Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je onlineRosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je onlineAcai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je onlinelady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
John Dandy ♥ - 14. července 2016 09:21
jennifergarner600x80054843903.jpg

Pokoj -> Hlavná sieň

Eleanor, Deidre, Acai


Probudím sa do nového rána, keď pred mojimi očami stojí Eleanor. ,,Už som si myslel že som vstal dosť neskoro. Ďakujem." povedal som jej, no dala mi dvadsať minút a potom odišla. Tie som využil na hygienu, prezlečenie sa z tej nočnej košele a podobne. ,,Nie..! Zase tie strapaté vlasy.. to snáď nie je možné." povedal som si keď som stal pred zrkadlom. Pod mojou posteľou bolo milión vecí ktoré sa mi teraz nechceli pratať, všelijaké ponožky, doslova neporiadok. Nechal som to tak. Keď som už bol pripravený a oblečený, umytý vošiel som z mojej izby a rozhliadol som sa.


Keď som dorazil na miesto, kde sme sa mali stretnúť s Eleanor, už tam bola povedal som si fajn. Spoločne sme vchádzali do Siene, kde už niektorí dávno boli a iní ešte len prichádzali. Boli sme dnu, práve sa tam začalo riešiť niečo s Deidry a Acai. Moc som sa do toho nechcel miešať, pretože som nevedel o čo ide ale moja rola mala názov poslucháč. Pozeral som sa po druhých stoloch napríklad u Zmizolejich. Keď nastalo ticho, spýtal som sa Eleanor. ,,Kam ideš po raňajkách?

Mohli by sme sa pozhovárať alebo tak, pretože v poslednej dobe sa tu dejú dosť divné a závažné veci."
potom môj pohľad smeruje na ostatných. Zobral som si kakao, na ktoré som mal veľkú chuť. Pri pití, som rozmýšľal ako to tu bude ďalej a podobne. Potom sa náhle popálim tým horúcim kakaom. ,,Sakra!" V tej chvíli Eleanor na mňa vrhla silný pohľad. ,,To nič, len som rozmýšľal a nedával som pozor že je horucé .."

Počasie bolo také divné ako tá nálada u stolu. Keďže je dneska voľno, zajtra nastáva zase to obyčajné študentské a profesorské ráno. Naďalej si užívam nedeľu pri študentoch a raňajkách.
 
Calvin MacArthur ☭ - 14. července 2016 00:40
afes1738.jpg

Famfrpálové hřiště

Hoochová


Cítím se být poněkud skleslý. Ne, že bych si bral někdy Caylova slova nějak k srdci, ale už jen tím svým minutím jsem si na svůj účet připsal hned několik neviditelných mínusových bodů. První akce, kde je mě na náboru potřeba, a hned se mi nevydaří?! To udělal určitě někdo naschvál. Já osobně si myslím, že jsem se jen špatně rozcvičil. V žádném případě není možné, že bych snad nebyl dobrý, já jsem totiž dobrý ve všem, o tom žádná. Prostě jsem se jen špatně rozcvičil. Ale za špatnou rozcvičku také nemůžu já, ale Hoochová. Kdyby si nevymyslela to běhání, určitě bych ten přihlouplý potlouk trefil, Caylus mě nenasral těma svýma kecama a já bych se vesele na koštěti předváděl před tribunou dál. No nic, koneckonců, já nic neschytal a úžasných manévrů můžu ukázat ještě spoustu.

Po svých krátkých a samozřejmě i skvělých myšlenkách sletím opět o kousek níže, aby na mě diváci mohli vidět. Vůbec mě nezajímá, že nejsem středem jejich pozornosti, ale mám děsnou potřebu se ukazovat, jak úžasně umím na koštěti létat. Jsem si jistý, že mě aspoň pár jedinců obdivuje.
Z mého krátkého předvádění mě vytrhne nečekaný a silný náraz. Mé obočí vyjede v samém překvapení do výšky a já se jen vylekaně rozhlédnu kolem sebe. Než však stačím jakkoliv zareagovat, odtrhne se mi zadní část koštěte a já se začnu řítit směrem k zemi. Kdo to udělal?! Za tohle musí někdo zaplatit. Ani se nezmůžu na sebemenší hlásku nebo mrknutí, prostě jen padám...

Skrz svůj velký šok si ani neuvědomím, co se právě stalo. Celá situace trvala jen krátký okamžik. Já se pouze načapu, jak ležím na zemi a vytřeštěně koukám vzhůru. Samozřejmě se ihned posadím a první, koho uvidím, je Hoochová, která se zastaví přímo naproti mně.
„Ne, dobrý,“ odseknu poněkud nezaujatě. V tu ránu však ucítím tupou bolest v levé paži. Očima toto místo hned překontroluji, avšak zde nejsou žádné stopy od krve. Je tedy možné, že se mi podařilo si ruku výborně narazit. Na to, že jsem spadl z takové výšky, tak celkem dobrý.
„Nic mi není, v pohodě,“ dodám po chvíli, jakmile se konečně pořádně rozkoukám.


Pokoje -> Velká síň

Přítomní, označení


Druhý den ráno vstanu relativně brzy. Obvykle vyspávám dost dlouho a na snídani chodím na poslední chvíli, ale brněla mě celá ruka a celkově se mi hrozně špatně spalo. Kromě toho se mi zdály naprosto příšerné sny. Ten poslední, nejstrašnější ze všech, mě dokonce i probudil.
S očima navrch hlavy se tedy posadím na posteli a naprosto probuzený se rozhlédnu kolem sebe, jestli ty postavy, které mi v noci vlezly do snů, nejsou skutečně okolo mě. Když se uklidním, vyhrabu se z postele a raději se vydám na procházku do koupelen.

I přes to, že jsem vstal mezi prvními, tak ke snídani dorazím celkem pozdě. Se svou typicky zamračenou tváří vstoupím rázným krokem do síně a bez jakéhokoliv zbytečného zastavování zamířím k mému stolu. Tedy, mé zamračení se při pohledu jeho směrem prohloubí mnohem, mnohem víc. Isaac? Proč? Bože, proč? Naproti němu Patrick? A u Isaaca stojí Wolfram? To se mám hned po ránu poblejt nebo co? Tuhle skupinku bych nejraději rozehnal někam pryč. Wolfram ať si jde zase šoustat Angelu ven, Patrick by měl být deportován někam doprostřed Atlantiku, Deirdre by měli zavřít zpátky do Dachau a o tom teplomilovi snad radši ani nemluvě.
Rád bych se najedl v klidu, když ani včera se mi to kvůli té pobožné slepici nepovedlo. A v klidu znamená bez dívání se na tyhle nechutné ksichty. Byl bych nejraději, kdyby se všichni chytili za prdele a vypadli si prostě sednout jinam. Opět tedy nahodím rychlejší krok a dojdu k místu dění.
„Uhni,“ syknu na Wolframa, na kterého nemám absolutně náladu, a vecpu se k Isaacovi sám. Ještě před tím, než se pustím do všelijakých nadávek, se mi z Patricka zvedne žaludek. Stejně tak z Deirdre, které spočítám všechna žebra i přes deset vrstev lyžařského oblečení. Své znechucení však nedám nijak znát.
„Dobrou chuť,“ pronesu sladce s nakloněnou hlavou na stranu. Svůj pohled poté stočím na tu druhou nechutnost, která se opírá o Barbaru. O tu divnou, strašně moc divnou Barbaru. Bože, kam jsem se to dostal. Všichni jsou tak strašně divní, až je mi z toho špatně. Vážně brzo budu ze všech blejt.
„A ty vypadni,“ pronesu s kamenným výrazem ve tváři jeho směrem. Nadechnu se, abych už konečně doopravdy spustil vlnu nadávek, ale to se objeví i Sinestra se svými poznámkami. Ano, opravdu vtipné, ale pokud ho nehodláš vytáhnout násilím, tak můžeš mlčet.
No samozřejmě, náš stůl musí být opět středem veškerého dění, když se sem vecpe i ta opice!
„Vem si tohle,“ zatlačím vší silou navztekaně Isaacovi svými pěstními klouby do zad, „A táhni.“
Aby toho nebylo málo, rozčílí se dokonce i Deirdre. Divím se, že si nezlomila ruce, jak praštila do toho stolu. Tu dělá chudinku, že nemůže jíst, ale v klidu si tu mlátí pěstí do vybavení. Beztak jí nic není, ale chce pomoct od Patricka s jídlem jen proto, že je tak hubená, a ten příbor ani neuzvedne.
Nad svou skvěle vtipnou myšlenku se jen nenápadně pousměji, hned na to však navrátím zpátky svůj nasraný výraz. Zkřížím si ruce na prsou a čekám, než Isaac zvedne tu svojí nastokrát projetou prdel a zmizí mi z očí. Pokud se nedočkám, tak ho vytáhnu sám. Chci aspoň jeden jediný den jíst bez všech těch špinavců okolo.

Úplně tou nejposlednější kapkou je pro mě příchod té nebelvírské bestie. Dělá si ze mě prdel? Ona si snad opravdu myslí, že je chytrá?
„U jiných stolů je klid, protože se k nim necpou nezvanci,“ odseknu Eleanor otráveně a probodnu ji ještě vražednějším pohledem, než Isaaca. Naprosto nenávidím, když si dovoluje na nás otvírat ústa nějaká lvíčecí běhna, co má jen hloupý odznak a díky tomu si myslí, že je dokonale skvělá. Tak to tedy ne. Když se cítí být tak mocná, tak ať stejně mocně odvede veškerý tenhle odpad a mě tu nechá v klidu být.
 
Eleanor Carter - 14. července 2016 00:09
zk55553669742.jpg

Pokoj -> Hlavní síň
Noemi, John, Acai, Deidre



Probouzím se mezi prvními, což pro mě samotnou je velké překvapení jelikož patřím spíše mezi dlouhé spáče. Posadím se a rozhlédnu po místnosti, někdo se rozhodl vyzdobit obličej Noemi.
Chvíli se snažím rozluštit kdo je autorem tohoto ranního "vtípku" ovšem nakonec to vzdám, po ránu si připadám jak čerstvě narozené štěně, sotva vidím a má mentální úroveň je asi taková že bych se nejradši přisála k cecku a sála kafe. Chce to kafe!

Stoupnu si a šlápnu na několik šanonů které se nacházejí na zemi. Většinou se jedná o průsery které provedli mí "svěřenci". Například ta Eriky aféra s Wolframem.
Bože zase jsem u toho seděla do večera..
Znechuceně zakopnu jeden z šanonů pod postel abych o něj nezakopla, tempem podobném zobmie se obléknu a vyrazím k pokoji kluků.
Pomalu otevřu a rozhlédnu se po pokoji, naskýtá se mi neobyčejný pohled který snad ani nejde slovy popsat. Někteří spí spíše na zemi než na posteli, oblečení je rozházené snad všude kde se dá a ten neuvěřitelný smrad! Je to jako vlézt do pavilonu opic.
Pohledem vyhledám Johna a potichu se přesunu k jeho posteli. Pokusím se ho co nejjemněji probudit přestože bych mu nejradši chrstla skleničku vody do obličeje.
Vstávej ty lenochode! Máš tak dvacet minut, zkulturním se a sejdeme se před vchodem do Síně.

Vykonám potřebnou ranní hygienu která u mě zahrnuje i sprchu která mě alespoň trochu probere, i tak se ale těším na vytoužený efekt kávy. Před Síň dorazím jako první takže na něj musím čekat, ostatně jako vždycky. Čekání si krátím čtením nástěnky.
Skvělý! Marie to dala, měli bychom jí pak nějak všichni pogratulovat.
Jakmile John dorazí vcházíme oba společně do Síně. Očividně mám nějaký šestý smysl protože vcházíme zrovna do konfliktu u zmijozelského stolu.
Bože, nemám náladu řešit blbosti hned po ránu..
Neochotně přijdu ke zmijozelskému stolu o který se opřu.
Takže..
Sjedu všechny přítomné pohledem a můj pohled uvízne u Acai.
Musíte tu po ránu pořvávat a chovat se jako banda opic?
Postavím se a ukážu ke stolu Havraspáru.
Všimli jste si že u ostatních stolů je relativní klid?
Ještě aby ne když u našeho je téměř prázdno..
Kouknu pohledem k našemu stolu a poté skončím u Deidre.
A ty..
Počkám až mi Deidre začne věnovat pozornost.
Ten párek sebereš a Acai se omluvíš, nebo se taky můžeme projít za Richardem a ten rozhodně nebude rád že ho budíme kvůli takové banalitě, natož že se jeho "elitní" spolužáci chovají jako banda divochů.
Slovo elitní pronesu s co největší ironií v hlase a vezmu si ze stolu svou vytouženou kávu i když spíše připomíná patok.
 
Rachel Leaman - 14. července 2016 00:08
8d1a7cbmb9020.jpg
Mrzimorský stůl
Daniel, Acai, Emily, Matthew, Caylus

V klidu se, zcela nežensky, láduji kopou vajíček a špicuji uši na drby. Jeden by neřekl, že ti prckové budou mít tolik keců na náš účet. Jen mne trochu mrzí, že jsem se nedozvěděla něco o sobě. Třeba to se Snapem bylo vtipné...
„Čauky Danielko!“ Zasměji se a mrknu na něj, „nenech se zmást, sice se tvářím, že jsem vzhůru, ale ve skutečnosti spím.“ Nahnu se k němu a přejdu skoro do spikleneckého šeptání, při tom kolem šermuji vidličkou.
„Jo, tam to chce víc, mimoto by u něj asi neprošlo to slavné před svatbou ne,“ zazubím se na Acai, když si přisedne.
Během chvíle ji následuje i Emily a Matt, jen jim mávnu na pozdrav rukou s vidličkou a skoro si tak vypíchnu oko. Ona šikovnost se nezapře, že?
„Něco mi uniklo?“ Přestřelím pohledem z Matta na Acai a z tváře se mi vytratí úsměv. Drama je sice fajn, ale na jevišti bohatě stačí.

„Klídek, dej si kakao,“ nahodím nevinný úsměv a podám jeden hrnek zpacifikovanému hadovi. Sama se natáhnu pro jeden pro sebe a zapiji jím vajíčka. Dál mu už nevěnuji pozornost.
„Dala bych si papriku s Nutelou,“ postesknu si směrem k lvíčeti, „sice to zní nechutně, ale je to fakt dobré!“ Ohradím se hned proti odmítavému komentáři, který určitě přijde.
 
Angela Silverlin - 13. července 2016 23:30
angie495.jpg

Sobota – od sovince zpět do hradu



Wolfram

Ani nevím, nač jsem myslela, ale když se mě Wolfram dotkl, nebo spíš mého oblečení, zjistila jsem, že jdu k sovinci jinak, než je asi zvyklý on. Nebo jsem spíš vůbec nepřemýšlela, kam jdeme. Ihned jsem upravila krok. Neodpovídala jsem. Nejsou nadšení ze mě... Z toho jaká jsem, takže bych se jim měla stranit ještě více. To je přeci logické... Zrovna ale před ním jsem svůj postup nechtěla obhajovat. On nad tím ale očividně přemýšlel dál. Krátce jsem se ušklíbla. Když už jsme u těch kolejí, nejspíš by bylo dobré si uvědomit, že Nebelvír mudlovské kouzelníky neodstrkuje... A co je komu vůbec po tom, odkud kdo je? Tohle jsem nikdy nepochopila. V žilách jsem měla po matce urozenou krev, ale co z toho? Krev jako krev... Jiná není v ničem lepší.

Další Wolframova slova se mi příliš nelíbila, i když jsem mlčky chtě nechtě musela uznat, že něco na nich pravdy je. Ale proč?! Proč do háje jsem nucena s někým, kdo mi je cizí, tvořit celek? Jen při tom pomyšlení jsem se cítila neskutečně zranitelná. Vlivem těch myšlenek jsem automaticky sklopila hlavu.
Byla jsem ráda, že už jsme se rozloučili, že byl konec toho mluvení, podivného předávání informací, nezvyklé sdělnosti. Trochu jako ve snách jsem se dostala až k nám do věže. Věnovala jsem se Saše, abych přišla na jiné myšlenky. S ostatními jsem stále myšlenkami jinde odešla i na večeři. Ani nevím, co jsem snědla. Večer jsem pak brzy po sprše kolem své postele spustila závěsy, sedla si do tureckého sedu, před sebe na jednu knihu položila lampu a jinou si na klíně rozevřela, abych si dokončovala práci z knihovny. Když jsem toho měla dost, zaklapla jsem knihy a zhasla. Dlouho jsem ale usnout nemohla. A i tak se mi zdály podivné sny.



Neděle – ranní běh a poté Hlavní síň



nikdo konkrétní

Samozřejmě ten sen neskončil dobře. Vzbudila jsem se úplně zpocená. Bylo velmi brzy. Svítalo. Všechny dívky ještě spaly. Celá kolej byla tichá. Rychle jsem se převlékla do legín a trika s dlouhým rukávem, přidala jsem běžecké tenisky a vyrazila na svou obvyklou trasu. Když jsem se vrátila zpět na kolej, stále tu vládl klid. Vzala jsem si věci a odešla znovu do umývárek. Po sprše, při které mě nikdo nerušil, jsem se s napůl mokrými vlasy vrátila do nebelvírské věže, která už znatelně ožila. Většina lidí se chystala na snídani. Kontakty jsem omezila na pozdrav a víc si ostatních lidí nevšímala. Těšilo mě, že se venku chystá hezký den. Dosušila jsem si vlasy, oblékla si bílé košilové šaty do půlky stehen, které jsem přepásala tmavě červeným páskem. Šaty měly velmi krátký rukáv, proto jsem je doplnila jednoduchým cardiganem stejné barvy jako opasek. Na nohy jsem si vzala čisté tmavé legíny a obula si hnědé polobotky. Vše v kvalitních materiálech, jediná snaha babičky.

Trochu nesvá jsem se ohlédla po prázdné posteli Jackie, ale pak už se svým typicky neutrálním výrazem vyrazila do Hlavní síně. Každý krok byl ale utrpením. To, co jsem zaslechla, mě opravdu dostalo. Já a on? Kdo zas takovou blbost vymyslel? A proč to vůbec dělají? Co z toho kdo má? Cítila jsem znechucení. Měla jsem akorát dost, abych se otočila a vrátila. Chuť k jídlu mě přešla. Jenže to už jsem stála před vchodem do Hlavní síně a dav mě do ní tak nějak vnesl. To byl nápad vyrazit s mrňaty... Všude se tlačí dopředu. Konečně jsem se zastavila a pohledem rychle zhodnotila situaci. Z našeho ročníku tu bylo dost lidí. Ke Zmijozelskému stolu jsem se už z principu ani nedívala. Ovšem z mé koleje, když už si hraju na tu děsnou loajalitu, tu byl jen Dan. Uf, sedí jinde.. Takže žádné nebezpečí? Bezva...
Klidnější jsem vyrazila k našemu stolu a sedla si co nejblíže k východu. Chuť k jídlu se mi zatím nevrátila, ale na dobrý čaj jsem dostala chuť vždycky, proto jsem začala tím.

 
Deirdre Airimoy - 13. července 2016 22:58
dd4714.jpg

Velká síň


Barbara, Sinestra, Caylus, Patrick, Wolfram, Isaac, Acai, Matt


Byla by to celkem příjemná snídaně, kdyby se síň postupně nezaplňovala partou hulvátů.
Vypadá to, že se prostě normálně nenajím. Vcházejících studentů si nevšímám a věnuji se jídlu, vzhlédnu pouze ve chvíli, kdy dovnitř vejde Matt a zamíří k mrzimorskému stolu. Neubráním se upřenému zírání. Chvíli po něm se přiřítí i ta černá plantážnice, které Matt nalije mléko.
Raději upřu vražedný pohled do talíře. I když mám Patricka ráda, to, co právě řekl, mě neuvěřitelně naštvalo, protože mi to připomnělo toho dementního Richarda. Všichni chlapi jsou úplně stejní!
"Děláš si ze mě legraci, že jo?" Procedím ledovým hlasem. "Já tohle teda rozlišuju i v posteli a záleží mi na tom... Měl bys to moc dobře vědět, P. Nedělej ze mě idiota!" Chvíli zarytě mlčím a zírám vražedně na palačinky. Vzpomínka na Richarda mi úplně zkazila náladu. Letmo se dotknu tváře, kam mě uhodil a rychle jí stáhnu zpět. To, že jsem navenek působila celkem v pořádku neznamenalo, že jsem byla v pohodě i vnitřně.

Nakonec se nade mnou můj kamarád slituje a jedno sousto mi vloží do pusy. Neochotně začnu přežvykovat. Ten zbytek už jen nakrájí.
"A další nebudou? Mám takový dojem, že jsi mi ráno říkal princezno..." Zkroutím rty do úsměvu a čekám dál s otevřenou pusou. Nakonec ale rezignuji. Nechat se krmit je celkem ponižující. Zuřivě popadnu vidličku, nabodnu kus palačinky a strčím si ji do pusy. To už se u stolu objeví Wolfram.
"A odkdy ty jíš se svou kolejí?" Neodpustím si na něj sarkastickou poznámku. U snídaně jsem ho neviděla už ani nepamatuju. Vzápětí se u stolu objeví i Sin, která mi věnuje zamračený pohled.
Protočím oči a pokrčím ramenem. Jediné, co mě právě teď zajímá, je jídlo. Jestli to půjde tímhle tempem, tak se asi proměním v Calvína a někoho tu seřvu.

Absolutně ignoruji celou konverzaci Barbary a Isaaca a strkám si do pusy sousto za soustem. Upíjím kafe a následně se pustím do lupínků. Nesmí tu samozřejmě chybět Princ, který dovnitř vletí jako vichřice. A dost. Vadí jim Isaacova přítomnost u stolu? Prosím. Nemusí kolem toho ale dělat takový bordel. Jako by nestačilo, že už tak jsou na nás upřené oči našich spolužáků díky tomu, co tu včera předvedl William. Tři hodiny spánku mi na náladě taky nepřidaly. Se zaťatými zuby do sebe vecpu lupínky a naložím si na talíř párky. Strčím si ho do pusy a začnu přežvykovat. Mé štěstí ale nemá dlouhého trvání. Přiřítí se plantážnice a lísá se k Isaacovi. Můj pohár trpělivosti právě přetekl. Klidné snídaně se asi nedočkám. Prudce se zvednu a pěstí uhodím do stolu.
"A DOST! Jděte si tohle řešit někam jinam, někteří se tu snaží i jíst!" Jsem hladová, nevyspalá a citově úplně v háji. Nejhorší možná kombinace. V levé ruce držím zrovna jeden z párků. Bez přemýšlení jej hodím na Acai, kterou strefím. Vítězství!
"Klidně si ho odtáhni třeba do pekla, hlavně ať už tu je klid! Když tu seděla Mařena, tak se tu dalo jíst! Nechápu, kde je problém." Sednu si zpět na místo a nevraživě zírám na poslední párek.
"Co máme v plánu po snídani?" Otočím se na Patricka a věnuji mu křečovitý úsměv. Potřebuju nějak zlepšit náladu, a to hned teď!
 
Acai Luqueba - 13. července 2016 22:44
188886.jpg

Hlavní síň

Matty, Isy, Cowlus + ostatní


Jídlo je fajn. Jídlo je velmi podstatné a velká snídaně je začátek každého dne. Proto si na talíř nakládám ne jen bagety, vajíčka a ovoce, ale vlastně kousek od všeho, co mám zrovna v dosahu. Když přijde Matty, spokojeně se na něj zazubím. Sedá si vedle mě a vypadá mnohem líp než včera. Minimálně nemá na obličeji žádnou slanou vodu, vytékající z očí. To je dobře. Je zvláštní vidět tak velkýho kluka brečet. Ale nemůžu každýho srovnávat s Cayem. Ten má asi tolik citu, jako šutr.
Sehnu se pod stůl a pohladím Míňu, abych mu nenápadně mohla dát kousek salámu. Dívá se tak hladově, jako by pár dní nejedl. Když se narovnávám, letmo si všimnu Emily. Sedí opodál jako duch. Očividně nemá svůj den. Jen jí kývnu na pozdrav.
"Jo, díky." sleduji, jak mi Matty nalévá mléko, ale jinak to nekomentuji. Mléko obsahuje vápník a ten je dobrý na kosti. Do teď jsem se nevzdala naděje. Jsem schopná ho pít po litrech a doufat, že ještě vyrostu.
"Ale, to je v pohodě. Včerejšek byl od rána divnej. Možná špatnej tlak nebo co." Pokrčím rameny. Jeho omluva byla přinejmenším zbytečná. Sama jsem se včera chovala jak kdybych měla periodu. A když nad tím tak přemýšlím...

"Dobré ráno, sluníčko. Vidím, že ses opravdu krásně vyspal." Líně otočím hlavu, když se přiřítí Caylus. Proč se ten chlap rozčiluje už takhle po ránu? To mu večer nikdo nedal, že je tak protivnej? No.. s tím ramenem by se stejně na moc nezmohl. Po jeho slovech se mírně zakloním, abych přes něj viděla na Isyho.
"Mně přijde, že se celkem dobře baví." Sladce se na Caye uculím. Isy je přece dospělej. Ví, co dělá. Nepotřebuje chůvu, jako někteří tady. "Prostě si ho nevšímej. Nají se a odejde." Mávnu nad tím rukou a hodlám si hledět svého. Chci pokračovat ve snídani, ale Cay je neodbytný.
S bagetou v ruce se postavím a strčím mu jí do pusy, dokud jí má ještě otevřenou.
"Fajn. Jdu pro něj a ty nás za to necháš v klidu najíst, hysterko." opráším si ruce. "Takovýho povyku kvůli jednomu přítulnýmu klukovi." se smíchem se odporoučím ke zmijozelskému stolu. Mám dobrou náladu a nehodlám si jí kazit, ne tímhle.
"Isy?" upozorním na sebe. "Nechceš si jít sednout k nám?" dojdu až za něj a dlaněmi se mu opřu o ramena. "Míň lidí, víc jídla... Toužíme po tvé společnosti." Uculím se, pocuchám mu vlasy a čekám, až se zvedne. Nechci tu trávit víc času, než je nezbytně nutné.
 
Isaac Meadows - 13. července 2016 22:12
5gcggkopie6878.jpg

Cry me a river

Velká síň

Barbara, Deirdre, Patrick, Wolfram, Sinestra, Acai, Caylus, Matt


"Nemáš vůbec zač!" pompézně jsem zahlásal. Mám Barču moc rád, je to hodná holka a nehraje si na důležitou jen proto, že je zrovna ze Zmijozelu. Což se o jiných říci nedá. "Ahá. A co sis zvolila za volitelku?" zeptal jsem se nadšeně a uculil jsem se té čokoládě na její puse, které si asi nevšimla.
Objevili se Deenosaurus a Patriarcha. Věnoval jsem jim zářivý úsměv a pohladil jsem Barču ve vlasech. "Dobré ránko!" pozdravil jsem oba slušně a opřel jsem se lokty o stůl. Dal jsem si do pusy další jahodu.
Možná bych měl být trochu udivený, že mě Deenosaurus pozdravila, ale tak myslím, že její hlavní starostí je se tady najíst. Sice nechápu, proč je taková kost a kůže, když furt žere jak nemytý hovado, ale rozhodně to na ní není poznat. Dokonce i Patriarcha mě pozdravil! Chvilku jsem ho pozoroval a přemýšlel. Zevnějškem mi vždycky přišel trochu zvláštní. Nevypadal špatně, to ne. Jen mi to nesedělo k ostatním zeleným robotům.
Smál jsem se Deenosaurovi a tomu, jak ji Patriarcha pomalu krmil. Nemyslel jsem to ale zle a ani to nebylo tak bouřlivé jako jindy, takže by to mělo být patrné, že mi to přišlo spíš roztomilé.
Mezitím se objevila i Acai a mávla k nám. Nacpal jsem si pusu rychle jahodami, udělal jsem škleb a zamával jsem jí. S pusou takhle nacpanou jsem zahuhlal směrem k osazenstvu okolo mne. "A co dneska hodláte dělat? Nevíte, kdo byl přijat do týmu kromě Marie?" zeptal jsem se naprosto entuziasticky, i když vlastně nevím, co to slovo ani znamená.
Přiřítil se Wolfram. Docela mne to udivilo a byl jsem překvapen i jeho jednáním. Trpělivě jsem poslouchal, co měl můj milovaný Wolfík na srdíčku. Samozřejmě, že jsem ho neměl rád.
Zamrkal jsem. Možná se mi ve tvářích objevily i nějaké slzičky. Oči jemně zaštípaly. Věděl jsem, že je to zmetek a tímhle se mi to alespoň potvrdilo.
Nahodil jsem zase rádoby smutný výraz. "No ne, tebe tady člověk často nevidí, víš? Ale tak hlavně, že tak lačníš po snídani s tvou kolejí," dořekl jsem a mé mimické svaly se tak nějak uklidnily, ale ne na dlouho. Ještě jsem jeho směrem poslal vzdušnou pusu. Aby ho nenapadlo náhodou, že to myslím nějak zle. Ale myslím, když on je tak zlý!
Ke zmijozelskému stolu přiletěla Siník. Usmál jsem se a ještě, než začala mluvit, tak jsem vzorově spustil. "Dobré ráno!" zapěl jsem jemně a potom jsem ztichnul.
Taky na mě nebyla příjemná. Měl jsem to po včerejšku asi čekat. Zachovával jsem však klid. Ani ona nepatří k těm, které bych poslechl. A už vůbec ne s takovým tónem.
Místo toho, abych začal mluvit já, tak promluvila Barča. Jsem si jistý, že si uvědomuje svoji pozici, ale i přesto to řekla. Rozhodně se mi teď zavděčila, blonďa. Snad z toho nebude moc špatná.
Pro jistotu jsem na její potvrzení o mé nezávadnosti neupozorňoval a mluvil jsem sám. "Já náš stůl náhodou poznám, ale člověk by řekl, že někdo tak bystrý si za ta léta všimne, že u jídla je jedno, kdo kde sedí," konstatoval jsem nejdřív.
Potom jsem se na ni ještě podíval. "Nebo jsem ti snad zasednul místo? Tak to se omlouvám," omluvně jsem řekl. Posunul jsem se o kousek a nechal jsem místo mezi mnou a Barbarou, aby si mohla Sinestra případně přisednout.
A to už se objevila nasraná kudrlinka. Podivil jsem se. Že ho baví se tak rozčilovat. Zmijozeláci jsou jak děti, které si jen furt na něco ztěžují.
Všiml jsem si, že u našeho stolu už sedí i Matty.
Když se prodávala umíněnost, tak ji asi někteří zmijozelští skoupili tak rychle, že na nás ostatní zkrátka nezbylo. Dál jsem se k tomu nevyjadřoval a cpal jsem se jahodami. Jeho zuřivé a bezdůvodné výlevy mne ani trochu nezajímají.
 
Caylus Lawson - 13. července 2016 21:59
vay441632914643.jpg

Pokoj --> Hlavní síň


Zmijozelský stůl, Čoko, Acai, Matthew



Jen co jsem opustil ošetřovnu, strávil jsem zbytek dne na koleji. Přesně jak mi doporučila madam Pomfreyová, nijak jsem se nenamáhal a hojně odpočíval. Krom večeře jsem až do rána nevyšel z pokoje. Ne, že by mi to vadilo. Relaxování v posteli patřilo mezi mé oblíbené aktivity a tou nejoblíbenější bylo, když jsem v ní nebyl sám.
Ráno se budím ne mezi prvními, ale ani posledními. Ze všeho nejvíc mě zdrží oblékání. Naprosto běžná činnost je pro mě najednou nadlidský výkon. Zraněná ruka už nebolí tolik jako včera, ale nechci s ní hýbat víc, než je nezbytně nutné. Do věcí se tudíž soukám s velkými obtížemi a neobejdu se ani bez nadávek, kterými zrovna nešetřím.
„Kurva už!“ vztekle mrsknu s první věcí, která mi přijde pod ruku. Nebýt Calvina, mohl jsem být už dávno oblečený a na cestě na snídani. Místo toho tu marním čas. Za to, co předvedl na hřišti, by mu měli zpřerážet ruce i nohy. Celý navztekaný vyjdu z pokoje a rozejdu se do umýváren, kde velmi nemotorně splním nezbytnou denní hygienu. Ihned poté odcházím k hlavní síni, před kterou mě zaujme nástěnka s vypsanými výsledky ze včerejšího náboru. Jen co zjistím, že jsem získal pozici chytače, má nálada se zlepší, ale okamžitě poklesne, když vidím, kdo se do týmu dostal taky.

„No to snad ne!“ vylítnu jako čertík z krabičky. Pohled mi spočine na brku, který je připevněný u papírů s kroužky. Bez rozmýšlení ho popadnu a Calvinovo jméno u famfrpálu přeškrtám. „Taková ostuda, to svět neviděl.“ zavrčím, vrátím brk na své místo a nakráčím do síně. Jenže ani tam se má nálada nezpraví. Spíše naopak.
„To mě podržte, co tu dělá ten čokoš! vyštěknu, jakmile spatřím u našeho stolu nevítaného hosta. Tentokrát obtěžuje Barbaru, pokládá jí hlavu na rameno a cosi do ní hustí. Stejně tak, jako včera do Acai, která hned potom onemocněla. Ta infikovaná homosexuální špína sem určitě přišla nakazit dalšího člověka! „Kdo TO sem pustil?“ rozhlédnu se po svých spolukolejnících.
„Tak tohle ne.“ Bez otálení odejdu k Mrzimorskému stolu, přímo k Acai a polákovi. Před tímhle nebudu zavírat oči. Pokud tohle nikdo nevyřeší, pak já ano. „Nevím, jestli o tom víte, ale ztratil se vám kamarád. zamračím se. Je mi úplně jedno, že je ruším od snídaně a právě probíhajícího rozhovoru, i když v tomhle případě spíš monologu. Polák přeci neumí mluvit. „Takže si pro něj rychle dojděte. Jak můžete nechat bez dozoru někoho, kdo už ani nerozpoznává lidi kolem sebe?!“
 
Odetta Lewis - 13. července 2016 21:39
zk53010419821.jpg

Hlavní síň – Mrzimorský stůl



Kayla, Becca, Cass a Bill

Brzy mezi nás přibyla Kayla. „Ahoj,“ pozdravila jsem ji s úsměvem. I ona se mi zdála přešlá. Co to se všemi je? Pak mi to ale došlo. Místo Johanky... To není jako její výpomoc. Místo ní...? „Cože?“ vyhrkla jsem a koblihu, do které jsem se chystala zakousnout, jsem zase odložila. „Jasně, to mi mělo docvaknout... Prefekti nebývají dva...,“ hlesla jsem tiše a poslouchala dál Kaylu. Nechápavě jsem se zamračila. „Jak jako odjela.. Vždyť jsem tam byla s vámi a nic neříkala... Co se tak najednou mohlo stát,“ přemýšlela jsem nahlas a kručení v břiše jsem při tom ignorovala.

Kayla se z celé situace zdála opravdu špatná. Tak byla u toho... Takový Bill se jevil zase docela mimo. „Spi dál,“ uculila jsem se a znovu se obrátila ke Kayle. „Neřekla Johanka aspoň něco, než odjela? A kdo pro ni přijel?“
„Teď už ani nevím, jestli se mi chce... Johanka byla... Co, je! dobrá prefekta. Přeci se vrátí, ne?“ zavrtěla jsem hlavou směrem ke Cass.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.89513993263245 sekund

na začátek stránky