| |||
|
| |||
VELKÁ SÍŇ Všichni u havraspárského stolu. Cass se mě sice snažila uklidnit, ale moc to nepomáhalo. "No jo, taky nevím, co bych dělala, kdybych byla i bez famfrpálu." Když přišel Mark, jenom jsem jeho směrem něco zabručela a dál se věnovala svému "obědu". Cass naštěstí odpověděla za mě. Snad to léčení bude za něco stát. Snad tam bude míň lidí, než tady. Proč že jsem sem chodila? Zamračila jsem se na Ninu, která ovšem za nic nemohla, a tak jsem se rychle vrátila k zadělávání si na cukrovku. Pak jsem si ale všimla, co dělá. To soukromé gesto mi opět otevřelo rány a ačkoliv jsem si myslela, že už dál plakat nemůžu, opak byl pravdou. Snažila jsem se to zadržet, aby si nikdo ničeho nevšiml. Alecovi jsem na jeho otázkou jen odsekla: "Boty? Co to meleš?" Měla jsem už zase nakřáplý hlas. Nějak jsem se vůbec nechytala. O čem to sakra blábolí? Přes stůl jsem na jeho nohy neviděla, takže mi nedošlo, že vlastně myslí svoje boty. Když mu odpověděla Cass, konečně jsem pochopila, co tím myslí. Měla jsem ale mnohem větší problém. Slzy mi začaly téct teď už proudem. Moc tomu nepomáhalo, že jsem se znovu koukla na Ninu a Marka, jak si tak vedle sebe seděli jako dvě hrdličky. Urychleně jsem loktem shodila na zem vidličku, nenápadně popadla ubrousek do druhé ruky a zalezla pod stůl, kde jsem se potichu rozbrečela na plno. Bylo mi úplně jedno, že jim asi brzy dojde, že tu vidličku hledám nějak dlouho, ale už jsem neměla sílu cokoli dalšího dělat a ubrus mě alespoň skrýval před zraky ostatních kolejí. |
| |||
Velká síň Mark, Kayla, Alec, Nina “Však i obrazně to zabolí,“ řeknu Kayle starostlivě. Přeci jen, s Johankou si byly blízké a teď jí odjela. Ano, určitě jen odjela, nic jí není a je v pořádku někde doma mezi svými! “A neboj se, famfrpál měl spíš nábor, já taky nehrála. Ten první den se mi nechtělo a včera jsem byla na ošetřovně. Takže…“ pokrčím rameny. “Neboj, nemůžeme o tebe přijít!“ No a pak s mírným zděšením zaraženě sleduju, jak si dělá z čaje cukrovou lázeň. No… já sladké ráda, ale tohle by na mě bylo moc! A tak se snažím chroupání nevnímat. Docela v tom pomůže Mark svojí otázkou o odpoledni. “Všichni tři máme za chvíli léčení, no a pak… pak jdeme lítat!“ mrknu na něj. Markova epizodka s Alecem spíš pobavila, vlastně všechno, v čem je namočený Alec alespoň při určitém úhlu pohledu vždy pobaví. Ale když přilítla Nina a na Marka se vrhla… spíš jsem zůstala překvapeně koukat. “A od kdy? Vy dva? Vážně?“ neskrývám své pochyby. To jsem tak nevšímavá nebo… nebo je to novinka? Hmm… ví vůbec Nina, co je to trifid? vyskočí mi v mysli. Tak zase proč by nevěděla, že… No, nebudeme to přehánět! Tak se zase pohledem zavrtám ke své polévce, přišla mi moc k chuti, možná si i přidám! Výlet do Prasinek by byl sice fajn, ale tady to máme zadarmo! A hned! Tam se bude čekat! Škoda času a úsilí terorizovaných skřítků! “Kayle? Podivej se na sebe! To už ta tvoje bichle žere i boty?“ neudržím se se smíchem. “Alecu, nenapadlo tě ho trochu vycvičit? Nauč ho na Caylusovo prádlo a na modrý ať nesahá! Pak si nebudeš muset pořád doplňovat šatník,“ zazubím se. |
| |||
Jedáleň Acai, Benji, Taff, Dan, Noemi, Ryan, Nina Zachytím škodoradosť v Acainom hlase, keď sa bavíme o čase strávenom po škole s Filchom a myknem plecom. Väčšinou to za tú srandu stojí. A keď sa nepozerá, strkám všetky trofeje za metlobal z našej koľaje dopredu, takže kým si to všimne, niekedy aj týždeň nie je vidno žiadne iné. Uškrniem sa. Nenechám sa rozhodiť niečím takým ako školskými trestami. Môj nápad ísť von sa hneď uchytí, ale Acai sa začne pohrávať s myšlienkou že sa pripojí k Mattovi, a nakoniec sa aj naozaj dvihne od stola. Heej, vymýšľali sme niečo všetci spolu a ty teraz takto zdrháš a kašleš na nás? Zagánim na ňu, keď si sama odcupitá preč. Pff, že loayalita. Zabručím so zachmúreným výrazom, aj keď ešte pred chvíľou som mala na perách ešte celkom živý úsmev. Takto trhať partiu...tiež sa mohol pripojiť aj Matt k nám. Samozrejme že som vedela že náš poliak nebol zrovna stvorený priamo na spoločenské akcie vo veľkých partiách, ale Acai to viac menej prvá začala riešiť, tak mohla zostať. Sama nevie, preto ma to vôbec nakoplo, nie je to akože by s nami mala dohodnutý program tri dni vopred, ale občas mi fakt nebolo treba veľa na to, aby som išla z nuly na sto. Medzitým sa u nášho stolu vystrieda aj Nina, ktorá potom odbehnem za Noblem a z toho čo vidím sa kedysi teraz stihli dať dokopy. Minimálne ona sa dala dokopy s ním, či to fungovalo aj opačne...Nečudovala by som sa jej, bol celkom kus, aj keď na môj vkus, ako väčšina modrých (až na Rebeccu ktorá ma prekvapila výstrelkom v komore na metly) trošku...nudný, ak som to mala povedať na rovinu. Ešte s výnimkou Aleca. Samozrejme. Raňajky na stole vystrieda obed a to ma konečne vytrhne z letargie. Preoha, to tu sedíme tak dlho? Zamrkám očkami, pričom to vyzerá, že sa pýtam práve prichádzajúcej Taff, aj keď to boli skôr nahlas vyslovené myšlienkové pochody. Našťastie Dan mal čarovnú schopnosť zlepšovať náladu, a tak sa pri jeho rečiach o jeho mamke potichu rozchichocem. Vedela som si ho živo predstaviť, ako už len čaká, kedy dodá jeho mamča tú poslednú vetu, aby sa vyhol akýmkoľvek povinnostiam. Spomenie Hagridovu chatrč a ja sa úprimne začudujem. Ale tam predsa nie je zakázaný vstup, nie? Skrčím čelo v snahe spomenúť si, či je niečo také v školskom poriadku, ale mám dosť veľké diery čo sa školských pravidiel týka. Niektoré vedome, niektoré nie. Moment, ako sa tam dá dostať omylom? Štuchnem ho do rebier, lebo to skôr zaváňa nejakou lotrovinou. Liznutie si pokojne nechá a začne sa umývať, zatiaľ čo do mňa rýpne. Odolávam nutkaniu olízať ho druhý krát, ale bez šlahačky to nie je ono. Ešte sa sťažuj. Stavím sa, že to kreslo sa ti páči práve kvôli tým Tesákovým slinám. Slinky máš očividne rád, nemusíš to skrývať. Rýpnem si doňho späť, narážajúc na to, že ho ani nemyklo keď som ho olizla, aj keď to bol skôr následok toho, že Dan nebol fajnovka. A poznal ma nejaký ten piatok. Daniel bol super. Vďaka pokročilému času sa k nám pripojí aj Benji, ktorého zdravím energickým mávaním ruky a širokým úsmevom, zatiaľ čo počúvam rozbehnutú debatu o plávaní v jazere. Síce je väčšia zábava ísť tam mimo hodín, ale ani s Hoochovou to nemusí byť zlé...dostaneme sa do vody, a nebude za to žiaden trest ak nás chytia, aj keď z toho unikne adrenalín. Nehľadiac na to že od rána len jem sa natiahnem po hranolčekoch a uzobávam z nich. Určite je na to nejaké kúzlo aby sme nechytili omrzliny. Alebo lektvar, alebo niečo podobné. Neprekvapilo by ma to, sme predsa čarodejníci. Ale kým nič také nemáme...tak Rokville asi znie ako najlepšia možnosť. Uznám. Bola som tam síce aj včera, ale keďže ma v tomto momente nenapadá nijaká lotrovina a na návštevu kuchyne som príliš tesne po jedle... Do deaty o novom profesorovi sa prekvapivo nezapájam, lebo som si o ňom ešte nestihla utvoriť žiaden konkrétny názor. Chcelo by to jazdectvo. |
| |||
PRACOVNA - SBOROVNA Jakmile Jimmy opustí ředitelnu, porovnám podepsané papíry na stole a vrátím je zpátky do šuple. Mlčky pohladím Fénixe po hebkém peří a věnuji mu úsměv. Čas ale neúprosně letí a už teď jdu o téměř půl hodiny pozdě. Vzhledem k mému postavení to rozhodně nepůsobí dobře a nemám z toho vůbec radost. Nicméně přijmutí nového studenta nepočkalo. Snad to kolegové pochopí. |
| |||
Mrzimorský stůl v hlavní síni Všichni u mrzimorského stolu Zazubím se na Alex, když si povídáme o domácích povinnostech. ,,Kolikrát to ani není potřeba. Častokrát zavolá "Dane, pojď mi s něčím pomoct!" a pak se na chvíli odmlčí a po krátký pauze se ozve a "A nebo nic. Radši si to udělám sama." Odcituju matky řeči. V takových chvíli mi fakt nevadilo, že jsem nemusel pomáhat. Stejně to vždycky byla kravina, jakože nedosáhne na poličku apod. Zavrtím hlavou, když se podivuje nad tím, že jsme s Kenjim ještě nenavštívili kuchyni. No sám se tomu divím. Nechápu, proč nás to nenapadlo. Ono možná proto, že vyžírám kufr se sladkostma jemu. ,,Jednou jsem omylem vlezl do chatrče k Hagridovi, ale u něj pochybuju, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Byla jsi u něj někdy? Má tam fakt pohodlný křeslo, který je ale plný Tesákovejch slin. Ugh. A ještě to tam má takovej divnej odér. To bude nejspíš tím, co za havěť si tam kolikrát Hagrid tahá." Hagrid byl proslulý milovník zvířat stejně jako profesor Kwang a do svý chatrče si tahal všechno možný. To jak mě Alex očistila jsem víceméně čekal. U ní by to čekal každý. Přece si nikdo nemohl myslet, že vezme způsobně ubrousek a začne mi tvář čistit jím. Možná proto jsem to řekl. Naschvál. ,,Bylo mi jasný, že mě oslintáš, ty nestoudnice." Popíchnu ji a očistím si tvář od šlehačky už kompletně. Neujde mi výraz Noemi, který se ji objevil na tváři zrovna když mi Alex "čistila" tvář. ,,Nebojím." Odpovím Noe na její otázku a vypláznu jazyk. ,,Protože bych jim to dvakrát tak vrátil!" Mezitím se k našemu stolu připojí Taffy. Místo pozdravu se na ni jen usměju a otočím hlavu směrem k další připojující, Nině. ,,No hele. Další opozdilec. Propáslas snídani. Měl jsem ti na tváři taky nechat nějaký pozdrav." Zakřením se a koutkem oka mrknu na Noemi. Až po chvíli si uvědomím, že do hlavní síně přivedla svou kočku. Automaticky pohledem zabrousím k Ryanovi, jak se na to bude tvářit. Každou chvílí čekám, že vyletí jako malá holka a začne pištět přes celou hlavní síň. Má štěstí, že Sinestra už odešla. Takhle by se před ní moc jako chlap neprojevil. ,,Já bych do Prasinek docela zašel." Rozhlédnu se po ostatních. Možná si tam koupím nějaké sladké, aby se vietnamec pořád nerozčiloval, že mu jím ty jeho. Když se téma z ničehonic stočí k vodě a plavání, našpicuju uši. ,,Myslíš, že by nás Hoochová nechala plavat v jezeře? Asi bych nebyl proti, ale tyjo, kolik to musí mít stupňů? Plavu rád, ale zas tak otužilý nejsem. A dostat na začátku školního roku zápal plic.." Zamyslím se. Navíc je září. To že je dnes hezky neznamená, že tak bude pořád. A navíc - jsme v Anglii. ,,Hej!" Okřiknu Acai, která na mě vyprskne kakao. ,,Dávej pozor!" Zabrblám. Teď už jsem byl lehce otrávený. Vždyť jsem jako dobytek. To abych se šel na kolej převléct. Když se trochu utřu, uraženě se rozhlédnu po hlavní síni, kdo odchází a přichází. Kenji stále nikde. Koutkem oka zahlídnu Benjiho a Dominika. Takže šerm skončil. Kde se ten šikmookej tydýt zase courá? Doufám, že zas někde nezvrací. Mezitím se však Nina zvedne a jde k havraspárskému stolu. Ušklíbnu se. Moc jsem tedy nepochopil, proč navrhovala vycházku do prasinek, když pak jde stejně jinam. Asi po Markovi jede. Ze šklebení se mě vyruší Taffyna poznámka o novém profesorovi. ,,Nestraš. Jeden Snape stačí." Zhrozím se a vybavím si minulou hodinu lektvarů, kdy nám strhl body a kvůli naprosté prkotině nás donutil do konce hodiny drhnout kotlíky kartáčkem na zuby. ,,Nemá žádný smysl pro humor. Zajímalo by mě, jestli byl takovej pořád nebo se stal v jeho životě nějaký zlom, kterej z něj udělal takovýho mrzouta." |
doba vygenerování stránky: 2.1119070053101 sekund