Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 20. července 2016 00:15
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Bifľomorský stôl


Acai, Benji, Isy, Dan, Erika, Noemi

Neprestávam sa mračiť na článok v novinách ani po tom, čo Dany vysloví, že to môže byť aj niekto koho nepoznáme. Stále mi nešlo do hlavy, prečo by niekto zabíjal študenta, ale...čo ak sa to zopakuje? Možno niekomu jednoducho ruplo v bedni. Najhoršie na tom bolo, že nedostatok informácií v novinách iba zbytočne vyvolával ešte väčšiu paniku. Benjiho slová ale majú niečo do seba.
Ja viem, chápem prečo by rodina nechcela niečo také zverejňovať menovite, len... je to desivé. Keď čítaš ako niekto úplne neznámy zomrel v novinách, nič to s tebou neurobí, ale akonáhle je to niekto z tvojho okolie, je to také...reálnejšie.
Osobne som nikdy nezažila nejakú traumu v podobe smrti v mojom blízkom okolí od prababky keď som. Moja rodina bola tak nejak...s tuhými koreňmi. Všetci príbuzný, ktorých som poznala od malička, žili.
Od stola sa zdvihnú Rachel aj s Benjim s tým, že idú na šerm, tak sa s nimi len rozlúčim. Moju pozornosť ale zachytí Erika, ktorá nadhodí celkom zaujímavú myšlienku. Hlava sa mi otočí na Danovom ramene rýchlo smerom na ňu.
Takže ten smrťožrút...to ma nenapadlo spojiť si doteraz.
Prečítam si aj druhý článok.
Možno že tá študentka bol...niekto s muklovským pôvodom?
Zamyslím sa, keď už nadhodila takéto súvislosti. Bolo známe, že smrťožrúti ich neznášali. Na jej otázku o úteku však len pokrčím ramenami.
Netuším.....možno mal omoc zvonka.
V živote som tam nebola, aby som vedela ako je väzenie zabezpečené, a návštevu tam som ani neplánovala.

Dany zmieni, že Cor sa má dneska vrátiť.
Dúfam že ju uvidím čo najskôr v klubovni.
Vyslovím sa, zatiaľ čo striasa Isaacovu hlavu z ramena. Zatiaľ mrknem na pofesorský stôl. Až teraz, keď sa o nich hovorí, zistím, že takmer nikto zo zboru tu nie je. Zamračím sa.
Určite to riešia. Minimálne nejaké...formality, poslať veci ktoré tu mala...
Už pri tej predstave, že by som prišla do izby a zbadala Kerneyovú baliť veci z Corinej postele mi bolo nevoľno. Zamyslene pozerám kamsi do stola, keď zacítim na chrbte teplo. Preberiem sa do reality a mierne pootočím hlavu, zbadajúc Isyho, ako sa ma snaží utešiť. Pousmejem sa a pohladkám ho po rukách, ktorými ma objíma.
Vďaka.
Znie to úprimne, akoby mi to objatie fakt pomohlo.
Pre toto som mala rada našu fakultu. Všetci boli takí, ako by som to nazvala... bezprostrední. Priamy.
Utekaj, nech ti nepraskne močový mechúr.
Vrátim tomu cukríku pusu na tvár a pousmejem sa. Keď ma pustí, vystriem sa, na chvíľu opustiac Danove rameno, len aby som sa tam znova vrátila keď si sadnem na miesto, ktoré sa vedľa neho uvoľnilo. Bolo mi pohodlne, keď som mohla mať hlavu položenú na jeho ramene. Erika zatiaľ zmizne vyzvedať od Angely, ako je to s Jackie.

Daniel sa snaží zmeniť tému, a ja sa toho ochotne chytím. Nechcela som už ďalej premýšľať o tom, čo by bolo keby. A škriatkovia boli dosť nevinná téma, väčšinou. Pozriem sa na Acai, ktorá povie, že jej to príde šibnuté, zatiaľ čo Daniel vyzerá, že mu doteraz nenapadlo príliš nad tým premýšľať.
Neviem, mne to nikdy neprišlo ako niečo mimo medzí. Máme doma dvoch škriatkov, a raz, keď som bola malá, chcela som ich pustiť na slobodu. Myslela som si, že im bude lepšie v lese s ostatnými zvieratkami...
Uškrniem sa nad svojimi detskými myšlienkovými pochodmi, pričom nevyzerám, že by som to brala tka, že ich nejako otrokárčime.
Ale k veci, ako sa sluší a patrí, doniesla som im obom svoje staré tričká a povedala som, že môžu ísť preč. Takmer sa rozplakali, vraj či ich už nechceme a nepotrebujeme. Oni...myslím, že sú šťastní, keď môžu čarodejníkom pomáhať. Takže pokiaľ nie je na nich niekto hrubý, tak nevidím nič zlé na tom, keď ich má doma.
Okrem toho, tí naši robili najlepšie lievance. Neprežila by som bez nich.
Skús sa ísť opýtať aj sem do kuchyne, či by niekto nechcel odísť. Pošlú ťa, aj keď slušne, do čerta.
Uškrniem sa na pol tváre.

Acai potom urýchlene zmizne spolu s Isaacom na Wcko. Pri našom stole to už nikomu ani nepríde divné. Celkom rýchlo sa ale vrátia a Acai sa začne dohadovať na plánoch na dnes, keď tu zrazu...
Plesk.
Začnem zbesilo žmurkať, ako sa mi trocha penovej šlahačky pristálo na mihalniciach, vlasoch a líci, keďže som v Danielovej bezprostrednej blízkosti. Zmätene vyvrátim oči dohora, len aby som sa začala pomaly chichotať pri pohľade na Daniela, ktorý vyzerá ako syn vedúceho vápenky.
Hej Fletcher, teraz si doslova na zožratie.
Prstm naberiem šlahačku z jeho čela a bez ostychov prst rovno aj ocucám.
A chutíš celkom fajne.
Zvedavo kuknem po pôvodcovi tejto šlahačkovej bomby a zbadám Noemi, ktorá pri ňom stojí a vyzerá byť spokojná sama so sebou. Stač mi ale slovo fixka a viem si predstaviť, čo spravil on jej.
Ahoj, a ďakujem za prinesenie raňajok rovno pod nos.
Pozdravím ju.
Práve sme sa išli dohodnúť, čo s dnešným dňom, takže...
Pozriem sa na Dana a Acai.
...ja so určite za nejaký plán. Neznášam víkendy presedené vnútri na zadku.
Hlavne, keď sa podĺa oblohy v sieni zdalo že bude krásny deň.



 
Noemi Blake - 19. července 2016 21:41
selena3714.jpg

Večeře

Dan, Kenji

Od Dana si vezmu nabídnutou Kenjiho tyčinku a ještě chvíli starostlivě koukám na našeho kamaráda. Pak se přesunu do společenské místnosti a až do večeře zůstávám v pokoji. Vše probíhá celkem v klidu, ředitel ani nemá žádnou řeč a všude panuje atmosféra jako obvykle. Řeší se události za dnešní den, hlavně mladší studenti. Dám si jen nějaký lehký salát, rozloučím se s ostatními u stolu a přesunu se do ložnice. Využiju toho, že v koupelnách teď nikdo není, jelikož jsou všichni na večeři a dám si rychlou sprchu, po které už padám rovnou do postele. Dnešek mě nějak unavil.

Ráno - Hlavní síň a snídaně

Dan, Alex, Acai

Probudím se poměrně pozdě, vlastně jako jedna z posledních v pokoji. Bez okolků vstanu a přesunu se do koupelny. Mám ještě rozespalé oči, ale jen slepý by si nevšiml vzkazu, co mám na obličeji.
Já toho Daniela jednou zabiju... pomyslím si a rychle se pokusím smazat si fixu z obličeje. Sice to trvalo, ale povedlo se.
Na snídani dorazím trošku později a celou Hlavní síní se ozývá šepot a někdy naopak hlasitý povyk. Kouknu k našemu stolu, ale Dana nikde nevidím, všimnu si ho až u mrzimorského stolu. Už se k němu chci vydat, když si vzpomenu na vzkaz. Vezmu si šlehačku od našeho stolu a s plnou rukou a úsměvem na tváři se vkradu za Dana. Zrovna s ostatními probírají témata z novin. Nechám Dana domluvit a pak mu plácnu šlehačku rovnou do obličeje.
"Dobré ráno," řeknu a s úsměvem se posadím vedle něj. "Šlehačka jako odplata za fixu," oznámím mu a obrátím se na ostatní.
"Buon giorno," pozdravím ostatní u stolu. "Tak co probíráte?" Stále se vítězoslavně usmívám, jelikož jsem právě provedla, dle mého dokonalou, pomstu.
 
Angela Silverlin - 19. července 2016 14:18
angie495.jpg

Hlavní síň – Nebelvírský stůl



madam Primrose, Eleanor, John, Ryan a Erika

Dál jsem popíjela čaj a sotva vnímala ruch v síni, natož abych sledovala Zmijozelský stůl, i když ten byl nejrušnější. Jen jsem své oči upírala na desku stolu, v dlaních svírala hrnek a opájela se vůní černého čaje, dostatečně silného. Pak mě ale přeci jen něco donutilo zvednout oči. Sovy. Nečekala jsem dopis, prarodiče mi nikdy nepsali, nanejvýš mi babička poslala šaty, abych jí nedělala ostudu, ale vždy bez vzkazu. Ovšem Denního Věštce jsem četla. Jeden výtisk jsem si vzala, hrníček s čajem na chvíli odložila a začetla se. Hned úvodní strana byla plná znepokojivých zpráv.
Proboha... Jak se to mohlo stát... V žaludku se mi usadil nepříjemný pocit. Okamžitě jsem pomyslela na Jackie, i když jsem si byla jista, že přes víkend je pryč více lidí. Neuklidnil by mě ale fakt, že Jackie je v pořádku. I tak je jiná dívka mrtvá.
Další zpráva se týkala útěku z Azkabanu. Nevěřícně jsem si to pročítala. Jak je to vůbec možné...? Nejhlídanější vězení...? Lehce jsem zavrtěla hlavou. Další články jsem už trochu rychleji prolétla. Zastavila jsem se až u článku paní Mirimbaud. Rozhodně jsem s ní souhlasila. Prarodiče samozřejmě skřítky také měli, ale mně se jejich zneužívání naprosto příčilo. Vždyť si všechno můžeme obstarat sami, tak proč je takhle týrat...

Zvedla jsem oči a znovu se chystala napít, když mě zaujal jakýsi pohyb u učitelského stolu, kde dnes bylo nezvykle prázdno. Profesorka Primrose? S lehkým překvapením jsem sledovala, jak profesorka spěšně opouští síň a snad... Nebyla jsem si jistá, jestli plakala, ale rozrušená určitě byla. Je to kvůli té mrtvé...? Ví o tom něco...? Znovu jsem šálek odložila. Měla jsem pocit, že už bych nic nezvládla pozřít. Opět jsem se zadívala do novin. Můj výraz byl nečitelný. V hlavě jsem měla poměrně vygumováno, i když jedna věc mi tam stále vězela. Kdo to byl a co se stalo... Sotva jsem vnímala, že ke stolu přišla Janna, ani že jí něco upadlo. Stejně tak jsem nevnímala naši prefektu a řečnícího Johna.
Když se k naší skupině přidal i Ryan, začala jsem konečně trochu vnímat. „Dobé ráno,“ pozdravila jsem je a znovu vzala hrnek do ruky. Jen jsem ale ucítila vůni čaje, obrátil se mi žaludek. Pitomé nervy...

S lehce znechuceným výrazem jsem hrnek odložila, když jsem si všimla, že tu přibyla další osoba. Erika. „Ahoj,“ kývla jsem jí na pozdrav a odsunula noviny. Jíst nebudu, takže pro mě je nejspíš snídaně u konce. Tak nějak jsem očekávala, že Erika si přišla hlavně povídat s Ryanem. Ovšem oslovila nás oba. Proooč?! Už jsem byla napůl zvednutá, ale takto jsem se znovu usadila. Slušné vychování. Neochotně jsem znovu mrkla na noviny a pak na Eriku. „Měla jet domů kvůli sestře.“ Víc jsem říkat prozrazovat nechtěla, stejně by to nehrálo roli. Ani jsem nechtěla spekulovat, co by se stát mohlo a co ne.

 
Erika Claythorne - 19. července 2016 13:46
erand8255.jpg
Hlavní síň
Mrzimorští u stolu, Dan, Ryan s Angelou

“Co že jsi ty nešel na šerm? I když tobě asi stačí slova. Ta jsou někdy horší než meče,“ zašklebím se na Dana a poslouchám novinky. “Počkej, počkej, zpomal. Znova… co že se stalo?!“ vykulím oči. “Naše Mářa, že chytla zlatonku? No hezký!“ zajásám nadšeně. “A Lawsona trefil potlouk? Patří mu to, nemá bejt tak namyšlenej. Teda promiň,“ otočím se na Acai. “Jako fakt nic proti, ale naprosto nechápu, co na něm vidíš, jak s ním můžeš něco mít… ale tak co, každej máme jinej vkus…“ mávnu pomyslně rukou a vrátím se k Danovu vyprávění. “Hnusný Bertíkovy fazolky? Nemáte bejt tak nenažraný,“ drcnu do něj. “Tyjo… to jsem zas něco prošvihla… a s tou zábavou se raději nepřipomínej, včera jsem měla sto chutí tebe i Kenjiho vynést v zubech a vykuchat,“ zamračím se. “Opovažte se to někde vytrubovat, vy pitomci. Prostě jsme to přehnali s pitím, víc za tím nehledejte,“ ušklíbnu se a natáhnu se pro další rohlík.

Vtom se mezi nás nacpe Alex. “Hej, já tu byla první!“ nakrčím nos, ale nemyslím to zle, spíš jen takové přátelské šťouchnutí. “A čudné, čudné… čudné možná, ale asi fakt. Opravdu by mohli poskytnout víc informací. A nemyslím si, že by to byl hoax. Jak myslíš, že zareaguje společnost? Budou všechny bombardovat otázkama a chtít vysvětlení, to by byl pěkně blbej hoax. A ani bych se nedivila, kdyby to měl na svědomí ten uprchlík. Jak se mu vůbec povedlo utéct z Azkabanu? Nemá to být nejstřeženější věznice? Teda… já kdybych se tam dostala, tak asi taky plánuju se nějak vypařit… jen doufám, že teď zvýší počet mozkomorů… i když mozkomora bych teda potkat nechtěla,“ oklepu se při té představě.

“Jo, šerm má fakt ten novej, Zmijozel, zazubím se na Acai. “Vidělas, jak s sebou všude tahá ten svůj meč? Ten s ním bude rozhodně umět. To bude fajn, aspoň nás to naučí. Navíc s ním vypadá tak… působivě!“ řeknu pobaveně. “No nic, jdu se zeptat Angely, jestli se jí Jackie neozvala. A budu doufat, že si pro Cor opravdu došel táta. I když jestli slavil narození dítěte, tak kdo ví, v jakém byl stavu… no… budu v t doufat. Tak zatím,“ zvednu se i s nedojedeným rohlíkem a přesunu se k našemu stolu.

“Nazdar, Angelo. Jé, Ryane, ahoj,“ pozdravím i jeho a trochu zčervenám při vzpomínce na včerejšek. Ale jen na moment. Jen se oklepu a tvářím se, že se nic nestalo. Alespoň před Angelou. “Hele, viděli jste noviny? Neozvala se vám někomu Jackie? O Cor nikdo žádnou zprávu nemá, ale snažíme se myslet si, že ji vyzvednul na nádraží táta. Ale o Jackie asi taky nikdo nic neví. Nebo jo?“ otočím se na oba.
 
Benjamin Hunt - 19. července 2016 13:42
bezc4648585.jpg

Z Hlavní síně přes ložnici k Černému jezeru



Isaac, Alex, Matt, Dan, Erika

Isaac se vrátil. Kývl jsem mu na pozdrav. Zdálo se, že ho nějaká ta menší roztržka se Zmijozeláky nevyvedla z míry, za což jsem byl rád. Je nemůže člověk brát příliš vážně. A ta jeho parodie se mi docela zamlouvala. Pobaveně jsem se uculil.
Zatím už zpráva z novin oběhla celý stůl. Když mi Alex podávala Věštce, přisedla si rovnou Erika, poměrně ukecaná, ale skoro stále veselá Nebelvířanka. „Ahoj,“ krátce jsem ji pozdravil a začetl se do zprávy, zatímco jsem se po paměti u stolu přesunul, jak mě Alex táhla za sebou. No, do háje.. Samozřejmě jsem se vyděsil. Smrt mladého člověka, smrt někoho, kdo byl jedním z nás, koho jsem možná i znal... Znovu jsem se zaposlouchal do toho, co říkala Erika. Jackie a Coraline... Ty jsou pryč. A kdo ještě jiný? Mimoděk jsem se rozhlédl po všech přítomných.

„No, nevím,“ odpověděl jsem směrem k Alex. „Asi vzhledem k rodině nechtějí prozrazovat vůbec nic. Kdo ví, co se stalo... Ale snad nám učitelé brzy řeknou víc,“ vyslovil jsem svou naději, ovšem sám jsem jí příliš nevěřil. Příliš jsem neposlouchal, jak Dan dál komentoval články ve Věštci. Stále jsem přemýšlel nad tím prvním. Z přemýšlení mě ale vytrhnulo několikrát slovo „šerm“. „Jo, já jdu taky,“ usmál jsem se a snažil se vypadat zase klidně. Nechtěl jsem dát najevo obavy, ale měl jsem pocit, že té zprávě narozdíl od některých naplno věřím a vidím spojitosti, které třeba neexistují, ale mě už jen ta představa děsí. Od strýce jsem věděl, jak můj otec zemřel. A prostě jsem neviděl ve zprávě o mrtvé studentce a útěku smrtijeda pouhou náhodu.
Před ostatními jsem ale nechtěl nic dávat najevo. Noviny, které mi dala Alex, jsem zase složil a vrátil na stůl. Vzal jsem si ještě jeden sladký rohlík, ukousl špičku, zapil džusem, pro který jsem se natáhl přes ostatní a pak už se začal loučit: „Jdu ještě na pokoj, sejdeme se cestou nebo přímo na kroužku.“

Pak už jsem odešel ze síně, dojídaje rohlík, a vydal se na naši kolej kolem nástěnky, kde jsem zjistil, kde se koná kroužek. Tak to abych sebou hodil. Přidal jsem trochu do kroku. Ze společenské místnosti jsem vyrazil rovnou do naší ložnice. Byl tam jen Matt. Krátce jsem se usmál a přešel ke své truhle. Vytáhl jsem tmavě modré odrbané džíny a bílé triko, taktéž už trochu zašlé. Mám-li o to oblečení přijít, tak ať mě máma nezabije. Ještě že nemůže posílat Huláky. Někdy je fajn mít rodiče-nekouzelníky.
„Kdybych se nevrátil, nejspíš jsem nepřežil šerm,“ zazubil jsem se na Matta, krátce mu mávl a pak už jsem se vydal k jezeru.

 
Acai Luqueba - 19. července 2016 12:32
215783.jpg

Hlavní síň -> Záchodky -> Hlavní síň

Isy, Matty, Rachel, Alex, Dan, Erika, John


Matty vypadá mojí otázkou dost rozhozený. Vlastně se ani nedivím. Vždyť se jedná o naší kamarádku. A ne jen Cor, ale i Jackie, jak vidím. U stolu se nám skupinka dost rozrostla, takže tu začíná být celkem hlučno.
"Já myslím, že určitě." Odpovím Alex. Přece jenom.. nikdo rozumný by Cor nenechal se samotnou toulat po Londýně. A její rodina přeci už vůbec ne. Ale ona mi ani neřekla, že někam odjíždí. Vůbec se nerozloučila. A to jsem si myslela, že před sebou nemáme tajemství. Však já jí to dám sežrat, až se vrátí. A že ona se určitě vrátí. "Je to divný. Když to bylo v centru, tak přeci museli být nějací svědci, ne? Mi neříkej, že nikdo nic neviděl." zabručím nespokojeně.
"Já ti nevím. Není tu nikdo z vedení. Vždycky tu bývá aspoň Goggy. Navíc.. noviny by si přece nedovolily napsat něco takovýho, ne?" Odpovím Danovi. Ne, že bych věřila všemu, co se v tom plátku píše, ale minimálně zrnko pravdy na tom bude. "On se k tomu Brumbál vyjádří." snažím se utišit sama sebe. Tohle není prdel. CO když je to někdo, koho známe? Rozptýlí mě, jak se Dan rozčiluje. Přijde mi to vtipné.
"My doma skřítky nikdy neměli. Přijde mi praštěný mít doma někoho, kdo za tebe dělá tvojí práci. Navíc zadarmo." pokrčím rameny, když se téma přesune na domácí skřítky. Hádám, že je doma má mnohem víc studentů a ne jen zmijozelští. Všichni se narodili jako svobodní tvorové, proč je zavírat doma a nutit pracovat. Není to fér.

Na můj dotaz, co všichni budou dělat po snídani se mi dostalo méně odpovědí, než bych ráda.
"Šerm má ten novej, ne? Zmijozel." uchechtnu se na Eriku. Já se na něj nepřihlásila, ale Rachel očividně ano. "Já valnou většinu včerejška strávila na ošetřovně." zabručím si pod vousy. Na famfrpál jsem jít chtěla, ale nějak to nedopadlo. "Pak nám tam přitáhli Cayluse se zlomeným ramenem." přitakám Danovi. Matty se vzdaluje s tím, že si pak půjde malovat. Asi se k němu pak přidám. Minule to bylo celkem fajn.
To už se ale k našemu stolu přimotává John. Jo, určitě se chci bavit o mrtvé studence, když to klidně může být jedna z mých kamarádek, blbče. Nadechuji se, že mu na to něco odpovím, ale to už odbíhá ke svému stolu za Eleanor. Co to jako bylo? Zakroutím nad tím hlavou. Některé věci a lidi prostě nemá cenu řešit.

To už za sebou slyším Isyho a jednu z těch hezčích přezdívek, co mi dal. Donutí mě se zasmát. "Za chvilku jsem zpátky. Isy potřebuje asistenci." houknu na ostatní. Jako malé dítě.
Nicméně se zvednu a ruku v ruce s ním odcházím na pánské záchody. Je to jak dámský kodex. Nikdy nechoď na záchody sám. S Isym jsem v podstatě na záchodcích častěji než s Caylusem. Vždycky jen postávám vedle mušle, opřená o zeď a čekám, až dozní niagarské vodopády. Poslouchám zvuky úlevy, zipu a mytí rukou, na což se pak nechám poslušně za ruku opět vyvést na chodbu. S pobaveným výrazem se nechám od Isyho pomazlit. Přílišný fyzický kontakt nemám ráda, což ví jen málokdo. Vlastně nikdo, když na tím přemýšlím. Neví to například ani Cor, která je kolikrát stejně kontaktní jako Isy, když má náladu. Ale zrovna u těch dvou to nechávám plavat. Jsou rozkošní.
"Núbijská princezna plánuje jít zpátky do jídelny, dojíst svojí snídani a ukecat někoho, aby jí zabavil." zazubím se na něj. U něj nemusím moc zaklánět hlavu. Je jen o patnáct čísel vyšší. Sleduji, jak na mě špulí pusu. Potutelně se uculím, stoupnu si na špičky a dlaně mu přitisknu na tváře, aby nikam nezdrhnul. Vtisknu mu dlouhý polibek, než se smíchem odběhnu. "Pozdravuj Reece!" zavolám, než zmizím v síni.
"Takže, kdo nejde na šerm? Nechcete něco podniknout?" více méně se podívám na Alex a Dana.
 
Isaac Meadows - 19. července 2016 02:06
5gcggkopie6878.jpg

Back off, weirdo

Velká síň -> Chlapecké toalety -> Chodba

Acai, Danča, Alex, John a ostatní


Všichni byli i přes můj výstup docela zachmuřeni zprávami z novin. Když nad tím tak přemýšlím, tak to asi nebyl nejlepší nápad. Některé lidi to fakt chytilo. Stačilo mi slyšet třeba Dančův tón a ihned se mne to chytalo taky. A zrovna tomuto jsem se chtěl vyvarovat.
Především si musím teď ale zajít na záchod. Trošku mne zarazila otázka od Acai. Věděl jsem odpověď vcelku jasně. Když už jsem k ní však chtěl jít, tak s ní mluvil John. Ani to nezkoušej! To je moje záchodová kamarádka a půjde se mnou čůrat!
Jakmile zmizel, tak se mi oddechlo a já, vyhozen z Dančova ramena, jsem se pomalu zvedl. Nejdřív jsem Danču pocuchal jako pomstu za vystrnadění z ramena. Příjemně hřálo jako!
Chápal jsem, proč mne asi vyhodil, ale to neznamená, že když nic nenamítám, že mu nemohu něco provést, no ne? Stejně mi nepřijde, že by si na vlasech nějak zvlášť zakládal. Chtěl jsem se přesunout k Acai, ale nejdříve jsem ještě zastavil u Alex. Vypadala starostlivě stejně jako ostatní. Pomalu jsem se k ní přiklonil a ovinul jsem okolo ní ruce. Ohleduplně jsem se přitulil. Muselo to vypadat, vzhledem k tomu, jak byla předkloněná a také našemu výškovému rozdílu, docela humorně.
Chvíli jsem tak vydržel, než jsem jí vlepil letmou pusu na tvář. Potom jsem ji pustil a snažil jsem se tvářit tak nějak bezstarostně, ale zároveň empaticky. Asi mi to moc nešlo. Spíš jsem vypadal trochu zmateně.
Došel jsem pomalu k Acai, než by zase přišel John a chtěl se bavit o mrtvých spolužačkách. Je to moje záchodová kamarádka!
Pohladil jsem ji taktně po rameni a se skříženýma nohama jsem se zacukal, aby viděla, že potřebuju hodně na toalety. "Jdeme, núbijská princezno!" zavelel jsem.
Ohleduplně, ale za to pevně jsem ji chytil za ruku a mířil jsem na toalety. "Potřebuju já, takže jdeme na moje!" dodal jsem ještě jen tak pro jistotu.
Otevřel jsem Acai dveře na toalety a pustil jsem její ruku. Postavil jsem ji v podstatě vedle mne, bylo mi jedno, kam se otáčí. Rozepnul jsem si zips u kalhot a začal jsem bez jakýchkoliv dalších avantýr močit. "Juuuva.." vydal jsem úlevný zvuk a pomalu jsem vykonal svoji potřebu. Otřepat, schovat a zapnout.
Uculil jsem se na Acai a přesunul jsem se k umyvadlu. Dal jsem si na dlaně mýdlo a umyl si je.
Vysušil jsem ruce a přesunul jsem se znovu k Acai. Ukořistil jsem její ruku. Vyvedl jsem ji z toalet na chodbu a chytil jsem ji do svých spárů.
Mazlil jsem se se svou kamarádkou. "Hmm a co núbijská princezna plánuje teď?" zeptal jsem. "Já asi půjdu za Reecem, zeptám se, kde mám hůlku a tak.. zase nemám tušení, kde je a on by si to pamatovat mohl. Navíc chci vidět, jak mu je," vysvětlil jsem, co mám tak předběžně v plánu. Pokud Acai ještě něco chtěla říct, tak jsem ji nechal a potom jsem se chopil na chvíli slova zase já. "Ale ještě, než půjdeš!" pohrozil jsem, ale místo toho, abych to dořekl, tak jsem jen našpulil rty a čekal až mi dá pusu.
 
Rachel Leaman - 19. července 2016 00:30
8d1a7cbmb9020.jpg
Mrzimorský stůl
všichni u něj, hlavně Dan a pak ostatní zvýraznění

„Polibek? A ještě z pravé lásky?“ Nakrčím nos, „no tfujky!“ Vypláznu na něj jazyk. To mi ale začne mávat před tváří lívancem, oči mi zasvítí a než stačí ucuknout, zakousnu se do lívance, skoro mu po prsty.
Teprve potom sjedu pohledem na vlastní vajíčka. Skoro bych zapomněla... Pokrčím jen rameny a plácnu si trochu vajíček na lívanec. Vzhůru objevovat nové chutě!
„Možná hektolitry svěcené vody?“ Nadhodím jen do éteru, při diskuzi Marie vs zmijozel.
„Jop, lvi se jezevců bojí,“ zazubím se na Dana a předvedu na něj hraný výpad v kočičím stylu. Výbuch smíchu se mi podaří utlumit a radši se chvíli věnuji snídani.
„Tobě?“ Povytáhnu obočí, když se Matt zmíní o tom, že mu to ujelo. „To snad ani není možné, ne?“ Propuknu v smích.

Trochu mne úřekvapí, že hádě nemá nic proti kakau. Asi to chudáček nepochopil.
„Tak takhle se krotí hadi,“ zazubím se na Alex, která ovšem nereaguje jak je zabraná do jídla.
„Jo, je to náhodou hodně dobré!“ Ohradím se na obranu cti papriky, „a Cor je ještě slabé kafe...“ Zazubím se, ale tu už mám ruku na čele a bagetu v ruce. Jen překvapeně zamrkám, pokrčím rameny a přihodím bagetu k vajíčkám a lívanci.
„Já jdu na šerm, dál netuším, měla bych se kouknout... Tak zatím“ Nahodím nepřesvědčivý úsměv a rychle se zvednu od stolu, s půlkou svého mišmaše ještě na talíři.
Nechci tady zůstat na sovy, nikdy jsem to neměla ráda. Jen mi to připomíná, že já nikdy takhle nic nedostanu. Max dopis do Prasinek.

Rychlým krokem zamířím k nástěnce. Dnes jsem to nestihla, obvykle se vytratím ještě před příletem sov, jen dnes mi to nevyšlo.
 
Rubeus Hagrid - 18. července 2016 23:47
fsdfsdfsdfs9612.jpg

HLAVNÍ SÍŇ
havraspárští, profesoři




Jakmile mě probudilo Tesákovo mlaskání a dožadování pozornosti, vstal jsem. Vždycky ráno chtěl vypustit ven, aby se vyvenčil. Nebyl to úplně blbej pes, i když tak možná někdá vypadal. Ty sliny a velká tlama k tomu občas sváděly, ale jinak je to celkem myslitel.
Třeba dycky věděl, když jsem si šel udělat čaj. To se pak naprdelil na gauč před krb a čekal na mě.
Tohle ráno jsem měl ale pocit, že bude jiný. Nevím proč. Takový ten divný pocit uvnitř břicha.
Rychle jsem se oblékl a rozešel se do hradu na snídani. Cestou jsem potkal pár studentíků, kteří se vydali na ranní běh. Nic novýho. Že je to baví.

Projdu chodbou k hlavní síni a s dobrou náladou vejdu dovnitř. Štráduju si to tak uličkou k profesorskému stolu, když mi pohled padne k havraspárskýmu stolu. Vzpomněl jsem si na toho nešťastnýho klučinu, kterýho jsem tehdá našel na kraji Černýho jezera.
A pokud se nemejlimí, tak byl právě vodtamtaď. Určitě je Alec z havraspáru. Pohledem přejedu všechny sedící u dlouhého stolu, ale nepřehlédnutelnou modrou na vlasech nikde nevidim.
Rozejdu se k jeho spolužákům, vo kterých si teda aspoň myslim, že jsou jeho spolužáci.

,,Dobrý ráno, děcka." pozdravím je z vesela a založím ruce za opasek. ,,Tak mě napadlo, no.. Jestli byste nemohli vod vás Alecovi, Shadeovi myslím, no říct, že ho pozdravuju a tak. Je dobrej už ne?" Ujišťuju se. Vzápětí si všimnu novin na stole i titulní strany.
Rozhodilo mě to, nebudu tvrdit, že ne.
Tak tohle je blbý. To se Brumbálovi nebude líbit, teda pokud to ještě neví, vo čemž teda pochybuju. Doufám, že to je jen nějaká falešná zpráva. Vobčas se v tý redakci seknou a mrtvej student nebyl v Bradavicích ani nepamatuju.
Nejraději bych se za ním zastavil, ale pokud je to fakt, má teď určitě spoustu vobíhání po ministerstvu.
,,No tak já už teda zase raději půjdu." řekl jsem opatrně, abych nedal znát jediné znepokojení v hlase. Ale nebylo to lehký. Proč by nám někdo vraždil děcka? A proč by někdo vůbec vraždil děcka? Neměl jsem z toho dobrej pocit. Pokud se prokáže, že je to pravda na Bradavice padne stín a někdo tu obrečí spolužáka nebo sourozence.
Rozejdu se šouravým krokem k profesorskému stolu, kde seděla Pomona a Rhiannon. Kývnutím hlavy a popřáním dobrýho rána je pozdravím a usadím se za stůl.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.92296600341797 sekund

na začátek stránky