| |||
Velká síňCass, Kayla, Alec, Nina Lítat... jasně. Zdá se, že na to Cass nezapomněla. Já se vždycky nechám uvrtat do podobných věcí, který pak zpětně lituji. Já a na koštěti? Pravděpodobně s pálkou proti potloukům, protože se svojí postavou nemůžu dělat chytače? Nině se ten nápad asi bude zaplouvat, takže už z toho prostě nemůžu vycouvat. Pořád říká, že bych se měl víc hýbat. Prosím... ať jsem na tom koštěti špatný. Prosím. "Jasně... pak si mě někde najdi, až skončíte. Hádám, že bych bez tvé pomoci hřiště ani nenašel." řeknu s úsměvem. A kapkou upřímnosti. Potom se Cass podiví vztahu, který podle všeho mezi mnou a Ninou je. Nevím moc, co na to říct. Nevím, jak nás dva definovat. Nikdy jsme se o tom nebavili, ale tak nějak pochybuji, že bychom spolu opravdu chodili. Ale ještě překvapivější je, že na to všichni reagují tak překvapeně. Vždyť už to trvá jakou dobu! "Občas si někam zajdeme... Už od minulého ročníku." pokrčím rameny "Divím se, že ste si toho všimli až teď." Vážně divím. V našem ročníku se jinak neudrží vůbec nic a nové pomluvy vznikají v podstatě neustále, některé studentky (a pár studentů) totiž očividně nemají na práci nic lepšího, než šířit drby. Potom se kdovíproč Kayla vrhne pod stůl. Pozoruji to s ústy lehce pootevřenými překvapením. Ještě víc mě potom překvapí, když se vrhne pod stůl i Nina. Co blbnou? Příborů je všude kolem spousta, můžu si přece vzít jakoukoliv jinou, a ne se otravovat s tím, co spadlo na zem. On to někdo uklidí. Pak se ozve rána a zpod stolu vyleze Nina, v ruce drží mojí vidličku s lasagněmi a pokládá jí vedle mě. "Jasně, půjdeme." kývnu a zvednu se ze židle. Nina si ještě nabere něco, čím si může zacpat pusu a nacpat břicho, a pak společně vyrazíme ze síně ven. Když jsme z mimo hlavní síň a tedy i z doslechu všech drben, otočím hlavu k mé společnici. "Co je s Kaylou?" zeptám se. Koho jiného se ptát? Ona jí viděla pod stolem. |
| |||
Poklidně prožité dopoledne a oběd – Hlavní síň, knihovna a znovu Hlavní síňvšichni možní Po snídani jsem se v jídelně moc dlouho nezdržela. Vlastně skoro vůbec. Rychlostí maratonského běžce jsem do sebe naházela zbytek kaše, sebrala svých pět švestek a odklidila jsem se od nebelvírského stolu. Kroužek šermu se mě netýkal, takže jsem vcelku měla celou volnou neděli před sebou, ale jen tak nečině jsem ji prosedět nechtěla. Sebrala jsem si psací potřeby, pár učebnic a přestěhovala jsem se do poklidného prostředí školní knihovny. Konečně jsem dopsala včerejší dopis a hned jsem se pustila do druhého pro sestru, abych je mohla odeslat oba najednou. Svět mimo zdi Bradavic mi malinko chybí a dostat hned dva dopisy "from the other side" by bylo velmi milé překvapení. I když si na odpověď budu muset nějakou chvíli počkat. Následující čas zbývající do oběda jsem využila doháněním domácích úkolů, které jsem neudělala za minulý týden, kvůli pásmové nemoci, ale teď mi kupodivu šla práce docela od ruky. Což byla skvělá zpráva. Dohnala jsem si učivo a kvůli mně teď už Nebelvír nepřijde o body za lenost. Tady by asi výmluva, že "domácí úkol mi prosím sežral pes," zrovna neprošla a Shinobu byla na nějaké ožvýkávání učení moc nóbl. Když jsem zaklapla poslední učebnici, uvědomila jsem si, že jsem možná jeden z posledních studentů v knihovně a v Hlavní síni se již podává oběd. Když si pospíším, tak možná ještě něco k jídlu dostanu. Čím že to, to stravovaní mi nejde pořádně nakopnout? V rychlosti jsem se zastavila v dívčí ložnici a hromádku knih jsem odhodila na postel, udělala otočku na patě a zase mířila do Hlavní síně. V duchu už jsem si vymýšlela, co si dám a dostala jsem neskutečnou chyť na rybu s grilovanou zeleninou. No super. Aspoň to rozhodování mi jde lépe než chození na samotné jídlo. |
| |||
HLAVNÍ SÍŇ a zmijozelská studentka
|
| |||
Wolfram a ostatní v Hlavní síní Protočím oči a se smíchem se na Wolframa zašklebím. "Tak pokusnýho králíka, jo? Nech si zajít chuť. Mám Ošetřovny plný zuby a tohohle taky. Ale pokud tak hledáš dobrovolníka, tak bys mohl být gentleman, ne? Zranit se není tak těžké..." Výmluvně se usměju. Myslím to samozřejmě jen jako legraci. Už tak máme v koleji kriplů dost. "Ne, to rozhodně ne. Něco si vymýšlí, ale dost často je taky sbírá od ostatních." Ukousnu kousek pizzy, kterou jsem si právě nandala na talíř a pomalu přežvykuji. "Popravdě... kdo z Nebelvíru netouží po pozornosti? Jsou jako parta buranů vyřvávajících na lesy." Dolití odměním krátkým děkovným přikývnutím a usrknu džus. Na druhou stranu... ty jeho pomluvy a výmysly fungují dost dobře. Lidi si ho všímají. "To máš pravdu, s tou rukou je to nahouby. No, ono na výběr moc nemám. Plánuji jít nakupovat do Prasinek, ale všechny moje snahy mi zatím vždycky přerušil kroužek. Včera to byla Mentálka, dneska šerm. Vážně doufám, že budu mít po léčení už volno. Maximálně skončím zas v kolejce na gauči a pokusím se dohnat neprospanou noc. Spí se s tím vážně strašně." O dnešní noci nechci přemýšlet. Naše gauče jsou fajn, ale jen ve chvíli, kdy na nich nechcete spát. K bolesti v rameni se tak přidala i bolest zad, kterou obyčejně nemívám. Mám jediné štěstí, že se Stjerne rozhodla spát jinde a ne na mých prsou. Udušená být fakt nepotřebuji. Můj pohled opět zalétne k modrým. "Jo... to máš asi pravdu. Taky to nechápu." Nechápu hodně věcí... Pri jeho poznámce na Canys vyprsknu nechtěně smíchy. Jsem ráda škodolibá a v jejím případě i ráda budu. "Rozhodně. Ani to pomalu nedokážu vyslovit." Mrzimor je celkově exotická kolej. Od prodavačky banánů až po novou pohlavní nemoc. "Jen se směj. Do toho! Taky bych si tam asi mohla skočit. Myslíš, že už se mám převlíknout? Nejsem si jistá, jestli Etty nebude chtít nějakej spešl úbor nebo tak..."" Zamyslím se. "I když ta představa... s tou rukou... Asi zůstanu takhle. Stačilo mi to před šermem." Přemýšlím nahlas a zavrtím zamračeně hlavou. Vytáhnu hůlku a s tichým "Tergeo!" skvrnu vyčistím. Poté hůlku uklidím do kapsy a s plnou pusou se protáhnu. "Myslím, že N62, ale asi bychom se po obědě měli ještě radši podívat." |
| |||
Hlavní síň Tlachání u oběda ♣ Deirdre Airimoy ○ Ostatní v hlavní síni 'Kroužek léčení se bude možná i hodit, jo?' Pobavený pohled mi sklouzne na její zranění. „Třeba budeme mít hned praxi.“ Nenápadně jí naznačím, že bychom mohli mít i pokusného králíka. I když pochybuji, že by naše školní zdravotnice Etty vystavila nebezpečí jakéhokoli svého pacienta. Zmíněný divadelní kroužek bude určitě také plný zábavy. Jako jediný zmijozelský zástupce budu brilantně vyčnívat nad ostatními. 'Tak to má být.' 'Daniels?' Chvíli mi trvá, než mi dojde, koho Dee vlastně myslí. Lidé ho tak často nazývají 'Mluvící prdel', že jsem to pomalu začal zaměňovat s jeho jménem. „On i sbírá drby?“ překvapeně jsem na ni pohlédl. „Myslel jsem, že z huby vypustí kdejaké...“ zarazím se, neboť mi dojde, že zmiňovat exkrement při jídle je naprosto nevhodné. „ ...kdejaký nesmysl, který ho napadne.“ dopovím větu a vložím pár lžíc polévky do úst, než začnu znovu pokračovat v konverzaci. „Je jako dítě toužící po pozornosti. Nejspíš proto se snaží být svými pomluvami zajímavý.“ Dopovím a doliji Dei džus. 'Celkem by mě zajímala jeho reakce na ten drb se mnou a Sin.' Jelikož to dost namíchlo mě, tak toho nechutného stalkera to muselo rovnou rozběsnit. Vykouzlilo mi to škodolibý úsměv na tváři, který se však po chvíli vytratil. Dojím polévku a vezmu si na kousky nakrájené telecí maso dušené s cibulkou a houbami. Aspoň něco, na co jsem zvyklý z domova. Její otázka, co mám v plánu po léčení, mne trochu překvapí. „To je velice dobrá otázka.“ pobaveně oznámím a naznačím, že nyní sám nevím, co budu dělat, neboť mé plány přetrhl Snape, když mi sebral kůži z hřímala. Ty rostliny pravděpodobně budu moct rozdrolit na čaj. „Co máš v plánu ty? To rameno ti asi výběr činností zužuje.“ Když si všimnu jejího nesouhlasného úšklebku, upoutá to mou pozornost. Jakmile zmíní i někoho z Havraspáru, přenesu zrak k jejich stolu. 'Ehhh... už chápu.' pomyslím si a má pozornost se opět vrátí k Dei. „Jsem překvapený, že se najde i někdo, kdo dokáže vystát takový chaos, jako je Nina.“ Když do síně dorazil i nenápadný Dominik, všiml jsem si i další nenápadné osoby Taffylee. „Nevím, proč mi její jméno připomíná pohlavní nemoc.“ pověděl jsem nechtěně nahlas, při pohledu na ni, aniž bych si to uvědomil. „Zkus použít Tergeo.“ Povím Dei a snažím se potlačit zasmání jejímu neštěstí, takže se mi jen koutky chvějí v mírném škodolibém úšklebku. „Já jsem si naneštěstí nechal hůlku na pokoji, měl bych si pro ní po obědě ještě skočit, kdyby byla třeba na léčení. Přece jen existuje spousty způsobů léčení a je lepší být připraven.“ Doplním zbytečnými slovy, abych se tím zbavil toho šklebení. „Nevíš, na které učebně ten kroužek máme?“ |
| |||
Cesta do Prasinek Christina Překvapivě se, alespoň na její poměry, rozmluví celkem dost. Čekal jsem, že zůstane jen u strohých vět, ale opravdu se snaží. Rozkošné, vážně. Dovídám se, že bude chodit stejně jako já na léčení. Ne, že by mě to nějak zajímalo, každopádně mám jistotu, že nebude v Prasinkách zdržovat. "Nemyslím si, že bychom se dozvěděli něco, co už jsme alespoň jednou neslyšeli." opáčím. Dle mého názoru to bude minimálně ze začátku opakování nudné teorie a kdo ví, jestli se k praxi vůbec dostaneme. Tak či tak se nechám překvapit. "To ano. Pokud to jsou ale kvalitnější profesoři, než ti předešlí, pak je to v pořádku. Brumbál určitě ví, co dělá." Sdělím jí svůj názor na přírůstky v učitelském sboru. Ve skutečnosti o ředitelově rozhodnutí silně pochybuji. Kde vyhrabali tu ztřeštěnou holku na studiu mudlů, která nebyla k rozeznání od studentů? Tahle učitelka byla vážně velký přešlap vedle. "Tedy až na výjimky, jako je profesorka na studium mudlů. Ale chyby se stávají, v ředitelově věku obzvlášť." dodám, aby si udělala jasnou představu o tom, co si o celé situaci myslím. Pak se rozhovor přesune zpět k šermu. A také k Wolframovi. "Každý někde začínal a buďme upřímní, Švýcaři jsou dobří spíš v jiných věcech. Hodinky a tak… Až si jednou budeš moct takové věci dovolit, určitě ti nějaké moc rád vyrobí." mile se na Chris usměju. Nechápu, proč naráží na Wolframa, když sama mezi amatéry stála určitě taky. Po opuštění společenské místnosti se pomalu vydáváme před hrad a naše konverzace nijak neustává. Tentokrát je žhavým tématem Christinin nastávající. "Jsem polichocen, že jsi s mým výběrem tak spokojená. Ale jsem přesvědčen, že by tohle udělal každý. Musíme si pomáhat." Jo, to zrovna. "Doprovodím tě rád. Nepochybuji o tom, že by odpověď přišla brzy a kdo ví, třeba už za pár měsíců bude svatba." Speciálně pro ni vykouzlím na tváři ten nejpřívětivější úsměv, jaký jen v tuhle chvíli dokážu. Ve finále se na sebe oba přiblble a hlavně falešně culíme, ale who cares? Vyjdeme před hrad, kde se mě Christina znenadání chytne. Nejdřív nechápu proč, avšak s pohledem na její lodičky mi to dojde. Protočím oči, přesto jí však nabídnu rámě. Vím, že je tu nahovno terén, proto si vezmu ty nejvíc vysoký boty, který mám. Logika lvl Christina Spontin. "Nepřemýšlela jsi nad vhodnější obuví? Ne, že bych ti do toho chtěl mluvit, ale připadá mi to značně nepohodlné." Věnuji jí rádoby starostlivý pohled, ačkoliv ve skutečnosti je mi její pohodlí naprosto ukradené. Ať si na těch chůdách klidně zláme obě nohy, jen nechci, aby šla tak pomalu. Táhne se jako šnek. Takhle do Prasinek nedojdeme. "Vlastně, chtěl jsem s tebou mluvit ještě o něčem…" Náhle se zastavím a natočím se k ní čelem. Ruce jí položím na ramena a vážně se na ní podívám. Zírám jí do očí a ani na malý okamžik neuhýbám. "Nejdu do Prasinek jen kvůli součástkám. Popravdě, chtěl jsem se poohlédnout po nějakém dárku pro dívku, která se mi líbí." Mezi námi je jen malý rozestup a tak ho krátkým krůčkem snížím na úplné minimum. Je to hodně zajímavá situace, to nepopírám. Skloním k ní hlavu, těsně k úrovni jejího ucha. "Víš…" zašeptám a mírně nakloním hlavu na stranu, jako kdybych jí měl v úmyslu políbit. "Ty to bohužel nejsi." V tu ránu se odtáhnu. Udělám krok vzad a s milým úsměvem nevinně zamrkám. Snad sis vážně nemyslela, že mluvím o tobě? "Vážím si našeho přátelství, proto jsem si říkal, že když jsem já včera pomohl s výběrem tobě, mohla by jsi dnes udělat to stejné pro mě?" |
doba vygenerování stránky: 0.83016705513 sekund