| |||
|
| |||
Prasinky Nina "Ty to vážně považuješ za pohybový kroužek?" zasměju se hlasitě. Míň pohybové už to snad ani být nemůže. Leda by při tom leželi. "Popravdě, znám i lepší způsoby jak trávit volnou hodinu, než ležet u jezera a posmívat se bandě šašků. I hodina šťourání se v nose by byla užitečnější." To možná přeháním... ne, vlastně ne. Vážně, k čemu ten šerm je? Ještě bych to pochopil u nějakých cosplay fandů, kteří trénují na příští festival fantazie. Ale my jsme kouzelníci, probůh. Nechodíme na festivaly fantazie. Ani na cony. Jak dlouho jsem nelétal? Dobrá otázka. Musím trošku zapátrat v paměti... "Vzpomínáš na ty hodiny létání v prváku? S Hoochovou? Tak asi od té doby. Nijak mě to neoslovilo, takže jsem se nikdy nepokoušel dostat do famfrpálového týmu, a v Londýně si nezalétáš." Jup, už je to dlouho. Vlastně ani nevím, jak mi to tehdy šlo. Byl jsem tenkrát určitě vyjukaný, vždyť jsem něco takového viděl poprvé. Hádám, že jsem nebyl vyloženě dobrý ani špatný, protože jinak bych si to pamatoval určitě líp. Musel jsem být naprosto průměrný. "Nějakou takovou radu jsem čekal," zasměju se, "Ale asi budu ppotřebovat pár názorných ukázek. Určitě to pro tebe nebude takový problém, když máš tolik volného času jako já." Ona je na koštěti vážně dobrá. Upřímně a jen mezi námi, je to jediná věc, ve které je dobrá. Ne že by to bylo něco hrozného. Pokud se jí povede prosadit i mezi profíkama, může udělat dobrou kariéru. Talent na to má. Ještě aby našla to odhodlání. Ale to je problém asi nás obou. Dorazíme do Prasinek a Nina už mě tahá po všech možných místech. Žrádlo pro kočku, Medový ráj... Já akorát smutně pokukuju po Třech košťatech, kde bych snad mohl dostat něco k jídlu. Kručení v břiše totiž nabírá na intenzitě. Trpělivě počkám, až si Nina vyřídí svoje kšefty v Medovém ráji. Sám si nic nekoupím, ale když to začne vypadat, že už končí a chystá se vyrazit jinam, zastavím jí a donutím mě vnímat. "Mark hlad. Jíst. Hned." Čím to, že hladový nedokážu dát dohromady souvislou větu? Bez čekání na odpověď vezmu tašky plné nákupu a zamířím ho hospody s vidinou plného talíře. Bude fajn mít plný žaludek. U tří košťat si vyberu stůl, objednám si jídlo... A jakmile mi bude doručeno, s chutí se do něj pustím. "Je to dobré." ukážu vidličkou do talíře, než si naberu další sousto. "Takže, jak vidíš letošní rok? Kdo vyhraje školní a famfrpálový pohár? Nic vám nedarujeme." ušklíbnu se. |
| |||
Hlavní síň – Učitelský stůlBrooklyn Pryor Trapná chvilka se naštěstí nestala ještě trapnější díky Brooklynovi, který mého počínání nezneužil. Už nejsme děcka školou povinní... Dospělost má někdy své výhody. Mile jsem se usmála nad jeho slovy. „To jste řekl hezky. Troufám si ale odhadovat, že jsme stejně staří. Ráda vaši nabídku přijímám,“ podala jsem mu ruku. „Tak tedy jen Mirabel,“ pousmála jsem se. |
doba vygenerování stránky: 0.71610403060913 sekund