních --> U jezera



nikdo konkrétní

Ruch, spoustu řečí, kuřecí po síni, kuřecí pryč. Smích, jekot, Snapeův hlas. Všechno to šlo zvláštním způsobem kolem mě a jako obvykle se mě to nijak nedotýkalo. Dnes jsem ale navíc ztrácela jakoukoliv chuť pozorovat své okolí. Moji spolužáci se o několik míst blíž k učitelům dobře bavili a já byla ráda, že se nemusím pro jejich spokojenost do ničeho nutit. Jako bych to vlastně někdy dělala... Přemýšlela jsem nad domácími úkoly, nad tím, kdy se vrátí Jackie, nad tím, co jsem četla ráno ve Věštci. A chtě nechtě mě svíralo zvláštní tušení, které jsem ale také hodlala ignorovat.

Zlom ovšem nastal, když si McGonagallová zjednala klid. Krátce jsem na ni pohlédla a poté jsem s pevně semknutými rty přesunula svůj pohled na Brumbála. Cítila jsem se celá napjatá, neušlo mi, že McGonagallová se nezdála naprosto klidná, jak u ní bylo obvyklé. Nebyla jsem slepá. A ředitel také nevypadal tak dobrosrdečně jako jindy. Žaludek se mi převrátil zlým tušením. Ohlédla jsem se po síni, ve snaze najít jedinou osobu. Ještě nepřijela...
Mou pozornost znovu získal ředitel. Bez dechu jsem ho poslouchala. Ostře jsem vnímala každé jeho slovo, a přesto se mi zdálo, že kolem mě proplouvají jako padající listí. Letmý dotyk, žádný vliv.

Jenže to bych lhala sama sobě. Jen jsem si mohla přát, aby se mě žádné z těch slov netýkalo. Opak byl pravdou. A já ten pocit znala. Znala jsem ho zprostředkovaně díky otci a znala jsem ho znovu díky tomu samému člověku, když jeho tvář překryli nemocniční plachtou. Ten děsivý pocit, že vám vzali něco, co vám bylo drahé. Jenže takhle to nemělo být... Měla jsem své „důvody“, proč jsem si držela od všech odstup. A pak ho jeden člověk aspoň trochu překoná... A zmizí.
S pohledem upřeným do prázdna jsem s ostatními odstála minutu ticha. Dokonale jsem poprvé zapadala do davu strnulých tváří. Když se ruch v síni opět tiše rozbíhal, pochopila jsem, že ta strnulost je pryč a já v ní opět zůstala sama. Ani jsem se neohlédla, jídlo nechala nedojedené a vydala se pryč. Nehlučně a snad i neviděně. Nestarala jsem se o to, zda si někdo ze spolužáků uvědomoval, že Jackie byla jediná osoba, kterou bych snad i označila tím zvláštním slovem "kamarádka". To je jen můj problém.

Tady jsem ale nehodlala být ani minutu, i když jsem tušila, že za dveřmi síně to na mě vše dopadne tíživěji. Nebyla jsem však jediná, kdo opustil síň. Nejspíš málokdo našel znovu nějakou chuť k jídlu. Nevnímala jsem Barbaru, která mezitím dorazila k našemu stolu a cosi říkala. Asi jsem ji slyšela, ale nějak jsem to nebyla schopná zpracovat.
Mé kroky byly klidné, snad až příliš pravidelné a uhlazené. S podivným výrazem, který spíš připomínal duševní nepřítomnost, jsem prošla až na nádvoří. Chladný vzduch mnou projel jako ostrý nůž. Nebyla jsem rozhodně vhodně oblečena, ale to jsem samozřejmě neřešila. Šla jsem mechanicky dál a dál. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem se musela zastavit. Jezero... Ta klidná hladina mi vyhovovala. Posadila jsem se, i když to spíš připomínalo zhroucení, kolena jsem přitáhla k sobě a hlavu schovala mezi ně. Pomalu to přicházelo. Bušení na hrudi, bušení ve spáncích. Čerstvý vzduch nestačil. Ne pro mé plíce.



 
Benjamin Hunt - 24. listopadu 2016 21:54
bezc4648585.jpg

Mrzimorský stůl



Seymour, Jordyn, Fabian, Acai, Lucca, Alex

Mezi nás přibyl konečně i Isaac. Ovšem jeho celkové chování neodpovídalo ničemu, co jsem u něho znal. Chvíli jsem ho překvapeně sledoval, než jsem kývnutím přilákal jeho pozornost. „Co tě hryzlo?“ Má otázka nezněla zle, opravdu mě to zajímalo, i když je dost možné, že se se mnou o tom Isaac nebude chtít bavit, což samozřejmě budu respektovat
Zmijozelské očividně havraspárské kuře vytočilo víc, než se zdálo a než si snad to kuře zasloužilo. Kromě princezničky Reginy si totiž vylít vztek musela po svém i Deirdre, čehož si všiml Fabian. Sám jsem zachytil jen konec její akce. „To víš, někdo dospěje později,“ chlácholivě jsem se pousmál. Byl jsem pro srandu, ale tohle mi spíš přišlo afektované a dětinské. „A my díky Rhiannon budeme dospělí až až...,“ zazubil jsem se na Acai, s níž jsem rozhodně souhlasil. A svým způsobem jsem byl rád, necítil bych se ve své kůži, kdyby nás náš vedoucí koleje tak okatě upřednostňoval.

Fabian měl ale rozhodně pravdu. Klid u dnešní večeře nebyl. Ani jsem si nevšiml, že Richard šel kázat Alecovi, nejspíš kvůli tomu, jakým způsobem on a Lucca přišli do síně. A když mi to došlo, nechápal jsem. Co mu do toho proboha je?
Lucca to samozřejmě všechno sledoval. Mlčky jsem na něj pohlédl, jak se snažil přemoci svůj vztek. Chtěl jsem něco říci, ale pravda, v této oblasti jsem nikdy moc nevěděl, co přesně říct. A co by bylo vlastně správné? Krom toho, že Richard je tak trochu důležitý kretén? Lucca to ale odešel vyřešit po svém.

Pak se ale vše rázem uklidnilo. McGonagallová zjednala ticho a ředitel se ujal slova. S každou další větou se šok v mé tváři jen prohluboval. „Kruci...,“ vydechl jsem jen a ústa mi zůstala překvapením pootevřená. Coraline... Jackie... Proboha, Jackie... Člověk si to prostě nemohl připustit a ranní obavy mi přišly tak ... Povrchní. Ten hlavní úděs přišel až teď.
Jako v jiném světě jsem si připadal, když jsem s ostatními vstal, abych uctil památku Jackie.
Ta minuta mi přišla šíleně dlouhá, ale když nastal její konec, byl jsem až překvapený. Stále jsem nebyl schopný si utřídit myšlenky.
Zvedl jsem oči, až když jsem postřehl, že nejen ředitel a McGonagallová opustili síň, ale také několik studentů. Sledoval jsem je pohledem a našel jednu osůbku, která se u vchodu do síně snažila nejspíš splynout se zdí.

Ani jsem si nesedal a rovnou jsem vykročil k Alex. "Alex...," jenže co říkat. Nic by nevyjádřilo to, co jsme tu nejspíš každý cítili. A tak jsem ji jen objal.

 
Noelle O`Meara - 24. listopadu 2016 21:47
noe2291.jpg

Velká síň


Havraspárský stůl


"Kuřecí? Chudák kuřátko!" Rozesměju se a mrknu na Domču zpět.
Stihla jsem do pusy nacpat pár soust a pan ředitel se už rozhodl pro svůj prostor.
Měla jsem se najíst víc, jelikož zpráva, která následovala, změnila vše.
Strnula jsem a s nevěřícným výrazem poslouchala Brumbála.
C-Co se to děje? To nemůže být pravda...
Denního Věštce nečtu, a tak jsem o mrtvé studentce neměla nejmenší tušení. Proto mě zpráva o úmrtí Jackie tak dostane. Nijak zvlášť jsme se neznaly, ale měla jsem ji ráda. Zdravily jsme se.
Z obličeje mi vymizí veškerá barva a po tvářích mi začnou mimovolně téct slzy.
"T-To..." Složím tvář do dlaní a třesu se. Svou neopatrností převrhnu sklenici s džusem, která stála přede mnou. Džus mi stéká po nohou. Je mi to ale jedno. Chudák Domča to nejspíš asi schytal taky.
"Promiň... j-já nechtěla..." Podaří se mi vykoktat. Žádné další omluvy schopna nejsem.
Minuta ticha je prakticky nesnesitelná. Snažím se dát dohromady alespoň pro teď. Jackie si to zaslouží.

Vidím před sebou všechna ta mrtvá těla, která nám kdy na farmě uhynula. Oplakala jsem i to nejmenší z nich. Nesnesla jsem pohled na kuřata, kterým dědeček kroutil krkem. Ani na porcování jitrnic. Bylo to hrůzné...
Pořád to ale nebyli lidé...
Skoro jsem ani nepostřehla, že na mě Morg mluví. Přes slzy jsem na nikoho pořádně neviděla.
Nejprve jsem ji ani nevnímala, teprve po chvíli jsem postřehla, že chce někam zmizet. Spolužáků jsem si pořádně nevšímala, nakonec se mi ale podařilo krátce kývnout. Byla jsem ředitelovými slovy hluboce otřesena a popravdě by bylo asi nejlepší, abych zmizela někam, kde je větší klid.
"Máš pravdu... Asi... asi by to bylo nejlepší..."Konečně vzhlédnu s uslzenou tváří. Postřehla jsem, že dost lidí od červených už zmizelo. Chudáci. Kdybych na tom byla o něco lépe, šla bych ty chudinky trochu utěšit. Chudák Angie.
 
Remus John Lupin - 24. listopadu 2016 18:13
remus9643.jpg

Velká síň
Severus a všichni přítomní


Když to vše začalo byl jsem za to rád. Myslel jsem si, že to chce Brumbál skrývat a že bude pravdu tutlat. Byla to možnost, která byla i naznačena, ale nakonec dal na upřímnost a zdravý rozum. Stále je to ten velký čaroděj, kterého znám od svého prvního příchodu do Bradavic.
"Jackie už bude mít klid. Je dobře, že to studenti vědí. Bude však třeba zavést jistá opatření, aby se tohle neopakovalo."
Sleduji všechny ty smutné tváře, jak kolegů, tak studentíků. Je to hrozná chvíle, kterou si všichni společně musíme projít. Není to lehké, ale je to nevyhnutelné. A bohužel, pro mne to není poprvé, co se takové události účastním.
"Už je to tak dávno, co jsem viděl jejich tváře.....Jamesi, Lily.....tak dlouho od toho, co jsme o vás přišli a pak zavřeli Siriuse....."
Na okamžik zavřu oči, jak vzpomínám na ty hezké okamžiky se svými již zesnulými přáteli. Slzu potlačím jen těžce a smutek na mne jde hmatatelně vidět.
Brumbál domluvil a já tiše hleděl do těch smutných tváří, které věděly, že je opustila, spolužačka, kamarádka, možná partnerka. Mladí lidé by si takovými věcmi procházet neměli, ale bohužel se tak děje. Když je minuta ticha stojím mlčky a snažím se všem věnovat povzbudivý pohled a snad alespoň náznak úsměvu pro zlepšení nálady, ale vím, že v této situaci to bude takřka nemožné. Každý uctívá její památku po svém. Dokonce se najdou i takoví, kteří rozžehnou svou hůlku, za což mají můj obdiv. Chce to v této situaci sílu a odvahu porušit školní řád, aby uctili památku zesnulé, ale myslím si, že v této situaci proti tomu nikdo nic mít nebude.
Vše nakonec skončí a studenti se začnou rozcházet. Tiše si mezi sebou šeptat a probírat, co se dnes událo, nebo jen tak prostě bloumat kolem. Každého smutek trápí jinak. Určitě se najdou i takoví, které trápí málo, ale nevěřím, že by se to netklo někoho v této místnosti. Dokonce i Severusem to muselo pohnout, ač se tváří stále stejně odměřeně, jako vždy. Ale tuhle masku nasazoval často. Když pak za mnou přijde, aby si promluvil. Jdu s ním stranou, abych jej vyslechl.
"Tak nevychovaného domácího mazlíčka? Dobře Severusi vím, že její rodiče jsou z těch vlivnějších. Postarám se o tuto záležitost, při jednom se vším ostatním, děkuji, žes mne o tom informoval."
Kývnu na něj děkovně a lehce se pousměju. Ano při této události i takoví, jako jsme my dva uklidňujeme trošku vzájemné rozbroje. Přece jen je to na místě.
"A Severusi ještě maličkost. Vzhledem k tomu, co se stalo jsem názoru, že naši studenti potřebují více praxe v tom, aby se dokázali v podobném ohrožení, jako stálo tu nebohou dívku život, ubránit. Proto jsem tě chtěl požádat zdali bys mi asistoval při výuce soubojů. Myslím si, že se tak toho studenti naučí mnohem více zvláště, když jsi jejich profesor obrany proti černé magii."
Přednesu mu svůj návrh a vyčkám, jak bude reagovat. Každopádně myslím si, že v této situaci je tento krok více, než na místě.
 
Christian Dragon - 24. listopadu 2016 17:47
hpkopie2096.jpg

Velká síň -> Přístřešek na lodičky
Erika a všichni okolo


Když Brumbál vstane mám z toho špatný pocit. A když začne hovořit do srdce se mi začne vkrádat chlad. Jeho slova jsou smutná a mrazivá. Myslím, že jsme to tak nějak všichni tušili, ač jsme doufali, že pravda bude jiná. Už zprávy v Denním Věštci byly znepokojivé, ale slyšet to takhle na přímo a vědět, že to tak skutečně je, bylo zdrcující.
Ostatní ji neznali tak, jako my. Sice jsme s ní všichni trávili ty roky na škole, ale jen Nebelvírští opravdu vědí jaká je to ztráta.
"Jackie....odpočívej v pokoji. Jednou se zase potkáme."
Pomyslím si chmurně a podobně, jako jiným i mě se derou do očí slzy. Jak proslov končí sleduji trošku všechny ostatní okolo. Hlavně své spolužáky z koleje smutek námi všemi prostupuje. Stisknu zuby k sobě a nahmatám v hábitu hůlku.
"Když se rozloučit tak pořádně. Nevadí, že budu třeba jediný, kdo to udělá."
Pomalu rozechvěle se nadechnu, když má přijít minuta ticha v potemnělé místnosti za mrtvou Jackie
Zvednu svou hůlku pomalu nad sebe a nechám jí rozzářit se slabým světýlkem za pomocí kouzla Lumos (79%) abych uctil památku na mrtvou spolužačku. Aby jí mé světýlko posvítilo na cestě tmou a ona mohla nalézt svůj klid.
"Vím, že se ve Velké Síni nesmí kouzlit, ale tentokrát to buď profesoři pochopí, nebo ne. Sbohem Jackie. Nebelvír nezapomene."

Obrázek


Nechám svou hůlku svítit po celou dobu rozloučení a nechám jí zhasnout až, když vše skončí. Všiml jsem si, jak rychle Erika vystřelila od našeho stolu pryč. Byly to velmi dobré kamarádky nedivím se jí.
"Půjdu za ní teď by neměla být sama. Držte se lidi uvidíme se ve společence."
Šeptnu ke svým spolužákům a rychlým krokem vyrazím za Erikou. Po cestě ještě míjím profesora Snapea.
"Omluvte jí prosím pane profesore dost jí to vzalo."
Pokusím se rychle omluvit svou spolužačku za chování vůči studentojedovi a pak rychle pokračuji za ní.
"Většinu svých spolužáků z koleje znám docela dobře. Ač bývám často bokem hodně naslouchám. A má náskok jen minutu možná minutu a něco nemůže mi utéct."
Přidám do klusu chodbou, abych Eriku neztratil. Chvíli se musím řídit jen podle zvuku kroků, ale když jí pak v dálce zahlédnu zpomalím a jen si jí udržuji na dohled.
Její kroky mne zavedou až k přístřeškům pro lodičky. Tam zpomalím úplně a jdu k ní pomalým opatrným krokem.
Slyším, jak vzlyká. Jak se trápí. To není správně. Ani trochu. Je mi jí líto, je mi líto Jackie tohle se stát nemělo, ale stalo se. Pomalu a tiše dojdu až kousek za její záda. Pak pomalu přidřepnu a lehce se dotknu jejího ramene.
"Ahoj....já vím asi nemá smysl nic říkat. Ale nejsi na to sama.....Hej...teď bys rozhodně neměla být sama."
Zašeptám konejšivě a klidně. Nesnažím se jí říci, jak vše bude dobré a tyhle kecy. Vím, že to nemá smysl vím, že se jí bude chtít pravděpodobně vybuchnout žalem a zlostí nad tím, jak se jí vše zhroutilo. Chci jí jen ukázat, že není sama, že je tu alespoň někdo s ní, někdo kdo s ní ten žal sdílí.
"Prázdnota je hrozná věc."
"Všem nám bude chybět."
Zašeptám a pak pokud se nechá a nebude se bránit, tak jí jemně přitáhnu do náruče, aby se mohla vyplakat a vylít si svůj žal. Aby mohla vše odplavit. Nechci zde být, jako někdo kdo jí chce využívat, nebo zneužívat, ani jako někdo, kdo se snaží vytěžit ze smrti její kamarádky, ale jako kamarád, který jí chce pomoci s jejím trápením. Nic víc...
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.79396796226501 sekund

na začátek stránky