| |||
Hlavní síň – Konec obědapřítomní a především Brooklyn Pryor Lehce jsem ztrácela pojem o svém okolí a protože jsem stále byla u učitelského stolu sama, celkem nestydatě jsem u jídla pokračovala ve čtení Věštce, což v praxi ovšem znamenalo, že jídlo stydlo a mé oči skákaly z řádku na řádek. |
| |||
Hlavní Síň – Mrzimorský stůl Jeden po druhém se malá skupinka diskutujících student začne rozpadat-skoro jako by tu bez Acai už nezbylo nic, co by je zde drželo pohromadě…nebo to už je prostě jen tak pozdě? Pro ty, kteří si zapsali léčení tomu asi tak bude. Já mám ale konec konců klid se konečně soustředit na mé první jídlo dne-nebo alespoň na pár chvil, než mne vyruší hlasité žuchnutí. Zdá se, že dnes tedy nejsem jediná studentka, která si vyzkoušela jídelní podlahu. Jsi v pořádku? prohodím, zatímco Rachel nabízím opěrnou ruku. Když namísto pozdravu nadzvedne obočí v podivné narážce na Havraspár, jen se zmateně zamračím Prosím? zamrkám, nejistá, kde se zase podobné řeči mohly vzít-každopádně je to mnohem lepší, než jaké to bývalo… Není o čem mluvit. odvětím tedy zatvrzele, než se téma přesune k zbytku osazenstva Myslím, že většina je na Léčení-ale Prasinky určitě nezní špatně. usměju se lehce. Všechny ty spekulace o volném čase mi přeci jen vnukli ten nápad se jít projít. To už však Rachel bere do rukou Denního věštce. Vzhledem k jeho stavu bych se nedivila, kdyby ho do kafe pohodil Egg-i když kdo ví, co se u stolu dělo než jsem přišla. To už mám ale noviny v obličeji a musím se trochu odsunout, abych vůbec mohla na titulek zaostřit. Cože? zamrkám a převezmu si Věštce do vlastních rukou. ale… namítnu, jako bych článku ani nechtěla věřit. Pomalu se rozhlédnu po zbytku stolu-četli to všichni ostatní? Tak nějak nikdo nevypadá příliš vyveden z míry. Nechceš…nechceš jít do Prasinek? otočím se náhle zpět, pokládajíc noviny zpět na stůl. Nějak mě přešla chuť-a trocha čerstvého vzduchu po podobných zprávách neuškodí. Kdyžtak ti klidně něco přinesu, jestli se ti nechce… nadhodím, ale vlastně své společnici ani nedám příliš času na odpověď, jelikož už jsem na nohou a během chvilky rychlým krokem opouštím Hlavní Síň. Tohle se přece nemohlo stát-to se nestává…nebo, normálně se to nestává…teď už se něco takového nestává… nervózně si rozcuchám vlasy, míříc zpět do Společenské místnosti, kde si pouze vyzvednu tašku, šátek a peněženku, abych mohla ve vskutku nervózním stavu vyrazit do malé vesničky pod hradem. Sladké…sladké zní nadějně… rozhodnu se nervózně, když opouštím Mrzimorskou společenskou místnost. |
| |||
N62Všichni přítomníCesta z Prasinek zabrala víc času, než jsem předpokládala, což dávám za vinu celkovému psychickému vyčerpání ze společnosti, ve které jsem se nacházela. Po chodbách se rozléhal klapot mých podpatků, když jsem svižným tempem zamířila rovnou na kolej. Spěch je pro mne stresující, ale raději si pospíším, než abych přišla pozdě. V pokoji jsem se bleskově nasoukala do školní uniformy. Ne zrovna příjemný oděv, ale paradoxně je z celého mého šatníku v nejlepším stavu. Na Richarda se neohlížím. Je mi upřímně ukradené, jestli na kroužek přijde včas nebo zda se tam vůbec ukáže. Trochu si ještě poupravím líčení, než zase z pokoje vyběhnu na chodby. Do učebny přicházím, k mé vlastní nespokojenosti, o pár minut později. Rozmrzele se rozhlédnu po všech přítomných, přičemž Dee přikývnu na pozdrav. Místo vedle ní, je naneštěstí již obsazené. Všimnu si, že profesorka ještě nedorazila, což mě maličko uklidní. Posadím se pár lavic za Wolframa. Ne moc blízko u tabule a ne moc vzadu, abych slyšela. Hlavně tak, abych na většinu svých spolužáků vůbec neviděla. Beztak není o co stát. Ne dlouhou po mně, přichází i profesorka, vlastně zdravotnice. S profesorkou má nejspíš velmi pramálo společného. Zvědavě se otočím, abych si ji změřila od hlavy až k patě. Je tu nová, pokud vím. První hodina a už je tu pozdě. Ne, že bych zrovna já měla co říkat, ale já jsem student. U těch se předpokládá, že čas od času přijdou pozdě. Učitelský sbor - a všichni, kdo do něj patří - by pozdě chodit neměl. |
| |||
Hlavní síň a Rachel Leaman Krátce poté, co odejde Benji i Daniel, zůstaneš u mrzimorského stolu sama. Teda, pokud nepočítáme bandu nižších, nebo starších ročníků a Alex, která se momentálně zakecala s Noemi a nevěnují ti pozornost. Dan šel hledat Kenjiho a Benji šel na kroužek. Jojo, jaké to máš štěstí, že ty sis nechala neděli víceméně volnou. Jenže co teď? Kde je vůbec zbytek mrzimorských? Vzápětí uslyšíš žuchnutí kousek za tebou. Když se otočíš, spatříš se válet na zemi svou kolejní spolužačku Rachel Leamanovou. Veselá a tak trochu poblázněná holka. Vlastně se ani nedivíš, že ji na té zemi vidíš. To by nebyla Rachel, aby něco neshodila, nespadla nebo do někoho nevrazila. Zdá se, že uklouzla po něčem mokrém. ,,Jejda." Neodpustí si, když si mne bolavý a ještě ke všemu mokrý zadek. Pokud jí pomůžeš na nohy - zazubí se a poděkuji ti. Pokud ne - stejně se na tebe pobaveně zazubí a nějak se na ně vyškrábe sama. Následně se posadí vedle tebe a s širokým úsměvem se na tebe usmívá. ,,Tak co Seb?" Párkrát pozvedne obočí a zvědavě čeká, co ji na to povíš. Pak se natáhne pro skleničku a džbán s džusem a nalije si. ,,Slyšela jsem, že se ti líbí. Už jsi mu to řekla?" Vyzvídá a usrkne pomerančový džus. ,,A kde jsou vůbec všichni? To jsou všichni v Prasinkách?" Rozhlédne se po hlavní síni na všechny strany, div hlavou neotáčí jako sova. ,,Jé hele, noviny." Vezme do rukou Denního Věštce. Trochu politého Denního Věštce.. Nutno dodat. Někomu se na něj totiž podařilo vylít kafe, ale číst se z něj stále dalo. ,,U všech mandragor!" Vytřeští oči na titulní stranu. ,,Četla jsi to?!" Téměř ti strčí noviny před nos. |
doba vygenerování stránky: 0.90099620819092 sekund