| |||
CHODBY - POZEMKY |
| |||
Chodby hradu Pomalu jsem se šourala chodbou od nástěnky, když jsem naproti sobě uviděla trojici známých spolužáků. Všem věnuji široký, zubatý úsměv a naznačím, že je všechny ráda vidím. ,,Nazdar." Pozdravím bratra a s trochu zamrznutým úsměvem si od něj beru kočku. Kimi je hrozné číslo. Na kočku trochu temperamentní, zdá se mi. Nebo to je tím, že je to kotě? Kdo ví. Se zvířaty mnoho zkušeností nemáme. Vlastně je to naše první zvíře, pokud se nepočítá sova. S tou ale není moc práce. Nažere a napije se sama, takže ji v podstatě ani nevidíme. Ale kočka? Kimi jsme dostali na začátku prázdnin a stále jsme se tak nějak učili. ,,Venčit?" Zopakuji nevěřícně. ,,A nezdrhne nám?" Zeptám se. ,,No proč ne, tak pojďme." Pokrčím rameny a otočím se směrem, kterým jsem přišla, jelikož tím směrem byl i východ. Fabian mi mezitím řekne, že udělal domácí úkol. Zašklebím se. Ten tón, kterým mi oznamoval, že udělal něco náramného a ať jsem mu vděčná mě si mohl odpustit. ,,No to jsi moc hodný." Opáčím s kapkou ironie v hlase. Otočím se na Isaaca s Taffy. ,,Vy dva nemáte žádné kroužky?" zeptám se jich, mezitím, co kráčíme chodbou. ,,Jinak Taff, co sis zapsala jako povinně volitelný? Já si dala jasnovidectví. Je ale divné, že letos ty předměty rozdělili. Možná to je kvůli tomu jezdectví, které je letos poprvé? Kdo ví. Ale ne, k těm obrovským zvířatům by mě nikdo ani za mák nedostal!" Oklepu se zděšeně. Z koní jsem měla respekt. Respektive z jejich kopyt a obrovských zubů. To Kimi byla naštěstí neškodná. Kromě těch ostrých drápků.. Ty bych ji nejraději ostříhala. Ani ne po chvíli se však školou rozezní známý hlas. Polije mě studený pot a celá se napnu, když si uvědomím, že to mluví právě Snape. Vždycky mi naháněl husí kůži. V Bradavicích nebyla děsivější osoba než on. Možná právě kvůli němu mi lektvary nejdou! Znepokojuje mě a nemůžu se soustředit! Třeba.. Kdyby je měl někdo jiný.. A nebo jsi prostě neschopná. Jak jsi slyšela tehdy jednu zmijozelskou říkat - tlustá a neschopná. ,,Počkat - Szewczyk.. Jako Matthew? Matthew Szewczyk?" Vytřeštím na spolužáky oči. Vždyť.. Takový hodný tichý kluk.. Do čeho se to zapletl? U Acai mě to tolik nepřekvapuje, ta je taková.. divočejší, s ničím se zrovna nemazlí, ale Matt? ,,Co proboha provedl Matthew? Vsadila bych se, že je to nějaký omyl." Určitě se jen svezl s Acai nebo.. Nebo že bych se v něm spletla? Ale stejně jako brácha jsem měla špatné tušení ohledně našich těžce vydřených bodech.. Snad o ně nepřijdeme.. Všichni vědí, že v mrzimoru nejsou zrovna géniové. Body se nám sbírají těžko. Většinou při famfrpálu nebo za ochotu, dobré skutky a tak podobě. |
| |||
Společenská místnost >> Chodby hradu Isaac, Canys, Jordyn Po příchodu do společenky se na mě upře několik párů zvědavých očí. Nejsem to ani tak já, kdo přilákal pozornost, nýbrž Kimi v mé náruči. Canys nás jen s úsměvem pozoruje, zato Isaac se přiřítí jako tornádo a začne kotě muchlat. Té malé kouli chlupů se to pochopitelně líbí, protože se celá otřásá vibracemi. Aneb když chceš zapůsobit, pořiď si kočku. Škoda jen, že jsem místo nějakého hezkého děvčete zapůsobil leda na teplého kamaráda. Co už. ,,Venčení stihnem, ale Prasinky nevím, nevím.." zatvářím se pochybovačně. Divadelní kroužek začínal už za půl hodiny a s takovou bychom tam nedošli. A i kdyby ano, tak se můžeme otočit a jít zas zpátky. To je k ničemu. ,,Co tam zajít po kroužku? Pokud už nemáte nic domluveného." navrhnu alternativu. Taky se bez protestů nechám dotlačit ke dveřím. Tafy mezitím nadhodí celkem zajímavé téma. ,,Myslíš náš famfrpálový tým?" zeptám se, abych se ujistil. Canys byla brankář, kdežto já měl pozici střelce. Mé tělesné praporce mi nedovolovaly být ani odražečem, ani chytačem. O brankáři nemluvě. Jen nad tím potřesu hlavou a raději změním téma. ,,Bude se někdo z vás hlásit na prefekta?" se zájmem pohlédnu nejprve na Isyho, pak na Tafy. Pokračujeme chodbami dál, až k nástěnkám, kde potkáváme mou sestru. ,,Čau ségra." pozdravím jí vesele. ,,Co provádíš?" vyzvídám. Udiví mě, že je sama a ne s žádnou kamarádkou, ale asi jsou všechny na kroužcích, nebo v Prasinkách. Však neva, může se přidat k nám. ,,Jdem s Isaacem a Canys venčit, jdeš s náma?" pohledem sklouznu ke kotěti, které stále svírám v náruči. Začne se vrtět a zatínat do mě drápky, takže ho s nevinným úsměvem strčím do rukou Jordyn. Jen ať se stará, je to i její kočka. Měli jsme jednu dohromady, stejně tak sovu. Bylo to mnohem praktičtější, než kdyby měl každý svou. Beztak bychom se hádali, že ten druhý má hezčího mazlíčka a jedna kočka bohatě stačí. Už takhle nadělá bordelu víc než dost a co teprve, kdyby byly dvě. ,,Kdyby tě to zajímalo, vypracoval jsem nám úkol na jasnovidectví." nadhodím jakoby nic, to už se ale chodbou rozezní hlas. Nasraný hlas. Není to nikdo jiný než Snape. Shání se po klucích z Nebelvíru a po Acai s Mattem. Nemám páru proč. ,,Nevíte, co se děje?" vrhnu na všechny tři ustaraný pohled. Mám totiž neblahé tušení, že nám půjde o body. |
| |||
N62 -> Snapův kabinetCaylus, Snape + všichni označeníRty se mi roztáhnou do spokojeného úsměvu při zjištění, že po léčení žádné plány nemá. Moje radost je o to větší, když s mým nápadem souhlasí. Už teď se těším na to, jak se bude věnovat těm částem mého těla, která se bez jeho doteku zdají být tak opuštěná. Soustředit se na kouzlení je pro mě momentálně nemožné. "Mám je." přiznám se tiše a ať je to jakkoli příjemné, přitisknu stehna k sobě, když na nich ucítím jeho prsty. Není u mě neobvyklé, že nosím víc vrstev oblečení. Pod sukní mám, mimo jiné, i kraťasy a proč? Protože je tu tak zatracená zima. Chodím tu nabalená jak cibule, protože nějakej blb postavil školu v blbým podnebným pásu. A navíc je to praktičtější. Můžu si sednout jak chci a kam chci, aniž bych se musela ohlížet na to, že někdo uvidí, co nemá. Ne, že by mě to nějak zajímalo. Zazubím se na profesorku, chválící můj výkon s mrkví. Není nad to, když někdo ocení vaši práci, přestože to mohlo být mnohem lepší. Nemám ale čas se zabývat samochválou, protože z vedlejší lavice se ozývá Dee. Pobaveně pozvednu obočí a nakloním se, abych na ní viděla. "Co jí žere?" zeptám se rovnou Caye, aniž bych se obtěžovala odpovědět přímo jí. Nebudu tady hulákat přes půlku třídy. Má se dívat na tabuli a ne očumovat sousední lavice. I když... třeba je to její hobby. Není to poprvé, co jsem ji přistihla, že mě sleduje. Dokud za mnou ale sama nepřijde s tím, co jí vadí, tak nevidím důvod se tím zabývat. Profesorka má najednou spoustu práce s Richardovým mecha broukem, přistávajícím na temeni její hlavy, takže využiji její chvilkové nepozornosti. Provokativně přejedu nehty po Cayově stehni. Ne, že bych si nechtěla dovolit víc. Sice sedíme v zadní lavici, ale pořád jsme ve třídě plné lidí. Trocha sebekontroly je asi na místě. "Náročné? To jak pro koho.." pošeptám mu se škodolibým úsměvem. Jsem ráda, že se mu dobrá nálada vrátila. Určitě se od teď bude jen zlepšovat. Trochu se k němu nakloním. "Těším se, až ti-" nedořeknu, co mám v plánu, protože se třídou rozezní Snapův nadmíru nepříjemný hlas. Není v nejlepší náladě, což je z jeho tónu více něž patrné. "Nebo taky ne." zavrčím nad nevítaným vyrušením a jen velmi nerada se stáhnu, abych se zvedla ze židle. Ten si pospíšil, jen co je pravda. Doufám, že to nebude trvat dlouho, mám mnohem příjemnější plány. Pohlédnu na profesorku, abych se ujistila, že máme povoleno opustit třídu. Teprve po jejím souhlasu vycházím ze třídy s Mattym v závěsu. Nešourám se. Čím dřív budeme tohle mít z krku, tím líp pro nás pro všechny. Nemám strach. Co by nám mohl udělat? Strhne nám pár bodů, dostaneme školní trest, bude na nás křičet... a to je asi tak všechno. Nic, co bychom nepřežili. Ani ne po několika minutách svižné chůze, kdy jsem se co chvilku otáčela, jestli je Matt stále za mnou, se ocitneme před kabinetem. Zaklepu a po vyzvání nás vtáhnu dovnitř. "Dobrý den, Luqueba, Szewczyk. Přál jste si nás vidět, profesore?" klidně nás ohlásím a očekávám Snapův hněv. Ať už je to za námi. |
| |||
Knihovna - Splečenská místnost - Nikde konkrétně Nikdo konkrétní Ani nevím jak se to stalo. V jeden okamžik sedím ve Velké síni a v polospánku obědvám a v druhé se objevím v knihovně a vůbec netuším jak jsem se do ní dostal. Jediné co právě teď vím je, že jsem se probudil na jednom ze stolů a kolem sebe mám rozházené nějaké papíry. Snažíc si vzpomenout co se dělo sbírám svůj, v tento okamžik nepořádek. Později to určitě bude důležitý výzkum ale teď je to jen bordel který jsem nadělal a ani nevím z jakého důvodu. Když mám vše uklizené, tak jen urychleně opustím knihovnu a vydám se směr Havraspárská společenská místnost, ze které zamířím do svého pokoje, kde na postel naházím onen uklizený bordel a znovu pokoj opustím. *Tak... a co teď?* Honí se mi hlavou když vylézám ze společenky a jen tak si bloumám po hradu. |
doba vygenerování stránky: 0.85812592506409 sekund