| |||
Velká síňEttariel + ostatníZe všeho toho hluku kolem jsem ráda, že jsem schopna vnímat alespoň Ettariel. Na jídlo se dávno nesoustředím. Jsem jako na trní. A čím déle ta večeře trvá, tím je to horší. „Také jsem ráda, že vše dobře dopadlo. Máme učebnu až v sedmém patře. Je těžké tak dlouho udržet pozornost, když propadající se schody nejsouc jediné, na co si musíš dávat pozor. Trvalo nám skoro dvacet minut, než jsme se dostali až nahoru.“ Lehce si povzdychnu, což v okolním šrumu je jen sotva slyšet. Kdyby to šlo jinak, ráda bych studenty vzala nějakou zkratkou. Třeba skrz nějaký obraz nebo tak. Studenti by to zajisté uvítali. Donutím se věnovat pozornost své kolegyni. Bylo by na výsost neslušné se jí na něco zeptat a pak nevnímat, co mi odpovídá. Lehce zamrkám, když se mi svěří se svým zážitkem a robotickou mandelinkou. Každý tu měl nějaké zkušenosti s Richardovými výtvory. Zdravotnice nejspíš není zrovna fanouškem jeho nadání. Což mě přivádí k myšlence, že bych možná měla zamlčet fakt, že za její strašlivý zážitek může jeden z nejlepších studentů v ročníku. Zajisté by jeho šikovnost ocenila, kdyby jí to její strach z hmyzu dovolil. „Jsi statečná. Zajisté se to už nebude opakovat.“ Jemně jí poplácám po rameni. „A kromě robotické mandelinky…“ potlačím úsměv. „Bylo všechno v pořádku? Bavilo je to?“ Ani se neptám na to, jak úspěšní byli v hádání rostlinek. Jsou přeci už v pátém ročníku. Nemohlo to pro ně být těžké. Je to pouze opakování. Upřímně se mi uleví, když zmíní, že Reece je na tom lépe. „A psychicky? Jak je na tom psychicky?“ zeptám se se starostí v hlase. Nepochybuji o tom, že pod její péčí se mu fyzicky daří dobře. Tělo je schopno se zahojit celkem rychle, ale Reece byl vždycky více citlivý než někteří. Obávám se, že jeho psychika by pokus o upálení nemusela snést. Ani by se nebylo čemu divit. „Stav se, kdy chceš, ráda tě uvidím. Ve skleníku mě najdeš jak po večeři, tak zítra. Pokud nebudu mít hodinu.“ Jsem si jistá, že má mnoho práce. Ošetřovna je posledních pár dní přeplněná a já vlastně krom práce ve sklenících nedělám nic. Nezávisí na mně ničí zdraví, tudíž má práce může počkat. „Díky za ochotu. Ještě nad tím popřemýšlím, ale zatím mě opravdu nic nenapadá. Snad kdybys tam narazila na nějaké zajímavé semínko, jinak nic. Díky.“ Je skutečně milá. A snad hlavně proto ji nechci zatěžovat zbytečnostmi. Speciálně kvůli tomu, jak se Severus po celou dobu tváří. Opravdu se leknu, když se síní rozletí obří kuře. Překvapeně sleduji, jak se studenti rychle oklepávají a baví nad nezdařeným pokusem havraspárské dívky. Někteří dokonce berou spravedlnost do vlastních rukou. Úkaz, který skutečně nerada vidím, ale je o něj postaráno dříve, než se stihnu pořádně rozkoukat. „To vskutku ano.“ Odvětím s odevzdaným úsměvem. „Jsou mladí. Tohle k tomu patří.“ Dodám, ještě než se síní rozezní jemný cinkot příboru o sklenku. Zhluboka se nadechnu a vyčkávám, než se slova chopí Brumbál. |
| |||
Velká síň - Nebelvírský stůl "Raději ani neuvažovat na Snapem a jakoukoli ženou je to....opravdu na noční můry." Zašklebím se na Daniela a tak nějak napůl sleduji celé dění ve Velké síni, které nabralo na obrátkách a naštěstí zase stejně rychle bylo zastaveno. "Asi opravdu nebudeme mít jedinou sešlost tady normální." Během toho, co se mí spolužáci bavili mezi sebou a já dojedl, tak jsem zahlédl Acai, která se na mě právě zadívala. "Už se musela o těch drbech doslechnout taky. Možná bych se jí měl zeptat, co o tom všem ví vlastně ona." Když se na mě dívá, naznačím jí němým slovem i gestem, že bychom si potom mohli promluvit, protože očividně teď na to moc čas ani soukromí nebude zvláště, když si chce vzít slovo Brumbál. "Co myslíte, že nám Brumbál chce?" Zašeptám k sedícím okolo mě a se zájmem se dívám k profesorskému stolu. |
| |||
Velká síň "To máte naprostou pravdu. Bradavice jsou vlastně pořád stejné." Pousměju se na Mirabel, která se usadí po mém boku. "Možná jsou jen ještě trošku živější, než bývaly." Pak mou pozornost upoutá na chvíli Severus, který se rozhodne být moudrý a projevit se, jako správný profesor, který pochopil chybu. S úsměvem nad jeho vyjádřením lehce pokývnu hlavou. "Děkuji za tvou vstřícnost Severusi. Se svou kolejí si udělám pořádek, aby se podobný incident již neopakoval. A se stržením bodů souhlasím, bylo to namístě." Musím udělat také ústupek ze své strany, když jim zrušil trest, abychom vypadali, jako správní kolegové a aby to vše fungovalo tak, jak má. Když Severus nepořádek uklidil mé oči se přesunuly k Havraspárskému stolu, kde se právě přihnala slečna Deirdre a vykonala svou kremrolovou pomstu, na kterou bylo patřičně odpovězeno. Opět stočím oči k Severusovi, který si toho dle všeho kupodivu snad ani nevšiml. "Rád bych tě poprosil, aby sis udělal pořádek také se svými studenty Severusi ti spadají pod tebe, takže očekávám, že výlev pomsty slečny Deirdre si s ní vyřídíš sám. Projevy pomsty a podobného chování nemůžeme trpět ať jsou sebedětinštější." Mluvím poklidně a jen k němu, abych ukázal, že se nehodlám vměšovat do jeho kompetencí, když jsem mu to samé před chvílí vytkl. Věřím, že si již udělá pořádky a se svou kolejí si je dnes večer udělám já. Chvilku na to už si sjednává klid Minerva, aby udělala prostor Brumbálovi. Jsem zvědav, co nám chce říci. |
| |||
Hlavní síň - VŠICHNI Když se k dívce, zodpovědné za výbuch stehýnek přihnal Snape, viditelně zbledla. Koukala na něj velkýma, provinilýma očima a když odešel, sklopila zrak k zemi. Byla si očividně vědoma toho, že svou kolej připravila o pár bodů. Za to její spolužák, který ji k onomu činu navedl se nezdál nikterak poznamenaně. ,,Trochu se mi to vymklo z rukou.." pronesla směrem ke Cassandře a vidličkou se nimrala v jídle. ,,Už to neudělám." Řekla tiše a mlčky sledovala naštvané, zmijozelské spolužáky. Snape pak celou hlavní síň od nepořádku očistil. ,,Myslíš? Vypadal dost naštvaně." Podepřela si třeťanka bradu rukou, když ji Alastor utěšoval ohledně trestu. To už se k havraspárskému stolu však přihnala Deirdre, která ji do vlasů připlácla dvě kremrole. Holka nejdříve nechápavě zírala, nevěříc, co jí to udělala. Původně to vypadalo, že sklopí zrak stejně jako při příchodu kolejního vedoucího zmijozelu, ale nakonec se stal pravý opak. Mladá Amanda popadla do ruky čokoládového indiánka, rozpřáhla se a hodila ho nemilé Airimoyové do zad. ,,Huso." vyplázla pak na ni jazyk a zamračeně si ji prohlížela. Cass, která ji očistila věnovala vděčný pohled. -- Po incidentu se stehýnkem to vypadalo, že bude relativní klid. Nikde nic nebouchalo ani nelítalo a nikdo nikoho nezapaloval. Obvyklý ruch v hlavní síni, který byl plný hlasů, cinkání talířů a příborů přerušilo trochu jiné, rytmické zacinkání. Mnohem hlasitější, než to od studentů. Byla to profesorka McGonagallová, která si cinkáním lžičky o skleněný pohár zajišťovala klid a pozornost. ,,Prosím všechny o klid!" rozezněl se její hlas velkou síní a počkala, až se všichni uklidní a ztiší. Všem opozdilcům, kteří do síně teď dorazí - věnuje zamračený, káravý pohled. ,,Profesor Brumbál by chtěl pronést pár slov." Pak se trochu nejistým pohledem podívala na Bradavického ředitele - Albuse Brumbála. |
| |||
Velká síňCass, Runa , Dee,,No, raději bych v menším počtu, ať se mám šanci něco naučit před zkouškami. S týmem budou případně tréninky. A nemám se kdy připravit. Připravoval jsem se celé prázdniny a dřív se na hřiště těžko dostanu. Ale neboj. Mám koště rychlé jako blesk a ránu i přesnost také. Jen si musím převyknout na potlouk, protože jsem trénoval spíše s mudlovskými náhradami. Vlastně… nikdy jsem neměl potlouk v ruce,“ přiznám se nakonec. Poté se rozhodnu takzvaně dožrat dezertem. Jako vhodný mi přijde vepřový řízek, který si dám jen tak bez přílohy, neboť k pocitu sytosti mi už zbývá málo… akorát na dezert. ,,No, víš co. Vím, jak hrozně rády postáváte ve sprše i když se to nehodí. Zvládnu se umýt za pět minut i s vlasy, když je potřeba a s tímhle časovým plánem to potřeba bude… no, nejvíce deset minut. Snape se opravdu chová nějak divně. Ale kdo ví… Raději ho nebudu prudit, navíc. Já proti němu vlastně nikdy nic neměl. Jo, chová se občas docela ostře a nadržuje háďatům, ale jako kantora ho uznávám. Lektvary nejsou můj oblíbený předmět a i přes to je od něj docela chápu. Většina surovin má svůj účel a pracovní postupy jsou jak pro děcka ze školky. A na hodinu obrany proti černé magii jdeme do lesa na bludičky, to je přece super, ne? Uvidíme stvoření temnoty na vlastní oči v jeho přirozeném prostředí.“ Poté pokračuju ve svém zákusku, když v tom si všimnu Dee. K oné pošetilé spolužačce, která nás svojí hloupostí připravila o body, přijde a plácne jí dvě kremrole do vlasů. Ani bych se nedivil, kdyby teď pro změnu vystartoval Lupin a vyrovnal se Snapem skóre. Poté se stane něco divného. Dee nejde rovnou zpět ke svému stolu, ale zamíří ke mně. Divím se, co se to děje a čekám, co z ní vypadne. Jí se to líbilo? Vždyť přeci Christina říkala, jak se spolu shodli, že jsou básničky fádní a trapné. Dokonce se na mě usmála. ,,Dobře“, odpovím jí a raději se nedívám, jak odchází. Po chvilce se jako odpověď Cassandře musím svěřit se svým potěšením i obavami. ,,Ne… říkala mi, že se jí ta básnička líbila. A chce se semnou po večeři sejít. No, jsem zvědavý a stejně musím za tou Hoochovou, tak to rovnou spojím. No snad to není jenom způsob, aby mě pak ta jejich parta mohla přepadnout někde za rohem… Ale to je blbost, ještě tu bude dost profesorů… A kdyby, snad se dokážu trochu bránit, ne?“ Usměju se a hodím do sebe poslední sousto řízku. |
| |||
Velká síň Rosalie, Rhiannon, Mirabel “Dobře, zatím s tebou budu počítat,“ přikývnu Rhiannon. Až pak si uvědomím, že tu vlastně zítra nejsem. A kdo ví, jak dlouho se na výletě… tedy na nákupech zdržíme. “Řeknu to Poppy, aby věděla,“ přesměruji kolegyni a vrátím se zpět k Rosalie. “Propadl schody? To je divadlo tak nebezpečný koníček? Ještě že jen málem! Je pravda, že je tu schodiště nevyzpytatelné, ale tím spíš by měli být neustále v pozoru,“ podotknu. Tedy my všichni. I my nakonec můžeme doplatit na nepozornost, že? Třebaže nám jako zodpovědným dospělým by se to stávat nemělo. “Léčení, myslím, taky šlo. Tedy... přežila jsem! Chvíli jsem tedy dost pochybovala, našla jsem si ve vlasech takhle velikou robotickou… asi mandelinku. Divím se, že jsem neječela,“ přiznám jí šeptem. Tohle zrovna nemusí slyšet všichni kolem. A svůj děs z brouků a především pavouků taky nebudu říkat každému. Ale Rosalie toho snad nezneužije. “A Reece se trochu lepší, ale jde to pomalu. Fyzicky už je skoro dobrý. A pár návštěv mu přišlo,“ ujistím kolegyni povzbudivě. Dokonce dostal i dárek, pokud jsem si dobře všimla. Nějakou… pletenou deku? Přehoz? Nebo co to je… To je jedno, byl to dárek! Dopiji skleničku vína a spokojeně ji odložím stranou. “Jistě, ráda přijdu. Stačí zítra? Nebo se mám stavit po večeři?“ navrhnu. Moc plánů zrovna nemám a měla bych využít prázdné ošetřovny! S úsměvem kývnu na pozdrav Mirabel a také se jí představím. Vypadá to na další milou kolegyni, to je dobře. A se zajímavými předměty, sama mám zeměpise trošku mezery. A jak se tak dívám na zdejší studenty, studium mudlů jim jen prospěje! Pokud ho budou brát trochu vážně. “Ale kdyby sis na něco vzpomněla, řekni si. Opravdu to nebude problém,“ ujistím Rosalie. Obávám se totiž, že odřekla hlavně kvůli Snapeovi. A nevím proč, když už tam jedeme, tak proč toho nevyužít? Zajímalo by mě, jestli nahání hrůzu schválně nebo omylem… Z myšlenek mě najednou vytrhne… výbuch! Výbuch kuřete! Šokovaně se dívám na ten binec a chytám dech. “Jste v pořádku?“ dívám se po ostatních. Po kolezích a i po studentech. Ale vypadá to, že všichni žijí bez nějaké větší újmy na zdraví! Aspoň že tak. Jen Snape tu situaci nenechává jen tak. Chudák děvče… takovou hloupost si pěkně odskáče! Ale aspoň už to znovu neudělá! Pokud má aspoň trochu rozumu… “Tady se člověk opravdu nenudí. Ani na večeři,“ kroutím hlavou a raději si naliji šálek čaje. Ten byl totiž v konvičce pěkně schovaný, tak snad v sobě nemá nějaké stopy obřího kuřete. Samozřejmě nabídnu i ostatním. |
| |||
Velká síň Alík, Runa, Dee “Čtvrtá zní fajn,“ souhlasím. “A pořádně se připrav, nebudeme tě šetřit!“ zakřením se a mrknu na Runu. “Vůbec bychom se mohli zeptat i ostatních modrých, jestli by taky nechtěli trochu trénovat, bude se nám to hodit, jestli chceme pohár. Vlastně oba!“ A proč by ne, ve famfrpálu rozhodně nejsme špatní a v bodování vedeme. Ano, pravda, jen o vlásek, ale je to pozitivní. Změnit se to může každou minutou, ale my to doženeme na hodinách. Jako vždy! “A neloudáme se. Však máš taky nějaký vlasy, tak musíš vědět, že si je neumyješ za minutu,“ namítnu. Aspoň pět je opravdu potřeba. Náhodou, klukům to ve sprše často trvá dýl než holce. Zvláštní… Kroutím hlavou nad Snapem. Asi to maličko přehání. Že by se chtěl opravdu před někým blýsknout? Vyprsknu smíchy. “Myslíš? Jako fakt? On a ženská?! No… bodů máme dost, můžeš se ho zkusit zeptat!“ navrhnu. Je to fakt lehce zvrácená představa. Zrovna Snape… proč ne třeba Lupin? Chudák z nás musí být trochu zoufalý, je pravda, že jsme toho za těch pár dní stihli nadrobit dost. A ten výbuch tomu jistě nepřidal. Najednou zmlknu. Všimnu si totiž Dee, jak přichází k naší malé skupince. Tedy nejdřív ozdobí Amandu kremrolemi! Zůstanu na ni chvíli nechápavě zírat. “Ano, neměla to dělat, ale rozhodně to neudělala schválně,“ zamračím se trochu a bráním mladší spolukolejnici. A znovu jí jdu pomoct s čištěním. No, co kdyby se její tergeo zvrhlo v další bombu, že? Tak pro jistotu… Dee mezitím něco Alovi tiše říká a já s nakrčeným obočím předstírám zaujetí Alecem s Luckou. Ti dva jsou fakt dvojka… Jen co ale Dee odejde, tak se hned vrátím plně zpátky. “Tak co?“ zeptám se s drobným úšklebkem. “Taky ti chce plácnout do vlasů kremrole?“ |
| |||
všichni u zmijozelského stolu a lady Regina, Marie, Alabastr, Alec, Lucca Nechápu, co se děje. Christina dokázala být občas pěkně úsečná, byla jsem na to ale zvyklá. Sama jsem byla náladová jak něco. Konverzace o Zahradníkovi mě naplňuje vnitřním potěšením. "Může si tam zůstat třeba na věky. Nebo by si ho mohli odvést a to jeho zahradnictví vypálit. Možná napíšu Ravenovi, aby se tam cestou do Londýna stavil. Sheehana by pak mohly převézt rovnou do blázince, kam evidentně patří." Raději se věnuji brownies a krmení Cayluse. "Hej! Já se nečervenám!" Uraženě našpulím rty a pokračuji v krmení. Caylus je teď jako mimino, které otvírá svou velkou pusinu. Narozdíl od mimin je ale tak stokrát hezčí. "Plány do budoucna?" Překvapeně natočím hlavu a čekám, co za perlu z něj zase vypadne. Měla jsem pravdu. Tohle stojí vážně za to. Vyprsknu smíchy a zavrtím hlavou. Jeden z důvodů, proč mám Prince tolik ráda a tolik si rozumíme. "Ředitel? No, to zní dost dobře... Místo zástupkyně bych rozhodně brala. Dokážeš si představit, kolik jídla by někdo v takové pozici dostal? Mohla bych jíst dvacet čtyři hodin denně!" Zasním se. Zní to fantasticky. "Rozhodně tě podpořím a jsem si jistá, že bychom přemluvili i Reginu, která by ti mohla vymyslet kampaň a já bych zařídila propagaci. Můj otec by se taky přisadil, víš moc dobře, jak o tobě mluví. Jsi pro něj jako zářící hvězda, která zachrání celý kouzelnický svět. Kdyby to nevyšlo s ředitelem, co takhle Ministr kouzel?" S našimi konexemi by to neměl být problém. Sama jsem o něčem podobném občas přemýšlela. Usadit se jako můj bratr? Ani náhodou. Pokud jsem chtěla v otcových očích něco znamenat, musela jsem se snažit. I kdyby to mělo znamenat spálení starých mostů a chození přes mrtvoly. Spokojeně otevřu pusu a poživatelsky cumlám kokosovou kuličku a pohledem se vpíjím do Princových nádherných očí, které mi pohled oplácejí. Sinestřina pokusu o atentát jsem si nevšimla. Šlehačka na Cayových ústech mi připomene něco úplně jiného, a tak se začnu smát. Už zase. Moje veselí ale nemá dlouhého trvání, protože se u nás zničehonic objeví kuře a ozve se velké bum. Nevím, co se stalo, ale koutkem oka pohlédnu ke stolu těch patolízalů, kteří za to můžou. Všimnu si dívky, která je v obličeji celá rudá a schytala to nejvíc. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Náš kolejní jim okamžitě strhne body. To mě v tu chvíli vůbec nezajímá, a tak na Cayovu poznámku pouze kývnu. Zatnu ruku v pěst a potichu zavrčím. Dobrá nálada je ta tam. Přihasí si to k nám ještě Wolfram, který se snaží okouzlit kuřetem Sin, nebo co já vím. Nálada se mi ještě rapidně zhorší ve chvíli, kdy zahlédnu Mařenu, která zamířila rovnou k nebelvírskému stolu a ani mě nepozdravila! Zachytím pohled Alastora, který nevypadá zrovna nejlíp. A já taky ne. Pohlédnu na katastrofu, kterou kuře způsobilo. Za normálních okolností bych se tomu zasmála, to bych na sobě ale nesměla mít to, co teď. Ta děvka si dovolila zničit Princovo oblečení! Zvednu se. Nepřemýšlím a popadnu dvě kremrole, které zahlédnu ležet na stole. Princ mě sice očistil, mastnotu ale cítím stále. Rychlým krokem se vydám k havraspárskému stolu a nemilosrdně plácnu obě kremrole dívce, která to vše způsobila, do vlasů. "Příště si dvakrát rozmysli, jestli budeš kouzlit. Když jsem v něčem nula a kouzlit neumím, tak nekouzlím!" Otočím se na podpatku a pohledem zalétnu k Alastorovi. Naše chování od nás nebylo úplně fér. "Ta básnička byla super. Promluvíme si po večeři," prohodím k němu tiše a s kamenným výrazem se vydám zpět k našemu stolu. Znělo to spíše jako rozkaz, ale při pohledu na Alabastra jsem se dokonce i trochu usmála. Zjistím, že dorazila i lady Regina, která si šla okamžitě stěžovat. Nedivím se ji. Musí to pro ni být asi šok. Vrátím se právě včas na to, abych viděla Luccu a Aleca, kterého mrzimorský bělovlas nese. S otevřenou pusou sleduju celé divadlo. Mělo mě napadnout, že bude Cay šílet. "Ten Falco se zbláznil! Myslí si, že je nějakej rytíř, nebo co? Chová se jak malej..." Zavrtím nesouhlasně hlavou. Lucca se choval jako mimino. Pořád jsem sice naštvaná, ale Princův hněv by nám mohl způsobit daleko víc problémů. Popadnu čokoládový muffin, který mi přijde pod ruku a nacpu jej Cayovi do pusy. Natáhnu se k němu blíž a soucitně ho pohladím po těch hnusně umaštěnejch vlasech, které bych nejradši vymáchala pod nejbližší sprchou. "Dýchej, zlato..." Pošeptám mu do ucha a stisknu mu ruku. "Nekoukej na ně. Přece by sis nekazil chuť... Mysli na něco jinýho... Večer... večer si spravíme chuť, ano?" Nejradši bych něco hodila i po Luccovi, který nám stejně jako Sheehan v sobotu u snídaně kazil večeři. Můžeme se alespoň jednou najíst v klidu??? To jsou ti mrzimorští všichni retardovaní? |
| |||
Hlavní síň - nebelvírský stůl Trochu se uchechtnu, když Chris zmíní, že ten drb by mohl pocházet od zmijozelských. Že bychom se tu vzájemně pomlouvali a vymýšleli na sebe drby? To je vcelku vtipné. ,,Myslíš, že na nás chystá něco zvlášť hnusnýho?" zeptám se jen tak mezi řečí o té středeční výuce OPČM v temném lese. Nebylo žádným tajemstvím, že Snape nebelvírskou kolej vyloženě nenáviděl. A mě s Kenjim jakbysmet. Nandám si na stůl naběračku bramborové kaše a během toho poslouchám Eričino vyprávění o Mastňákovi a zdravotnici. ,,Ti dva jsou jako kráska a zvíře." Vyslovím nahlas a sám se tomu rozesměju. ,,Už by Snapeovi mohli narůst jen chlupy." Kroutím nad tím pobaveně hlavou. ,,Ale tak co my víme. Třeba slečnu Mont přitahujou právě takovýhle umaštěný typy. Třeba je takovej ten typ ženský, která ujíždí na tom, když může někomu mýt špinavé vlasy." Pokrčím rameny. ,,A nebo to dělá z lítosti. Je to lékařka, zachraňuje životy.. Někdy i zlomené duše.. Třeba se jí zželelo Snapea, že zůstane navždycky sám a ujala se ho." Pokrčím rameny. ,,Ale máš pravdu. Představa Snapea s ženskou je jako scifi. Třeba ani není na holky." Dedukuju a zuřivě u toho mávám opatlanou naběračkou od kaše, že mi sem tam něco odlítne. Zrovna ve chvíli, kdy si spokojeně olizuju prst, který sem do mísy s kaší omylem položil se ozve rána. Trhnu sebou a automaticky se za zvukem otočím. S prstem ještě napůl v puse a zvednutým obočím sleduju tu spoušť. Pak se hlasitě rozesměju přes celý nebelvírský stůl. Musím se chytit rukama stolu, abych nepřepadl na zem. ,,No to je gól! Ať to udělal kdokoliv, tak klobouk dolů. Já mu snad půjdu dát galeon ty vole." Sotva popadám dech. ,,Tohle tady ještě nebylo, aby v síni pršelo kuřecí." To už si ke stolu přisedávají i Naomi a Nina. Ještě celý od smíchu zadýchaný jim jen kývnu hlavou na pozdrav a dál se snažím popadnout dech. Jakmile se trochu uklidním a ke kaši přihodím i plátek lososa, ke stolu přijde i Marie. ,,Nazdar." Pozdravím ji s plnou pusou. ,,Vůbec o nic. Jen jak ty slizouny nahodila sprška kuřecího, jinak hrozná nuda." Mávnu nad tím rukou. ,,Kam jsi to vůbec šla?" Zajímám se. ,,Jak jsme se potkali ve společence." Těkám pohledem mezi ní a ksichtícím se Ryanem, který se právě napil mého vylepšeného pití. Mám co dělat, abych se nezačal smát. Ne, jestli nechci být odhalen, nesmím! ,,No to nechám." Nasadím pohoršený výraz a vezmu do ruky jeho skleničku a dělám, že ji zkoumám. ,,To je vážně hrůza! Ti skřítci už neumí připravit ani pořádný pití!" Výrazně změním výšku svého hlasu nahoru, abych co nejvíce napodobil ten pisklavý hlásek našich zmijozelských, nafrněných pipinek. U toho ještě zalomím pohrdavě ruku a odvrátím hlavu. Uvědomím si, že působím spíš přitepleně, ale i tak mi to přijde vtipné. ,,Hrůza ta dnešní doba." protáčím očima a dál mluvím tím vykrouceným, teploušským hlasem. (rádoby zmijozelským) ,,Tady už se jeden nemůže ani najíst, aniž by tu nějaký hlupák neroztrousil maso po celé síni." |
| |||
Mrzimorský stůlSeymour, Jordyn, Fabian, Acai, Lucca Dřív, než si stihneme s Jordyn a Seymourem říci více slov, ozve se od Havraspárského stolu křik a následně se síní rozletí kusy něčeho, co se nakonec ukáže jako kuřecí maso. „Ty bláho,“ vyhrkl jsem jen a kontroloval svou vlastní pozici, ovšem náš stůl byl v bezpečí. |
doba vygenerování stránky: 1.015634059906 sekund