| |||
Velká síň Erika, Eleanor, John, Dan, Noemi, Alex, Acai a zbytek „Um... Jo,“ kývnu přihlouple na ten náhlý příval informací, který se ke mně dostane z upovídané Eriky. Na konci jejího posledního slova už si ani nevzpomenu, o čem to vlastně mluvila. Ano, jsem sice také dost upovídaný, ale z tohoto jsem tedy moc nepochytil. Po jejím pozdravu a náhlém odchodu jen tiše mávnu. Pokrčím rameny a opět se zaposlouchám do velmi zajímavého dění okolo. Poslouchání mi však nestačí – zapojím do svého zjišťování i zrak a hltám úplně všechny zajímavosti, které se okolo mě dějí. 'Nemá Kayla náhodou nastřelený vlasy?' zamyslím se na malý moment, mezitím co jí pohledem sjíždím hlavu. Vypadá to, že vlasy nejsou její. Určitě se narodila plešatá a její bohatá maminka, o který jsem mimochodem slyšel, že si vydělává šlapáním (prý je pěkně drahá), jí zakryla hlavu koupenejma vlasama, který jí sama nastřelila. Je to vidět, že to není profesionálně nastřelený, přece jen to tou umělotinou jen srší. Nechutné. Pokračuji ve zkoumání dál. Když už jsem pohledem u toho modrého stolu, podívám se na Dominika. Už od té doby, co ho znám, si myslím, že má nějaké fyzické postižení, protože jeho obličej vypadá fakt divně. Buď ho jako dítě poštípalo do obličeje několik sršňů a zůstalo mu to do dneška, nebo má prostě jen zdeformovaný obličej. Ano, postižení lidé jsou sice chudáci, ale až moc postižení lidé už ne. Krapet se otřesu a svým zrakem přetěknu vedle něj, kde sedí Bill. Ten je sice taky divný, ale jen psychicky, fyzicky na tom tak špatně, jako chudák Dominik, už není. Jsem totiž někde slyšel, že je teplej. Mám takový pocit, že to je pravda. Po chvíli začnu mít strašnou potřebu někomu své 100% pravdivé poznatky sdělit. „Hele, věděli ste, že-“ začnu svou typicky drbací předmluvou, ale hned na to se zaseknu. Se znechuceně zvlněným rtem se podívám vedle sebe. Eleanor, která se cpe jak prase, John, o tom ani nemluvě a Angela, která ze sebe vypustí jedno slovo za týden? Jim mám snad sdělovat nějaké drby? Tak to tedy ne, s dovolením. Raději se vydám popovídat s někým, od koho můžu očekávat nějakou reakci. Naposledy se rozhlédnu okolo a do očí mě praští pohled na Acai. Acai? Ta by mě mohla vyslechnout, kolikrát už jsem jí vyprávěl všechno možné a zdálo se, že mě poslouchala. Zakroutím tedy hlavou nad těmi případy, které nechám dál sedět u našeho stolu, a naprosto klidně přejdu ke stolu žlutých, co nejblíže k Acai. „Brý ráno,“ pozdravím znovu. Natáhnu se po nějakém drobném jídle, které je mi nejblíže, a celé si ho narvu do úst. Chvíli se snažím vydržet tiše, abych nechal přisedící se rozkoukat, ale nakonec to nevydržím a opět mě chytne ten chtíč někomu sdělit něco zajímavého. Nakloním se tedy k Acai a polohlasem pípnu: „Všimla sis někdy, jak nechutně chlupatý břicho má Snowová?“ Zaksichtím se do jisté míry znechuceně. „By mě zajímalo, jestli má stejně chlupatý i kozy.“ Ano, není nic zvláštního na tom, že všichni ostatní jsou děsně šokováni novými informacemi v novinách o vraždě a únosu, ale jen já řeším takovéhle nesmysly. Tedy, chtěl jsem říct důležitosti. „A Burnsová nosí paruky. Sem jí viděl, že když se jednou nahnula, aby se podívala, jestli si uvidí špičky nohou přes to její velký břicho, tak jí normálně spadla. Fuj, se mi z tý lesklý plešky zvedl kufr,“ odfrknu si. Když se tak zamyslím, tak jsou vesměs skoro všichni tady v Bradavicích děsně nechutní. Tedy, až na pár vyjímek. „A loni v létě si tu plešku opalovala u jezera. Si jí dokonce namazala samoopalovákem, co jí pučila Spontinová. Mi někdo říkal, že ona ty samoopalováky sbírá a pak pije, aby byla opálená i zevnitř. Bych se ani nedivil, kdyby to byla pravda,“ zakroutím nad celou tou situací hlavou. „A prosim tě, až se budeš bavit s Airimoyovou, tak jí nerozesmívej, protože má mezi zubama nějakej sifl. Fuj, hnus.“ |
| |||
Velká síň => Pokoj => Černé jezero John, Ryan, Angela, Kenji a zbytek lidí u jezera Přehrabuji se v balíku a jedním uchem poslouchám Johna, přišlo mi několik zajímavých věcí, sladkosti takže více pozornosti se dostává balíku než jemu. A hlavně káva ze které mám největší radost jelikož jsem jejím milovníkem. Díky bohu nebudu muset pít tuhle břečku.. Znechuceně odsunu od sebe hrnek s kalnou tekutinou a přemýšlím nad způsobem jak bych si mohla připravit tu lepší verzi. Z mého rozjímání nad dokonalým plánem jak ukojit svůj kávový chtíč mě vytrhne John, respektive jeho první věta. Co že to právě vyplodil? Zvednu překvapivě obočí a začnu mu věnovat pozornost. Promiň..cože? Nechám to být a popadnu croissant který trhám a cpu si ho do pusy. Mno..musím se dojít nahoru převléct jelikož od jedenácti je kroužek šermu, sice jsem uvažovala že bych si nejradši šla lehnout ale..bude sranda. Nově příchozího, Ryana, pozdravím pouze mávnutím ruky jelikož se stále cpu a nebylo by vhodné na něj prskat drobky. Mno největší radost mám z kávy protože moc dobře víš jak trpím z téhle nechutné břečky. Vezmu do ruky vaukově balenou kávu a hodím zbytek věcí zpět do balíku. Ale opravdu netuším jak jí tu připravím. Zvednu se, popadnu balík a zamířím na pokoj, po cestě pozdravím Angelu která se právě probrala z mrákot. Potkáme se u jezera hoši! Ve dveřích se srazím se spěchajícím Kenjim a zamířím rovnou na pokoj. Hodím balík spolu s věcmi na postel a převleču se do něčeho sportovnějšího. Vedle balíku přistane i hůlka, moje psí známky a vyrazím k jezeru. U jezera už je celkem početná skupinka ovšem i tak přicházím včas, rozhlédnu se abych našla lenochoda. Ten tu samozřejmě ještě není, nemá tu přezdívku bezdůvodně. Bože, kde se fláká? Nakonec mojí pozornost upoutá Marie, stoupnu si vedle ní a pozdravím. Ahoj.. Usměji se na ní přestože je nafouknutá jak balón který by měl každou chvíli odletět. Dobrá práce na famfrpálském konkurzu, gratuluji. V tu chvíli si vzpomenu na Jannu která byla také úspěšná a já jí na snídani nepogratulovala. Sakra budu jí muset po kroužku najít a napravit to. Zakousnu tyčinku kterou jsem si vzala z balíku a vyčkávám na příchod ostatních. |
| |||
Běh na pozemky. Zn. Nestíhám!Přítomní u jezeraNevím, jak se to stalo, ale podařilo se mi zaspat. Když jsem se vzbudil, bylo v pokoji nepřirozené ticho. Aby také ne, když byl úplně prázdný. To bylo neobvyklé. Ryan býval většinou vzhůru mezi prvními a Dan mezi posledními, ale ani ten tu tentokrát nebyl. „Co je za den…“ zamumlám rozespale a natáhnu se pro budík na nočním stolku. Jen co spatřím, kolik je hodin, vytřeštím oči a prudce od sebe odkopnu peřinu. Kluběnka, která na ní doteď pospávala se rázem probudí, vypískne a skočí zpátky na postel ke mně. „Proč mě nevzbudili?!“ zpanikařím a rychlostí blesku vyběhnu k šatní skříni, abych se oblékl. Cestou zakopnu o hromadu bordelu na zemi, takže mám co dělat, abych se nerozplácl jak dlouhý, tak široký. Vážně bych si tu měl uklidit. To ale počká. Narozdíl od šermu, který začíná za chvíli. Nasoukám se do sportovní soupravy a vyběhnu ven z pokoje, rovnou do umýváren. Sice nestíhám, ale musím si minimálně vyčistit zuby, jinak nepřipadá v úvahu, abych na kohokoliv vůbec promluvil. Zběžně splním tu nejzákladnější hygienu a pak zamířím na pozemky. „Už sem tu!“ zahulákám udýchaně, když zastavím u skupinky postávající u jezera. Poznávám Eriku, tu zmijozelskou hadici, vidím Benjiho a Mařku. „Ohayo.“ pozdravím a stoupnu si vedle Eriky. Zrovna u ní se dalo očekávat, že se na šerm přihlásí. Milovala zbraně. I já je měl rád a díky otci k nim přišel do kontaktu, ale pochybuji, že by nás zrovna tady učili s japonskými meči. Krátce pohlédnu na Christinu. Nechápu, proč se s ní Erika vybavuje. Asi si chce povídat, ale proč zrovna s hadí holkou? Poslední dobou se k zmijozelským má docela dost, až mě to zaráží. „Vypadáš natěšeně.“ podotknu s úsměvem a rozhlédnu se. Nikoho dalšího z Nebelvíru tu krom Marie nevidím. „Schvaluje Bůh tak násilné věci, jako jsou zbraně a probodávání nepřátel? Není to drastické?“ zazubím se na Mářu a popojdu k ní. |
| |||
Probuzení > Černé jezero: Všichni na šermu Ráno jsem se probudila spolehlivě jako poslední. A to jsem nebyla ani nějak moc unavená, nemocná, nebo tak něco, nejspíš se mi prostě nechtělo opouštět vyhřátou postýlku a vycházet zpátky do světa, který mě včera tak naštval. Po několika minutách polehávání jsem si ale pro sebe řekla, že být celý den zavřená v pokoji a dělat si z postele pevnost opravdu nic nevyřeší a navíc to není ani můj styl. |
| |||
Hlavní síň -> Černé jezero “Kvůli sestře? Taky?“ podivím se. “A co s ní? To se jí taky narodila, jako Cor? To by byla celkem divná náhoda, nemyslíš? Leda by byly obě navzájem tajné sestry,“ zasměju se. “Dobře, to asi nebyl dobrý vtip… ale to je jedno. Takže taky kvůli sestře. To jsou manýry. Sotva dojedou do školy, tak už zase zdrhají. Mohla by se mi taky třeba narodit mladší sestra, abych mohla domů. Klidně i další brácha, ten je fajn. Cokoli, jen abych odsud vypadla. Škola mě prostě nijak moc nebaví. Teda… jako ono to je zajímavý, ale kdo se to má furt všechno učit a pamatovat si to…“ koušu u toho svůj rohlík. “A jako jo, Jackie se jen tak nenechá, je dobrá a bránit se umí. Ale starch o kamarádku mít přece musím, ne? To přece není normální, aby někdo zabíjem nevinné studentky v Londýně. Zvlášť, když se jim zrovna narodí sestra nebo potřebuje sestra pomoct, neb o co já vím, co s tou sestrou Jackie má. Prostě je to šílený. Další důvod, proč nemám ráda města. Nikdy nevíte, koho tam potkáte. Ale ok, zkusím se uklidnit. Nebyla to ani Cor, ani Jackie. On nám snad Brumbál řekne víc. Ale stejně, jak má bejt člověk v klidu, když se děje něco takovýho, že jo? Třeba to bude příště někdo z našich známých, když teď není…“ povzdechnu si rozhořčeně a pak se oklepu. “Raději na to nebudu myslet. Ještě, že mám ten šerm, tam se vybiju. Vy jste se ani jeden nepřihlásil, co? To je škoda, byla by sranda… Za jak dlouho vlastně…“ kouknu na hodinky, “jejda, už musím letět, už je skoro jedenáct!“ zděsím se. Nerada bych na svoji první hodinu šermu přišla pozdě. “Tak zatím,“ naiju do sebe horký čaj, div, že se neopařím, pak vyletím s rohlíkem v ruce k jezeru. Cestou ho ještě dokoušu a doběhnu na místo konání kroužku. U jezera si všimnu spolužačky. “Ahoj,“ pozdravím Christinu. “Taky se tak nemůžeš dočkat jako já? Hrozně se na šerm těším! Já miluju zbraně, hlavně dýky, ale šerm by taky nemusel bejt špatnej, nemyslíš? A jakej myslíš, že bude ten novej profesor, ten Zmijozel… hele, on má něco společnýho s vaší kolejí? To je jako potomek TOHO Zmijozela?“ dojde mi najednou a vykulím oči “No páni, tak to bude obzvlášť skvělý. Myslíš, že nám už půjčí opravdový meče? Hned první hodinu? To by bylo skvělý! Nebo aspoň ten jeho by nám moh půjčit do ruky. Je to tak působivá zbraň!“ zářím nadšeně. Nemůžu se dočkat, no… |
| |||
11:00 - kroužek šermuJakmile jste dorazili k Černému jezeru, kousek od jeho břehu na vás již čekal profesor Zmijozel. Zatím si ho můžete pamatovat pouze z úvodní hodiny psioniky. Účast: |
| |||
Velká síň Erika, okrajově Angela a ostatní Z mého pokusu o zaslechnutí dalších, pro mě velice důležitých drbů, mě vytrhne Eričin hlas. Leknutím sebou lehce trhnu. Krátce se na ni podívám, hned na to však pohledem zase uhnu. Ano, možná uvnitř sebe dělám trochu nějaké ty drobné hysterické scény, ale na povrch nedávám raději nic znát. Chvíli ještě zachytávám poslední slova okolo sedících, než se nakonec na Eriku usměji. „Brý ráno,“ odpovím. „Já teda noviny neviděl, stejně tam píšou určitě nesmysly. Samý drby, který si někdo vymejšlí prostě aby byli všichni šokovaný, ne,“ protočím oči v sloup. Jsem si jistý, že jediný, kdo poskytuje nějaké pravdivé informace, jsem já. „O Jackii se neboj, ta by se určitě nenechala někym takhle jen tak napadnout, simtě. A kdyby jo, tak by to byla hodně blbá náhoda, kdyby zrovna jí se něco dělo. Stejně jako Cor, ta je taky v pohodě.“ Nakonec si však přeci jen jeden výtisk Denního věštce vezmu k ruce. Titulní stránku však zcela zignoruji, protože jsou na ní jen pro mě nezajímavé věci. „Smrtijed, pohřešování, ježiš,“ broukám si pro sebe, mezitím co zuřivě listuji novinami skrz naskrz. „Chujoviny,“ procedím tiše skrze zuby a už už se začnu chystat noviny opět odhodit o kus dál, ale v tom mě zaujme naprosto převratný článek – skřítci! „No ne, našel sem něco zajímavýho,“ pronesu zaujatě a okamžitě se pustím do čtení toho článku. Tedy, čekal jsem nějaký tutorial, jak chytit divokého skřítka, ale místo toho je tam jen kritika od nějaké ženské. Sice nejsem nikdo, kdo by měl potřebu využívat skřítky pro věci, na které si vystačíme sami, ale rozhodně nemám rád články, které strašně nějakou věc litují a rozepisují se o příšerné tyranii. To by mě tedy zajímalo, jestli se takové články psaly i o lidech, kteří byli otroci ve starověku. Letmo ještě prolétnu nějaké psaní o famfrpálu, ale tím už se dál příliš nezabývám. Otráveně zavřu noviny a odhodím je stranou. „Jako nepochopim,“ zakroutím hlavou nad těmi skřítky, naprosto ignorujíc šokované a vystrašené chování ostatních kvůli mrtvé a unesené. „Když sou to tak strašný chudinky, tak ať si je ta ženská vezme všechny k sobě domů a stará se o ně jak chce.“ |
| |||
Z pokoje přes Hlavní síň k Černému jezeruRegina + kdokoli mě potkáSleduji, jak se Regina chytá za břicho a posléze přiznává, že jí není dobře. Beztak za to určitě můžou ty její hnusy v lahvičkách, co pořád pije. Nebo taky ten včerejší dortík. Moc tyhle věci nejí, tak jí to nemuselo sednout. No, dokud nezvrací, tak je mi to více méně jedno. Vyleží se a bude v pohodě. Vezmu si seznam ingrediencí, co mi podává a v rychlosti ho přelítnu očima. Valná většina se dá sehnat velmi snadno. Zatím co ten zbytek.. "Asi o tom řeknu Dee. Mohla by s tím pomoct, nemyslíš? Jsem si jistá, že bude nadšená." navrhnu vážně. Měla by taky být na šermu, tak možná tam? I když takovou věc bych s ní asi neměla řešit před ostatními a už vůbec ne před profesorem. Už v téhle fázi bychom měly být opatrné. Spíš si o tom promluvíme večer. V klidu a soukromí pokoje. Navíc s tím ramenem možná na šerm ani nepůjde. Akorát by tam překážela. "Spolehni se." přikývnu jí. Snad ale neočekává, že použiju stejný způsob buzení, jako ona. Tak přítulná skutečně nejsem. Převléknu se do vhodného oblečení, udělám si na hlavě obličej a recept si zapnu do kapsy. Hůlku si tu nechávám. Později se pro ní stavím. Je to jako být bez ruky, nejsem zvyklá ji s sebou nenosit. "Zatím, lady." mávnu jí, než odejdu. Cestou se ještě stavím v Hlavní síni. Asi bych do sebe měla dostat něco teplého. Nebo minimálně něco. Už jsem si zvykla, že se povětšinou musím do jídla nutit. U našeho stolu je více méně plná sestava, kromě lorda. Aspoň, že tak. Nemusím na něj natrefit hned po ránu. Stačí, že s ním mám plány po šermu. Z toho chlapa mívám po delší době ponorku. "Dobré ráno." pozdravím všechny, když ke stolu dojdu. Nechci se tu zbytečně zdržovat. Jen u stolu chňapnu po jablku. Pohledem sjedu všechno jídlo na stole. Možná bych pak Regině mohla něco přinést, i když dost pochybuji, že by se čehokoli dotkla. Minimálně dokud jí nedojdou lahvičky. Podívám se na Dee. Vypadá celkem živě. To rameno asi nebude zas takový problém, jak jsem si myslela. Je tu hlučno. Až příliš na můj vkus, proto se s letmým mávnutím odporoučím a s jablkem v ruce se vytratím ze síně, míříc přímo k jezeru, kde se to pomalu začíná slézat. |
doba vygenerování stránky: 0.80539584159851 sekund