Hlavní síň
Všichni

Ráno se probudím a rozespale se rozhlédnu kolem sebe. Celkem překvapeně zamrkám, když zjistím, kolik je hodin. “No páni… vážně bych neměla pít. Tolik hodin?“ vyškrábu se na nohy, podrbu Galaina za ušima a jdu se postarat o ranní hygienu a líčení. Nic nového nevymýšlím, prostě klasika. Na sebe si pak vezmu taky to samé, co včera. Takže černé kalhoty a červenou polokošili. Probudí se ve mně šílený hlad, tak vyběhnu ven do Hlavní síně.

Cestou si všimnu nástěnky. “Šerm v jedenáct? Super!“ zaraduju se. “Už jsem si myslela, že se nedočkám. No… to mám co dělat, abych se aspoň trochu najedla,“ uvědomím si, že je celkem pozdě. A tak zapluju do Hlavní síně.

Zmateně se rozhlédnu kolem. “Co se to tu zase děje? To nemůže alespoň jedno jídlo proběhnout v klidu…? No… v naší škole asi ne,“ řeknu si sama sobě a začnu hledat známé červené tváře. Ha! Dan! Rozzářím se a hrcnu si vedle něj I když je u Mrzimorského stolu. Mně to je jedno, kde kdo sedí. “Nazdar! Co je novýho?“ zazubím se na něj i na všechny okolo. Zaslechnu u toho Acainu otázku. “Co děláme po snídani? Já jdu na šerm. Teda až v jedenáct, ale to je za chvíli, takže to bude akorát na to se najíst a doběhnout na místo. Teda… neva, že se zapojuju do rozhovoru?“ natáhnu se pro bagetě a marmeládě. “Co jste včera odpoledne dělali? Stalo se něco zajímavého? Jak skončil Famfrpálový konkurz? Já chtěla přijít, ale nějak mi to nevyšlo… no…“ odkašlu si malinko. Nevyšlo to, protože jsem se s Ryanem opila ve společence… ale to se přeci občas stane, ne…? Jen doufám, že si Dan ušetří šťouravé poznámky…

“A co je nového ve světě?“ všimnu si novin a natáhnu se pro ně. Hned po přečtení prvního titulu zblednu. “Jackie…“ hlesnu a rychle prolétnu řádky. “No to si snad dělaj srandu, ne? Jak nebude zveřejněno jméno? Teda… jako asi to chápu, taky by se mi nelíbilo, kdyby se o mý smrti dozvěděl z novin celej svět, ale… to nikoho nenapadlo, že si to přečteme a budem chtít vědět, o koho jde? Jackie je v Londýně. Teda ráno odjela a logicky musela vlakem přes Londýn. A Coraline taky. Neozvala se vám některá z nich? Vždyť je to šílený,“ strachuju se o kamarádky.

Hlavní síň

Isy, Matty, Rachel Dee, Caylus, Patrick, Calvin, Sinestra, Eleanor, Daniel, John


Matty se ke mně nakonec přidává. Odměním ho za to veselým úsměvem. Jsem ráda, že jde se mnou. Přeci jen.. zelený kout síně není můj oblíbený.
Jen, co dorazím, Dee vybuchne. Je jako čertík z krabičky, což mi připomíná, že na to, jak včera vypadalo její rameno, se zdá víc než v pořádku. Překvapeně zamrkám jejím směrem a ani se nesnažím vyhnout párku, co po mě mrskne. Trochu mě pobouří takovéhle plítvání jídla, ale moje kapuce to vychytá, takže zůstávám v klidu. Za něco takového by jí u nás doma urazili ruce. Co všechno dokáže udělat jeden zatoulaný žluťásek. Lidi jsou dneska nějak přecitlivělí.
Snažím se dosáhnout si do kapuce, kam párek zapadl, takže ani nevnímám, co na mě mluví Calvin. Ono to stejně nebude podstatné. Nic z toho, co on kdy říkal, nebylo podstatné. Ten kluk mi kolikrát přišel mnohem víc mimo než Isy a to už je co říct. Divím se, že s ním jsou schopní vydržet na jedné koleji.
To už se ale objeví Eleanor a situaci dle mého ještě zhorší. Minimálně ji vyhrotí. Možná bych jí měla být vděčná, že se mě zastala, ale já jsem schopná to udělat sama. Nepotřebuju její pomoc, ani kdyby byla skutečně potřebná.
"To je v pohodě, stejně jsem měla hlad." pokrčím rameny jejím směrem, ale Dee se přesto zvedne, párek z kapuce vytáhne a dá mi ho do ruky. "Jsem poctěna, díky." vyprsknu stejně jako ona. Tohle je fakt směšný. Celá tahle situace. To se prostě nikdo neumí soustředit jenom na jídlo? Zbytečně takhle vyvádět kvůli hovadinám. Všem bych tu předepsala jedno brko na uhlazení nervů, povinně. Na Patrickovu poznámku nereaguji, jen se do párku zakousnu.
Jeden zmatený pohled pak putuje Mattyho směrem, protože začne opět mluvit polsky. Hádám, že tu nikdo nerozumí ani slovu z toho, co právě řekl a pohledem mu to dávám jasně najevo. Řekla bych to i nahlas, ale mám plnou pusu. Na tomhle bude muset zapracovat. Automaticky k ní sklouzne pokaždé, když se něco děje. Nebo bych si měla pořídit slovník. Je to škoda. Moc toho nenamluví a pokud ano, tak v tomhle odporným jazyce. Jak by se asi tvářil, kdybych tu já vytasila svůj rodný jazyk?
Nicméně Sin se překvapivě ozývá taky. Ani bych si nevšimla, že tu je. Věnuji ji sladký úsměv, který je stejně tak upřímný, jako její kecy. Nechci se v téhle společnosti zdržovat déle, než je nezbytně nutné. Proto hodím po Isym vděčný pohled, když se skutečně zvedne a přesune se k našemu stolu. Navíc se mě i zastane, což dělat nemusel.
To už se ale síní rozeřvou sovy. Pošta, skvělé. Žádný dopisy ani balíčy nedostávám, takže ani tentokrát nic nečekám. Upoutají mě ale noviny, které si rozdělá Cay. Drze mu nakouknu přes rameno. Jeho názor nesdílím a abych řekla pravdu, trochu mě to rozhodí. Dojdu k našemu stolu, abych si opět sedla ke své nedojedené snídani.
"Od včerejšího rána jsem neviděla Cor." otočím se na Matta. Hlavou mi proběhne dost nepříjemná myšlenka, kterou ale hned zaženu. Určitě se strachuju zbytečně. Pohledem vyhledám Daniela. "Snad se jí nic nestalo." Když nevím já, kde by mohla být.. on by to vědět mohl. Mimoděk si všimnu, jak profesorka Rosalie utíká ze síně s brekem. Ou. Podle mého to nebude jenom trik. Něco se fakt děje. Ani vedení tu není.
Isyho vyvádění přijmu jako lepší formu rozptýlení a upřímně mě rozesměje. "Tak utíkej, nebo chceš, abych šla s tebou?" pobaveně povytáhnu obočí. Pamatuju si, jak před pár lety o prázdninách volal až k nám domů jenom proto, že nechtěl jít čůrat sám. Strávila jsem pak na drátě pár minut s tím, že jsem poslouchala, jak si ulevuje a rozptylovala ho vším možným. Někdy byl jako malé dítě, ale vzhledem k tomu, že přes prázdniny nikoho jiného než svoje rodiče a pár lidí z ostrova nevídám, bylo to milé.
"Teď mě tak napadá, co děláte po snídani?" mimoděk se podívám i na Johna. Nemám co na práci a nudit se nechci. Vrhnu se na zbytek snídaně a kontroluji, zda Rachel snědla bagetu, kterou mi před tím Dan tak sprostě ukradl pro vyšší blaho.

They see me rollin', they hatin'

Velká síň

Označené muciny

Bylo to až komické, kolik dokáže nadělat jedna prdel na lavičce. Moje prdel na jejich lavičce. Ale Barbara se jasně vyjádřila, že jí tady nevadím. Nechci jí dělat nějaké větší problémy a jestli ji kvůli mně někdo bude otravovat, tak se do toho rozhodně budu dál motat. Nikoho jen tak nezbiju, ale Barča je hodná holka jako!
Prozatím jsem se ale díky nim docela dobře pobavil, to vám řeknu. Musím ale uznat, že je to svým způsobem celkem roztomilé. Calvin, takový sladký chlapec, co se tak krásné vzteká. Kdyby mě slyšel, tak mě asi zabije, ale co je na tom, pochybuju, že umí číst myšlenky. Za to já umím číst budoucnost, mám větší cenu, než aspoň polovina lidí u tohoto stolu, hmm! A mám Reece, za kterým bych se měl mimochodem stavit.
To už se ale objevila i núbijská princezna! Myslel jsem, že si sem jde sednout. Ale jen mne chytla a pocuchala mi účes, jako!
Já a jít pryč? A proč bych měl? A nechat je myslet si, jak nóbl nejsou? Zbláznila se snad núbijská princezna? Touží po mé společnosti? Co to má znamenat? Já ty zlouny nenechám mne vystrnadit.
Následovalo Calvinovo jemné a ohleduplné pošťouchnutí klouby.
K tomu do nás valil ještě Patriarcha. Nepříjemně jsem se na něj zašklebil. Zalez..
A už to bylo. Deenosaurus se naštvala! Objevil se během toho i Matty, ale moc jsem mu nevěnoval pozornost.
Místo toho jsem sledoval, jak letěl párek. Zmijozelský párek přátelství, jak Deenosaurus poté specifikovala. To zní jako něco trochu jiného.
Najednou se objevila strážkyně pořádku Eleanor. Celá ta situace byla vtipná, ale když začali urážet moji núbijskou princeznu, tak už mne to mrzelo. Až to mne donutilo se trochu naštvat. "Hlavně, že ty seš chytrá jako vopice," utrousil jsem nehezky směrem k Sinestře.
Potom jsem se zvedl a spořádaně jsem odcházel. Dal jsem nakonec na hustění jistého polského přistěhovalce. Mého brášky z pokoje. Předpokládal jsem, že mne moji dva spolukolejníci následují. Na půl cesty jsem se zarazil. Pošta.
Když jsem viděl, jak Cassián reagoval, tak jsem ji jen po cestě pohladil po rameni a výstražně našpulil rtíky. Měli bychom se ovládat. Protože já jsem přesně ten typ, co by měl ostatním jít příkladem. Na Cayovu poznámku jen protočím očima a pokračuji k mému stolu.
Myslím, že by měl být někdo za debila a je mi docela jedno jestli já. Odvede to pozornost od té zprávy.
Ale.. ne že by mne to nerozrušilo, nevidím tu hodně lidí z mé koleje i těch ostatních. Soudit dle toho by teďka bylo trochu předčasné. Navíc.. znát toho člověka, tak se tu hned rozbulím. Jsem strašná citlivka.
Stůl je však o něco plnější, než jsem viděl naposledy, což mne trochu bezdůvodně uklidní. "Dobré ráno," řekl jsem k ostatním. "Co to v těch novinách zase je?" řekl jsem a zatvářil jsem se zmateně. Potom jsem svůj pohled upřel na Danču. "Danieli?! C... co to děláš u mého stolu?!" řekl jsem ostrým tónem a vrhnul jsem se na něj zezadu. Chytil jsem ho rukama okolo těla a s vymletým výrazem jsem ho začal tahat pryč. "Odeeejdi, tohle je nááš stůůl, vetřelče!" říkal jsem a bezúspěšně jsem ho tahal. Šklebil jsem se se jako dement, abych co nejlépe parodoval naše zelené přátele.
Následně jsem se vecpal vedle něho a začal jsem se o něj otírat a hlavu jsem mu položil na rameno jako předtím Barbaře. "Já čokoš tě teď proklel zlou čokoší magií... teď jsi jeden z nááás!" mluvil jsem podsazeným sykavým hlasem, než jsem se zašklebil výsměšně a můj pohled byl zase normální.
Hlavu jsem nesundával, když se můžu po někom válet, tak budu. Pokud mne z ramene vystrnadí nebudu nějak protestovat.
Snad ta zpráva v novinách je opravdu jen poplašná zpráva. Reecovi o tom prozatím říkat nebudu.
Najednou jsem cítil jisté nepohodlí. "Acaaaai.. potřebuju čůrat!" zabrblal jsem.

Velká Síň

John, Isaac, Acai, Matthew, Deidre a zbytek opičí tlupy

Upřímně čekala jsem že zmijozelští budou prskat jako babka kterou předběhnete ve frontě na slevy v Kauflandu, dokonce jsem s tím tak nějak počítala a byla na to připravená. První z nich začal Calvin.
Pokud je mi známo, není zakázáno sedět u stolů jiné koleje.
Loknu si té nechutné břečky.
Bože, tomuhle říkají kafe nebo na zmijozelský stůl schválně dávají to nejhorší co mají?
A i kdyby bylo, dá se to vyřešit v klidu bez toho aniž by o tom musela vědět celá Síň. Navíc očividně všem nevadí.
Pokynu hlavou směrem k Barbaře.
Chtěla jsem pokračovat ve svém "proslovu" ovšem mojí pozornost upoutal John.
Pane bože..ten blbec se opařil kakaem..
Hodím po něm ten nejvražednější pohled který umím a otočím se zpět k osazenstvu zmijozelského stolu. Jelikož jsem byla zaměstnána lenochodem přeslechla jsem Matthewa i s jeho polštinou, ostatně, ani mě nezajímala.
Úplně ignoruji Patricka a Cayluse jelikož nemám náladu řešit dva postpubertální blbečky.
Sin se mi pokusí sundat ruce ze stolu, v tomto důsledku skončí na stole trochu kafe, neřeším to, není to můj problém. Postavím se tedy s a dám si další lok téhle břečky.
Nechápu proč to piju..
Blonďatá opice se nakonec úspěšně omluví, sice z toho čpí ironie že je to cítit na míle daleko ale předpokládám že od zmijozelu nic lepšího nezískám.
Vidíš, bolelo to určitě méně než tvůj předchozí výstup.
Samozřejmě by to nebyl Zmijozel aniž by se to obešlo bez řečí okolo, ovšem mojí kolej si do pusy brát neměla. Hrnek přistane na stole s trošku větší razancí než jsem původně chtěla a opřu se znovu o stůl, co nejblíže Deidre. Je mi jedno co si celé osazenstvo zmijozelského stolu myslí, ať si klidně Sinestra vyškrábe oči.
Má kolej alespoň nemrzačí ostatní studenty, což se o té vaší rozhodně říct nedá.
Nekřičím, nerozčiluji se, nejen že to nemá smysl ale narozdíl od zmijozelských zastávám určitý standart chování a etiky.
V případě že vás to Richard nenaučil, můžete si přečíst školní řád třeba se pak tato konverzace nebude muset opakovat.
Pomalu odcházím k nebelvírskému stolu, měla jsem chuť ještě něco dodat ale vzhledem k mé pozici by to bylo neadekvátní.

Všechny přítomné pozdravím mávnutím ruky a přisednu si k Johnovi.
Takhle zbaběle utéct lenochode?
Rýpnu si do něj a naleju si další šálek kafe.
Promiň, o čem že jsi to se mnou chtěl mluvit?
V tom ale přiletí ranní pošta, nakonec přistane na stole i můj balík. Jako první šáhnu po balíku. Mám v něm dopis a několik drobností, mojí pozornost upoutá balík kávy.
Díky bohu!
Sice netuším jak si jí tu připravím ale pořád lepší než pít tuhle břečku. Popadnu jedny z novin a dám se do čtení. Jediný článek který mě zajímá je ve skutečnosti jen ten první, hltám každé slovo v důsledku čehož nevnímám Johna.
Nevím ale přijde mi to trošku jako pitomost..
Odložím noviny a začnu se přehrabovat v balíku.

Hlavní síň a zmijozelský stůl

zmijozelští, Eleanor Carter, Isaac Meadows

Nevraživě se na Isaaca zamračím. Malý, drzý a otravný. Tak nejen, že odsud nevypadne, ale má toho ještě spoustu co říct.
,,Není to jedno do té doby, dokud u stolu nepřekážíš." zamručím a natáhnu se po čaji.
,,Ty a tvůj amulet tu nikoho nezajímají." Dodám.
Vlastně ani nevím, proč jsem ho zmínila, když tu zatím nikoho s věštěním neotravuje, ale nejspíš mě rozčiluje stejně, jako Mařky růženec.
Na připomínku se zasednutým místem nijak nereaguji. Už dávno sedím, nehodlám si přesedávat a rozhodně ne vedle něho. Fasádu klidného výrazu zboří až Barbara. Věnuji ji rychlý, zamračený obličej. Tušila jsem, že něco takového řekne. Že se ho zastane. Ale skutečně bych byla raději, kdyby mlčela.
Nechápu, proč mají lidé ve zvyku věci komplikovat. Nebo zbytečně protahovat.
Caylusův výstup nekomentuji. Vím, jak nemá homosexuly rád a tady mu jeden sedí rovnou u snídaně.
Potěšeně se usměji, když si pro Meadowse přijde makak.
To je dobře. Jen ať si ho odvede. Pomyslím si spokojeně a natáhnu se po palačince. Zrovna, když jsem si ji pokládala na talíř - kdosi uhodil do stolu. Talíř i s palačinkou nadskočil.
Tak to prr.
,,Ježiši Dee!" Zavrčím jejím směrem. Chovala se jako včera Reece. Ten taky bouchal pěstí do stolu jako šílenec. A krátce na to ho upálili. Jaké z toho plyne ponaučení děti?
Pobaveně sleduji, jak na Makaka přistál párek. Mnohem lepší by byl banán, ale co už. Jenže úsměv mi nevydržel dlouho. Zase. Oni to dělají skutečně naschvál.
Co si ta přehazovačka myslí, že dělá? Ksichtím se na Eleanor a velmi nespokojeně sleduji, jak se opírá o můj náš stůl. To peskování mi jde jedním uchem tam a druhým ven. Nezajímá mě. Nezajímá mě, že je prefektka. Co já s tím. Ať si jde namazat chleba a neotravuje. Ale ke svému stolu!
,,Ehm." S pokřiveným úsměvem, kterým se snažím zakrýt znechucený škleb, ji ty její pracičky ze stolu odendám.
,,Poznámky s opicemi nech příště raději stranou. Máš vedle sebe Acai, mohlo by se jí to dotknout." Promluvím klidně. V hlase není jediná známka snahy o urážku Acai. Jen se na ni s úsměvem podívám, jakobych se za slova Eleanor omlouvala.Já se přeci jen starám o to, aby má spolužačka nebyla vystavena rasistickým poznámkám. I těm, které nejsou přímo mířené na ni.
Poláka ignoruji. Stejně mu nerozumím. Ať se naučí kontrolovat svou polštinu a začít mluvit anglicky. Taky furt nežvaním ve španělštině.
,,Místo buzerování Deirdre, která se jen stará o to, aby měla Acai co zakousnout," - všichni víme, jaká je v Africe situace - ,, - si jdi dát raději něco dobrého. Třeba tady Johna." Mile se usměji a pohled od ní odvrátím ve znaku, že to bylo poslední, co jsem měla na srdci.

Pak už se věnuji Caylusovi, který listoval Denním Věštcem a nahlas ho komentoval. Začnu se ládovat palačinkou a sem tam nakouknu k němu do novin.
Titulní strana nešetřila dramatem. Mrtvola? Trochu mne to zaskočí. Já kolem toho neměla takové jasno, jako on. Spíš jsem přemýšlela nad tím, jestli je to někdo koho znám. Kdyby to nebylo v ženském rodě, padne mi na mysl asi Raven.
Jen se pobaveně culím, když vyjmenovává příhodnější oběti.
Nahnu se k němu, aby mě slyšel jen on. ,,Snad to byla mudla. To by nebyla taková ztráta pro školu." Odvrátím se zase zpátky a dál se cpu palačinkami. Ne, že bych se styděla říct svůj názor nahlas, ale zrovna v hlavní síni by se takové řeči vést neměly.
Caylusovo tlachání pokračuje i u dalších článků. Jen velmi rychle prolétnu příspěvek s famfrpálem. Vždyť to jsou poláci To tedy nebyla kdovíjaká výzva.
,,Prosímtě - jez." vlastnoručně mu do pusy nacpu další chlebíček. Nemusí komentovat každý nesmysl, který je v novinách napsaný.
,,Ještě ti zaskočí." Svedu to na starost o jeho zdraví. A taky nemusí mluvit s plnou pusou. Ještě tu na někoho prskne rozžvýkané jídlo. Někdy se vážně choval jako buran.

,,Skřítek je určitě celý nadšený." Promluvím s ironií v hlase. ,,Likviduje tvé použité prezervativy?" rýpnu si.