| |||
Snapův kabinet -> učebna N62Snape, Matty, Cay+ ostatníPřišla jsem si jako malé dítě. Jen jsem tak postávala u dveří s rukama za zády a s rádoby klidným výrazem na sebe nechala řvát. Řvaní je možná až přehnaný pojem. Snape byl špatně naladěný, ale krom toho, že po nás hodil trest, strhl body a díval se na nás, jako kdybychom jeho matce plivli do jídla, tak hlas nezvedl. Pochybuji, že mu Draco povyprávěl, jak to skutečně bylo. Už jen podle toho, jak se Snape ani nesnažil zjistit naší část příběhu. No co. Nechce si jí poslechnout on, poslechne si jí naše kolejní vedoucí. Krom toho, že by nám mohla zachránit pár bodů a Zmijozel by mohl taky o nějaké přijít, by mohla Mattyho zbavit trestu. Ten chudák k tomu všemu přišel jak slepej k houslím a povětšinu času vůbec nevěděl, co se vlastně děje. Když nám velmi přívětivě ukázal vchodové dveře, otočila jsem se na podpatku a vykráčela ven. S nějaký rozloučením jsem se neobtěžovala. Proč taky. Počkala jsem, než jsme byli dostatečně daleko o jeho kabinetu. "Kretén." ulevím si z plných plic, když mám jistotu, že už mě neslyší. Nemělo cenu se s ním hádat. V danné situaci by nám to akorát přitížilo. Otočila jsem se na Mattyho. "Nic si z toho nedělej. Po divadle skočím za profesorkou Kearney a zkusím to s ní ještě probrat. Podle mě nemá vůbec tušení, co se děje." A to by teda jako měla mít. Aniž bych pak čekala na jeho reakci, zamířím si to zpět na kroužek. Nebyli jsme pryč takovou dobu, snad jsme toho tolik neprošvihli. Nah.. určitě jsme nezmeškali nic, bez čeho bych se neobešla. Ale třeba bude zdravotnice rozdávat nějaké body, tak u toho nesmím chybět. Bylo by celkem vtipné, kdyby na tom nakonec Zmijozel byl mnohem hůř než my. Když dorazím před učebnu, tiše zaklepu a pak vejdu. Jen kývnu na profesorku a dojdu zpět ke Cayovi, abych si sedla. "O co jsem přišla?" šeptnu, když zběžným pohledem zjistím, že nejspíš o nic. Krom toho, že v předních lavicích je podezřele oranžovo, jsou stále u lámání mrkve. Zlomím tu, kterou jsem před odchodem dala do pořádku a vytáhnu hůlku. Nijak nespěchám, stejně se mi už do ničeho nechce. "Episkey." (6%) bez soustředění, snahy a stále rozhozená z rychlovky u Snapa... mrkev vypadá ještě hůř než před tím. Složím hlavu na lavici s tichým smíchem. "Srát na to dneska, fakt že jo." pobaveně pak do oranžového rosolu na lavici začnu píchat hůlkou. "Nemáš chuť na mrkvové želé?" otočím se na Caye s poťouchlým výrazem. Potřebuju se nějak odreagovat a dle mého výkonu je to víc než očividné. |
doba vygenerování stránky: 0.62547206878662 sekund