| |||
Wolfram, Alec, Mark, Nina a ostatní zmínění Občas zapomínám na to, že i Wolfram má smysl pro humor. Asi jsem se moc nechala unést svými fantaziemi o nekrofilii a drbech, které hradem kolují. "Máš pravdu. Co bychom bez Lancelota dělali?" Zazubím se na něj a následuji jej do Hradu. Účast na Léčení je pro mě také celkem překvapivá, některá jména bych tam vůbec nečekala. Svůj komentář si nechám na cestu ke stolu. Chci se sice najíst, ale pozornost správných lidí mi u jídla nevadí. O to víc těch ze stejné koleje. "Máš pravdu. Asi bude dost populární, skoro jako divadelní kroužek. Popravdě se ale nedivím. Já se tam hlásila s tím, že to nebude nic těžkého a mohlo by se to hodit," zamumlám s plnou pusou a krátce se zasměju. A taky protože se tam přihlásil Princ... "Vůbec ale nechápu, co tam bude dělat takový Daniels. Určitě tam jde jen proto, aby mohl stalkovat Sin a sbírat nejnovější drby." Zavrtím hlavou. "Dobrou chuť." Alecovi věnuji pouze krátký pohled bez úsměvu. Po neblahých událostech včerejška je Alec to poslední, co chci vidět. Dál se nimrám v jídle a zaplňuji svůj hladový žaludek. Nevypadá to, že by se k nám u oběda někdo přidal, a tak si budu muset vystačit s Wolfem. "Co máš vůbec v plánu po Léčení?" Nadhodím neutrální téma a očkem sleduji havraspárské, ke kterým se právě přiřítila Nina. Zkroutím rty v nesouhlasném úšklebku a přehodím si culík přes jedno rameno. Ty nebelvírské opice se prostě vetřou všude. "Vypadá to, že má Shade smůlu. Škoda, třeba by si konečně i užil. Netušila jsem, že Noble chodí s Brousseau..." Třeba by se nechala přemluvit a zkusila to i s Alecem... Nebelvírští jsou pro všechno... Jakmile dojím hlavní jídlo, nandám si pořádnou dávku zmrzliny. Oceňuji i Wolframovu pomoc s doléváním pití. Je to o moc snazší. Stihl dorazit i Dominik s Benjim, který se stihl pustit do rozhovoru s Tripeovou. Další ztracená existence, stejně jako třičtvrtina Mrzimoru. Nijak mě nepřekvapí, když mi polovina zmrzliny ze lžíce spadne a rozprskne se tílku. S povzdechem se pokusím to nejhorší kapesníkem setřít. Ještě, že to nebylo za výstřih. "Proč já..." S povzdechem veškeré snahy vzdám a věnuji se dál jídlu. Vyčistím to později. |
| |||
Hlavní Síň - Mrzimorský Stůl Když dojdu ke skupince u našeho stolu, Acai už se zvedá a jen si vyměníme rychlé pokynutí, než ji nahradí děvče z Nebelvíru a pomalu se začíná plánovat výlet do Prasinek, zatímco já nezúčastněně zatleskám nad zaplňujícím se stolem a začnu si vesele nabírat rozmanitá jídla připravená místními skřítky. Ani tak mi ale neujde stále se proměňující sestava studentů vedle mě-stejně jako hlasitý příchod Hunta. Osobně je mi záhadou k čemu by kdy mohl kouzelníkovi být šerm, avšak vzhledem ke sportovnímu nadání našeho chytače to pro něj byla pravděpodobně mezi kroužky jasná volba. Tak jaký je ten tajemný Alacazar? nadhodím mezi sousty Že by mladší verze Snapea? nadzvednu obočí, jelikož jsem sama ještě neměla pořádnou příležitost si o něm utvořit vlastní mínění, takže prozatím nemám tušení, jestli by nebylo radno se mu vyhýbat stejně, jako vedoucímu Zmijozelu…a podle všeho vám tenhle ještě dokáže vlézt do hlavy… brrrrrrrr lehce se otřepu, než si všimnu nedalekého pudinku, který si vyžádá mou pozornost. |
| |||
U jezera: Hodina šermu --> Hlavní síň – Obědúčastníci kroužku, prof. Zmijozel, Dominik, mrzimorský stůl Zatím další a další studenti hlásili svoje míry, když se mezi námi objevil skřítek se vzkazem pro profesora Zmijozela. Že by hodina u konce? Usmál jsem se, protože v břiše se ozývalo povědomé kručení v břiše. Skoro neuvěřitelné, jak rychle dostanu hlad. |
| |||
Hlavní síň – ObědRhiannon Kearney, poté nikdo určitý Rusovlasá žena mi ruku nabídla, a tak jsem ji s milým úsměvem přijala a pevně ji stiskla. „Těší mě, určitě ještě budeme mít čas si popovídat,“ rychle jsem ze sebe dostala, než se Rhiannon vydala pryč od stolu. Sborovna? Trochu překvapeně jsem ji sledovala. Snad tam nemám být také... Ale to by mi jistě Brumbál řekl... Trošku jsem se z toho cítila nervózní, měla jsem chuť madam Kearney následovat, ale zase jsem nechtěla přijít někam nepozvána. |
| |||
Kabinet prof. Kwanga, prostory Hradu, kolej, poté pozemky školyprof. Kwang, poté nikdo konkrétní, doprovázena Lunou „Děkuji za nabídku, asi by se to hodilo,“ přikývla jsem souhlasně na nabídku myší pro Sašu. Ovšem to bych ji nemohla nechávat lovit ve společence. Prvačky by se zbláznily... Rozhodně jsem si ale nehodlala myši odnést hned teď. Saša nejspíš stejně spala. |
| |||
Velká síňDei, Mark, Cass, Kayla a NinaVšimnu si, že do síně vešla Dei a tak jí věnuji letmí úsměv. To se ale také již dorazí napapčit Cass i s Kaylou, která ale vypadá trochu... přejetě. Chtěl jsem se jí zeptat, zda-li je vpohodě, nebo něco říct Markovi na jeho libost košér pokrmů, nebo prohodit něco o tom, že mu strniště závidím, jelikož mě nic neroste a stále vypadám jak dítě. Od patnácti jsem se téměř vůbec nezměnil. NO A CO? Alespoň mi vydrží maškarní kostým Petra Pana co nejdýl. |
| |||
Síň Alec, Cass, Kayla, Nina a zbytek Kde se vzala tu se vzala, přivalila se povodeň. Ani jsem si jí nevšiml. Vzal jsem vidličku, chystal se hrábnout do mých lasagní, nabrat si je a strčit do úst… Když v tom mě Nina obejme zezadu a vidličku se soustem mi nechtěně (doufám) vyrazí z rukou. Těžko jí to mít za zlé. Stočí se, kousne mě do ucha… A dřepne si hned vedle mě. Usměju se na ní. "Jasně, můžeme. Dáme oběd tam?" odpovím a přidám další otázku, která musí být zodpovězena. Smutně se podívám na kousek lasagní napíchnutých na vidličce, který se teď povaluje na zemi. Protože nemůžu sníst všechno, co jsem si nabral na talíř, jaký má smysl vůbec začínat? Radši pojďme. Následně se pozdraví se zbytkem lidí okolo mě, prohlédne si je pohledem, a pak se obrátí přímo na Aleca. Informuje ho, jak se věcí mají. A když já ucítím její ruku v mých vlasech, spokojeně zamručím. Líbí se mi to. Komu by se nelíbilo. Vlastně je zvláštní, že jsme se doteď s Ninou moc nepotkávali. První týden byl jako vždy hektický, zase si zvyknout na ten relativně přísný režim… Ale teď je víkend, oba máme volno, tak proč toho nevyužít. Měl jsem se vytrmácet ze společenky už na snídani, prokleté kytky. V duchu přemýšlím, kam bych chtěl v Prasinkách zajít. Na tvarový dort mě má zamluveného Cass, ale já bych teď stejně ocenil něco pořádného k jídlu. Rosmeta bude asi nejlepší volba. Určitě budeme muset nakoupit nějaké sladkosti pro Ninuš, ačkoliv jí podezírám, že ta její hyperaktivita vychází právě z její záliby ve sladkém a cukru. A proč nekoupit něco výbušného a nenechat Aleca, aby to zmijozelským narval do kotlíků? |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.85351610183716 sekund