| |||
Pokoj -> Velká síň Eleanor, John, hodně okrajově Angela a ostatní Druhý den ráno se probudím ve své vlastní posteli relativně pozdě, což u mě nebývá zvykem, nicméně po mém zábavném včerejšku se není čemu divit. Necítím, že by mi bylo nějak extra špatně, bolela mě hlava nebo mi bylo prostě nevolno, jen mám na žaludku takový podivný pocit, vcelku nepříjemný. Jsem naprosto dehydratovaný a v ústech mám úplnou Saharu, takže hned očima projedu okolí, jestli někde neleží nějaké pití. Ke vší mé smůle tomu tak však není, takže se žíznivý jen zvednu, v rychlosti poberu čisté oblečení a vyrazím se umýt, abych se mohl připojit ke snídani. Sice o dost později, než normálně, ale přeci jen. Mohl bych vyrazit do síně rovnou, ale vyjít neumytý mezi lidi je pro mě nepředstavitelné. Po své každodenní, ranní hygieně si ještě na pokoji odložím staré oblečení a vyrazím směrem k síni. Kenjiho si příliš nevšímám a nechávám ho klidně spát dál. Beztak by se mi nejspíš nepodařilo ho z té postele vytáhnout, takže dřív nebo později vstane jistě sám. Jakmile dojdu do cíle, letmo se rozhlédnu okolo, ostatně jako vždy, abych se nějak zorientoval v tom, jak kde kdo sedí. Ačkoliv máme své vlastní kolejní stoly, tak je celkem zvykem všech si různě přesedat. Já to však většinou nedělám, raději zůstávám v klidu u svých. Náš stůl je ale tentokrát poloprázdný, protože někteří se přesunuli ke žlutým. Včetně Eriky, kterou samozřejmě ihned zavětřím. Jindy bych se hned vecpal k ní, teď se jí však raději vyhnu, abych s ní nemusel mluvit. Možná, že to nebude ani potřeba, ale kdo ví, jestli na něco nebude chtít narazit. Posadím se tedy vedle Eleanor, zády ke žlutým. Aniž bych se jakkoliv rozmýšlel, čapnu nejbližšího hasiče žízně a několika velkými loky se napiji. Klasicky však neodhadnu, kdy mám dost, takže skončím až ve chvíli, když mě z toho velkého množství tekutin rozbolí břicho. „Dobrej den,“ pozdravím spolukolejníky po svém boku. Ne, že bych někomu vykal, jen toto beru jako svůj zažitý pozdrav každému. Dál nějakou chvilku nereaguji, protože s našpiclovanýma ušima se zaposlouchám do povídání okolo. Nesmím si totiž přeci nechat ujít žádný drb, co kdyby náhodou někdo věděl něco víc, než já?! Z jedné strany zaslechnu něco málo o tom, že někdo viděl, jak Wolfram osahává Patricka na zadku. Jako vážně? Je celkem možné, že jsem nic takového neslyšel, to pouze má představa zkomolila slova, která se mi právě dostala do uší. Dělám to tak běžně, není tedy divu, že nakonec z toho vždy vyleze něco jiného. Z mého úžasně obohacujícího špiónování okolo mě vytrhne doslova přílet novin. Celkem mě to vytočí, protože v tu chvíli někteří přestanou drbat ostatní a začtou se do těch novinek, které já stejně nikdy nečtu. Denního věštce tedy s naprostým klidem odignoruji, chopím se nějakého jídla a u tichého chroupání vyčkávám, než zase zaslechnu nějaké další informace, které by mě mohly zajímat. Sice se zatím moc nevyjadřuji, ale to přijde hned po tom, co usoudím, že novinek znám pro dnešní ráno dostatek. |
| |||
HLAVNÍ SÍŇ, HAVRASPÁRSKÝ STŮL Havraspáři u snídaně Cpala jsem do sebe už pátou porci vajíček, protože když jsem nervní, tak jím, a přitom se snažila sledovat konverzaci u stolu. Ostatní hledali nějaký smysl v Johančině odjezdu, což já ale dělala celý večer a už jsem neměla tu sílu spekulovat s nimi. Billy taky vypadal nějak přešle, jako by celou noc nespal. A možná je to i pravda. Říkám si, kolik kávy by musel vypít, aby ho to zabilo... Usrkla jsem si z té své. S hrnkem v ruce jsem se otočila a přes jeho okraj se podívala, co se to za mnou děje, protože jsem zaslechla jakýsi rozruch u zmijozelského stolu. Zdálo se, že za to může Isy. Ten vážně rád dráždí hady bosou nohou... Usmála jsem se pro sebe. Snad to přežije. Ještě trochu jsem upila a otočila se zpátky "Já do toho prefektování asi nepůjdu. Ať se s prváky otravuje někdo jiný. Navíc je to prostě Johanky práce, já si nemůžu pomoct," odpověděla jsem Cass a povzdechla si. Chtěla bych být ta kočka. Žádný starosti... Pak jsem se otočila na Odett: "Právěže neřekla vůbec nic. Ani mi nevrátila mojí bundu, kterou měla zrovna na sobě. Což mi připomíná, odjela i s tvojí šálou... A Lupin říkal, že to byl její bratr, kdo ji vyzvedl. Přijel v takovým mafiánským autě... Sama jsem neměla čas se jí na něco zeptat a najednou prostě byli pryč. No zeptej se Billyho, byl tam taky." Amber jsem pozdravila a pokusila jsem se usmát. Většinou to bývám já, kdo chodí takhle mezi posledními. Naráz jsem dopila kafe a pro změnu si nalila trochu džusu. V tu chvíli ale dorazily sovy. Když přede mnou přistál Denní věštec, zůstala jsem na něj zírat. Studentka... Mrtvá?! Úplně jsem ztratila přehled o děnní kolem sebe. Snad to nemůže být... Johanka? To přece není možné. Ale... Zběsile jsem se rozhlédla po sovách, ale dopis od ní mi žádná z nich nenesla. Chtělo se mi brečet. Nechala jsem sklenici s džusem tam, kde byla, popadla Denního věštce a utekla. Do knihovny. Jediného místa, kde se člověk může cítit bezpečně. |
| |||
Hlavní síň - mrzimorský stůl Erika, Acai, Matt, Rachel, Alex, Isaac Věnuji Caylusovi nepřátelské zamračení a dál si ho nevšímám. Ani toho, co se děje u zmijozelských. Místo toho se vedle mě objeví Erika. ,,Zdárek." Pozdravím ji a šibalsky se zazubím. Bohužel čmáranice z obličeje už měla smyté. ,,Na šerm jde i Kenji, můžete jít spolu. Akorát ten se zasek na pokoji, takže se uvidíte asi až tam. Cože jsi šla na šerm? Vypadáš, že neuneseš ani sama sebe a hrneš se na takovýhle sport." Dobírám si jí. ,,Ále, z famfrpálu jsem měl taky prd. Co vím, tak Lawsona trefil potlouk, kterej blbeček Calvin nevychytal a Marie chytila zlatonku! Jannu přijali na chytačku." Jen co ji zmíním, objeví se v síni. Na její zvednuté palce se jen zakřením a oplatím je taky zvednutými palcemi a ústy naznačím slova - dobře ty! ,,Normálně nás Emily pěkně vypekla! Dala nám hnusný Bertíkovy lentilky a Kenji se z toho chudák poblil. Na sukni Airimoyový!" Nezadržím smích a začnu se chechtat. ,,Mělas u toho bejt." Zazubím se. ,,Ale ty jsi měla jinou zábavu, že?" škodolibě do ní drcnu. To na stole přistanou noviny. Nacpu si do pusy rohlík a natáhnu ruku po Denním věštci. Jen při pohledu na titulní stranu mi rohlík z pusy vypadne. Zběsile pročítám článek a ignoruji dění kolem sebe. Pokud na mě někdo mluví - nereaguji. To snad.. Proboha. To není určitě pravda. Určitě to je někdo, koho neznám. Musí být. Ježiši, Cor i Jackie včera odjížděly! Jako v transu odložím noviny zase na stůl a chvíli mi trvá, než se vzpamatuji. To už vedle mě ale sedí Isaac a opírá mi hlavu o rameno. Jsem tak mimo, že nemám sílu ho setřást. ,,Cor se neozvala, ale myslím, že by dnes měla přijet. Co se týče Jackie - " pátrám v paměti. S námi se rozloučila jen na rychlo. Víc vědět bude asi Angela. Koutkem oka na ni pohlédnu. Nechce se mi za ní chodit. ,,S Jackie se hodně kamarádí Angela. Zkus se jí zeptat." Podívám se na Eriku. Ucítím na svém rameni další dotyk. Alex. Poznám ji po hlase. ,,Jsem si jistý, že jsou holky v pořádku. Jestli je to pravda, jakože doufám, že není - nikomu smrt nepřeju, tak pevně věřím v tom, že to není nikdo koho známe." Snažím se myslet optimisticky. ,,A třeba je to hoax." Řeknu nakonec. Tomu tak úplně nevěřím, noviny si nemohou dovolit otisknout něco takového, kdyby tam nebyl aspon kousínek pravdy, ale co my víme. Není tu nikdo z vedení, kdo by nám mohl na otázky odpovědět nebo uklidnit. ,,Snad se k tomu Brumbál dnes vyjádří. Měl by mluvit narovinu, něco takového se přece ututlat nedá. Kor, jestli to ještě byla naše kamarádka." Povzdychnu si a setřesu Isaacovu hlavu z ramene. Mám Isaaca rád, ale až k takovému kontaktu s chlapci přijít nemusím a navíc nemám náladu. Mám o Coraline vážně strach. Alexinu bradu na svém rameni kupodivu nechám. No," rychle přelétnu i ostatní články, jestli tam není něco na rozptýlení. ,, - smrtijed na útěku. To jsou teda zprávy. A ani nepopíšou jak vypadá! Co teď jako máme dělat? Máme volat na oddělení bystrozorů, když uvidíme něco podezřelého. No to je teda podání důležitých informací jak vemeno." Rozčiluju se. Tímhle však ostatním na náladě taky moc nepřidám, tak se rozhodnu se zaměřit na článek o skřítcích. ,,Docela zajímavé téma, škoda že tu nevedeme nějaký kroužek diskuze. Nikdy mě nenapadlo nazvat skřítky otroky. Připadá vám, že je to nelidský? Mít je jako domácí.." snažím se najít vhodnější slovo než "sluhy" . ,, - pomocníky?" ,,Vsadil bych se, že každá rodina z našich zmijozelských má minimálně jednoho." |
| |||
Hlavní síň -> Pokoj Acai, Isy, Dei, Alex, John, Rachel + lidi v hlavní síni „Né, nic. Jen jsem měl menší výstup na ošetřovně… mi to trochu ujelo, nic co by stálo za zmínění,“ odpovím stručně Rachel. Nechci na to myslet, tím víc o tom mluvit. Jednou stačilo, prostě mi to ujelo… byl blbý den. Mou poznámku o zmijozelských párcích všichni ignorují. Trošku to zamrzí, ale pomalu si na to začínám zvykat. Znów mnie nikt nie rozumie. A powinni! Przynajmniej Isaac z Acai. Jesteśmy przyjaciółmi już dość długo... powinni przynajmniej trochę ogarniać, co mówię… Jakby Acai mówiła tak często w języku dangme, spróbowałbym się go nauczyć. Hm… nahodím zamyšlený výraz a pokračuji v myšlence: Jak to może brzmieć… Adesahi tsuo o a bo me ne no fé… Jezu… no, tak to chyba nie brzmi. Na pewno nie, pousměju se lehce nad tou nesmyslnou skvadrou zvuků, které se mi utvoří v hlavě, a zkusím vymyslet ještě pár vět. No což, prostě si budu muset zvyknout, že mi nikdo nerozumí. Jsem alespoň rád, že Acai situaci s párkem bere stejně v klidu jako já. Zmijozelský párek přátelství? nakloním zkoumavě hlavu a kouknu na Acai s Dei. Ironia? Tak, to chyba ironia, zamračím se nejistě, když se začnou obě smát, ale pak se zmateně zasměju taky. Vypadají obě v pohodě a mně samotnému se taky celkem ulevilo, a tak jim oběma věnuji úsměv. Je super, že Isy se už konečně rozhodne jít. Mám z toho radost, a tak když se zvedne, na nic nečekám a s Míňou před sebou dojdu k našemu stolu. „Pocztaa…“ rozzáří se mi oči a čapnu si dopis pro sebe. Co dělá Isaac mi je už jedno, dostal jsem dopis. „Dziadek z babcią do nas piszą…“ ukážu dopis radostně Míňovi a s broukáním se usadím. Odložím si vybledle zelenou obálku na stůl a podám Míňovi rohlík. Před dalším jídlem mě zastaví až rozrušené hlasy ostatních. Zmateně kouknu do novin a dříve než se stihnu zorientovat, zaslechnu Acai, jak mluví o Cor. „Co?“ kouknu na článek a přejede mi mráz po zádech. Ani nevnímám Alex, která se snaží situaci ohledně Cor upřesnit. Chvíli nehybně zírám do novin a spíš než že bych četl, zkoumám nechápavě strukturu papíru. Ktoś… umarł? Cor umarła...? děsí mě ta představa, kterou nemůžu vyhnat z hlavy. Nakonec ani nemusím, pomůže mi Isaacův močový měchýř. Promnu si oči a jen nechápavě zakývu hlavou. Rozmrzele se zamračím na noviny a znovu je složím, načež Míňovi dám ještě jeden rohlík. Že přešla chuť mě, ještě neznamená, že jeho taky. „Já si asi půjdu potom kreslit… jen… si musím ještě něco zařídit,“ odpovím Acai s ne moc povedeným úsměvem, který měl zamaskovat neutuchající rozmrzelost. Nač říkat, že se půjdu sprchovat? Chci, aby tam bylo co nejmíň lidí, tak o tom i co nejmíň lidí má vědět. To jest jakiś zły żart, ziomek? nechápavě se podívám na Johna, který se vytasí s i na mě dost zvláštně položenou otázkou. „Nieważne, já už půjdu, tak v rámci možností dobrou chuť. Zatím,“ zvednu se od stolu a vezmu si obálku, načež se s Míňou v patách vydám chodbami do pokoje. Jdu celkem rychle a po cestě si broukám. Míňa si pohopkává vedle mě se zbytkem rohlíku v zubech. Nejsem si úplně jistý, jak se mám cítit, ale pořád je mi docela dobře. Jen jsem zmatený. Nejistě v broukání přecházím z písničky na písničku a doufám, že se u nějaké konečně zdržím. V pokoji se Míňa rozhodne jít mi drobit do postele. Ale z ciebie… uculím se na něj. „Chodź, tutaj powinieneś jeść,“ ukážu mu na misku, ke které poslušně dojde drobit. Dokonce si rohlík namáčí do vody, ale to už ho nevnímám a vrhnu se na otvírání dopisu. Długo nie pisali... Zobaczmy, co takiego tu mamy. |
| |||
|
| |||
Jedáleň - Bifľomorský stôl Bendži, Em, Acai, Rachel, Matt, Dan, Erika Výhľad mi zastrie až Benjaminovi kučeravá hlava. Posuniem k nemu noviny, keďže ako jeden z mála ich ešte nečítal, keďže z viacerých tvári v sieni vidím vystrašené alebo aspoň rozrušené pohľady. Čítaj a uvidíš. Zbadám, že skupinka od Slizolinského stolu sa znova vrátila k nášmu a zgrupli sa tiež pri jeden výtlačok. Chmatnem Benjiho za nadlaktie a začnem ho k nim ťahať aj s novinami, obhliadnúc sa cez rameno ešte na Emily. Hej Em, poď za ostatnými! Vyzvem ju, aby tam neostala sama, postavím sa pri lavičku a vopchám hlavu do skupinky medzi Eriku a Daniela, pričom si opriem bradu o rameno neokupované Isaacom. Zatiaľ stihnem započuť Coralinino meno. Aj napriek tommu, že doteraz som jedla sladké, natiahnem ruku po slaninku, opečenú do chrumkava, a pozriem sa na Acai. V klubovni niekto hovoril, že sa jej narodil súrodenec, myslím, že minimálne jej otec by ju čakal na stanici, nie? Chmatnem aj po druhom plátku a znova očami prebehnem článok. Mohli aspoň napísať z akej je fakulty alebo niečo...možno to nie je ani niekto z nášho ročníka. V každom prípade, je to čudné, aby niekto zabíjal študentku v centre mesta. Zamračím sa na článok |
doba vygenerování stránky: 0.99673891067505 sekund