| |||
3. poschodie smer ošetrovňa Z časti profesor Lupin a ošetrovateľka Streda 14. října Keď táto debata skončí, rozlúčim sa s profesorom Lupinom a vyjdem z kabinetu. Moja nálada je značne na nízkych hodnotách, už len že som sa musela potýkať s touto témou. Čo ešte s tým, kam budem musieť chodiť. Kurva fix. Opriem sa o stenu vedľa kabinetu a zavriem oči, aby som si utriedila myšlienky, resp. dosiahla kúsok vnútorného pokoja a zbavila sa rozladenia. Stena príjemne chladí a na moje rozpoloženie to pôsobí celkom blahodárne, takže po chvíľke by som aj mohla uznať, že už je to ok. Ale zotrvám tam pár minút, než mi to prekazí banda otravných obrazov čo ma nabádajú, aby som šla chrápať do postele. Debili. Otvorím oči a zagánim na nich. S vystrčeným prostredníčkom vo vulgárnom geste sa odporučím preč. So zvráteným uspokojením zisťujem, že to ich neúnavné pičovanie je stále zábavné. Stúpim na zákerné schody, ktoré tentoraz ostali na mieste a vydám sa na ošetrovňu, aby som sa dohodla s Pomfrytkou ako si to celé predstavuje. Lebo čo tam budem robiť? Nejakú podradnú robotu... aspoň keby je na kom experimentovať, to by človeka hneď viac bavilo, že by sa aspoň niečo nové naučil. Možno by nebolo od veci nejakých pacientov... obstarať. Uškrniem sa sama pre seba a nechám tieto zlovoľné myšlienky aby mi prestúpili celou mysľou. Je to dosť oslobodzujúce, takže hneď sa cítim lepšie a už ma nič nerozčuľuje. Po chvíľke chôdze sa dostávam pred dvere ošetrovne. Pochybujem, že by nevedela o tom, že prídem, tak sa tu nepretŕčam pred vchodom ako totálny idiot a vtiahnem sa dnu. Hneď sa rozhliadnem a hľadám ošetrovateľku. Prípadne jej vleziem aj do... šmajchl kabinetu, ak by sa hneď neobjavila. |
| |||
Můj kabinet - Nečekaná návštěva Mirelle Středa 14. října Už se venku připozdívá, lehce zívnu a s hrníčkem čase vyhlédnu z okna ven. "Hmmm Severus teď někde prohání ty ubožáky po Zapovězeném lese. Snad nedojde na žádné incidenty. Občas je zbytečně.....neúměrný." Povzdechnu si a znovu upiju už chladnoucího čaje. Budu si ho muset přihřát. Byl jsem oděn už do pohodlného neprofesionálního oděvu, což mohlo působit vtipně, ale každý čas od času nosí tepláky a obyčejné trička.....dobře když nepočítám Severuse, v tuhle hodinu jsem už návštěvy nečekal takže udělat si pohodlí a dokonce sundat boty byl příjemný luxus, který jsem si mohl dovolit jen večer. Oči mi slétly na rozečtenou knihu s titulkem "Nejnovější studie Lykantropie a pokroky její léčby". Náhle se ozvalo dost naléhavé zabouchání na dveře. Povytáhl jsem obočí a odložil hrneček na podšálek. Prošel jsem kolem stolu a zaklapl rozečtenou knihu, zadem knihy nahoru, aby nebylo vidět, co čtu a zamířil jsem ke dveřím. "Ano ano už jdu. Snad tolik nehoří." Oznámil jsem a otevřel jsem dveře. Když jsem spatřil Mirelle lehce jsem se usmál a snažil jsem se vypadat alespoň trošku formálně a ne jako profák v tělocvičně. "Ah...Mirelle vítej. Už tě pustili od Svatého Munga? Pojď dál, něco málo jsem už zaslechl." Ustoupil jsem stranou od dveří, aby mohla vejít a pak jsem za sebou zavřel. Zamířil jsem ne ke stolu, ale k jednomu z pohodlných křesel, které jsem tu měl. "Posaď se prosím." Poukázal jsem na druhé křeslo. "Tak co tě za mnou přivádí v tuhle noční hodinu. Kromě toho, že ses přišla nahlásit zpátky do školy?......Cítíš se už lépe? Brumbál mi zanechal vzkaz, že některé předměty zatím nebudeš navštěvovat. Následky nehody se ještě úplně neztratily?" Ptal jsem se vlídně a nijak moc zvídavě spíše, přátelsky, než cokoli jiného. "Něco málo jsi tu zameškala. Budeš to muset dohnat, ostatní profesoři ti určitě rádi poskytnou látky k zameškanému studiu. Co se mých hodin týká, zameškané látky ti zašlu zítra. Ať nemusíš načítat další bichli. Budeš toho mít určitě až až......nabídni si pomáhá." S úsměvem jsem úplně v poklidu přeskočil na téma čokoládových kousků v mističce příhodně položené na stolku vedle jejího křesla. "Jsem rád, že jsi zpátky. Je ještě něco, s čím bych mohl pomoci, nebo co mi chceš říci Mirelle? Dobře víš, že budeš mít ke mě vždy dveře otevřené." Neměl jsem potřebu z ní tahat něco násilím. Za ty roky jsem své studenty trošku znal a věděl jsem, že pokud nebude chtít tak mi nic neřekne, takže jsem vše nechával na ni. |
doba vygenerování stránky: 0.88174915313721 sekund