| |||
|
| |||
Wolfram, Mirjana, lady Regina Povytáhnu obočí a zavrtím pobaveně hlavou. Eleanor byla na mém hejt žebríčku nebezpečně vysoko, prakticky hned za Marií. "Eleanor by měla popřemýšlet o odstoupení z funkce. Někdo jako ona by se víc hodil někam do gestapa, když je tak chytrá a má potřebu všechny komandovat. Dandy by jí určitě rád sloužil." Raději téma Nebelvíru opustím. Co je moc, to je moc. V tu chvíli se k našemu stolu přitočí Mirjana, jedna z dívek z vyššího ročníku. Se zájmem sleduji její konverzaci s Woflramem. Upřímně doufám, že nejde o nějaký nekrofilní bussiness. Mrtvá manželka v šatníku je dost sama o sobě. "Nehoda. Se Sheehanem. Při tom bordelu, co tu udělal, jsem to napálila do dveří. Nic to není," odpovím konverzačním tónem a počkám, až si s ní Wolf vše vyřídí. Jakmile dívka odejde, jen krátce kývnu. "Jo, na zádech se s tím nedá pořádně spát... Gauč byl... příjemnější variantou." Naházím do sebe zbytek jídla a vyprázdním skleničku. Zvednu se ihned po Wolframovi. "Dobře. Tak zatím." Mávnu na něj, popadnu misku a naložím do ní salát. Snad to Regině přijde k chuti. Pokud jí není zas špatně. Z Velké síně zamířím i se salátem přímo do dívčích zmijozelských pokojů. Nepřekvapí mě, že Regina ještě spí. S mírným úsměvem si opatrně vlezu na postel vedle ní a posadím se. Salát položím vedle sebe. Nahnu se a položím jí ruku na rameno a jemně jím zatřesu. "Regi? Čas vstávat," se smíchem jí slova pošeptám do ucha a čekám, až se lady konečně probudí. |
| |||
Hlavní síň → Cesta před hrad Oběd ♣ Deirdre Airimoy, Mirjana Vranjković ○ Ostatní 'Dei se zdá v dobré náladě.' Pomyslím si. Snad to nejsou žádné sedativa na to rameno. „To máš pravdu.“ Souhlasím s její poznámkou k Nebelvířanům. „Eleanor by se měla cítit trapně, když se její kolej takto chová a ještě má tu drzost přijít poučovat Zmijozel.“ Povím a vložím pár soust do úst. „Ale o Nebelvíru dost, ať nám nekazí oběd.“ „Ty jsi spala v koleji na gauči?“ pobaveně se usměji, když zmíní slovo 'zas'. 'Chci vůbec vědět proč? Možná měla strach z Reginy.' napadlo mě. 'I když to by na tom gauči skončila spíše Sin.' Raději jsem to nechal být. Však to sama zmíní, pokud bude chtít. Stejně to je jen nevinné tlachání u oběda. Neodolal jsem a taky jsem se rozesmál při dobíraní si jména mrzimorské spolužačky. Po chvíli jsem se však raději utišil a podezřívavě rozhlédl okolo sebe. Předtím to byla Sin a pak na to hned Angela. 'Ty dnešní drbny se chytnou všeho.' Překvapivě mi společnost Dei byla příjemnější, než jsem očekával. S bolestí ramene jsem očekával i mrzutost. Nebo jídlo chutná lépe s někým, než když ho jí člověk sám, kdo ví. Najednou se překvapeně otočím, když uslyším hlas Mirjany. „Zdravím.“ Jen obyčejně pozdravím, když polknu sousto. 'Nabídku?' překvapený jsem byl ještě více. Uchvátila mne zvědavost. Že bych se s ní nějak dobře znal, nebo nás spojovala nějaká společná činnost, se říct nedá. 'Copak mi taková ostrá holka může chtít?' Jen jsem doufal, že nepropadla lásce. Bez zamilované "wrestlerky" se v životě dokáži obejít. „Představení bylo i to, co předváděl na ošetřovně.“ Povím směrem k ní. „On si snad dokonce myslel, že jsme kamarádi.“ Škodolibostí se mi nasytí hlas. Když Mirjana odejde, přesunu pozornost zpět k Dei. „Nejspíš se budeme muset podívat každý zvlášť.“ Pobaveně jí naznačím, že se chystám ještě odejít za studentkou vyššího ročníku. Chvíli počkám a po chvíli se zvednu od stolu. „Pokud se nerozhodneš jít převléknout, “ Což by jí i dlouho trvalo. „tak se uvidíme až na kroužku léčení. Díky za příjemnou společnost při obědě.“ povím klasickou frázi a s těmito slovy se vydám před hrad. |
| |||
Oběd, velká síň Při zmínce o hodině šermu se lehce ušklíbnu a následně si mírně odfrknu. "Dneska nešlo o nich zajímavého. Jen si nás roztřídil a zaúkoloval. Je to fakt divný profesor, takový.....jiný než ostatní řekl bych. Každopádně nechápu, jak mu máme poslat skřítka se vzkazem. Vždyť my skřítky prakticky nevyužíváme." Zavrtím nad tím trošku nevěřícně hlavou. "A jako by už tak ti drobečkové neměli práce až nad hlavu." Dodám zarputile. Považuji skřítky za fajn osoby, dobře se s nimi povídá, nebo žertuje. Jejich osud je mnohdy....nepřívětivý. "Hmmm....to mi povídej představa, že by se jednalo o někoho z těch, co znám lépe, nebo dokonce o mého sourozence....nemyslitelné..." Zamračím se trošku pro sebe a otřesu se. Najednou mi po zádech přeběhla husina. "Doufám, že dopadnou a potrestají řádně pachatele." Usoudím nakonec, že něco takového je největší zadostiučinění. "Cheche tak to máš fajný, že můžeš ještě využít volna. Mě odpoledko čeká kroužek léčitelství, takže moc volna mi už nezbyde, ale snad to bude zajímavé a užitečné." Zazubím se na ní zvesela. Nic si z toho nedělám, ten kroužek jsem si vybral, protože zněl zajímavě. "Třeba se mi to bude hodit, až zase někdo z nás schytá zranění při famfrpálu." Pokrčím rameny a krátce se zamyslím. "Co ty dala ses na nějaký kroužek?" Povytáhnu zvídavě obočí. |
doba vygenerování stránky: 0.85015511512756 sekund