Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:28Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:43Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:05Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:23Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 11:00Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 2:56Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je onlineMirelle Devény
 
Caylus Lawson - 10. října 2016 12:46
vay441632914643.jpg

Na pozemcích


Jordyn




Mé gesto bylo nakonec spíše ke škodě, než k užitku. Jordyn příliš těsná blízkost koně vyděsí a nepomáhá ani to, že stojím hned za ní. Nejprve cukne rukou do strany, načež ode mě couvá. Podaří se jí přitom šlápnout mi na nohu. Je rudá jako rajče a ihned se rozpačitě omlouvá. Její roztržitost mě přinutí k úsměvu. „Za to se přeci nemusíš omlouvat.“ ujistím jí a opět nepatrně snížím vzdálenost mezi námi. Určitě si toho nevšimne, protože právě vrhá nevraživý pohled na vraníka, který k ní pořád strká čumák, jakoby doufal, že tím upoutá pozornost „Nechceš mi utéct, že ne?“ prsty zdravé ruky jemně přejedu Jordyn po tváři. „To by mě totiž moc mrzelo.“ dodám rádoby lítostivě. Je plachá a vyděšená. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se pokusila vzít nohy na ramena. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se mi to líbí. Je zábavné jí v takových chvílích sledovat. Tohle jsem měl na dobývání nejraději.
Rozhodnu se vrátit k předchozímu tématu. Pokud jí zabavím a donutím mluvit, pak nikam neuteče. Nebo v to alespoň doufám. „No, já to donedávna taky nevěděl.“ řeknu popravdě. S kreslením možná nějaké zkušenosti mám, zato se zpěvem teprve začínám. Každopádně nepochybuji o tom, že budou ostatní nadšení, až uslyší můj hlas v plné síle. „Vlastně to bude moje premiéra. Nikdy jsem se tomu pořádně nevěnoval, ale zkusit se má všechno.“ Pokrčím rameny. Rád jsem se předváděl a tohle byla skvělá příležitost jak se ještě víc zviditelnit. „Ty zpíváš určitě odmalička, že?“ hádám. Měla velmi hluboký hlas a přesto příjemný na poslech. „Jistě, že se tam uvidíme, trdlo. S kým jiným bys zpívala duet?“ lehce jí cvrnknu do čela a zasměju se. Je trochu zabržděná a věci jí evidentně dochází pomaleji, ale připadá mi to roztomilé. „Chceš se projít?“ navrhnu a neurčitě mávnu před sebe.

Pohledem pak sjedu ke kotěti, které drží v náruči a tiskne k sobě. Nejspíš až příliš silně, protože se s hlasitým mňoukáním snaží z jejího sevření vymanit. „Dovolíš?“ aniž bych čekal na odpověď, kotě si od ní vezmu. Při té příležitosti se jí nenápadně dotknu. Respektive jejího hrudníku. „To se mi snad jenom zdá...“ zabrblám si pro sebe a zase se odtáhnu. Pro jistotu. „Vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat.“ promluvím, když se rozejdeme od ohrad pryč. „Nechtěla bys pavouka?“ vážně se na ní podívám. „Ti moji budou mít brzy mladý. Snažím se jim najít domov.“ vysvětlím rychle, aby vůbec věděla, proč jí tu něco takového nabízím. S tím, kolik mohli mít sklípkani naráz mláďat, bych mohl každému na škole jednoho věnovat a i tak by mi jich hodně zbylo. „Pavouk je nenáročný, ani o něm nebudeš vědět. Nepotřebuje tolik pozornosti jako kočka.“ Skloním hlavu ke kotěti, které mi s vrněním zatíná drápky do šátku, ve kterém mám zraněnou ruku. Těmhle zvířatům asi nikdy nepřijdu na chuť, ale tahle malá koule je pořád lepší než ta Deirdreřina bestie. „Dal bych ti ho pochopitelně zadarmo.“ ujistím Jordyn po chvíli.
S tím jaká je by byla schopná mi za něj zaplatit a to bych jí pak mohl donekonečna marně vysvětlovat, že je to dárek. „Moc mluvím, viď?“ zarazím se. Během flirtování s dívkami jsem neměl žádné zábrany a vesele povídal o všem možném i nemožném. Nejsem žádná ukecaná ženská ani drbna jako Daniels, ale dokážu být příjemným způsobem výřečný, přesně tak, jak je v určité situaci třeba. Umění rozlišovat, co si ke komu můžu dovolit, bylo v tomto případě velmi užitečné. „Tak mi můžeš povědět něco ty. Jak si se měla o prázdninách?“ zeptám se s úsměvem a ještě, než jí nechám mluvit, skloním se k ní blíž. „Vzpomněl sem si, že mám na tebe ještě jednu prosbu.“ pohlédnu jí do očí. Mají zvláštní barvu. Úplně jinou, než mám já. „Mohla by ses usmát? Tak, jako předtím na chodbě?“
 
Mirabel McGregor - 09. října 2016 16:00
b9927e1c930d8f4be375a5b6dd11d709533.jpg

Velká síň – Dávno po obědě



Brooklyn Pryor

Trochu překvapeně jsem povytáhla obočí výše. Tak hudebník? Sama jsem k hudbě měla blízko, z čehož ředitel usoudil, že bych mohla vést i školní sbor. A já neumím říci „ne“... Zničehonic jsem získala neodbytný pocit, že Brooklyn by jako vedoucí sboru působil daleko lépe. Ta zvláštní skleslost z podobné myšlenky se naštěstí tolik neprojevila navenek, natolik jsem si dovedla udržet zdvořilý úsměv, který se po chvíli změnil do poněkud překvapeného, když mi došlo, jaké nadšení v Brooklynovi dřímalo.
„Máš ale na to všechno čas vedle výuky?“ se zájmem se zeptala. Nechtěla bych se ho dotknout, ale zrovna on mi nepřišel jako typ člověka, co by si dovedl svůj volný čas zorganizovat. Je spíš jak těkavý prvek, chvíli tam a chvíli jinde. Nikdy jsem podobné druhy lidí nedovedla příliš pochopit. Já bych se z toho zbláznila...

„A když už jsme u té hudby, myslím, že zrovna dnes mě čeká první hodina sboru. Přišla jsem k tomu trochu jako slepý k houslím,“ trochu uvolněněji jsem se zasmála, ale své oči jsem snad až lehce podezíravě zabodla do Brooklyna. „Jak to, že si sbor nedostal ty?“ má otázka byla položena s tichým smíchem, ale v nitru jsem byla velmi zvědavá.

 
Marie T. Sedzikowská - 09. října 2016 00:41
65465nn1898.jpg

Jiné myšlenky

Na cestě do Prasinek

Deirdre Airimoy, Caylus Lawson, Acai Luqueba, Alexander Weiss, Barbara Snow, Sebastien Ravenclaw


Všechno co říkal jsem jen ztěžka ignorovala, abych nevybouchla ještě víc. Navíc kdybych vybouchla, mohla bych udělat něco špatného a to jsem nechtěla. Oddechovala jsem tedy jen a snažila se uklidnit.
To mi pochopitelně vůbec nešlo, protože pro ně to byla asi stále jen zábava.
Nechápala jsem to. Proč si prostě nenašli nějaké normální místo? Proč zrovna tady? Vždyť je naprosto jasné, že tady by se nic takového dít nemělo a minimálně by to mělo být potrestáno. Rozhodně o tom promluvím s naší kolejní vedoucí, protože takhle to prostě nejde!
Chtěla jsem jim něco říci. Chtěla jsem jim dát takovou lekci za to, co udělali, ale prostě.. jsem nemohla. Stála jsem jak přibitá a jen jsem jim věnovala rozhořčené pohledy.
Tohle pro mne bylo zkrátka nemyslitelné. Nejsem žádná těžce zapálená šílená křesťanka, co by z celé záležitosti víry dělala něco velkého. Vše má své hranice a já to chápu. A přesně to je celý problém. I jejich špinavé choutky.. mají své hranice. A proto to moji myšlenku o udání kolejní vedoucí uskutečním. Nerada něco.. bonzuji. Ale tohle se dělat nemá.
Pomalu jsem cítila, jak se mi do očí hrnou slzy. Nechtěla jsem brečet a proto jsem to potlačovala, jak jen jsem mohla. Chtěla jsem ho ještě jednou probodnout pohledem, ale on se na mě ani nepodíval.
Alespoň, že Airimoyová se mne nějaký způsobem.. zastala? Zkrátka mne trochu uklidnila, ale stejně jsem uronila jednu slzu, kterou jsem ihned otřela. Vyšla jsem ven a z kabelky jsem vyndala zrcátko. Začala jsem si upravovat a osušovat oči, aby se mi nerozmazaly. Tolik práce jsem si s tím dala.
A Patrick ani nepřišel. Schovala jsem si věci a probodla jsem Sebastiena pohledem. Debil.
Byla jsem v náladě, v které vidím to nejhorší ve všem, co kdokoliv v mém okolí udělá. A rozhodně jsem neměla chuť na nějaké hloupé vtipy. "Ty, Barbara a tady Alex si můžete spolu hrát, na co chcete, ale já jdu s Airi nakupovat. A vy k vašemu programu laskavě nepoužtívejte kostel," odsekla jsem a zahákla jsem se rukou za paži Airimoyové. To bylo druhé jasné gesto, že jdu jenom s ní a nikoho jiného s sebou nechci. Pomalu jsem se spolu s ní rozešla směrem k Prasinkám. Ani jsem nepřemýšlela a už jsem na ni začala mluvit. "Tohle je prostě tak sprosté. Já jim taky necpu svoji víru, ale musím tohle tolerovat? Tak to prostě nejde," povídala jsem mezi chůzí a popotáhla jsem trošku. Chytila jsem se křížku. Proč jsou na mě lidé kvůli tomu tak zlí? Je na tom snad něco tak špatného? Zvedla jsem hlavu a usmála jsem se ještě trošku uslzená na Airimoyovou. "Oni mě ale nedostanou. Já se nenechám. Ukážu jim, zač je toho loket," pravila jsem hrdě a pokračovala jsem v chůzi.
 
Jordyn Emily Byrd - 08. října 2016 19:16
jor4464.jpg

U ohrad - pozemky
Caylus




Celá zkoprním, když vidím, že se blíží. Jak je krok co krok blíž ke mně a na tváři se mu rozlézá ten oslnivý, okouzlující úsměv, který mi úplně přikoval nohy k zemi. Bylo mi jasné, že míří za mnou. Nevěděla jsem, jestli utéct nebo zůstat. Ale i kdybych se rozhodla vzít nohy na ramena, nehnula bych se ani o píď.
Znovu křečovitě, dnes už podruhé svírám Kimi v náručí. Ani si to neuvědomím. Nemohu se přestat soustředit na ten okouzlující úsměv a sladký tón. Cosi uvnitř mě křičelo, abych mu nevěřila ani slovo a okamžitě se dala na odchod, ale ten hlásek byl totálně umlčen samotnou jeho přítomností.
Má tak nádherný úsměv.. Všimnu si, jak se na mě dívá a napadá mě otázka - díval se na mě někdy takhle někdo? S takovým zájmem a zvědavostí? Ne s tím typem zvědavosti, s kterým jsem se setkávala doposud. Ta zvědavost typu - podívejme se na tu tlustou holku! Ale jakoby si mě skutečně prohlížel.

,,Ca-Caylusi." Zakoktám se a ještě pevněji k sobě kotě přitisknu. ,,Ona š-šla uhm.." Rozhozeně se rozhlédnu kolem sebe, jestli Canys někde neuvidím, ale nebylo po ní ani stopy.
Na otázku s kroužkem nejsem sto odpovědět. Pouze na něj rozpačitě zírám a jediné, na co se zmůžu je slabé přikývnutí ohledně záliby v kreslení.
Když zmíní, že se zapsal na sbor, překvapeně povytáhnu obočí.,,V-vážně?" Netušila jsem, že umí zpívat. Nebo že by ho něco takového snad mohlo zajímat. To ale znamenalo jednu věc :
,,Tak to se tam asi uvidíme." Podaří se mi na tváři vyloudit nervózní úsměv a trochu se pohnout. ,,Netušila jsem, že umíš zpívat." Promluvím a záhy toho zalituju. ,,T-teda ne že bych tím chtěla říct, že zpívat neumíš, nebo snad měla nějaké předsudky nebo.." Vyhrknu rychle, abych ho snad neurazila. A ty zpívat snad umíš?

Znovu strnu, když se začne přibližovat a nakonec chytí mou ruku a začne se s ní přibližovat ke koňské hlavě. Automaticky chci ucouvnout, ale jeho přítomnost za mými zády mi to nedovoluje. Tak alespoň cuknout rukou. Zděšeně na obrovskou koňskou hlavu zírám a téměř se loučím se svými prsty. Nepochybně teď odhalí ty obrovské zuby a ukousne mi ji! Proč mi tohle dělá?!
Doteď jsem si myslela, že mám z koní jen respekt, ale teď vidím, že z nich mám skutečný strach. Přesto, jak moc je jeho hlas uklidňující se roztřesu. Na poslední chvíli, kdy se má má dlaň setkat s koňskou hlavou ucuknu a rychle se od Cayluse vzdálím. ,,Já, já.." Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že utíkám od něj, což asi i vypadalo. Ale ten černý kůň vypadá jako učiněný ďábel.
Bohužel s tím, jak jsem od něj rychle utekla se mi podařilo mu stoupnout na nohu. ,,Proboha!" Vykřiknu a s hrůzou si přikryju ústa. Co jsi to udělala! Teď tě bude mít za úplnou hlupku! Takhle se ponížit! ,,Já se hrozně moc omlouvám, promiň! " Chrlím ze sebe, přičemž jsem rudá jako rajče.
Je mi jasné, že po tomhle se mnou už nebude chtít mít nic společného a půjde pryč. Pokud měl někdy skutečný zájem, teď jsem ho naprosto pohřbila. Holka, která mu šlápne na nohu. Holka jako já! Vždyť .. Je to jakoby mu na to nohu šlápl tady tenhle ten kůň!
Zamračeně se na vraníka podívám, jakoby to byla jeho vina. A taky je! Kdyby tu nebyl a neznejistil mě, tak by se to nestalo. Proboha, co mám dělat.
Musím utéct. Dřív, než se znemožním úplně!
 
Caylus Lawson - 08. října 2016 17:37
vay441632914643.jpg

Kostel --> Pozemky


Marie, Acai, Deirdre, Jordyn



Z křesťanky toho nakonec moc nevypáčím. Zuří, což je na první pohled evidentní a to zřejmě natolik, že není schopná jakékoliv reakce. Ani Deirdre, která je normálně slyšet až moc, se neozývá. Jen cosi křesťance pošeptá a odejde zpět před kostel. „Co se dá dělat.“ zabručím otráveně, když se Acai zvedá, aby si navlékla kalhotky. Věnuji jí nespokojený pohled, ale nic dalšího neřeknu. Ač si to velmi nerad přiznávám, dnešní milostné aktivity jsou tímto u konce. „Má vůbec cenu jí něco vysvětlovat?“ protočím oči nad Acai, která se marně snaží Marii vysvětlit důvod našich údajných hříchů. Ospravedlňovat se před někým, kdo byl zaslepený vírou, stejně nemělo smysl. Mohli bychom použít tisíce argumentů a s touhle zatvrzelou slečinkou by to ani nehlo. Proč? Protože Bůh. „Někdy si o tom promluvíme, Marie. Až budeš na takové věci připravená.“ pronesu znuděně a zapnu si knoflík u kalhot.
Všímám si, jak v sobě Acai dusí smích. Vysoukává ze sebe omluvu, ale s těmi cukajícími koutky to nezní vůbec vážně, natož pravdivě. Znám jí už nějakou dobu na to, abych poznal, kdy se cítí opravdu provinile a co prozměnu bere na lehkou váhu. Podívám se směrem k oltáři, vedle kterého leží bílé plátno a… svícen? Ani jsem si nevšiml, že jsme něco shodili, i když v zápalu vášně je zrovna u nás dvou možné cokoliv. Reparo.Švihnu hůlkou a nechám poničený svícen opravit. Za to, čeho byla Marie svědkem, se omlouvat nebudu, ale nejsem až takový prase, abych odešel a nechal tu takový bordel. Plátno, které bych nepoužil ani jako hadr na podlahu vrátím mávnutím hůlky na své místo. „Tak tedy hezký zbytek dne.“ rozloučím se a aniž bych křesťance věnoval byť jeden jediný pohled, vykráčím z kostela pryč. Tady už se stejně nic dít nebude, proto není důvod tu déle zůstávat. Acai měla stejně naspěch a já bych si měl ve vlastním zájmu najít novou zábavu, tedy pokud se nechci unudit k smrti.

Skupinku před kostelem ignoruji. Nevidím důvod, proč bych se měl s nimi právě teď vybavovat. Zrovna s Klátičem by to byla opravdu duchaplná debata. To si s radostí odpustím. Vydám se po pozemcích pryč, když v tom mě zaujme několik postav poblíž ohrady. Richard s Christinou nejsou ani tak zajímaví jako Jordyn, opírající se o hrazení. „Copak tu děláš tak sama, ptáčátko?“ pomalu dojdu až k ní. „Kdepak máš kamarádku?“ zeptám se a speciálně pro ní vykouzlím na tváři široký, oslnivý úsměv. Teprve teď si všímám kotěte v její náruči. „Venčíš kočičku? Tohle není zrovna nejvhodnější místo.“ Kývnu hlavou ke koním, kteří zaregistrovali naší přítomnost a zvědavě se rozešli k nám. „Dobře si jí hlídej. Byla by škoda, kdyby jí rozdupali koně.“ zazubím se a podrbu klubko chlupů za uchem. Ozve se spokojené zapředení. Nemám kočky zrovna v lásce, ale to Jordyn vědět nemusí.
„Pročpak nejsi na kroužku? Nemáš ráda divadlo?“ zeptám se zvědavě. „Radši si kreslíš, že?“ snažím se hádat. Pokud mě paměť neklame, viděl jsem jí kdysi kreslit si na pozemcích společně s polákem. Myslím, že to bylo minulý rok. „Tak to jsme dva. Taky rád kreslím. A zpívám. Zapsal jsem se na sbor.“ prohlásím hrdě. Tak určitě. Ne, že bych byl úplný umělecký antitalent. Picasso ze mě sice nebude, ale kreslit umím. Včera jsem se o tom přesvědčil. Škoda, že mé dílo polák nakonec neviděl, zvlášť když jsem si s ním dal takovou práci. „Snad tě moc nezdržuju. Řekni si, kdyby jo.“ Z nějakého důvodu tuším, že by se neozvala, ani kdyby jí má přítomnost skutečně vadila. Působila celkem nesměle a hlavně naivně. To mi naprosto vyhovuje. S takovými je nejlepší pořízení.
Pak ucítím na svém rameni čísi dotyk. Překvapeně zvednu hlavu. Není to Jordyn, nýbrž černý kůň, který do mě strká čumákem. Postavím se za Jord a jemně položím svou ruku na její. Obě pak zvednu a nasměruji ke koňovým nozdrám. „Neboj se, neublíží ti.“ pošeptám jí. Člověk nemusel být génius, aby poznal, že má z koní strach, nebo minimálně respekt. Stačilo jí prostě chvíli sledovat, hlavně v momentech, kdy bylo zvíře příliš blízko ní. „Jak by ti taky mohlo něco hrozit, když jsem s tebou, že?“ rozesměju se a lehce jí dlaň stisknu. Přivádět dívky do rozpaků je vskutku úžasná věc.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.81031584739685 sekund

na začátek stránky