| |||
|
| |||
Veľká sieň -> Čierne jazero Cassandra, Zmijozel, ľudia v sieni, pri jazere a cestou tam Cassandre zrejme moje slová stačili, pretože sa vzápätí upokojila. Johanka určite bude v poriadku. Ok, už by som ale mal ísť, inak budem meškať na šerm. Dosť sa naň teším. Bojové umenia ma vždy lákali. Kedysi som cvičil karate, toto je však niečo iné. Šerm vyzerá dosť elegantne, k môjmu charakteru sa toto veľmi nehodí. Ale ktovie, možno sa vďaka nemu naučím aj nejakým hodnotám. Bojové umenia vždy zakladali na cti, etikete a pravidlách. Okrem cti mi tie veci veľa nehovoria. "Ok, vážení. Ja padám na šerm. Informujte ma, prosím, o dianí ohľadom novinového článku. Majte sa!" Idem rovno k Čiernemu jazeru. Už ráno som sa dal do teplákov a trička a prútik nechal na izbe. Nerád by som ho náhodou zlomil a bola to navyše priama žiadosť profesora Zmijozela. Pri mojom príchode k jazeru tam bolo už dosť ľudí. Nikto z Bystrohlavu? Ach jaj... Budem reprezentovať svoju fakultu sám. "Čaute všetci!" Pozdravím prítomných a postavím sa k Benjimu, ktorí tu je zo svojej fakulty tiež sám. To však prídem akurát včas, keď sa Zmijozel rozhovorí. Bez slova na jeho pokyn prejdem na stranu začiatočníkov a so záujmom očakávam, čo bude ďalej a či vlastne niekto z nás pôjde na stranu po jeho pravici. |
| |||
Velká síň -> Společenská místnost Převážně modří Dominik se mě snaží uklidnit, ale mírná panika neustává. Ale má pravdu, měli bychom alespoň vypadat klidně. Ať se mladší neděsí. Proto se zhluboka nadechnu, napočítám si pomalu do pěti a pokusím se o náznak úsměvu ke zmateným prvákům. “Máš pravdu, Brumbál nám všechno řekne, do té doby je to jen novinový článek.“ Povzbudivý pohled věnuju i Odett a Kayle, Johanka to určitě není, odjížděla s bratrem soukromým vozem, tak ta bude určitě v pořádku! Nakonec mi trochu upřímnosti do úsměvu vžene právě Billyho poznámka. Vcelku obyčejná, ale konečně se trochu probral a zrovna pěkně odpálil zpátky. Ale v koblížkách má pravdu, vypadají čerstvě, tak proč si ještě trochu… nezahřešit! Navíc, sladké je na nervy, že? Ještě širší úsměv se podaří díky Isymu. Sice na nějaké přehnané kontakty nejsem, ale teď to přišlo vhod. Taky aspoň už nesedí mezi zelenými, že. Ještě by mu něco udělali! Pak pomalu odejde s Acai, tak po nich vrhnu letmý úsměv. Ale to už Kayla prchá pryč! Vlastně se jí moc nedivím. Je to celé takové… děsivé. Hlavně když nám včera odjela kamarádka a… kdo ví, kde je…? Povzdechnu si a dívám se chvíli směrem, kterým zmizela. Asi teď potřebuje být sama…? Nebo naopak…? Z přemýšlení mě vytrhne Hagrid! Jeho člověk vždycky rád vidí. “Ahoj, Hagride. Neboj se, vyřídíme. Vypadal dobře, včera ho propustili z ošetřovny,“ řeknu a drobet zamyšleně si poloobra prohlédnu. On by mohl něco vědět! O tom, co se Alecovi stalo…! Au! Syknu a shlédnu k Myšce. Pěkně mi zaryla drápy do ruky, jen co je pravda! “Potvoro jedna! Už jsi měla dvě misky jogurtu! Co ještě chceš?“ zakroutím nad ní hlavou. Asi je čas jít, už ji to asi na místě nebaví. A já jsem najedená, tak bych taky pomalu mohla… no, kam…? Nejdřív do společenky, pak se uvidí. Trochu poklidim a ono to přijde! Tak dopiju čaj a s rozloučením se zvednu. “Neboj se, za chvíli tě pustím,“ brouknu ke kočce a pospíchám ze sálu pryč. Tam se rozejdu směrem k modré koleji a pustím ji na zem. Nemá moc velké davy lidí ráda, tak se nebojím toho, že by se ode mě nějak moc vzdálila. A tak víceméně v mém závěsu dojde až do společenky… |
| |||
HLAVNÍ SÍŇ - mrzimorský stůl Noemi, Erika, Ryan, Acai, Alex Pokrčím rameny, když začne Acai mluvit. ,,Kdo ví, kde se tu událo. Co když tu holku nalákali někam? Fakt z toho nemám dobrý pocit."Poprvé za tenhle pobyt v novém školním roce na škole mm starostlivý tón. Ani se nesnažím to nějak zlehčovat. ,,Ti novináři jsou někdy voprejsklí jak já nevim co. Ale asi máš pravdu. Jen tak si z prstu vycucat nepravdivý článek o tom, že umřela mladá holka by bylo fakt hloupý i na Denního Věštce." Alex má pravdu. Vědomí, že toho člověka známe bylo mnohem nepříjemnější. Je to jako když bydlíte vedle souseda, o kterém se později dozvíte, že dlouhodobě bil svou ženu. Dokud se vás to netýká, nemáte potřebu se tím tolik zaobírat. Acai s Isaacem mezitím odejdou a krátce na to se vypaří i Erika, která jde zpovídat Angelu. ,,Zabíjet někoho jen kvůli původu." Zavrtím nad tím hlavou. ,,Ale jo, třeba to byl on. Je to až moc velká náhoda. Uprchne smrtijed a ejhle! Hned někdo umřel. A ještě ke všemu byl nejspíš zavražděnej." Přemýšlím nahlas. Možná proto jsou o sdílení informací tak opatrní. Třeba toho smrtijeda nechtějí vylekat. Třeba mají už plán, nebo se někdo na oddělení bystrozorů ozval a už něco o něm vědí. Kde se potuluje a tak. Jakmile se začneme zase bavit o skřítcích, trochu se mi uleví. Odložím noviny co nejdál to jde, abych na ně ani neviděl a nenutilo mě pořád hypnotizovat titulní stranu. ,,My žádného skřítka nemáme. Všechno si dělá máma. Ona je takový ten typ, který si myslí, že nikdo neudělá práci líp než ona. Takže si to udělá sama a po svým." Trochu se zazubím. Nebo do toho donutí mě. Ale já se vždycky vypařím dřív, než mi stihne rozdat nějaké úkoly. Ať si zaměstnává domacíma pracema sestru! Už je na to dost stará. A s tím jak je rozmazlená, tak ji to vůbec neuškodí. ,,Ty jsi byla v kuchyni?" Podívám se na Alex. ,,Nojo, proč se vůbec ptám že? Ty máš prošmejděné snad všechny zakázané místnosti. Co oddělení s omezeným přístupem?" Drknu do ní. Proč nás s Kenjim nenapadlo se do kuchyně vloupat? A kde vůbec je?! Nestihnu pokračovat v rozhovoru, jelikož mi na tváři přistane něco studeného. ,,Noemi!" Poznám ji po hlase a naštvaně si setřu šlehačku z očí, abych aspoň trochu viděl. ,,Copak? Nelíbil se ti můj vzkaz? Nemáš tak dlouho spát! Nech si to do hrobu." Vypláznu na ni jazyk a natočím svou tvář Alex. ,,Můžeš mě očistit, jestli chceš. Scottmayersová." Usměju se na ni a začnu si šlehačku z obličeje sundávat. ,,No půlka známejch šla na šerm. Můžeme se jít na ně podívat jak jim to půjde. Pokud nás ten novej teda nechá. Nebo jít ven. Nebo zůstat tady. Nějaké nápady?" Mezitím se přiřítí Ryan se svými super úžasnými drby. Které jsou v tuhle chvíli naprosto nevhodné. On snad nečetl noviny? Uznávám, že nějaký pomluvy byly vtipný. Ale stejně! I když.. Jak nad tím tak přemýšlím, malé odreagování nad tou snůškou nesmyslů nikomu neuškodí. Aspoň zapomeneme na ten článek. ,,Vole Ryane. Tos slyšel zas kde? Tak jdi a zkontroluj jí je. " Ušklíbnu se a pobídnu ho, aby šel Barbary prsa očíhnout. ,,A na tu tvou vyvolenou žádnej drb nemáš?" Pobaveně se na něj zazubím. Bylo vtipné, jak pomluvil všechny ostatní ale běda, jak se někdo jen křivě zmínil o jeho úžasné Sinestře. ,,Jsem slyšel, že je těhotná." Prohodím jakoby nic a připomenu ten nesmírně úžasný drb. ,,S Wittelsblafem." Našpulím pusu, jako by to šlo mimo mě. Ten drb nám dal takovou práci vymyslet, tak se o něj musím podělit znovu! To kdyby náhodou na něj někdo zapomněl! Ale samozřejmě neříkám, že to máme na svědomí my. ,,Hele neviděl jsi Kenjiho?" zeptám se ho. Je s náma na pokoji. Zajímalo mě, jestli už vstal. Pravděpodobně už bude na šermu. Nechci být ten, kdo mu oznámí, co se v novinách psalo. A že je to třeba naše kamarádka. |
| |||
Kabinet Angela Silverin Celé ráno trávím ve svém kabinetu, který neopouštím ani kvůli snídani. Ne, že bych neměl hlad, ale měl jsem ještě menší zásobu jídla z cest, kterou bych měl co nejdříve sníst. Nemám rád plýtvání. Jen co se usadím ke stolu se šálkem kávy a talířem muffinů, otevřeným oknem příletí Margot. Do klína mi shodí dopis společně s výtiskem Denního Věštce a pak se uvelebí na bidýlku. ,,Dobrá práce." pochválím sovu, která mě pozoruje svýma bystrýma černýma očima. Pak si nezaujatě začne upravovat peří. Vystřídal jsem už mnoho sov, ale žádná nebyla jako tahle. Rychlá a spolehlivá. Ať jsem poslal dopis kamkoliv, do jakékoliv země, Margot ho vždy bez problémů doručila. Vskutku dokonalý společník kouzelníka. ,,Tak copak to tu máme." Začnu otevírat dopis, když v tom mě zaujme velký nápis na hlavní stránce novin. "Studentka Bradavic nalezena mrtvá?" Co je to za hloupý vtip? Smrtijed na útěku? Zhluboka se nadechnu a začnu články pročítat. Tohle nevypadalo ani trochu dobře. Noviny se musely brát s rezervou, zvlášť když autoři článků rádi přeháněli, jenže jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu. Nemám z toho ani trochu dobrý pocit. Jde tu přeci o studenty. Snad k tomu vedení školy řekne co nejdříve něco víc. Ze soustředěnosti mě vytrhne až zaklepání. Luna, která doteď pospávala na gauči vyskočí a rozběhne se ke dveřím, na které začne škrábat. Návštěva? Kdo by to mohl být? Vstanu, dojdu ke dveřím a otevřu je. Za nimi stojí jedna z mých studentek. ,,Dobrý den, Angelo." Pozdravím jí s milým úsměvem a trochu poodstoupím, aby mohla vejít. ,,Pojďte dál. Copak vás přivádí?" zeptám se s nefalšovaným zájmem, přestože mi je jasné, že přišla s nejvyšší pravděpodobností kvůli Luně. A nebo možná kvůli své kočce. ,,Má se Saša dobře? Nic jí neschází?" optám se, načež na Lunu zavolám povel sedni. Doteď pobíhala sem a tam a nadšeně vrtěla ocasem. Rozjařený bernardýn v kabinetu nebyla zrovna nejlepší kombinace, zvlášť když je Luna jako slon v porcelánu. ,,Posaďte se." vybídnu jí a sám se posadím na židli naproti. ,,Dáte si kafe, čaj?" tázavě na ní pohlédnu a přisunu k ní talíř se sladkostmi. Ne, že bych chtěl někoho přecpávat či schválně vykrmovat, ale byl jsem zvyklý své návštěvy štědře pohostit ať už šlo o kolegu, nebo studenta. A malý zákusek ještě nikdy nikoho nezabil, zvlášť když vypadají tak lákavě. Denního Věštce, kterého jsem předtím položil na stůl raději odložím na protější skříňku. Nevím, jestli ho Angela četla nebo ne, ale nepřipadá mi to jako vhodné téma k rozhovoru. Sám totiž nemám ponětí, co se děje a zatahovat do toho studenty není moudré. Přeci jen, jsou to pořád děti a ty by se děsit neměly. ,,Chtěla byste si půjčit na odpoledne Lunu?" dotážu se, abych odvedl pozornost od odkládaných novin. ,,Procházka by jí určitě neuškodila." |
| |||
Christina, Patrick, Wolfram, profesor Zmijozel, ostatní na hodině Chudák Chris tu s těmi nebelvírskými opicemi musela strávit o hodně víc času, než bych zvládla já. Samozřejmě kromě mé nejlepší kamarádky Marie. Věnuji jí omluvný pohled a ústy naznačím tiché promiň. Převlékání mi zabralo víc času než jsem čekala. Je vůbec zázrak, že jsme to stihli ještě před tím, než dorazil profesor Zmijozel. Takovou obsluhu bych si nechala líbit. Na chvíli si užívám vítězný pocit ve stylu Teď královnou jsem já, kdy mi Patrick zavazuje tkaničky a Chris mi dělá culík. Tak takhle se asi cítí Caylus celou dobu své existence. Opojný pocit. Nedivím se, že má takové ego. "Moc děkuju," na oba se mile usměju a levou rukou si uhladím culík. Perfektní, jak jinak. To už si to k nám ale přihasí i Wolfram. Je zázrak, že se rozhodl ukázat. Pokrčím ramenem a výmluvně se usměju. "Pokud to nebude nutné, tak se nehodlám dál mrzačit. Doufám, že Zmijozelovi bude omluva stačit. Nechci, abychom přišli o další body po tom fiasku s tím idiotem Ravenem." Profesor na sebe nenechá dlouho čekat. S pozdviženým obočím sleduji celý jeho výstup a mile se usmívám. Nechci na sebe nijak zbytečně upozorňovat, i když ruka v šátku mluví za své. Vypadám celkem směšně - mrzák, který tu nemá co dělat. Jakmile nás vybídne, abychom se přesunuli na základě našich zkušeností, trochu si odkašlu a pomalu k profesorovi přistoupím. "Um... chtěla bych se předem omluvit z jakýchkoliv fyzických aktivit, které během kroužku budeme dnes dělat. Mám od madam Pomfreyové nařízeno zůstat pro dnešní den v klidu, abych se rychleji uzdravila. Pohmožděné rameno," ukážu zdravou rukou na zafáčovanou ruku. "I tak bych se ráda zapojila, alespoň co se týče teoretických věcí. Přišlo mi to lepší než dnešní hodinu úplně vynechat." Nervózně se na profesora usměju a přesunu se po jeho levici k totálním zelenáčům, kde už stojí Christian, Chris, Patrick a Benji. Tak schválně... Ukaž se, Mařeno. Včera ses tak chvástala, tak se předveď. |
| |||
|
| |||
Kroužek šermu u jezeraúčastníci kroužku, prof. Zmijozel Byl jsem u jezera mezi prvními. Vlastně opravdu jako první kromě profesora. No do háje, až takhle včas? Usmál jsem se té situaci, popřál profesorovi dobrého rána a špičkou boty začal nakopávat šutýrek, zatímco jsem měl ruce v kapsách odrbaných džín. Má samota brzy skončila. S jablkem v ruce se tu objevila Christina. „Ahoj,“ kývl jsem ji na pozdrav a usmál se. Nic víc. Nebyla typ holky, která by mě zajímala. Kdo vůbec má rád ledové královny? |
| |||
Z Hlavní síně ke kabinetu profesora KwangaRyan, Erika, poté prof. Kwang Ryan měl očividně svůj názor na zprávy z novin. Stejně tak na to, jak se daří Jackie nebo Coraline. Na jednu stranu jsem mu záviděla, na druhou mi přišel neskutečně hloupý. Každá fáma se zakládá na nějaké pravdě... Nakonec si ale sám jeden výtisk vzal. Bezva, třeba změní názor... |
| |||
Černé jezeroŠermířiMoje představa zábavy rozhodně vypadá jinak, než lítání po trávě s kordem a píchání do spolužáků, ale proti gustu... Nakonec se Erika začne věnovat svým a já jen tak postávám opodál, dokud se nezačnou trousit i naši. Mimoděk se narovnám, když přijde Dee a Patrick. "Ahoj." prohodím vcelku automaticky, jakmile dojdou až ke mně. "Přišla jsem.. před chvilkou." významná pauza by Dee mohla jasně napovědět, že jsem opravdu čekala dlouho a absolutně se mi to nelíbilo. Nicméně ji za to nehodlám peskovat nahlas, před všemi těmito lidmi a obzvlášť, když je zraněná. Ale asi to nebude tak hrozné, když se rozhodla zúčastnit a ještě se tak doširoka usmívá. "Jak se cítíš?" pohledem sjedu k jejímu rameni, než se jím zastavím na Patrickovi. "To nejsi jediný." Přikývnu na jeho poznámku. Pokud už se mám ztrapnit při něčem, co se ke mně absolutně nehodí, tak alespoň ne před nebelvírskými. Zrovna ti budou mít radost z každého našeho nezdaru. Ne, že by to nefungovalo i obráceně. Automaticky si od ní vezmu gumičku, přejdu za ní a hodím jí vlasy do culíku, který chtěla. Osobně bych dávala přednost něčemu, co nevypadá jako koňský ohon, ale tohle je praktické. Pořád lepší než si před ní klekat a zavazovat ji tkaničky. To jistě s radostí udělá Patrick. Po chvilce přichází i Wolfram, kterému jen kývnu na pozdrav, protože mám mezi zuby gumičku. Ten culík jsem předělávala několikrát, protože jí tam pořád lezly nějaké vlasy. Z nějakého důvodu mě to neuvěřitelně rozčilovalo. "Přesně kvůli tomuhle mám krátké vlasy." Brblám si sama pro sebe a nakonec svoje snahy vzdám s tím, že se jí na ty vlasy prostě nebudu po zbytek kroužku dívat. To už k našemu malém hloučku přichází Erika. Mírně nakloním hlavu na stranu a poslouchám její rádoby omluvu, ačkoli se mě vůbec netýká. Koneckonců, když se rozhodla omluvit předevšemi, tak musí počítat s tím, že bude mít publikum. Ale stejně mě to do obrazu nepřivede. Netuším, co se mezi těma dvěma stalo, ale jakmile přesune řeč k drbům, ušklíbnu se. Kdo s tím asi přišel, že jo. Místo omluv by si měla zkrotit strůjce těch kravin, nicméně po tolika letech už je to nejspíš zbytečné. Profesor konečně usoudil za vhodné nás poctít svou přítomností, proto se k němu otočím čelem a mlčky poslouchám. Rozřazení se mi ani kapku nelíbí, ale dalo se předpokládat. Proto se, chtě nechtě, přesunu na stranu amatérů k lvíčeti mého jména. Věnuji mu jen letmý pohled, protože proslov pokračuje. Snad mě i maličko potěší, když se dozvíme, že dnes se šermovat nebude a později s dřevěnými meči. Odění a výbava. Bude možnost výpůjčky? I když.. představa, že bych nosila něco, co přede mnou nosil už někdo jiný, je dosti nechutná. Skoro stejně nechutná jako cena za nové. |
doba vygenerování stránky: 0.83789300918579 sekund