Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:04Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lord Richard Cornigrum - 29. září 2016 15:19
zk6313353.jpg

Knihovna - Pokoj - Pozemky


Nikdo konkrétní



Jen co zmizím Christině z dohledu, objeví se mi na tváři potěšený úsměv. Její přítomnost byla vyčerpávající a ty nacvičené, zdvořilostní fráze jakbysmet. Kdyby to nebylo proti mému běžnému vystupování, zíval bych nudou. Možná by si pak konečně uvědomila, co si o tomhle myslím.
Ničím dalším se už nezdržuji a pomalu se odšourám do prvního patra, přímo do knihovny. Je tu překvapivě spousta známých tváří. Kromě Marie a Sebastiena to jsou všichni Zmijozelští. Co se všichni tak najednou rozhodli studovat?
Když kolem spolužáků procházím, krátce kývnu hlavou na pozdrav. Nad křesťankou jen povytáhnu obočí. Opravdu netuším, proč se vybavuje zrovna s Patrickem a Deirdre, ale z nějakého důvodu jí to k našim lidem táhlo víc, než je přípustné. Slyšel jsem, že o včerejší snídani seděla u zmijozelského stolu a když se jí pokoušel Calvin vyexpedovat, neustále se oháněla pozváním od Dee. To už jí rozmluvy s Bohem nestačí, že musí obtěžovat svou mudlovskou existencí i při jídle? Vážně by mě zajímalo, jestli si to pozvání jen vymyslela.
Nakonec nechám křesťanku křesťankou a zamířím do sekce odborných knih, ze které se zanedlouho vracím se čtyřmi knížkami. První dvě jsou o bylinkářství, zbytek o kouzelných tvorech a léčení. To by mělo prodnešek bohatě stačit. Rozejdu se k pultu, za kterým postává madam Prince a knížky si půjčím. Vím, jak nemá ráda, když s nimi někdo odchází mimo knihovnu, jenže tady zůstat nechci. Je tu až moc vydýcháno a společnost taky za moc nestojí.
"Vrátím je co nejdříve. Hezký zbytek dne." přislíbím s hraným úsměvem a stejně tak tiše, jako jsem do knihovny přišel z ní zase odejdu. Mou další zastávkou je pokoj, kde mě čeká něco velmi překvapivého. A tohle je zas co? Na dece v mé posteli je položený proutěný košík, přikrytý bílým plátnem. Když ho odhrnu, nestačím se divit. Uvnitř je spousta jídla a taky dopis. Je mi jasné, od koho je.

Zobrazit SPOILER

Psaníčko zmuchlám a hodím do koše. Ano, půjdu na piknik. Skvělý nápad. Ale sám. Helen by stejně jen zavázela. Potřebuji se soustředit na studium, což by nebylo s jejím neustálým žvaněním možné. To jídlo ale vypadá příliš lákavě na to, abych ho tu nechal ležet a během učení mi určitě vyhládne, takže malou svačinku uvítám. Ze skříně vytáhnu několik nezbytných věcí jako je bunda, deka a nové pergameny s brkem. Pak popadnu košík a i s knížkami v podpaží mířím z kolejky pryč, rovnou na pozemky. Tam si udělám pohodlí.
Jako první otevírám knihu o bylinkářství, kde hledám cokoliv, co by mělo souvislost s extraktem z třemdavy. Bylinky a další rostliny mě nikdy nezajímaly, jenže úkol je úkol. Když po několika minutách zjistím, že nejlepší je výluh z květů nebo natě, spokojeně si zapíšu pár poznámek na pergamen a pokračuji ve čtení. Do toho přežvykuji čokoládové fudge.
To je bílá čokoláda? Celkem dobrý. Snad sem nepřijde Byrdová, to bych měl do minuty po jídle.
Pro jistotu se rozhlédnu, jestli její mohutnou, nepřehlédnutelnou postavu někde neuvidím. Když se ujistím, že ne, vracím se zpět k předchozí činnosti.
 
Rosalie Anne Primrose - 27. září 2016 15:13
2j0mi6t1585.jpg

Schodiště, Divadelní kroužek

Všichni přítomní



U schodiště je jako vždy velmi rušno. Studenti pobíhají tam a zase zpátky, aby stihli kroužky nebo cokoli, co mají v plánu. Je přeci neděle. Posledních pár hodin před večeří a zítra opět začíná škola. Ani nevím, jak dlouho už tu stojím. Na místě, kde měl být sraz kvůli divadlu. Byla jsem tu o něco dříve, jako vždy. Cestou ze skleníků jsem se ještě stavila v sovinci, v rychlosti odeslat dopis pro Violet. Stále jsem trošku překvapená z jejího psaní. Kdo by to byl řekl. Otci jsem nakonec nepsala a to jen proto, že by bylo krajně neslušné se po takové době ozvat s něčím takovým. A to už nemluvím o tom, že by mi stejně nemohl říct žádné podrobnosti.
Ani ne po chvilce, se kolem mě začne pomalu tvořit menší skupinka. Podle toho, co mi říkala nástěnka v hlavní síni, nebude účast tak početná jako na Léčení. Přesto se za ten počet nemusím vůbec stydět, nehledě na to, že mnozí patří k mým oblíbencům. Už teď se těším na jejich výkony. Na první hodinu jsem si nepřipravila nic složitého. Co nepokryje má představivost, doplní jejich kreativita.
Každého obdařím vlídným úsměvem místo pozdravu. Včetně Isaaca a Fabiana, kteří se očividně rozhodli, že divadlo budou brát vážně ještě před tím, než skutečně začalo. Je příjemné vidět takové nadšení. Snad jim to také zůstane. Pomočené lůžku sice není nic vtipného, ale neubráním se pobavenému povytáhnutí obočí.
Když odbije druhá hodina, stále tu ještě nejsou všichni. Rozhodnu se tedy ještě chvilku počkat, aby nás nemuseli nahánět někde po škole. Po několika minutách nás dobíhají poslední opozdilci.
„V pořádku. Lepší pozdě než nikdy.“ Věnuji Kenjimu chápavý úsměv. Všichni víme, jaký profesor Snape dokáže být. „Na uniformách nijak výrazně netrvám. Pokud vám to bude pohodlnější, klidně choďte ve vlastním oblečení, nechám to na vás.“ Odpovím hlavně jemu, ale snažím se mluvit dostatečně nahlas, aby mě slyšeli všichni.
„Dočkejte času, Danieli. Vše se dozvíte.“ Odpovím na Danielovu otázku, která ani nebyla směřovaná mně. Nicméně je natolik podstatná, že jsem si to nemohla odpustit. Nedočkavě přešlápnu na jednu nohu. „No, myslím, že jsme čekali dostatečně dlouho.“ Řeknu spíše sama pro sebe, ale tak, abych upoutala pozornost všech přítomných.
„Takže vás tu vítám. Jsem ráda, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu. Omluvte, prosím, polní podmínky našeho srazu. Profesor Brumbál nám přidělil starší, nepoužívanou učebnu v sedmém patře. Předpokládám, že nikdo z vás do těch končin ještě nezavítal, proto bude praktičtější, když půjdeme společně. Těm, co dnes chybí, prosím, vyřiďte, že je ještě dnes očekávám ve svém kabinetu.“ Udělám menší pauzu, aby zpracovali má slova, ač nejsou nikterak důležitá. „Prosím, buďte opatrní a držte se pohromadě. Všichni víme, že schody mají svou vlastní hlavu. Ráda bych předešla jakémukoli zranění.“ Potom se s úsměvem otočím a vyrazím po schodech nahoru, kontrolujíc, zda jsou všichni za mnou.

Cesta po schodech je úmorná. Učebnu až na vršku Bradavic nám byl čert dlužný. Několikrát nás schody svedly z cesty nebo nás vrátili zpět, takže jsme museli vyšlapat patro znovu. V momentu, kdy jsem kontrolovala, jestli jsme pohromadě, mi pan Wolfram přivodil menší infarkt, když pod ním zmizel jeden schod a hrozilo, že se propadne několik pater, aby se v přízemí rozmázl o dlažbu. To se nakonec nestalo, ale po zbytek cesty jsem byla ve stresu, aby se mi někdo ze studentů nezabil a abychom do toho sedmého patra vůbec došli ještě dneska. Původně jsem měla v plánu jim cestou něco málo povyprávět, ale měla jsem co dělat, abych těch sedm pater, okořeněných o několik zbytečných zacházek, vůbec udýchala.

Poté, co jsme všichni zdárně vyšplhali až nahoru, a já si byla jistá, že jsme skutečně všichni a v celku, mi ještě pár vteřin trvalo popadnout dech. Jsem víc z formy, než jsem si myslela.
„Takže…“ nadechnu se a rozhlédnu po patře. „Teď k tomu důležitějšímu. Protože je pan ředitel vtipálek, nemám nejmenší tušení, kde učebna je. Tuto informaci mi zatajil. Je na nás, abychom ji našli. Předpokládám, že pokud nenajdeme přímo dveře, bude vchod pečlivě uschován za obrazem, gobelínem nebo možná sochou.“ Můj hlas je zde slyšet mnohem lépe, nemusím nikoho překřikovat, protože jsme tu jediní. Trochu nakrčím obočí. „Směle do toho.“ Pokynu jim na znamení, že se mohou rozprchnout a hledat. Nemám z toho bůhvíjakou radost, ale studenty tahle honba za pokladem bude třeba bavit. Rozhlédnu se po patře. Podlahu zdobí klasická kamenná podlaha, ne tak čistá jako na ostatních patrech. Je tu po stěnách spousta obrazů, které nás zdraví a promlouvají k nám. Některé lidi na nich vůbec neznám, někteří mi přijdou povědomí ještě z dob mého studia. Celé patro vypadá dosti opuštěně. Obrazy si očividně dlouho s nikým nepovídaly, protože jsou nezvykle upovídané.
Kromě obrazů je tu spousta loučí, které zahoří, jakmile se přiblížíme a osvítí tak spoustu pavučin, lpících na stěnách.
Chodba je to dlouhá a lemuje ji spousta dveří. Některé zamčené, jiné bez kliky. Ty otevřené, jak se mohli studenti sami přesvědčit, vedou buď do kumbálů anebo úklidových místností. Nic, co by se naší učebně podobalo. Na konci hlavní chodby je po levé straně ještě jedna. Kratší, tmavší, ale i po jejích zdech jsou obrazy, poličky s nejrůznějšími předměty, louče a samozřejmě všudypřítomné pavučiny. Na jejím konci je brnění klečícího rytíře. Čistě teoreticky by to mohl být vchod, po kterém pátráme. Jediné brnění na celém patře je velmi podezřelé, ale sama nemám tušení, co s ním. „Jedna věc je najít vchod. Druhá, ta o dost podstatnější, je otevřít ho.“ Ozve se portrét vedle mé hlavy. Při bližším pohledu zjišťuji, že jeho tvář poznávám. „Profesor Brutus Scrimgeour, jeden z ředitelů Bradavic, velký fanoušek famfrpálu a autor Bible pro odrážeče.“ Osvětlím studentům, kteří by nemuseli vědět, s kým mají tu čest. „Myslím, že o něm se budete teprve učit.“ Pokud vůbec. Nebyl tak významný, ale stále to byl ředitel. Povzdechnu si nahlas. Nikdy jsem na tyhle hry nebyla a Brumbál to moc dobře ví.
 
Dominik Bella - 27. září 2016 13:47
owen2302.jpg

N62 -> Hlavné schodisko

divadelníci a prof. Primrose


Bol som medzi prvými, ktorí dotiahli kúzlo Episkey do dokonalosti, takže som pomerne veľa času len tak presedel. Mohol som síce cvičiť, ale ešte by sa mi náhodou kúzlo nepodarilo a prišiel by som o tento skvelý pocit.
Nakoniec ale hodina skončila. Domácou úlohou a bodovaním.
Krúžok a domáca? Ach jaj.
Svoju dokonalú mrkvu nechám na lavici, možno že sa niekde zíde. Kvôli svojej tvrdosti však asi nie ako potrava, možno skôr ako obušok. Alebo snáď s nimi má profesorka svoje vlastné plány.
Aj keby som sa už rád hodil na posteľ a niečo si prečítal, čaká ma ešte divadlo. Prečo som si ho ja vlastne dával? Do svojich 11tich som okrem základnej školy chodil na ZUŠku. Odbor hudobno-dramatický odbor. Skončilo to Bradavicami. Asi je to pre mňa nostalgická záležitosť, na krúžok som sa podpísal bez rozmyslu, automaticky.
Pri odchode z učebne započujem, ako Benji s Alecom spomenuli divadlo, tak sa k nim pridám.
"Idete na divadlo? Pôjdem s vami." Pousmejem sa.
Snáď to bude stáť za to. Toľko krúžkov v jeden deň je zabijak. A ukracuje ma to o čas, ktorý by som mohol venovať štúdiu hlavných predmetov. Uvidím, ako to budem stíhať. Na začiatku mám vždy veľké oči a potom to ľutujem.
"Pekný výkon na metlobale, Alec. Nepremýšľaš nad vstupom do tímu?"
Pýtam sa Aleca. V poslednej dobe zisťujem, že som bol v prvých ročníkoch tak zažratý do štúdia, že ani poriadne mimo triedy nepoznám svojich spolužiakov. Čo je škoda, lebo som dosť veľký kecálek a takto môj rečnícky potenciál výjde navnivoč.
Po pár neúspešných pokusoch pri doprave schodiskom celkom dole sa nakoniec dostaneme na miesto stretnutia divadelníkov.
"Čaute." Pozdravím tých, s ktorými som sa dnes ešte nestretol.
Ako sa tak pozerám po prítomných a počítam. Vždy mi s prekvapením vychádza, že prišlo viac chalanov ako báb. Prekvapuje ma to, pretože v muklovskom svete je nedostatok hercov chlapcov. Teda aspoň v krajine, z ktorej pochádzam. Jeden celý ročník som bol na dramaťáku jediný chalan, zatiaľ čo dievčat bolo vyše 10.
Keď sa nad tým vlastne zamýšľam, mukelský svet bol čo sa týka vývoja vždy trochu v predu, pretože čarodejníci sa venovali skôr mágii ako technológiám a spoločenskému napredovaniu. Možno sa čarodejnícke divadlo ešte len nedávno odtrhlo z viktoriánskej doby, kde herci mohli byť iba muži. Muži teda hrali aj ženy. Teraz je to už našťastie inak.
Takže? Začneme?
 
lady Christina De Spontin - 26. září 2016 21:12
234723.jpg

Sovinec -> Pokoj -> Knihovna

Richard, okrajově Alexander a Sebastien



Škodolibá radost, kterou cítím při jeho kyselém výrazu, se nedá popsat slovy. Co asi teď musí prožívat jeho ego, když jsem si všimla takové nedokonalosti v podobě menšího škobrtnutí na schodech. Nejspíš to není to zakopnutí samotné, jako spíš to, co k tomu vedlo. Ať se chová jakkoli vznešeně, je to pořád kluk a jako takový je přirozeně zvědavý. Ale koukat pod sukni zrovna mně? Někomu, koho sotva vidí jako člověka natož jako dívku? Prosím. Když už něco takového dělá, měl by to umět zamaskovat. Ne se nechat načapat jako nadržený puberťák.
"Nijak výrazně, ale nemáš zač." Na jeho bezpečí by mi nemohlo záležet méně. Kdyby si na tom schodu zlámal nohy, nebo vymlátil zuby, bylo by mi to ukradené. Třeba bych od něj měla na pár dní pokoj.
Ucuknu, jako bych se spálila, když mi palcem přejede po ruce a můj úsměv se, stejně jako jeho před několika vteřinami, z mé tváře vytratí. Tu narážku si očividně nemohl odpustit. A jak ho znám, budu se s podobnými poznámkami potýkat ještě hodně dlouho.
"Schovala jsem si ho. Nerada bych ho ztratila nebo jakkoli poničila." upomínku na své ponížení jsem měla chuť vyhodit do prvního koše. Nicméně leží na dně mého šuplíku a vyčkává na správný moment, kdy se vrátit ke svému majiteli v podobě odplaty. Ale proč to dělat hned. Nejdřív musím počkat, až můj vztek alespoň z poloviny vyšumí. Nechci být zbytečně zbrklá.
Téma se stáčí na naše finanční záležitosti. Každý měsíc po dobu jednoho týdne, jsme zažívali neskutečné peklo. Dřív jsem Richarda vídala jen ten jeden týden, ale díky Bradavicím, ho vídám nejen každý den v průběhu školního roku, ale i o prázdninách. Jejich sídlo je jako z reklamy na luxus. Už od prvního pohledu by jeden očekával, že ze zlata bude i toaleťák. Richardův otec se tváří jak pán tvorstva a běhá mi z něj mráz po zádech i při zvuku jeho jména. Nemám to sídlo ráda. Nemám ráda nikoho, kdo v něm žije a to ani služebnictvo. Vždycky se snažím přežít formality a pak se zašít někam na samotku, abych to přečkala v klidu. Nemohla jsem se na to dívat. Na to, jak se moji rodiče ponižují a podlézají někomu, jako jsou oni. Jak si je Richardova rodina pohrdavě měří a otec si nechá poslušně srát na hlavu. Bytostně jsem to nenáviděla a nenáviděla jsem i rodiče za to, že nemají žádnou hrdost. Bohužel jsem posledních pár let byla nucena se na to dívat z nepříjemné blízkosti.
„Také myslím. Je skoro až škoda, že to skončí tak brzy…“ Roky a roky tyranie ze strany absolutně všech, co o dluhu mých rodičů vědí. Už abych to měla z krku. A pokud kvůli tomu musím dostat do postele toho nejbohatšího, nejohavnějšího a napůl rozpadlého důchodce, tak to udělám. „Pravda. Je snad až škoda, že přijdu o svou druhou rodinu. Uteklo to tak rychle… Třeba pak jednou oslavíte svátky vy u nás.“ Věnuji mu líbezný úsměv. Nehodlám ho zvát. Až splatím rodinný dluh, budu se tvářit, jako by mezi námi nikdy nic nebylo a hlavně už nikdy nebude. Jeho přítomnost mě vždycky zkazí náladu.
„Jistě.“ Vycházím ze sovince hned po něm. Nehodlám se zmiňovat o tom, že mám do knihovny také namířeno. Se seznamem knih v kapse, který by nikdy neměl spatřit světlo světa, to ani není něco, čím bych se chtěla chlubit. Vlastně jsou to knihy, které mi jednou věnovala matka pro dobro mého budoucího manžela. Dost pochybuji o tom, že ve školní knihovně něco takového objevím. Ale čistě pro jistotu… Speciálně po tom, co se dneska dělo… měla bych si něco nastudovat. A sova je na tohle neskutečně pomalá. „Bohužel, mám něco na práci… snad jindy.“ Taktně odmítnu jeho návrh ohledně toho nechutně chlupatého tvora, pobíhající kolem holky z nebelvíru, ale víc se tím nezabývám. Tyhle maličké provokace jsou na denním pořádku. Zvykla jsem si na ně.
„Jsi laskavý.“ Přitáhnu si sako blíž k tělu, ačkoli mám chuť ho rozstříhat na milion kousíčků a zamířím na pokoj.

Už když jsem sako odhazovala na svou postel, mi bylo jasné, že ho prodám. Je kvalitní a hlavně drahé. Peníze pošlu domů. Každá koruna se hodí a speciálně když je to od Richarda. Hodím na sebe to, co jsem si před tím zapomněla vzít a ještě svetr. Pro jistotu. Z pokoje odcházím ani ne pár minut po příchodu, nevnímajíc nic a nikoho kolem. Ani Reginu, která by na pokoji mohla ještě být a o to méně lísteček, který ze stolku spadl na zem.

V knihovně byl nezvyklý ruch. Hlouček seskupující se kolem Dee míjím jen s drobným kývnutím hlavy. Netuším, proč se Dee zahazuje s někým, jako je Marie, ale není to moje věc. Nejsem v pozici, kdy bych jí mohla diktovat, s kým se má bavit a s kým ne. Tedy k mé nelibosti. Další pár svých spolužáků pozdravím stejným kývnutím. Alex a Sebastien vypadají zabráni do rozhovoru, tak je nechci nijak rušit.
Nemám nejmenší tušení, kde bych měla začít hledat, proto zalezu do prvního oddělení, co se mi zrovna zalíbí. Ne jen, že se mi do toho skutečně nechce, ale dochází mi, že takové knihy by ani volně přístupné být neměly. Hlavně kvůli tomu, že by se do nich mohly podívat i malé děti. Proto se otáčím na podpatku a rychlým krokem mířím ven. Bohužel natolik rychlým, že si nevšimnu menšího výstupku v podlaze, o který se mi zachytí podpatek. Krom toho, že mé následné setkání s podlahou není nic příjemného a ještě ke všemu hlasitého, se vysekám přímo před chlapeckou dvojicí. K jejich nohám se bez mé vůle donese seznam knih, co jsem omylem upustila, obsahujíce tituly typu: Tvá ústa jsou mým domovem, Kouříš jako ďábel nebo Jazykem k dokonalosti.
 
Wolfram von Wittelsbach - 25. září 2016 22:16
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

N62 → Hl. schodiště



Dívadelní kroužek




○ Ti u schodiště




„Děkuji!“ Okázale jsem poděkoval Etty za pochvalu, kterou jsem si samozřejmě zasloužil. Nebo mne snad dokázal předčit někdo jiný? O tom pochybuji.
Chvíli si prohlížím svou dokonalou mrkev. 'Můžu si ji nechat, jo?' Přemýšlím, jestli si ji nenechat zarámovat jako mistrovské dílo.
Pozornost jsem po chvíli přesunul z mrkve na další rostlinku, kterou se naše zdravotnice rozhodla ukázat.
Zamračím se. Už jsem doufal, že si zadarmo seberu zásluhy za poznání toho plevelu. Naneštěstí nejspíš uhádla, že si to pamatuji a varovný pohled dával dost najevo, že mám mlčet.
No co, nejsem dítě, tak jsem to nechal být.

Po odhadnutí rostlinky jednou z mých spolužaček si další popis od Etty důkladně zapíšu.
Po chvíli mi samolibý úsměv znovu vykouzlí naše vyučující. Tentokrát bodováním. Sice jsem očekával, že Nebelvír bude na léčení levý a neschopný, ale i tak mne jejich ubohé bodování potěšilo. 'Lůzy, měli by se věnovat raději svým primitivním koníčkům.'


Po konci hodiny opouštím učebnu bez mrkve. Rozhodl jsem se být štědrý a nechat svou perfektní mrkev na starost Etty. Ať už si ji zkonzumuje ona, nebo s ní nakrmí nebohého Ryana, je mi to jedno.
Ostatní zmijozelští spolužáci se rozejdou po svých, mne však ještě čeká poslední kroužek tohoto dne. 'Jaký to vysilující den...' Naštěstí mne divadlo celkem lákalo, tak jsem se rozhodl to přežít.
Jistě to bude legrace koukat na protivné ksichty, některých spolužáků, jak se mnou budou muset spolupracovat. Trochu mi je líto, že se neúčastní Angela. Chtěl bych vidět její propracovanou mimiku při předstírání nějakých emocí. Samotná myšlenka na to mi přijde celkem zábavná.
Přesně na čas (14:00) dorážím k hlavnímu schodišti, kde už nás očekává školní bylinkářka. Tak se postavím mezi ostatní účastníky kroužku a vyčkávám na její úvodní proslov. Nebo aspoň až se rozhodne změnit prostředí.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.84927988052368 sekund

na začátek stránky