| |||
Hlavní síň >> Pokoj >> Sovinec Caylus Lawson Zašklebím se na Cayluse, jen co pronese svou kousavou poznámku, narážejíc na ten nesmyslný drb. ,,Zmlkni nebo z tebe udělám chůvu." Zavrčím jeho směrem a vstanu od stolu. Museli jsme strávit v hlavní síni pěknou chvilku, protože když jsem se chystala vydat se za ním, stůl se znovu naplnil jídlem. ,,Moment," chytnu ho za ruku, abych ho zastavila a druhou se natáhnu po kousku pizzy, který si vezmu s sebou. ,,Můžeme." Spokojeně se uculím. Chtěla jsem se s Caylusem o něčem mluvit, ale na to bylo třeba soukromí. Ne tolik zvědavých uší a pohledů. Vzápětí jsem si však vzpomněla, že jsem Alex slíbila novou uniformu od mé matky. Do háje. Už jsem ji měla dát vědět dávno. Zanadávám v duchu. Jak jsem mohla na něco takového zapomenout? ,,Skočíš se mnou ještě na pokoj? Potřebuju si tam něco vyzvednout." Dopisy nenosím po kapsách, takže bylo zapotřebí jít nejprve na kolej. Ale to by mu nemělo dělat problémy. Aspoň se projde. Lenoch jeden. ,,Potřebuji s tebou o něčem mluvit a taky potřebuji poslat jeden dopis. Předpokládám, že v sovinci hlava na hlavě zrovna nebude." Naznačím, že to bude nejlepší místo k vedení našeho rozhovoru. Když dorazíme na kolej, jen projdu společenkou bez toho, abych se rozhlížela kdo v ní je. Nezajímá mě to. Pokud po mně někdo něco chce, tak ať se ozve. Vejdu do dívčího pokoje a rovnou si to zamířím ke své posteli. Ani se neotáčím, je mi jasné, že Caylus šel za mnou. Jakoby on snad někdy čekal na pozvání. Otevřu šuplík u nočního stolku a vyndám z něj čistý dopis. Ayshu, která se mi mezitím proplazila kolem nohou jen jemně šťouchnu. ,,Tak jo, jdeme." Zamávám s dopisem a rozejdu se ke dveřím. Koutkem oka však zahlédnu jakousi krabičku ležící u mě na posteli. A nutno dodat, že má rozhodně nebyla. Vrátím se tedy zpátky a vezmu ji do ruky. Tak nejen, že musím snášet společný pokoj, ale už dokonce i jejich krámy ve svém prostoru! Chystala jsem se to prostě smést na zem, když jsem si všimla, že podobnou krabičku má na své posteli i Barbara. Tak moment. To byl.. záměr? S pozvednutým obočím krabičku otevřu a s trochou fascinace ve tváři si prohlédnu zdobený brk. Regina.. Napadne mne okamžitě. Sama pro sebe se usměju. Milé gesto, to bezesporu. A ten brk je tak.. neskutečný kýč. Pobaveně si dárek prohlížím. Skutečně jsem se nechystala ho začít využívat, ale rozhodně si ho nechám. I když se mi vůbec nelíbí, rozhodně si toho cením. Když se konečně dostaneme do sovince - ušklíbnu se. ,,Ew." Neodpustím si, když je tu všude stejně nasráno, jako předešlý rok. Skutečně nechápu, proč to tu nějaký skřet nevyčistí. Nebo ta slepice z novin, když jí to připadá jako týrání. ,,Existuje tolik kouzel, kterými si kouzelníci šetří práci a nedokáží vyčistit místnost od ptačích hoven. Jaká ironie." Zamručím směrem ke Caylovi a pohledem vyhledám Oscara. |
| |||
Chatrč - sborovna Matthew, Acai Pomalu se zvednu ze země a opráším od nepořádku, který se na mně případně uchytil. To by mi ještě scházelo, přijít do sborovny jako prase. Pohledy Minervy pak vždycky stojí za to. ,,Jasně že ne. Dones mi to kdy chceš, když mě tu zastihneš. Můžeš i zejtra, než pujdu do Londýna. Měl bych tam bejt tak kolem druhý." Mávnu nad tím rukou. Pro dnešek nic v plánu nemám, kromě opravení pár prken u ohrady, který koně tím, jak si o to třou zadek trochu vyviklali. Culím se pod vousy, když vidím, jak se Matt div nečervená, jak jsem mu pochválil kresbu. No na mou duši. Kreslil fakt hezky. Já jsem kreslil asi jako Dráp. Překvapeně se na něj podívám, když mi nabídne svou kresbu. ,,Jsi si jistý? Moc rád si ji vemu, já jen aby ti třeba nechyběla pokud si svoje kresby někam zakládáš a tak." Pokud mi kresbu podá, tak si ji vezmu a opatrně sroluju do ruličky. ,,Zubři jsou fajn. Škoda jak jich je už málo, lidi se nikdy nepoučí." Zamumlám si pod vousy. ,,Stejně jako u jednorožců." Zabručím. Dřív se lovili jeden po druhým, jednak kvůli krvi a jednak kvůli rohům. Teď už jsou ministerstvem chráněný, ale stejně se vždycky najde někdo, kdo po nich půjde. ,,Nazdar Acai." Pozdravím jeho spolužačku, která se tu z ničehonic objeví. Je tak mrňavá, že by ji jeden přehlíd. ,,Ježišmarja kolik je hodin, to už musim letět." Zděsím se, když si uvědomím, že včas do sborovny rozhodně přijít nestihnu. Poloběhem se vydám přes pozemky až do hradu, kde rychle dusám chodbami až do patra se sborovnou. Mírně zadýchán zaklepu na dveře a opatrně vlezu dovnitř pro případ, že by měl Brumbál už nějakej proslov, tak abych ho moc nerušil. Ale jak se zdá, Brumbál má taky zpoždění. Úlevně se podívám na jeho prázdnou židli v čele a posadím se vedle školní psycholožky, vedle který jsem seděl i na snídani. McGonagallový, která tu už sedí věnuju jen omluvnej pohled a pozdravím všechny přítomný profesory. No. Tak já jsem tady. Ale kde je Albus? |
| |||
Čierne jazero -> cesta do hradu Benji, Zmijozel a ostatní na krúžku a cestou Trpezlivo som stál, než sa všetci rozradili, aj keď som vedel, že žiadnej akcie sa dnes nedočkám. Ach, nuda. Po profesorovej pravici sa postavila iba Eleanor. Ok, väčšia šanca, že nebudem sám, kto sa strápni. Aspoň zo začiatku možno. Ale z mojich skúseností mi šport vždy šiel. Muklovský ako aj čarodejnícky. Takže predpoklady mám. Historický šerm? Cool. Muklovský šerm je tiež fajn, ale je veľmi čistý a a tie identické kordy? Žiadna obmena, nuda. Pokiaľ ide o obranu bez prútika, súhlasím. Mimo Bradavíc aj tak nemôžeme čarovať. Ale ťahať so sebou stále meč? Uprostred ulíc, v dnešnom svete? Nepripadá do úvahy. Veď už len obyčajnú airsoftku musím vždy nosiť v ruksaku a zakryť hlaveň šatkou, ak náhodou vytŕča von. A meč by som z bezpečnostných dôvodov radšej do batohu nepchal. Dýka skôr. To bude pre mňa praktickejšie. Nôž mám pri sebe na každej túre. A keď sa s ním naučím narábať, snáď si ho zo sebou zoberiem aj do mesta. I keď myslím, že päste by mi v pohode stačili vo väčšine muklovských situácií. Miery? Počkám, kým prídem na rad, nerád sa prekrikujem. To sa však akurát objaví akýsi škriatok a niečo profesorovi podá. A ten hodinu ukončí. Čo už. Ale poslať škriatka? Odkiaľ ho mám asi zohnať? V pohode, niekto mi snáď poradí. A tak sa vydám do hradu na obed, spolu so šarlátovou masou + Benjim. Zelení sa ako vždy držia ďalej sami. Idem povedľa Benjiho. Už sa neviem dočkať na obed, i keď som prednedávnom jedol. Uškrniem sa. Btw, nevieš, čo myslel tým, že mu máme poslať škriatkov a komplet? |
| |||
Hlavní síň -> PozemkyDaniel, Ryan, Noemi, Nina, Alex, Taff, Matty, HagridLehce si povzdychnu, když Dan začne mluvit. Z celé té záležitosti mi akorát běhá mráz po zádech. Nějak se mi nedaří zapudit myšlenka na to, že ta mrtvá holka by mohla být Cor nebo Jackie. Dokonce i Daniel zní ustaraně. Do toho ten smrtijed. Celkem náhodička, že zrovna jeden zdrhnul. Jeden by řekl, že si je tam budou líp hlídat. Teď abysme se báli vytáhnout nohy z hradu. Ale to bude dobrý. Chytili ho jednou, chytí ho i po druhé. Noviny odsouvám do bezpečné vzdálenosti a vyhýbám se jim pohledem. Jenže je mi jasné, že to dnes není naposledy, co o tom slyším. Večer se snad konečně dozvíme, co se doopravdy stalo. Do té doby to musíme nějak vydržet. Zaměstnat se a přijít na jiné myšlenky. Ano, chtělo by to rozptýlení. Bohužel debata o domácích skřítcích mi nic neříká. Nějak jsem k tomu řekla vše, co jsem chtěla. Zkušenosti s nimi nemám, a i kdybych jednoho chtěla, těžko bych sousedům vysvětlovala, co je zač ta našedlá bytost, která nám věší prádlo. Téma kuchyně je o něco lepší. Připomene mi to, že za chvilku bude oběd. Neskutečné, jak dlouho už tu dřepíme. Snídani jsem dojedla před pěknou chvilkou, teď akorát usrkávám vlažné kakao a spíš poslouchám, než bych se zapojovala. Pro někoho možná překvapení, ale i já umím být zticha. "Tak to abych tam brzy zavítala." potutelně se uculím, když mi Alex doporučí, abych tam opět zavítala. Ne, že by mě nelákalo se tam podívat. Spíš jsem sama překvapená, že jsem tam ještě nebyla s ní. Povětšinou jsem stíhala jídla v hlavní síni. A když ne, prostě jsem nejedla, což bylo neskutečné utrpení ne jen pro mě, ale i pro ostatní, protože hladová jsem nesnesitelná. Nějak mě nikdy nenapadlo jim tam vpadnout. Stejně jako do oddělení s omezeným přístupem. "Jo, chvilky strávené s Filchem jsou fakt k nezaplacení." protáhnu se a ani se nesnažím zakrýt tu špetku škodolibosti v mém smíchu určenou právě Alex. Ne, že bych byla svatá. Sama jsem s ním nějakou tu dobu pobyla a rozhodně to nebylo nic příjemného. Ten chlap je odpornej. A ne jen vzhledem, i když v tom mu tu nikdo nekonkuruje. "Myslíš, že jim hned první hodinu dá do ruky meč?" Erika by z toho určitě byla nadšená, jak jí znám. "Já bych šla někam ven. Alex má pravdu, dřepět uvnitř, když je venku tak hezky, je celkem škoda." podepřu si bradu dlaní. "Já se asi připojím k Mattovi. Včera jsem s ním chvilku kreslila a nejspíš jsem objevila svůj skrytý talent." Světe div se, celkem mě to bavilo. Navíc nás tentokrát nevyruší Caylus… mimoděk se ohlédnu, abych zjistila, že je stále u stolu. Stejně jako Sinestra a Calvin. Což mi připomíná, že se ani nezmínil, jak dopadla Mája s Pájou. A to mi to slíbil. Taky jsem mu chtěla pogratulovat k pozici chytače. Nebo spíš politovat, když Calvin se do týmu dostal taky. Pokud bude předvádět to, co podle všeho dělal včera, tak bude Cay velmi brzy prdět do hlíny. Což se mi ani trošku nelíbí. "Třeba se příští týden oteplí. Na tělocviku s Hučkou byste se do vody dostat mohli. Praštěná je na to dost." opět vnímajíc rozhovor se otočím zpět ke stolu. Můžu si ho odchytit později. Třeba po kroužku. Nebylo tajemstvím, že do jezera jsem nikdy nepáchla ani prstem. Jednak proto, že bych nejspíš umrzla s tím, kolik má ta voda stupňů, a jednak proto, že jsem neplavec. Ne, že bych neměla snahu se to naučit. Doma, v teple. Ale nějak mi chybí motivace. Navíc, představa toho, co všechno se nachází v té hloubce pode mnou… Teprve až když to Daniel zmíní, tak mi dojde, že jsem od Ryana nikdy neslyšela drb na Sinestru. Tyhle věci šly vždycky trochu mimo mě, proto překvapeně zamrkám jeho směrem, než se pobaveně ušklíbnu. "Witty je těžká konkurence." lehce ho popíchnu. Netuším, kdo ten drb vymyslel a je mi to tak nějak jedno, ale Ryana trošku lituji, protože vážně… zakoukat se ze všech lidí zrovna do Sinestry? Karma se mu fakt vymstila za všechny ty kraviny, co vymyslel. Víc bych ho ale litovala, kdyby to vyšlo. To by byl páreček. Koutkem oka zaregistruji Taff. S povytaženým obočím sleduji, jak se zvedá ze země a dochází k nám. Letmo jí kývnu na pozdrav, než se sama odhodlám k nějaké činnosti. "No nic. Já běžím. Zatím se mějte." dopiju kakao a zvednu se z místa, abych zamířila k východu. Oběd sice právě začal, ale já jsem už od snídaně pořád něco uzobávala. Jsem přežraná jak prase. Nějak se nebojím, že si nenajdou něco na práci. Navíc hned po obědě je léčení. Mé místo hned obsadila Nina a já se alespoň pokusím najít Matta. Hádám, že si bude kreslit venku. Pomalu se procourám hradem až na pozemky. Automaticky zamířím na místo, kde jsme byli minule. Venku byla stejná kosa jako včera, ale díky plyšové mikině mi to nijak nevadilo. Bylo mi teplo. Na včerejším místě Matty nebyl, ale objevila jsem ho u Hagridovi chatrče. Stejně jako Hagrida. „Tak tady jsi. Hledala jsem tě. Teda… snad nerušim.“ Váhavě je oba sjedu pohledem. „Ahoj Hagride.“ Řeknu nakonec, aby se neřeklo. |
doba vygenerování stránky: 1.0186131000519 sekund