| |||
Pozemky -> KolejDee, Richard + zmíněníDee zjevně nepochopila mojí poznámku o vyprávění, ale nevadí. Jen lehce pokývám hlavou jejím směrem. Nebudu vyrušovat, když profesor mluví, není to slušné. Přesto si s ní promluvit musím. Nehodlám to ovšem dělat tady před všemi těmi lidmi. Nejspíš se k tomu dostanu někdy k večeru. Nejraději bych to udělala hned po kroužku, ale to už na mě bude čekat Richard. Mohla by jít se mnou, až půjdu vzbudit Reginu k večeři. Jenže do večera ještě tolik hodin.. Kdo by řekl, že víkendy budou o tolik rušnější než všední dny? Mlčky postávám a poslouchám, jak ostatní nahlašují své míry. To skutečně? Pod pojmem míry si představím spíš hrudník, pas, boky a výšku, samozřejmě. Ovšem váhu? Tu nahlas říkat nehodlám. Nikdy jsem na sobě neměla šermířský oděv, proto nevím z čeho se skládá, ale váha snad nebude tak důležitá. Do poslední chvíle zarytě mlčím. Profesor nakonec kroužek ukončí s tím, že máme poslat skřítky se vzkazem. Spokojeně se narovnám. Takto to bude mnohem pohodlnější. Ačkoli mohl blíže specifikovat, které míry po nás skutečně chce. Takhle mohou některé chybět nebo jich naopak bude až příliš. Ale co. To není moje starost. Nepotěší mě ani fakt, že profesor hodinu přetáhl. Nehodlám ale utíkat. Richard bude muset chvilku počkat. Však on se svět nezboří, když to jednou nebudu já, kdo poslušně čeká, až se jeho velebnost uráčí zvednout zadek a přijít. To ale neznamená, že si nemůžu pospíšit. "Jdu na oběd do Prasinek. Uvidíme se na léčení." osvětlím Dee, než se s ní rozloučím a odporoučím se do školy. Vlastně ani nevnímám skřítka, co se objevil před profesorem. Nějaká schůze učitelů mě nezajímá. Co se máme dozvědět, se dozvíme včas. Chodbami projdu svižnějším krokem a nezastavím se ani ve společence, kde si Richard hraje na kozlíka šikulu. "Dobré poledne. Jen se skočím převléknout a můžeme jít." oznámím mu za chůze a jdu rovnou do pokoje, kde ze sebe shodím sportovní věci. Nechápu, proč jsme se museli převlékat, když první hodinu stejně nehodlal nic dělat. Bylo to naprosto zbytečné. Vhodné oblečení jsem si připravila už před šermem, proto ho na sebe v rychlosti hodím. Zkontroluji stav obličeje a lehce si ještě přepudruji nos. Pak už jen kabelku, hůlku do ní a vracím se zpět do společenky. "Promiň za to zpoždění. Profesor Zmijozel přetáhl. Snad jsi nečekal příliš dlouho." omluva je nejspíš na místě, ačkoli by mě to nemohlo tížit méně. "Každopádně... já jsem připravená." pokusím se ho nenápadně popohnat. Je čas oběda a i když toho nesním příliš, něco malého bych si přeci jen dala. |
| |||
Společenská místnost -> Velká síň -> Knihovna Mark, Alec, Kayla Zamířím s kluky do Velké síně. Sice už dvanáct bylo, ale nikam nespěchám, kroužek bude tak za hodinu, tak nemusíme hnát. Aspoň se pěkně projdeme a dovyhládne nám. Po všech těch schodech se tomu ani nemůže člověk divit. A znovu se Aleca zeptám na ty domácí skřítky, určitě ho už něco napadlo! Sice možná něco šíleného, ale… to by ani nebyl on, že? Posadím se k poloprázdnému havraspárskému stolu. Letmo se dívám, kdo tu je a není, sáhnu po polévce… a kdo ví proč mi na mysl vyskočí Kayla. Od snídaně tak rychle utekla a od té doby jsem ji neviděla. Ví vůbec, že má za chvíli kroužek? “Já se hnedka vrátím, jenom se podívám po Kayle,“ řeknu klukům. Třeba v tom nic není, ale vypadala hodně vyvedená z míry. Ale kde ji hledat? Já bych se schovala buď do postele, nebo do knihovny. A v pokoji není, tak zkusím knihovnu! A když tam nebude… tak uvidím. Buď mě napadne něco dalšího, nebo se vrátím. Ale za zkoušku nic nedám. Proto rychle vběhnu do knihovny mezi regály a ztiším se. Nechci na sebe upoutat pozornost knihovnice. “Kaylo?“ zavolám polohlasem. |
| |||
|
| |||
MUSÍME ZACHRÁNIT SKŘÍTKY!!! Famfrpál -> Jídelna -> SpolečenkaKdo mě potká, ale hlavně spolužáci ve společenceFamfrpál byl super! Tedy... Ričího koště bylo super. Samozřejmě jsem ho po zápase vrátil do jejich šatny a prohlédl si, co tam Zmijozeláci mají. Jako obvykle to mají hezky zařízené... Asi bych měl vypadnout, než mě tady někdo přistihne a špatně si to... vyloží... |
| |||
Jezero,následně sborovna Všichniokolo Vzhledem k tomu že další dotazy se nekonaly a jejich pokusy o nahlášení výšky a zbytek odkazem mě jen nutili se přemáhat abych se nesmál, mávl sem rukou a odkašlal si... Pro dnešek končíme, ty vaše míry, pošlete skřítky a komplet, chcete li mít padnoucí věci, užívejte si volna, a příští hodinu naviděnou... se vzkazem co donosl skřítek sem udělal krátký proces kdy sem ho nechal vzplanout a ještě hořící hodil do jezera. Podíval sem se na hrad a lehce přihmouřil oči. Sezení ve sborovně? Tak to bude asi vážné když to nechce probírat u jídla... beze slov sem se rychlím energických krokem vydal do hradu,něják se mi nechtělo ani myslet na to co se bude probírat, měl sem hlad, a stále dost rozházené myšlenky. Chvíli sem chodil jen tak po chodbách, protože do určeného času zbývalo pár minut, až dvě minuty před určeným časem sem vzal za kliku dveří, vešel dovnitř, pokynul stroze na pozdrav a sedl si vedle profesora Snapa, asi pro to že to bylo v tu chvíli nejbližší volné místo, k tomu s kolegou který je mi ze sboru nejvíce sympatický.. |
| |||
3. patro a NPC studentka Pobaveně se rozesměje při tvé zmínce o uvázání k věži. Pak se se zájmem podívá na Lokiho. ,,Pěkné jméno i to, po kom je pojmenovaný. Já tak vynalézavá nebyla - " zvedne fretku v rukách trochu výš. ,,Tohle je Blue. Je to zlatíčko, ale ráda utíká a leze lidem do nohavic. Tak si dávej pozor." Varuje tě se smíchem Při tvé další otázce se zamyslí a šlape po schodech do druhého patra. ,,Brumbál je.. No zatím se zdá být fajn. Je milý, starostlivý. Zdá se být vcelku tolerantní a až neuvěřitelně klidný. Víš, takový ten rozumný postarší pán, jestli víš co myslím." zazubí se na tebe. ,,Neslyšela jsem o nikom, kdo by s ním měl nějaké problémy. Kdo by taky chtěl. Když je to nejmocnější kouzelník." Přejíždí dlaní po zábradlí. ,,A co se týče toho tvého havrana, mám dojem, že pár studentů tu už s tímhle opeřencem chodí. A dokonce z našeho ročníku. Jednoho teda včera vyrazili ze školy, ale jeho bratranec, mám dojem, tu pořád je." Zkonstatuje. Chystá se pokračovat v povídání dál, když v tom vás vyruší hlasy. Naproti vám po schodech schází parta kluků. Trojice, přesněji. ,,Hej vlasáči!" Houkne na tebe jeden z nich. Blonďatý, vlasy pečlivě uhlazené, středně vysoké postavy. Ale zdá se být mladší, než vy dva. Očividně je to kápo té party. ,,Co ty seš za máničku? Ostříhej se, vypadáš jak holka. Nebo doma nemáte ani na nůžky? Na ten tvůj porost stačej i zahradnický." Pobaveně se rozchechtá a další dva jeho nohsledi také. Na vaši reakci nečekají a s pobavených chechtáním sejdou schody dolů. ,,Kašli na ně." zatahá tě za rukáv Izabell. ,,Ti jsou ze zmijozelu. Tam jsou samí takovýhle náfukové a idioti. Nejhorší kolej. Snad tě tam nezařadí." Zakroutí nad tím hlavou a vede tě po schodech do třetího patra. Když konečně vyjdete schody do třetího patra, rozejde se chodbou na konec, přičemž přemýšlí nad tvým dotazem na článek. Vypadá, že se ji odpovídat nechce, ale nakonec se rozmluví. Však když už to nakousla. ,,Každý ráno tady chodí pošta a s tím i vydání Denního Věštce. Hned na titulní straně byl článek o tom, že v Londýně nalezli tělo Bradavické studentky. Prý to vypadá na vraždu." Mluví tiše. ,,Nejsem tu tak dlouho, aby se mě to dotklo stejně jako ostatních spolužáků, ale i tak to ve mně zanechalo nepříjemný pocit. Něco takového není sranda a nevěřím, že je úplný nesmysl. Vždyť noviny si nemohou dovolit psát úplné výmysly. Dobře, ne vždy se tam píše stoprocentní pravda, ale vždy je tam aspoň malinký střípek reálného podkladu no ne? Každopádně jsou všichni hodně vyděšení. Netušíme kdo to je, jméno neuvedli, takže teď má každý strach, jestli to není někdo, koho znají. A taky utekl smrtijed z Azkabanu. To jsou zprávy co?" Dovede tě na konec chodby, kde je malý výklenek ve zdi. Uvnitř výklenku je pár schodů a mohutný kamenný chrlič. Izabell tě přiměje, aby ses postavil do výklenku na schody a usměje se na tebe. ,,Tady to je. Ráda jsem tě poznala Jimmy. Snad tě zařadí do havraspáru. Zase se někdy uvidíme, zatím se měj." Zamává na tebe a i s Blue v náručí se rozejde chodbou zpátky. Jenže se nic nestane. Po schodech není kam jít a nevypadá to, že by ses měl nějak dostat do ředitelovi pracovny. Dovedla tě Izabell správně? Nebo si snad z tebe udělala srandu a naschvál tě dovedla někam, odkud to do ředitelny ani za mák nevede? Tvé myšlenky jsou všelijaké, avšak ihned na to uslyšíš hlas. Už na první poslech poznáš, že nepatří osobě. Je chladný, bez emocí a jakéhokoliv citového zabarvení. Působí monotónně a dokonce je v něm i ozvěna. ,,Tvé jméno a důvod návštěvy?" Zeptá se tě chrlič za tebou. Pokud odpovíš tak, jak máš, výklenek se pohne a ty se i s chrličem začneš otáčet a stoupat vzhůru. |
doba vygenerování stránky: 1.0081739425659 sekund