| |||
Učebna E215 Mirelle, Kenji a Rebecca 15. října, čtvrtek „No jo, sorry...“ utrousím k Becce, aby se neřeklo a zaměřím se na sklenici s brouky před ní. Svoje jsem proměnil v kuličky. Mezitím se Mirelle omluví za vránu, která se podle ní do mě asi zamilovala. No nevím, spíš mě chce sežrat. Ruku natáhnu, ale nejde o nic hrozného. Stejně stále cítím puch z plísňáka a tak pár drápanců mě nezabije. „V pohodě, dík,“ mumlám k Mirelle a prohlížím si ruku, než se zase otočím k Becce a její lavici. „Brouci! Dej mi nějakýho brouka,“ sápu se po sklenici, kterou má plnou brouků, které neproměnila. Zalovím v ní a tři brouky ulovím, abych je přehodil do své sklenice, ve které jsou zatím proměněné kuličky různých barev. Pak sklenici vrátím Rebecce a znovu se chopím hůlky odloženou na mojí lavici. „Reparifors. Reparifors!“ Dvakrát zopakuji kouzlo, dokud se mi nepodaří vrátit tykadlatku do původního stavu. Hned zase sáhnu pro brouky ve sklenici a rovnou jí jeden nabídnu. Vypadá nejdřív zmateně a že brouka nechce. Je uražená? Netrvá dlouho a musím se tykadlatky na chvíli vzdát. Brouka hodím zpátky do sklenice a vstanu, tykadlatku ve dlaních – a přesunu se ke Kenjimu. „Čus, hele, nemáš tady nějaký ty brouky? Třeba je bude žrát,“ zeptám se Kenjiho a položím tykadlatku na jeho stůl hned vedle sklenice s brouky, které jsme měli na začátku proměnit v kuličky. Třeba když se rozkouká, brouka si od Kenjiho vezme. „Jé, ta je stejně hustá,“ zazubím se na jeho kluběnku, než se posunu k lavici, kde má Rebecca svou žábu. „Jak to jde? Takže ze žáby na žábu, jo?“ zeptám se Beccy. „Nechceš z ní mít prince? Vím, jak na to,“ pousměju se a natahuju se pro jejího žabího mazlíčka. Schovávám si hod na další kouzlo (58-15=43%) |
| |||
E215 - přeměňování Přeměňování čtvrtek 15. řijna Cass, Mirelle Po téhle hodině se předmět magie domácnosti víc propadl v žebříčku mých nejméně oblíbených předmětů. Asi by to pro mě nebyl až takový propadák, nebýt toho že jsem schytala řádný plivanec rovnou do obličeje. O zbytek plísňáků se pak postarala profesorka, načež hodina skončila. Na náladě mi to zrovna dvakrát nepřidalo, ale jako další byla na řadě hodina přeměňování a na to jsem chtěla jít dobře naladěná. Přeměňování je naopak můj nejoblíbenější předmět, spolu s obranou proti černé magii. Když se teda zrovna nemusíme plahočit zapovězeným lesem a smažit akromantule na uhel. I když to byla zrovna z těch pozitivnějších částí hodiny. Po neúspěchu s magií v domácnosti jsem se vydala zpátky na kolej. Musela jsem něco udělat s tím zatraceným smradem. Moc dobře to ale nešlo. Jistě, profesorka ho pomohla trochu umírnit ale ani tak to nebylo nic co bych chtěla čichat. Pomalu nastal čas vydat se na další hodinu. Ještě jsem sbalila Willow, která už netrpělivě přešlapovala na bidýlku jako kdyby přesně věděla že si pro ní jdu, a vyrazila na hodinu. Potěšilo mě že jsem našla volné místo v poslední lavici. Nerada sedím vpředu. Profesorka McGonagallová se objevila jen chvilku po tom co jsem si sedla. Přišla jsem tak nějak na poslední chvíli. Jak začala s hodinou vážně jsem znervózněla, zvlášť když oznámila že bude dnešní hodinu známkovat. U ostatních hodin by mi to nejspíš bylo jedno, ale z přeměňování jsem chtěla mít co nejlepší známku. A dneska nemám zrovna nejlepší den, takže mám dobrý důvod být nervózní. Když nám zadala úkol a přede mnou se objevila sklenice s brouky přiložila jsem si dlaň k rameni na kterém byla moje vrána pohodlně usazená. Cosi pak nespokojeně zabroukala než mi s očividnou neochotou hopsla na ruku. Vážně neměla ráda když ji někdo kazil pohodlí. Položila jsem ji na lavici, na kterou už skočila sama bez velkého pobízení. Ani jsem ji nemusela nějak napomínat aby byla ticho, sama od sebe dohopkala na roh stolu a pustila se do pečování o svoje pírka. Měli jsme jen pět minut tak jsem raději nezahálela a hned se pustila do kouzlení... "Pilae Irideo" hůlkou jsem lehce mávla nad brouky. Vydechla jsem úlevou když se předenou přemění deset barevných kuliček (72%+15%). Několik z nich skončilo dokonce duhových. Willow náhlé objevení kuliček samozřejmě neuniklo a přišla se podívat podívat blíž. Zobákem poklepala na sklenici, ale když se nic nedělo rychle ztratila zájem. Jen co nás oznámkovala hned nám zadávala další úkol. Každá řada dostala za úkol proměnit něco jiného. A na nás zůstalo přeměnit celý stůl? Proč jsem nemohla dostat něco menšího? "Willow" oslovím ji tiše a poklepu si na rameno. Jen máchla křídly a opět mi poslušně přistála na rameni. Moje prvotní nervozita přeci jen trochu opadla když se mi úspěšně povedlo proměnit všechny brouky. Do druhého úkolu se pustím o něco odhodlaněji. "Loculus" zakroužím hůlkou nad stolem. Ten se rázem scvrkne a na jeho místě zůstane sametově černý, luxusní kožený bez jediného škrábnutí (79%+15%). Vrána na mém rameni vyplašeně zakrákala a mávla křídly. Že ti nevadilo když ti sklenice zmizela před očima, ale jak udělám ze stolu kufřík, můžeš se zbláznit. "Dej pokoj!" napomenu ji přísně a lehce ji klepnu přes zobák. Zase zmlkne a omluvně schová hlavičku do mých vlasů. Úplně jako pes když provede něco co neměl. Po tom profesorka ukončí zkoušení. Znovu si oddechnu a posadím se zpátky na židli. Profesorka rozhodně neztrácí čas a pokračuje výkladem. Poctivě si zapíšu poznámky a případné správně odpovědi spolužáků. Pak se pustí do proměňování a ze svého ptáka udělá pohár. Nejistě se podívám na svého mazlíčka, ale ta nemá nejmenší tušení co se chystá. McGonagallová nás sice ujistila že je to naprosto bezpečné, ale ani tak se mi do toho zrovna nechce. Bylo by celkem užitečné mít v tuhle chvíli na čem psát, ale vzhledem k tomu že z mého stolu je teď kufr budu muset trochu zaimprovizovat. Žádná přelomová idea to není, prostě si jen položím kufr na stehna a použiju ho jako desku stolu. Zarazím se ve svých poznámkách když McGonagallová jen tak jako příklad prohlásí že by někoho proměnila v sovu. V tu chvíli zblednu jako stěna. Nechystá se tady někoho proměňovat v sovu že ne? Vyděšeně na profesorku zírám jako kdyby snad mluvila o tom že se chystá k vraždě...i když snad i v tom případě bych měla o něco zdravější barvu. Poklepu na kufřík a Willow mi seskočí do klína. Lehce ji pohladím na hlavičce. "Vydrž prosím chvilku" zašeptám ustaraně a znovu se pustím do kouzlení. Podle pokynů profesorky na vránu třikrát poklepu a zopakuji mávnutí které předvedla "Vera Verto" (77%+15%). Willow se podivně zakroutí a promění se na pohár. Páni... Vážně to nechci zakřiknout ale tahle hodina se mi zatím vážně daří. Opatrně vezmu pohár za stříbrnou nohu. Tohle se vážně povedlo. Prohlížím ho ze všech možných úhlů ale není na něm jediná nedokonalost. Opatrně položím Willow zase zpátky. Nemám tušení co by se mohlo stát kdyby se pohár třeba rozbil...ale určitě by to nebylo nic dobrého. Letmo se rozhlédnu kolem, jak se daří ostatním. Vypadá to že mojí sousedce, Cass, se dnes zrovna nedaří. Už předtím to vypadalo že se jí zrovna nedaří. Můj miláček naštěstí nemusel trpět jako pohár příliš dlouho. Rušící kouzlo se dozvíme záhy, takže ji hned vrátím její podobu. Trochu zavrávorala, jako by byla opilá. Rychle se zase vzpamatovala a vyskočila mi na rameno. "No vidíš, ani to nebolelo" lehce ji pohladím po zádech. A McGonagallová ani teď neztrácí ani vteřinu a hned nám dává další úkol. Nestačím si ještě ani pořádně dopsat další vlnu poznámek a už jsme u dalšího kouzla. A vyměnit si mazlíčka se spolužáky aby jsme si vyzkoušeli i na jiných druzích? Super. Další magické pokusy na našich mazlíčcích. S hrůzou pak zjistím uvědomím že musím Willow 'půjčit' Cassandře. Nic proti ní nemám, ale dneska jí to vůbec nešlo takže mám opravdu strach. Musela jsem Willow trochu přemlouvat abych ji dostala ke Cass. Nakonec se ale přeci jen uráčí a přeskočí na její předloktí. Ani normálně bych ji nechtěla dát někomu na starost, zvlášť když se na ní chystají provádět kouzla. Profesorka nás sice ujišťovala že se jim nemůže nic stát, i tak mám ale o svého miláčka strach. A z dobrého důvodu, když sleduju její počínání. Promiň, určitě ti tohle utrpení vynahradím. Nemůžu se na to dívat a raději odvrátím pohled. Sotva se vrátím ke svému stolu objeví se Mirelle se svojí vránou. To bude vážně změna, vyměním vránu za vránu. Věděla jsem že se chystá...protože jsem zaslechla svoje jméno. Ne tak jak bych chtěla aby mi říkala, ale je jasné že to dělá naschvál. Nechci všechny ale pořád opravovat a upozorňovat na to. Stejně si ale neodpustím mrzutý úšklebek. Předá mi Umbru do rukou a přidá i trochu masa. Připadala jsem si v tu chvíli jako naprosto nezodpovědná, že pro ni nemám po ruce žádný pamlsek. Hned vezmu jeden menší kousek masa který mi tu nechala Mirelle a nabídnu ho Umbře. Bude lepší si ji získat na svojí stranu co nejdřív, zvlášť jestli je divoká. Mir sice říkala kdyby něco, ale podle mě je to takhle lepší. Potlačím nutkání zkontrolovat jak se daří Cass a raději se soustředím na vlastní přeměňování. "Scarfulgo" (51%). První pokus vyšel tak napůl - Umbru jsem sice proměnila na šátek, ale z větší části zůstal pokrytý peřím. Jeden z růžků zůstal jako zobák. Přes ruku mi tak zůstal opeřený šátek se zobákem. S tímhle jsem vážně nebyla spokojená. Tak znovu..."Scarfulgo" zakouzlím znovu (74%). Peří ze šátku zmizelo téměř všechno a zobák byl taky ten tam. Zůstal jen hedvábný čtvercový šátek, jen tu a tam zůstalo nějaké to jemné ptačí peříčko které by mohlo napovídat že je černá látka ve skutečnosti něčí mazlíček. |
| |||
E215 čtvrtek 15. října Anna, Mirelle, Úplně se mi nepovedlo zůstat neviditelná, protože si profesorka všimla mého chlupatého poháru s ocasem. Po jejím vyzvání tedy vezmu hůlku a odevzdaně ji namířím na pohár. “Vera verto!“ (59) řeknu dost nejistě a povzdechnu si. Asi bylo kouzlo o chloupek lepší, protože poháru zmizely fousky, ale… jinak žádná změna. Pak si ale všimnu růžového poletujícího hada a musím se tiše rozesmát. Když k tomu přidáme Domenicův výbuch a některé další výtvory, mohli bychom s tím vším rovnou na pouť! |
| |||
E25 15.10. Sinestra, Coraline + ostatní Potěšeně se uculím, když profesorka můj pokus pochválí. "Děkuji," odpovím slušně, než se zase nakloním ke Coraline. "Škoda, že Růžena nemá oceásek, ale příště jí tam nechám ulitu," snažím se šeptat, ale chichotám se u toho. Hned se zase narovnám, protože se nad stolem začne vznášet růžový had. Soucitně na zvíře mrknu, než nalistuju stránku v učebnici a pozorně poslouchám. Jak mi to dneska šlo, hned to ve mě probudilo zájem o přeměňování! "Reparifors...," zamumlám si pod vousy zkusmo, než znovu zvednu hůlku. [font color=white]"Reparifors!" [/font]dotknu se špičkou hůlky pohárku a Růžena se promění zpátky do své šněčí podoby. "Ty jsi ale šikulka!" pochválím oblovku, která zvedá tykadla, jako by se jimi chtěla dotknout mojí hůlky. Chvilku si s ní takhle hraju, než profesorka vydá instrukci k výměně mazlíčků. Zvednu se, abych si přebrala Ayshu, po cestě dám na stůl vedle Mr. Sweetieho svoji vypůjčenou oblovku. "Ničeho se neboj, Růžena se umí chovat slušně," řeknu Cor a podrbu kocoura na hlavě, než si vezmu Ayshu. “Můžu?” zeptám se Sinestry, než Ayshu zvednu a zkusmo si ji přehodím přes rameno jako lano. Asi je tak šokovaná, že na ni sahá někdo cizí, že se začne snažit vzít roha až ve chvíli, kdy ji jemně položím na svoji lavici. Jsem nervózní, Aysha není můj had a Sinestra je schopná mi v noci vydloubnout oči, jestli se stane něco špatného. Podle toho první “Scarfulgo!” (27%) taky vypadá. Zableskne se a spodní polovina Ayshy se změní na hedvábný bílý šátek, který má šupiny. Mrsknu omluvným pohledem po Sin. Promiň, promiň. Třeba si toho ani nevšimne! Určitě má plné ruce práce s kocourem. “Scarfulgo!” (78%) pokusím se podruhé. Napodruhé to už vypadá lépe, i druhá poloviny Ayshy se promění v hedvábný šátek. Šupiny sice zůstaly, ale alespoň se na mě teď můj šátek nekouká. Ulehčeně si oddechnu a podívám se, jak je na tom Coraline. Vidím oslizlý šátek s…hroty? “Co to…to je ulita?” pošeptám Coraline, abychom ostatní nevyrušovaly, a nakloním se přes uličku, abych do jejího šátku mohla dloubnout prstem. "Zajímavý materiál," uchichtnu se. |
| |||
|
| |||
Učebna E215 Naira, Sin Čtvrtek 15. října Hodina pokračovala jako by se vlastně vůbec nic nestalo. Zkoušení bylo za námi, první nové kouzlo také. Spokojeně se na profesorku uculuji, když se mi od ní dostane pochvaly. Moc často se to neděje. Je spíš ten typ, co souhlasně přikývne a jede dál. O to víc si vážím toho, že tentokrát se svou podporu rozhodla říct nahlas. Mimoděk se otočím na Nairu, jejíž nadšené vypísknutí se prostě nedalo přeslechnout. Proměnit svého mazlíka v tak dokonalý pohár na první pokus, určitě bych pištěla také. Sdílím její radost, i když můj výtvor není ani zdaleka tak bezchybný. Čehož si Nainai samozřejmě všimla. “Děkuji. Je to dekorace.” zakřením se na ni. “Nechala jsem ho tam úmyslně.” kecám a ani se za to nestydím. Někdy prostě nemám svůj den, ale nikdo učený z nebe nespadl. Příští hodinu to bude vypadat úplně jinak. Doufám. “I na tom tvém by určitě vynikal.” popíchnu ji než se zvědavě pootočím i na Sinestru, abych si prohlédla její výtvor. Oči se mi automaticky rozzáří. “Ten je krásný!” Jistě, má své nedostatky, ale v jejím případě vypadají jako drobounké ozdoby. “Jako by měl perličky.” V té malé pauze, než se profesorka rozhodne hodinu posunout, na něj nemůžu přestat zírat. Ráda bych si sáhla, ale zrovna Sin se neodvážím zeptat. Ani bych si nevšimla růžového balonku vznášejícího se nad mou hlavou, pokud by na něj Minerva neupozornila. Ačkoli je mi Richardova hada opravdu líto, když vidím ty zoufale vytřeštěné oči, stejně se tomu musím pobaveně zasmát. Se zmijozelskými se dneska rozhodně nudit nebudeme, to je jisté. “Chudáček.” zamumlám si spíš sama pro sebe, ale pak už se donutím dávat pozor. Opatrně odsunu pohárek stranou a otevřu tu tlustou bichli na požadované stránce. Brko mi prozatím samovolně píše zápisky z hodiny. Muset to dělat ručně, poslouchat a do toho ještě kouzlit, to bych se z toho asi zbláznila. ,,Reparifors!" zazní mé kouzlo, jakmile si dostatečně procvičím pohyb hůlkou a správnou výslovnost. Ze zdeformovaného pohárku je opět můj majestátní Mr. Sweetie a ne zrovna vesele mrská ocasem. Je celý naježený a kdyby mohl mluvit, určitě by se mnou nemluvil. “Promiň, příště to určitě bude lepší. Dostaneš za to pamlsek, až se vrátíme na kolej, slibuju.” snažím se ho usmířit. Naštěstí na jídlo vždycky slyší. Má to po své paničce. Uráčí se posadit a smířeně očekává svůj osud. Nejsem nadšená, když profesorka přijde s nápadem, že si mazlíčky na další kouzlo musíme vyměnit. Pozitivní je, že nebudu kouzlit s Ayshou. Na druhou stranu - jak se mám pořádně soustředit, když můj miláček bude vydán napospas Sinestře. Počkám, než se vrátí do své lavice. Mr. Sweetie si mezitím ostražitě očuchává Růženu, kterou jsem vyfasovala od Nairy. Patrně si na lavici musela udělat prostor pro dvoumetrovou krajtu. Teprve, když je Sin na svém místě, se zvednu a kocoura postavím před ní. “Tak tady ho máš.” je to pořádný kus, i když teď hodně zhubnul, rozhodně je vidět, že u mě nestrádá. K Sin se chová zvědavě. Nezná ji, ale nebojí se. Čumáček s bílým knírem natahuje co nejblíž k jejímu obličeji, aby se seznámil. Donutím se věnovat pozornost Růže. Neočekávám, že by se slimák choval špatně a i kdyby ano, tak není moc, co by mi mohla udělat. “Scarfulgo!” (28% + 15% = 43%) Výslovnost i pohyb jsou bezchybné, ale tolik jsem se na jejich provedení soustředila, že jsem úplně zapomněla, co vlastně chci vykouzlit. Nebo jak to má vypadat. Výsledkem je cosi, co sice na první pohled vypadá jako šála, ovšem při bližším ohledání je nejen slizké, ale také poseté ostrými hroty. Předpokládám, že jako pozůstatek ulity. No, vím přesně, komu bych ji darovala, pokud bych tu možnost měla. |
| |||
Učebna E215 Spolužáci Zatím co se kochám nad svým pohárohubertem, posměváček Richard kouzlo zmastí ještě víc jak já a mě se nad hlavou vznáší jeho růžová Vertini. Nakonec problém s Richardovovou hadicí vyřeší Christina. Hodina pokračuje a je čas mazlíky přeměnit zpátky profesorka nám ukáže jak na to. Vypadá to jednoduše, ale jsem už dneska z toho nějaký rozhozený tak si to přezkouším, teprve pak provedu pohyb hůlkou, který připomíná ležící půlměsíc. ,,Reparifors!" Namířím hůlku na pohárohuberta. Konec hůlky se zableskne, pohár se na místě několikrát kolem své osy otočí a pak se změní zpátky na rozčepýřeného Huberta. Vztekle po mě blýská černýma očima a nazlobeně kráká. Je mi úplně líto ho předat Barbaře. Ještě ho několikrát pohladím a podrbu na zobáku. Pak ho předám. "Barunko, buď prosím na něj i ke mě tolerantní má trochu prudkou letoru a ty Huberte sekej dobrotu." Je mi té něžné holky docela líto, když vidím toho mého ptáka zlobivce a sprosťáka. Asi jedna z mála zmijozelských ke které mám sympatie. (Hubert bude trochu krákat, padnen nějaká francouzská sprosťárna, ale jinak bude hodný) Pak převezmu Svitlouna zeleného s jednou nohou od Patricka . Opatrně ho pohladím a vyhýbám se jeho ostrým zoubkům. Uklidním ho pohlazením po bříšku, aby se zklidnil a zvykl si na mě. "Kamaráde neboj se budu na tebe hodnej, jen si spolu zakouzlíme a pak tě vrátím zpět, nic se ti nestane." Říkám mu chlácholivým hlasem. Pak vyzkouším Scarfulgo! Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát, šestkrát (jako fakt) a teprve na posedmé (78%) jsem s výsledkem dostatečně spokojen. Na lavici mi leží docela obstojný zelený šátek s pěkným vzorem na kterém jsou žáby a motorkářské motivy. Docela mi to přijde vtipné. Jsem ale na sebe poměrně naštvaný, dnešní hodina z mé strany byla fakt bída na co jsem sáhl to jsem podělal. Nejraději bych do něčeho hodně silně kopl. Aspoň, že je to hodina s McGonagalovou, která je vždy pro mě inspirativní a baví mě. Hodina se už ale chýlí ke konci a já jsem tentokrát vlastně docela rád, protože už se dnes nechci více ztrapňovat. Chci vypadnout ven ideálně někam k vodě k jezeru. |
| |||
E215 Štvrtok 15.října Pri krotení vrany sa to holt neobíde bez poriadnych ďobancov a aj keď sa snažím Umbru pacifikovať, všetko okolo by sa malo kryť. |
| |||
E21515. října, Čtvrtek hlavně RichardJak se dalo očekávat, profesorka zasáhla. Možná ne tak rychle, jak by se mi líbilo, přesto její zásah vítám. Koho ze třídy vykázala a zda rozdala nějaké tresty či ubrala body, mě příliš nezajímá. Důležité pro mě je, že Robert se konečně dostal ke svému potkanovi a já se tak mohu zhluboka nadechnout. Odtlačím se i s židlí dál od lavice, abych měla dostatek prostoru si prohlédnout zranění, co ten otesánek dost možná způsobil mé už tak dost zraněné ruce. Bolí to jako čert, ale krev nevidím. Po hodině zajdu na ošetřovnu, abych se ujistila. "Ano, vypadá to, že ano. Díky." Odpovím s vteřinovým zpožděním Richardovi. Je zvláštní, že se tak najednou stará o mé zdraví a bezpečí, ale rozhodnu se to připsat šoku. Jeho následující reakce mě v tom jen utvrdí. Neumím si představit, co se mu muselo honit hlavou, když zběsile rozházel své knihy kolem lavice, ale tak nějak automaticky mu s jejich sbíráním pomůžu. Vertini se nic nestalo a profesorka se zdála lhostejná k hluku i jeho omluvě. Předpokládám, že po Domenicově výstupu jsou nějaké popadané učebnice maličkost. Hodina ale pokračuje, tudíž nemám příliš času fascinovaně sledovat ten výjev úlevy a strachu, co se na Richardově tváři mísí. Místo toho si přímo před sebe přisunu krabici s Žofkou a odkryji víko. Okolní ruch jí nijak neublížil. Divila bych se, kdyby ho vůbec postřehla, protože v tuto chvíli naprosto spokojeně ožvykuje zbytek okurky z rána. Oproti některým mým úzkostlivým spolužačkám, já nepociťuji lítost ani obavy z toho, že bych oblovce mohla způsobit nějaké újmy. Je to proměna. Pokud by kouzlo bylo lékařského charakteru a hrozilo by, že bych jí amputovala nějakou část těla, pak by to byla naprosto jiná situace. “Vera Verto.” (67% - 15% = 52%) Pronesu zcela jasně a zřetelně. Jsem si jistá, že mé provedení bylo bezchybné, tedy nedokonalosti připisuji spíš svému téměř neexistujícímu nadání. Záblesk z hůlky, Žofie se přemění. Jasně vidím obrysy poháru. Shora je čisté sklo i s krásným zdobením. Směrem dolů však sklo mizí. Úplné dno je zelené, rosolovité a momentálně se mi po lavici snaží odplazit do bezpečí. Prvních pár pokusů ze začátku hodiny jsem nejspíš zvládla pouhým štěstím. Nespokojeně si mlasknu. Nejde to ani trochu podle mých představ, ale stále je to větší úspěch, než jindy na téhle hodině. Při rozhlédnutí se po třídě zjistím, že nejsem ani zdaleka jediná, co sotva uspěla. Sinestra, zvědavě se naklánějící přes mé rameno, zrovna uspěla na výbornou. Její pohár vypadá, že má ve skle zasazené perličky. Asi bych jí pochválila, kdyby se při pohledu na můj výtvor tak přiblble nekřenila. Za to Richard mě neskutečně překvapil. Chudák Vertini se nám vznášela nad hlavou a zářila tak jasným odstínem růžové, že mě z toho trochu pálily oči. Neubráním se pobavenému úsměvu. Tohle samo o sobě chce jistý talent. Profesorka není ani zdaleka tak potěšená tímto zpestřením a jsem to právě já, kdo za to zaplatí. Jeden můj pohled mezi Žofkou a pak Richardem vyjádří, co si o jejím požadavku myslím. Opravdu nejsem ta pravá na doučování tohodle předmětu. I když je to jen opakování výslovnosti. Navíc, jak znám Richarda, tak na to bude mít naprosto stejný názor. Sám si svoje vždy udělá nejlépe a pomoc od ostatních nepotřebuje. Beztak se jenom přeřekl. Nahlas bych si ale nedovolila McGonagallové nijak odporovat. “Vera Verto.” řeknu dost nahlas a spíš než Richardovi to říkám pro profesorku. Aby slyšela, že její přání jsem splnila. Podle dalších pokynů si otevřu učebnici. Plazící se pohár vrátím zpátky do krabice, kde nemůže nikam utéct. “Jen klid. Za chvilku budeš zase ve své kůži.” snažím se jí uklidnit a připadám si při tom neskutečně hloupě. Mluvím tu se sklenicí. To už je vrchol. “Reparifors!" Kouzlo není nijak složité a pohyb hůlky zvládnu za jedna, takže jak jsem slíbila, Žofka se hned napoprvé vrátí ke své původní podobě. A během vteřiny zaleze do své ulity. Nejspíš trucuje, ale pro mě bude mnohem snazší s ní teď manipulovat. Hodina se nejspíš pomalu chýlí ke konci, protože profesorka naším směrem hází jedno kouzlo za druhým. Druhé těžší než to první. Budu si dnes muset vyhradit chvilku na to, abych si všechno napsala, protože o hodině na to prostě nemám čas. Pečlivě poslouchám a musím se opravdu snažit, abych si otráveně nepovzdychla. Měnit si mazlíčky, to je snad vtip. Rozmrzele se zvednu a i s krabící dojdu za Christianem, abych mu na lavici položila Žofii. “Opatrně, prosím. Je půjčená od Hagrida.” upozorním jemně nebelvírského prefekta, ale zrovna u něj se příliš nebojím, že by ji nějak poškodil. Stále je zalezlá ve své ulitě a odmítá vystrčit tykadla, takže to s ní bude mít vcelku jednoduché. Vrátím se ke své lavici, kde na mě s největší pravděpodobností čeká Vertini. Ač nemám zvířata ráda a hady už vůbec ne, dnes s nimi do styku přicházím víc, než bych chtěla. Po Ayshe je tohle hádě vcelku maličkost. Největší problém představuje její majitel. Po tom, co se proletěla po třídě jako balónek, jí bude hlídat jako oko v hlavě. “Neboj, budu opatrná.” ujistím Richarda, když si ji od něj přebírám. Jedním uchem si vyslechnu vše, co má na srdci, a druhým to zase vypustím. “Že nemám zvířata ráda ještě neznamená, že se k nim chovám špatně.” jemně Vertini položím na desku. Chvilku si prohlížím její jedinečné zabarvení, protože takhle zblízka a za světla jsem neměla možnost si jí prohlédnout. Pak už se chopím hůlky. Jestli se Richard rozhodl mě u kouzlení kontrolovat, okatě to přehlížím. Nenechám se jím znervóznit. Výsledek by mohl být o to horší. “Scarfulgo!” (96% - 15% = 81%) oslepí mne krátký záblesk a když se rozkoukám, leží mi na lavici krásná zeleno modrá šála. Sem tam se na ní leskne nějaká ta šupinka, ale s přimhouřeným okem to vypadá jako ozdobný úmysl. Vezmu nanejvýš hebkou látku a obtočím ji Richardovi kolem krku. “Vidíš? Zbytečně se stresuješ.” zazubím se na něj a pro tentokrát jsem opravdu spokojená se svým výkonem. "Sluší ti." |
| |||
Učebna E215 Studenti 15. října Christian s Kirbym si každý vyslouží po 5 bodech pro svou kolej. Po zadání úkolu vystřelí první a relativně očekávaná ruka nahoru. Tušila jsem, že takový dotaz přijde. Nezlobím se za jejich pochybnosti. ,,Nemusíte se o zdraví vašich mazlíčků bát. Mezi-druhové proměňování je pro zvířata bezpečné. Pakliže je proměna úspěšná, přeměněné zvíře se stává plně přeměněným objektem a přebírá veškeré jeho schopnosti a vlastnosti. Během přeměny ztrácí svou zvířecí podstatu a stává se, v tomto případě, pohárem. Po přeměně zpět si nepamatuje na nic, co se dělo během doby, kdy bylo proměněno." Vysvětlím trpělivě. ,,Každopádně je to dobrá poznámka. Během mezi-druhového a lidského proměňování platí, že tvor - ať je to zvíře nebo člověk, který byl přeměněn ztrácí svou podstatu a přebírá novou. Kdybych vás teď proměnila v sovu, přeberete její schopnosti a vlastnosti, ale také její inteligenci." Objasním proměňování na příkladu a doufám, že je teď vše jasné. Během jejich kouzlení se opět procházím mezi lavicemi, abych viděla, jak se jim daří. ,,Výborně pane Ogato," pronesu s trochu překvapeným tónem. Kdyby se mu jen takhle dařilo během známkování. ,,Možná byste mohl s kouzlením pomoct slečně Rielové, zdá se, že s tím má trochu problémy." Všimnu si slizkého, žabího pohárku. Dále nezapomenu pochválit i Angelu, která měla téměř perfektní pohár. Pan Fletcher je na dnešní hodině také poměrně úspěšný a já se nestačím divit tomu, že jsou nebelvírští dnes tak schopní. Pochvalu získá i Naira, Sinestra i Coraline. ,,Znovu," zastavím se u lavice Mirelle a pokynu ji, aby nepovedené kouzlo zopakovala. ,,Pane Dragone, zkuste příště méně máchat tou hůlkou, akorát si vypíchnete oko." Doporučím mu a také ho vyzvu, aby to zkusil znovu. ,,Vy to samé," vyzvu také Cassandru, jejíž výsledek nebyl nikterak uspokojující. Ale díky bohu se nestala žádná katastrofa. Možná vyprovození pana Conteho z hodiny nebyl vůbec špatný nápad! Jen mi tato myšlenka prolétla hlavou, letmo jsem zaslechla, jak někdo ze studentů zkomolil kouzlo. Než jsem stačila zasáhnout, Cornigrumův had se nebezpečně nafoukl a zářivě růžový se pak o pár vteřin později vznášel nad hlavy studentů. Stále si na tváři ponechávám přísný výraz, ale uvnitř útrpně vzdychnu. Kdyby tohle viděl Severus.. ,,Pane Cornigrume, možná by nebylo od věci příště dávat větší pozor, jak se vyslovuje kouzlo." Změřím si ho pohledem. ,,Slečna Spontinová vám sdělí správné znění." ,,Tak, všichni teď před sebou máte poháry nebo minimálně něco tomu podobné," prozatím ignoruji vznášejícího růžového hada, který zrovna plachtil nad hlavou Maurice a vrátím se ke katedře. Tam stál lesklý, stříbrný pohár, který byl před patnácti minutami ještě Claus. ,,Otevřete si učebnici na stranu 121." Poručím jim. Jakmile nalistují správnou stránku, objeví se kapitola s názvem "Zrušení". ,,Abyste dokázali přivést přeměněné objekty zpět do původního stavu, je zapotřebí rušící kouzlo. Odvětví zrušení je nejjednodušší z celého Přeměňování a my se ho dnes naučíme. Cílem tohoto odvětví je zrušit proměňovací kouzlo a vrátit objekt do původní podoby." Posunu si brýle blíže ke kořeni nosu. ,, Rušící kouzla na takto začarované objekty jsou speciální, proto na proměněné objekty nelze použít jiná protikouzla." Přečtu nahlas větu z knihy a knihu odložím. ,,To znamená, že proměnu nelze zrušit jinými protikouzly, jako třeba kouzlem, které použila slečna Ewingová na svého hada." Finite incanctatem je nejčastějším a nejznámnějším protikouzlem. ,,Rušící kouzlo na transfigurované objekty je jen jedno." Na tabuli začne křída sama psát slovo "R-E-P-A-R-I-F-O-R-S" Následně jim předvedu pohyb hůlkou, který připomíná ležící půlměsíc. ,,Reparifors!" Namířím hůlku na stříbrný pohár. Konec hůlky se zableskne, pohár se na místě několikrát kolem své osy otočí a pak se změní zpátky na zoborožce Clause. ,,Proměňte své mazlíčky zpátky za užití tohoto kouzla." Pokynu třídě. Trpělivě čekám, až všichni promění své mazlíčky zpět. ,,Poslední kouzlo, které si na této hodině vyzkoušíte, je Scarfulgo. Proměna v šálu či šátek - musíte myslet na to, co chcete. Na toto kouzlo si se svými sousedy vyměníte mazlíčky, ať si vyzkoušíte proměňování na nejrůznějších tvorech." Samozřejmě předpokládám, že mají své mazlíčky dobře vychované a nejsou agresivní vůči ostatním studentům. Takového mazlíčka by škola ani nepřijala! A jelikož nás tlačí čas, tak aby studenti neběhali po učebně a zdlouhavě si nevybírali, komu mazlíčka dají a jakého si vezmou, pokynu, aby si mazlíčka vyměňovali vždy od první lavice vlevo lavici vedle. První lavice vlevo dá mazlíčka lavici uprostřed, prostřední lavice dá mazlíčka lavici vpravo a lavice vpravo dá svého mazlíčka první lavici vlevo. |
doba vygenerování stránky: 0.63851499557495 sekund