Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:28Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:43Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:05Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:23Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 11:00Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 2:56Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 04. dubna 2020 5:15Mirelle Devény
 
Sebastian G. Sharivar - 07. ledna 2020 21:50
froy8869.jpg

Zapovězený les, skupina č. 6

Sinestra, Anna a Naira

14. října, středa večer



Nadechnu se, že odpovím Anně, jenomže mě přeruší Naira. Nakrčím obočí a přestanu se usmívat.
„Hele, to byla jen sranda, co ste tak napružený?“ rozhodím rukama a nechápavě těkám pohledem od Anny k Naiře a zpět. „Zase tolik sem toho neřekl,“ dodám lehce ublíženě, když si založím ruce na prsou. I když nechápu, proč stvoření, jehož hlavní složka je světlo, by se mělo dát zahnat zase jen světlem. Rozhodně to zní jako něco, o čem by se někdo dokázal rozepsat na několik knih, ale abych Snapea nepřiváděl na nápady na seminární práce, víc se na to neptám. Hajzl by na to mohl být dost. Tentokrát by si mohl zadávání dalších úkolů odpustit, když už nás v noci žene do lesa.

Po chvíli nás vyruší s dalšími požadavky, jako třeba že fragmenty budeme sbírat do baňky. Než se členové mojí skupiny proberou, trhnu sebou a svižně dojdu pro jednu baňku. „Já to zvládnu, já to zvládnu!“ Kdo ví, z jakého důvodu se pro baňku tak dychtivě ženu.
Vrátím se k dívkám ze skupiny se skleněnou baňkou. Zvednu baňku za vystouplou zátku před obličej a podívám se přes průhledné sklo na Nairu a Annu, které stojí vedle sebe a drží se dál od Sinestry.

Pak po nás Snape chce, ať předvedeme pár kouzel, která se mi daří průměrně. Než jsme vypuštěni do lesa, příliš toho nenapovídáme. Já sám se snažím myslet na nějaké veselejší věci než že by nás za pár minut mohlo něco sežrat. Nemáme ale příliš na výběr, když jsme konečně vypuštění a vyrazíme do lesa směrem na východ.

Baňku držím v jedné ruce, druhou svírám hůlku a na cestu si svítím pomocí Lumos. Držím se v okolí dívek a jen si cosi mumlám pro sebe. Vyrazím jako první, ale nejdu příliš rychle – občas se zastavuji, abych pozoroval, jestli něco nesedí za křovím nebo jestli se ten strom nehýbe moc podezřele. Jestli mě tedy některá z nich kvůli pomalému postupu předběhne, klidně můžou jít první. Po několika desítkách kroků si všimnu, že v dálce se začíná ztrácet skupina, která k nám byla nejblíže. Mhouřím oči do tmy a hůlku se světlem dávám dál od sebe, abych si lépe přivykl tmě. Celé tohle lelkování se mi ale nevyplatí, protože moje noha zavadí o kořen stromu a já s heknutím zakopnu. V ruce stiknu banku a hůlku, vyrovnávám pád, což se mi nakonec povede. Nic si nikam nezapíchnu a ani nic nerozbiju, i když jsem k tomu neměl daleko
Vztekle zasyčím a vykřiknu pár sprostých slov: „... tohle mě zabije, do háje. Fuj, sem se lekl.“ Další sprška sprostých slov, která mumlám jako básničku. „Co je tohle za trest? Proč nás místo toho nemůžou mlátit? A k čemu že jsou ty fragmenty pak dobrý? Ví to někdo? Holky?“ s očekáváním se obrátím na dívky se mnou ve skupině. „To nám měl říct, kruci.“

Necítím se dobře, ale uklidňuje mě, že si můžu peprně zanadávat a přestat chvíli myslet na hutnou tmu okolo nás. Protože když zase na chvíli zmlknu, ten špatný pocit strachu se vrátí. Kterýkoli jiný les je příjemnější než tenhle, hlavně když dnes nesvítí hvězdy ani měsíc.
 
Christian Dragon - 06. ledna 2020 16:11
hpkopie2096.jpg

Zapovězený les (Skupina 4)


Patrick, Christina a Nathaniel, Erika

středa 14. října


Když se konečně začalo něco dít a Snape zahájil hodinu, tak mi přišlo, že je snad ještě větší zima, než před chvílí.
"Nesmím to počasí příště tak podcenit."
Vynadal jsem si v duchu a v hloučku svých spolužáků jsem poslouchal instrukce, které jsme dostávali.
"Ach....že mě to nepřekvapuje, že nás tam vykopne samotné a poraďte si."
Jeden by řekl, že si na Studentojedovy praktiky za ty roky člověk zvykne, ale.....ne tohle jsou věci, na které se zvyknout asi nedá. Co se týká studia, na tuhle hodinu, jo přiznám se sám sobě bez mučení, fakt jsem tomu moc nedal a to něco málo, o čem si se mnou povídala před pár dny ségra mi utkvělo v hlavě spíše okrajově, než nějak hloubkově. Dnešek bude náročný, ale vždy to šlo nějak zvládnout, takže doufejme, že to tak půjde i nyní.
"No alespoň základní info nám k těm bludičkám dal....skoro se mi začíná zdát, že měkne....ne to není možné. Hmmm....takže skupinky po čtyřech jo? Fajn nikdo z mé koleje a z každé máme někoho....no asi to mohlo být horší. Snad se někdo učil víc, jak já."
Přelétl jsem pohledem své spolužáky a vyhledat ty, se kterými jsem měl tvořit skupinku a jakmile se začali ostatní třídit, přešel jsem také ke svým.
Nad Sebovou odpovědí jsem povytáhl zmrzlý koutek úst do úsměvu, ale pochybuju, že budeme mít takové štěstí. Při dalším přeletu očima po spolužácích je mi jasné, že nejsem jediný, kdo viděl pasáž o bludičkách jen z Bradavického vlaku, nebo vůbec. To si zase na něčem jednou Snape smlsne.
"Samozřejmě opět je vidět, že Zmijozelu nadržuje......kdyby to byla naše kolej, už bychom měli body dole......zapomenout hůlku......"
Potlačil jsem povzdech a slétl očima na Patricka, který zahájil naší párty. Lehce jsem potřásl hlavou a zamnul si ruce.
"No už to tak vypadá."
Vroucně jsem doufal, že zrovna on by mohl být na dnešek připravený, byl to vždy bystrý spolužák, ale inu uvidíme.....jakmile došla na nás řada s kouzlením, stejně, jako Patrick jsem i já tasil svou hůlku a s větší snahou, než on jsem načrtl trojúhelník vyslovil ono Lucenta geniala a bodl do něj. Má představa blesku byla jednoduchá skoro přímá, takže i když byl paprsek docela slušný, tvarem spíše připomínal více čáru, než blesk.....no příště to bude lepší.
Jedno nemilé překvapení přijde v podobě Natha, který se nakonec z hodiny omluvil a nechal nás v tom. Na druhou stranu místo něj jsme dostali Eriku, což je někdo z naší koleje, takže mě to tolik nevadí.
Jakmile se dostane na nás na řadu i s ukázkou záchranného kouzla, švihnu hůlkou k nebi.
"Periculum!"
Tohle naštěstí fakt není něco, co by mi dělalo problém, je to jedna ze základních věcí, kterou musíme ovládat. Má rudá světlice zmizí v nebi podobně, jako ta od Christine. No a pak už zbývá jen vydat se do lesa vstříc všem hrůzám s naší baňkou v naději, že najdeme nějakou bludičku.
Nad poznámkou, kterou k nám naše lady prohodí se jen usměju a pokrčím mírně rameny.
"Hele dneska to bude na někom jiném."
Samozřejmě jsem pohledem slétl na Eriku a Patricka jestli na tom jsou oni líp.
"Jako vím, co je bludička obecně, ale na jejich lov....fakt nějak připravený nejsem. Někdo nějaký nápad, jak nějakou "vystopovat"?"
Optal jsem se spolužáků. Ruku jsem měl stále u hůlky a ostražitě pozoroval své okolí. Tady jeden nikdy neví, co se může semlít.
 
Diana Gabriela Black - 02. ledna 2020 19:20
217783139.jpg

Zapovězený les (skupina č. 2)

Acai ,Domecnico a Ryan(a)

středa 14. října



Během čekání na příchod profesora si krátím čas dloubáním do bráchy a šacováním jeho kapes, protože mi prostě odmítá říct, jestli pro mě má něco k jídlu. Musím se s ním kvůli tomu přetahovat a už už to vypadá, že jsem našla to, co jsem hledala. Mé snažení ovšem překazí Snapeovo zahájení hodiny. I když mám hlad, nemám nejmenší zájem na sebe zbytečně strhávat pozornost.

Jako jo má pravdu! Teorie je bez praxe k ničemu, ale k čemu mi je zkoušet něco, co mi prostě nejde, i kdybych se na hlavu stavěla? Od toho mám bráchu! Brácha se postará o tohle a já zase o tamto. Když přijde zmínka o tom, že jsme si měli nastudovat přízraky a bludičky, tak velice nenápadně z půlky raději zapluju za bráchu. „K čemu nám budou fragmenty po nějaké bludičce?“

„Ach jó!“ vzdychnu tiše, když jsem oddělena od svého dvojčete. Někdy fakt lituju, že nejsme spojeni pupeční šňůrou, protože pak by nás od sebe nemohli na hodinách odlouči. Protočím oči, když Ryana Danielsová začne vyšilovat jak pominutá a ztropí scénu, že se mnou ve skupině prostě nebude. Jak malý dítě. Ještě by si k tomu měla dupnout nožkou a začít vřískat… ale ona už vlastně vříská jak na lesy… Fakt není nic horšího než hysterickej chlap!

Během toho, co z Cayuluse vypadne, že si zapomněl hůlku, a kouzlení první skupinky, z bráchy konečně vydyndám jablíčko a pár kousků liči. Jablíčko si otřu o oblečení a liči strčím do kapsy na horší časy. Chci se zakousnout, ale musím ještě chvilku počkat, protože první skupinka má dokouzleno, a tak jsme na řadě my – nejdřív Domenico, potom Acai a teď teda asi já, no. Lucenta geniala,“ pronesu zaklínadlo a výsledek teda žádná sláva. Tak holt ještě jednou. Noooo… lepší než první pokus a blesk taky vyšlehnul, ale v porovnání s Domenicem a Acai slabota!
Domenico je iniciativní a dojde pro baňku. A já mám konečně čas utišit žaludek. Nathanielovi se udělalo špatně a mohl odejít z hodiny, i když možná raději absolvovat hodinu než psát esej o bludičkách.
Domenico a Acai vyšlou dle Snapeových instrukcí světlice. Následuji jejich příkladu a i já vyšlu k noční obloze svou světlici.

„Tak jdeme na to!“ dodám si v duchu odvahy a se spolužáky vstoupím do lesa. Lumos,“ roužnu svou hůlku, abych o něco nezakopla a nespadla. Zrovna, když mám plnou pusu jablíčka se na mě Acai obrátí s otázkou. „Nemám páru, co-,“ dřív než stihnu doříct, že netuším, co hysterce přelítlo přes nos, se na mě spolužačka skácí a obě jdeme nekompromisně k zemi. Tedy já skončím na zemi, Acai měla to štěstí a dopadla na podstatně měkčí povrch. Neurčitě heknu a zachrčím, protože se mi podaří vdechnout sousto, a dokud jsem zalehnutá, jsou mé možnosti pořádně zakašlat a uvolnit dýchací cesty poněkud omezené. Podstatně se mi uleví, když se spolužačka zvedne. Nejdřív se překulím se na bok, vylezu na všechny čtyři, a potom se zvednu kolenou a za hlasitého kašle naznačím spolužákům, aby mi někdo z nich dal pořádnou herdu do zad. „Kde mám zbytek jablíčka?!“ uvědomím si najednou, že zbytek mé svačiny se kamsi zakutálel. „A co mé liči?!“ zhrozím se, že je pád v kapse rozmerendil na kaši.

 
Acai Luqueba - 25. prosince 2019 20:43
188886.jpg

okraj Zapovězeného lesa > Zapovězený les (kupinka č. 2)

14. října, Středa


Coraline, Ryan, Diana, Domenico



“Ježiš ty seš kráva!” zanadávám poděšeně, když se mi do zad znenadání opře váha mé nejlepší kamarádky. Její ječák mi v uchu zní ještě potom, co ji z afektu několikrát plácnu do ruky. “Nic důležitýho. Zatim se všichni jenom kocháme krásnou atmosférou čarovného lesa.” odfrknu si, zatímco se jí marně snažím setřást ze svých zad. Je jako žvýkačka na botě. Nechce. Dolů. Po pár pokusech to vzdám a rezignovaně si ruce zase strčím do kapes. “Jak to šlo s Kenjim?” zeptám se jí na oplátku koutkem oka zkoumajíc nebelvírského japončíka stojícího opodál. I přes tlustou látku našich bund cítím, jak je napjatá. Ale to může být i z toho, co nás čeká. Na druhou stranu si říkám, že kdyby to šlo tak dobře, jak jsem pro její dobro doufala, stál by Kenji se svou partičkou u nás. Pravděpodobně.
Zanedlouho se objeví profesor a hodinu oficiálně zahájí. Nebo se o to alespoň pokusí, protože v zápětí je přerušen chroptějícím Caylusem. Jeho funění jsem slyšela už z dálky, ale byla to ta nesrozumitelná omluva, co mi vykouzlila úsměv na tváři. A snad by tam i zůstal, kdybych mezi žebry necítila prst Coraline, kterým mě nutila dávat pozor. “No jo, no jo.” Ošiju se, abych její nenechavý prst setřásla a vzápětí podrážděně zabručím. Jen tak nahlas, aby to slyšela pouze Cor. “Zajímavý. Ještě před pár hodinama byla naprosto v pohodě a najednou je jí zle.” neodpustím si komentář k chybějící Ruby. Upřímně pochybuju, že jí něco skutečně je. Prostě dostala strach a vycouvala.
Po tom, co nám vysvětlí náplň dnešní hodiny, nás Snape rozděluje do skupinek a mezi tím, co Coraline nadává, já se s úlevným smíchem protahuji, neboť její zařazení ji konečně odlepilo od mého těla a já opět dostávám svobodu. Není mi ale zase tak do smíchu, jak by to na první pohled vypadalo. Nejsem ani trochu nadšená, že na ní v lese nebudu moct dát pozor. Možná mě trochu uklidňuje fakt, že tam bude s Richardem. Jako prefekt snad bude schopný si svůj tým ohlídat, ne? Určitě vyfasovala lepší sebranku než já. Ryan se hned ze začátku začne hlasitě rozčilovat, nad čímž já jenom protočím oči. Debil. Nadechuji se, že mu od plic něco řeknu, ale Snape ho utne sám. Skutečně nemám na jeho divadlo náladu. Je mi zima, jsem unavená, ta tma kolem mi fakt nedělá dobře a jestli mě má v tom lese něco sežrat, tak u toho nechci poslouchat jeho infantilní hemzy.
“To zrovna.” odpovím Domenico a skepticky sleduji jeho snahu Ryana trochu usměrnit. Bezvýsledně. “Nech ho. Ať si dělá co chce.” Pro veřejné blaho, mou pozici “prefekta” a záchranu bodů, kterých už teď máme dost málo, se rozhodnu to víc nekomentovat a radši se zaměřím na to, co nám profesor říká. Ať si jde do toho lesa klidně sám. Míň práce pro nás.
První skupinka začíná kouzlit a jde jim to skvěle. Blesky lítají všude kolem, než vyjde najevo, že Cay nemá hůlku. Ta ironie. On, kterej mě neustále poučuje, že bych hůlku měla nosit nonstop u sebe, si jí nevezme zrovna tam, kde jí bude nejvíc potřebovat. Loktem dloubnu do Domenica, když se do ticha začne tlemit. Za normálních okolností bych se nejspíš smála taky, ale teď mi to vtipný nepřijde. Ať už je vztah mezi náma jakýkoli, nelíbí se mi představa, že by v tom lese mohl umřít jenom proto, že si vysouložil veškerej rozum z hlavy. Snape ho ale do lesa posílá i tak, takže se s tím nedá nic dělat. Stejně jako s Cor, budu doufat, že v se o něj jeho harém postará. S holkama mu to vždycky šlo.
Zanedlouho je řada na nás, abychom si procvičili kouzlo. Domenic jde první a já se zařadím hned po něm. Odříkám zaklínadlo, opíšu trojúhelník a blesk vyšlehne. Není to žádná sláva, ale předpokládám, že svůj účel to splní. Na druhý pokus je to o něco lepší, ale pořád je znát, že nejsem úplně ve formě. Nervozita se mi vkrádá pod kůži. Těžko se mi soustředí.
Ještě před tím, než Nico dojde pro baňku, se Nate nechá omluvit z hodiny. Myslím si o tom svoje, ale soudit ho za to nebudu. Kdyby mi to hrdost dovolila, utekla bych taky. Místo toho si od Domenica beru baňku, zatímco druhou rukou pošlu k nebi záchranný signál. Periculum.” Zašeptám zaklínadlo, které po nás Snape chtěl. Pochybuji, že v tom nejhorší případě nám to bude něco platné. Když ho bude potřebovat víc skupinek najednou, tak se asi těžko rozdvojí, že jo. Na vyzvání přistoupíme blíž k němu zatímco ostatní poslouchají poslední instrukce před odchodem, já se nenápadně přesunu ke Caylusovi. Cayi, prokaž mi jednu laskavost.” pošeptám jeho směrem s pohledem na profesorovi, aby to alespoň vypadalo, že dávám pozor. “Nenech se tam něčím sežrat.” s tím po něm vrhnu krátký pohled, ve kterém se zcela nepokrytě zračí starost, než se připojím ke své skupince. Lumos.” rozsvítím si na cestu a v závěsu za Domenicem zmizíme v lese.
Tisknu si baňku k tělu a obezřetným pohledem pročesávám okolí. Ještě nějakou chvilku jdou vidět světla hůlek zbylých dvou skupin, než se zcela ztratí mezi stromy. Teď jsme tu jen my čtyři. My čtyři, prapodivné zvuky lesa a zběsilý tlukot mého srdce, jehož ozvěnu cítím až ve spáncích. Nedávám na sobě nic znát. To bych radši dřív umřela, než bych přiznala, že se bojím tmy.
“Co ste si vlastně s Ryanem udělali, že se před tím tak choval?” zašeptám k Dianě, abych se trochu rozptýlila. Zvědavě se podívám jejím směrem a přesně v tu chvíli mi podrážka ujede po něčem nechutně kluzkém. S polekaným výkřikem z náhlé ztráty rovnováhy, který ozvěna krásně roznese po okolí, se na Dianu sesypu a baňku odhodím kamsi do vzduchu. Hlavou mi problikne snad milion různých variant toho, co mohlo způsobit můj pád. Aniž bych vnímala, že na své spolužačce v podstatě ležím, namířím hůlku ke svým nohám, abych objevila mechem pokrytý kámen. Kámen. KÁMEN! Podrážděně si oddechnu. Sice mnou projede úleva, že to byl jenom kámen, ale brzy je vystřídána studem. Ječela jsem kvůli němu jako malá holka. “Promiň.” zahuhlám k Dianě a konečně se začnu sbírat.
 
Domenico Conte - 25. prosince 2019 18:33
9508.jpg

Zapovězený les (skupinka 2)


Angela, Richard, Profesor, Acai, Diana a Ryan

Středa 14. října



Bylo poznat, že Angie čas od času doučuje. Mluvila na mě polopaticky, zmiňovala především důležité body a ne tu omáčku kolem. Šla rovnou k věci. Jako někdo, kdo valnou část svého volného času věnuje pomoci mladším ročníkům s učivem, tohle u ostatních oceňuji. Jsem příliš zabraný do toho, co mi říká, abych si všiml tázavého pohledu, jež na mě vrhne potom, co se od nás Richard na chvilku vzdálí. Místo toho zůstávám a reaguji na její slova.
“Pravou lásku, huh?” zopakuji po ní s úsměvem a stejně jako ten její, i můj si může vyložit hned několika způsoby, protože sám nevím, jak se k tomu postavit. “Mohli přidat i její definici. Je to celkem široký pojem, nemyslíš? Za pravou lásku můžeš považovat i lásku rodiče, mazlíčka nebo přítele.” trochu se zamračím než Angie pokračuje ve výkladu. “Nakonec vyhýbání se močálům a bažinám bude nejspíš jednodušší než se s bludičkou hádat o teorii lásky.” co se týče romantických vztahů, jsem pravou láskou netknutý. Stejně jako většina studentů na téhle škole. V našem věku se přece nedá očekávat nic jiného. S odvahou to pravděpodobně bude o něco lepší, ale podle výrazů některých našich spolužáků bych ani na to příliš nesázel. Osobně jsem na tom nebyl o moc lépe, přiznávám. Měl jsem strach, jistě, ale mísil se se vzrušením. Vždycky jsem se do lesa chtěl podívat. Rád se bojím.
“Děkuju. Za pomoc.” rozhodnu se Angie dál netrápit. Nejen, že se k nám vrátil Richard, ale profesor začal s úvodem do hodiny a vyrušovat se prostě neslušelo. Zvlášť, když každá informace navíc by mohla být tam v lese zásadní. Výklad však přehlušil vcelku hlasitý vpád uříceného Cayluse. Přirozeně se jeho směrem ohlédnu. Na jednu stranu tajně doufám, že nám pár bodů strhne. Alespoň bych měl od našich pokoj a nemusel pořád dokola poslouchat narážky týkající se zápasu, který jsme vyhráli. Profesor se však rozhodne být shovívavý, překvapivě. Možná příště. Škodolibé myšlenky vystřídá povinnost vůči Ruby a má ruka automaticky vyletí nahoru, když se profesor zeptá na další absence nebo omluvy.
“Slečna Parková se nezúčastní, profesore. Nebylo jí dobře.” Rád bych dodal, že je touhle dobou na marodce a odpočívá, ale jelikož si u Ruby nemohu být jistý ničím, bude muset tato omluva stačit. Naštěstí se v tom učitel nijak nešťourá a tak si v mysli udělám poznámku, abych své drahé polovičce vzkaz vyřídil. Jsem si jistý, že bude nadšená. Stejně tak jsem si jistý, že jí s tím budu pomáhat. Ze své nebo z její vůle. Pokud je v tom ještě nějaký rozdíl.
Po krátké vsuvce výklad pokračuje. Dozvídáme se účel naší hodiny a jsme rozděleni do skupinek. S úsměvem se přesunu k Acai, přičemž bez komentáře sleduji, jak se Ryan našemu rozřazení zuřivě vzpírá. Pokud by to záleželo na mě, tak by naše složení vypadalo trochu jinak, ale všechno je lepší než jít úplně sám. Každopádně jeho výstup je jasným důkazem toho, jak komplikovaná bude naše týmová spolupráce. Jsem rád, že je tu alespoň Acai. Když už s nikým jiným, tak s ní se pracovat dá.
“To vypadá, že se nudit nebudeme.” uchechtnu se, když profesor všechny námitky smete ze stolu a bez mrknutí pokračuje tam, kde skončil. “Jednu hodinu to vydržíš, ne? Beztak nemáme na výběr.” Pokusím se o smířlivý tón. Nepamatuji si, že bych s Ryanem měl kdy nějaké spory. Když opomenu, kolik škody už ta jeho prořízlá pusa napáchala, tak byl vždycky spíš na té přátelštější straně. Proto nějak nechápu, co mu najednou přelítlo přes nos. Ne, že by na tom teď nějak záleželo.
První skupinka se dá do kouzlení. Jde jim to dobře. Ani nedutám, abych je nerušil. Všichni jsou dnes večer napjatí jak struny. Neklidní z toho, co nás čeká. Sám nervózně přešlapuji na místě, ale když se Caylus přizná, že si zapomněl hůlku, neudržím se a do hrobového ticha vyprsknu smíchy. Na profesorovu tvář z té dálky a v té tmě nevidím, ale je mi jasné, že ho to stojí veškerou sebekontrolu, aby Cayluse zaškrtil. “Pardon.” Dlaněmi si přikryju tvář a trochu si promnu obličej, abych svalům pomohl se vrátit do uvolněného stavu. Tak mně servírují pár puštěných camrálů, ale hlavně, že náš talentovaný chytač jde do lesa bez hůlky. Vypadá to, že na příští zápas si budeme muset sehnat nového. (A pak do je tady dement.)
Jakmile má první skupina odzkoušeno i podruhé, jsme na řadě my. Ujmu se toho jako první. Vytáhnu hůlku z kapsy, opíšu s ní trojúhelník ve vzduchu a v mysli si zatím představuji tvar a směr trajektorie blesku, který chci poslat. Lucenta geniala zazní v průběhu, než uprostřed trojúhelníku kouzlo aktivuji. Mimoděk udělám krok zpět, když blesk vyšlehne. Na první pokus to dle mého názoru nebylo zas tak špatné. Druhý také celkem ušel, takže když pak dávám prostor ostatním, jsem se svým výkonem spokojený.
Následuje ještě pár dalších blesků, Natanielovo vystoupení s nevolností a než se naděju, beru si od profesora baňku na fragmenty. Milerád ji předám někomu ze skupinky, pokud o ni budou stát. Na jednu stranu jsem rád, že profesor zdůrazňuje důležitost spolupráce, na tu druhou si nemyslím, že to u všech padne na úrodnou půdu.
Chvíle teorie se neodvratně chýlí ke konci, když nás Snape vyzve, abychom předvedli záchranné kouzlo. Po příkladu Christiny vyšlu k obloze svou rudou světlici a počkám, než tak učiní i ostatní. I když je nám hrad podstatně vzdálen, červená světla rozjasňující okolí musí poutat pozornost i z té dálky. Jak to asi musí vypadat pro ty, kteří netuší, co se tu dnes večer odehrává?
Se zatajeným dechem, v závěsu za svým týmem přejdu blíž k učiteli. V bezprostřední blízkosti lesa musím uznat, že mi jen z té atmosféry běhá mráz po zádech. Vzbuzuje přirozený respekt. Bez hůlky a alespoň nějaké přípravy bych se do něj nejspíš neodvážil. Pozorně si tedy poslechnu poslední instrukce, než dostaneme zelenou a jsme ponecháni svému osudu. Ať už s námi Ryan půjde nebo ne, já se s Acai a Dianou vydám na západ. Hned za první řadou stromů zašeptám tiché Lumos.” a posvítím si s ním pod nohy. Bylo by trapný se přizabít hned na prvních pár metrech o nějaký klacek. Jdu první. Jednak proto, že bych se cítil jako blb, kdybych nechal holky jít vpředu, a jednak proto, že Acai se v té tmě snadno ztratí a já bych jí nerad zašlápl. “Hlavně opatrně.” houknu přes rameno. Tma mi nikdy nevadila. Doma je naše sídlo v tak odlehlé oblasti, že se tam lampy najdou jen zřídka. Takže ne. Tma není problém. Znervózňuje mě to, co by se mohlo ukrývat uvnitř.
 
lady Christina De Spontin - 25. prosince 2019 16:39
207428.jpg

kraj Zapovězeného lesa > Zapovězený les (skupina č. 4)

14. října, Středa

Sinestra, Marie, Richard, Patrick, Christian, Nataniel, Erika



Zatím, co vedle zmrzlé Sinestry vystávám důlek a v mysli se neustále vracím k tomu, jak bych se nejraději vrátila zpět do pokoje, se k naší skupince o dvou lidech přidává více a více lidí. Mimo Deirdre a jejího vlasáče k nám na malý moment zavítá i Richard. Ovládnu pobavený škleb, který se mi málem vydral na tvář při pohledu na jeho kamenný výraz. Nemusela bych se ani dívat na cár papíru, co mi vtiskl do dlaně, abych věděla, o co jde. Jedině on dokáže nahodit stoprocentně profesionální poker face, zatímco mi diskrétně předává informaci o aktivitách, které plánuje po skončení hodiny. Lhala bych, kdybych řekla, že se ani trochu netěším, ale víc než cokoli mi to právě teď přijde úsměvné. Nedám to najevo, samozřejmě. Jen chvilku opětuji jeho nic neříkající pohled a pak svou pozornost vrátím k našemu hloučku.
Jsem nepříjemně překvapena, když zjistím, že se rozrostl o další osobu. Místo Alastora u nás pro změnu oxidovala Marie. Zdvořile jí kývnu na pozdrav, ale jinak její přítomnost nijak nekomentuji. Ani si jí nevšímám. Dokud mne nějaký způsobem nedonutí ke konverzaci, je pro mě prostě neviditelná. Jednoho vyhodíte dveřmi, druhý přileze oknem. Koutkem oka se podívám na Sinestru. Dle jejího nevraživého pohledu mé nadšení sdílí. Mám takový pocit, že posledních pár hodit k ní mám blíž než za celé ty roky. Tenhle pocit se jen umocní, když se Marie odpoutá od Deirdre a pokusí se navázat hovor i s námi. Sin pohotově odpovídá než já vůbec otevřu pusu. Koutky mi automaticky vylétnou nahoru a špatně potlačovaný smích se pokusím zakrýt odkašláním. Není mi Marie ani trochu líto. Nic špatného mi sice neudělala, ale kdyby si odpustila ty své pokrytecké žvásty, byla by její společnost alespoň trochu snesitelná.
“To je od tebe velmi laskavé, Marie.” slušné vychování ze mě nakonec vymámí alespoň tuto odpověď, načež v duchu děkuji za příchod profesora, který si vyžádá naši pozornost.
Už při jeho úvodní proslovu se ve mně zahnízdil alarmující pocit mírné paniky. Tohle je skutečné. On nás tam vážně pošle a já jsem byla tak pitomá, že jsem si nepřečetla ani slovíčko z toho, co by mi tam v té tmě mohlo zachránit život. Postupně tuto realitu vstřebávám a začínají mě nervozitou brnět konečky prstů. Pozdní příchod Cayluse je mi úplně ukradený. Domenicovu omluvu skoro nevnímám. Jedna věc je se procházet po lese nepřipravená. Zcela jiná je, že se doslova budeme za těmi tvory honit. Jaká je šance, že na nějakého z nich nenarazíme? V bezprostřední blízkosti jejich výskytu a třeba jen pár vteřin po jejich zmizení? Nulová! Ta šance je nulová a já jsem v hajzlu. Richardův vzkaz, který žmoulám v kapse, mi právě teď přijde víc směšný než před chvílí. Zcela totiž odignoroval fakt, že jeden z nás může při dnešní hodině třeba umřít. Pravděpodobně to budu já, protože jsem se na doporučenou přípravu úplně vykašlala. Kdybych si ale měla vybrat rychlou smrt někde v bažinách lesa nebo pomalou smrt po boku nějakého rozkládajícího se seniora, tohle bude asi ta lepší možnost.
Snad jen díky tomu, že se v myšlenkách poddávám hysterii, protentokrát vítám práci ve skupinkách. Profesorovo rozřazení mě vlastně i trochu uklidní, i když bych to nahlas nikdy neřekla. “Hodně štěstí.” vrhnu krátký, povzbudivý pohled po holkách, než se přesunu k nebelvírskému prefektovi a Patrickovi. Naše rozloučení v Prasinkách nebylo ideální a pořád jsem na něj naštvaná, ale jak řekl profesor, nesympatie a osobní záležitosti musí jít stranou.
“Už to tak vypadá.” přikývnu mu. “Snad to všichni přežijeme ve zdraví.” řeknu už mnohem tišeji a spíš sama pro sebe.
První skupinka se dá to zkoušení kouzla. Z mého pohledu to nevypadá nijak těžce a je to alespoň jedno obranné kouzlo. Navíc, tedy za předpokladu, že proti těm tvorům funguje na principu ostrého světla, se nabízí ještě minimálně jedno kouzlo, které bych zvládla i ze spaní. Z myšlenek mě vytrhne Caylus a jeho zapomenutá hůlka. “U Merlina, Caylusi.” Neodpustím si. Já jsem možná v hajzlu, když jsem si nepřečetla přípravu, ale on je bez hůlky v prdeli. Tentokrát mi jeho smůla ani nepřijde vtipná, protože profesor nemá slitování. Stokrát radši bych přijala nějaké strhnutí bodů nebo zpoždění, jen aby si pro hůlku mohl dojít. Stačí, že nás tam posílá v noci a bez dozoru, ale poslat ho tam ještě bez hůlky už je naprostá šílenost. Vrhnu významný pohled po Richardovi, protože kdo jiný by měl bojovat za práva studentů, když ne prefekt? To jako fakt nic neřekneš?! Štěknu po něm v myšlenkách, jako kdyby mě mohl slyšet. Ať tak či tak, sama nehodlám na jeho obranu říct ani slovo. Až příliš dobře si pamatuji, jak mi Lawsonovo chování dokáže znepříjemnit den.
Má nálada se jen zhorší, když Nataniel předvádí sotva uvěřitelné divadlo, aby se z hodiny vyvlékl. Už nejsem ani překvapená. Jeho místo nahrazuje Erika, kterou kývnutím vítám. Odcházejícího ubožáka si jen pohrdavě změřím pohledem a bez přemýšlení vyjdu ke Snapovi, abych pro naši skupinku obstarala baňku. Pokud nikdo neprotestuje, nechám si jí u sebe.
Ještě chvíli trvá, než se první tři skupiny prostřídají v kouzlu světelného blesku a než se k nám dostane řada, jsme nuceni (z dobrého důvodu) předvést záchranné kouzlo. Vytáhnu hůlku z kapsy a bez zaváhání ji namířím vzhůru. Periculum.” z její špičky vyšlehne rudá světlice nesoucí se vysoko do oblak. Dost vysoko, aby byla vidět i nad špičky stromů. Doufám, že až budeme tam v lese, bude tohle profesorovi stačit, aby se v co nejkratším čase přemístil a pomohl.
Jakmile jsou první tři skupinky pryč, je řada na nás. Patrick zkouší kouzlo jako první. Jakmile vyčerpá své dva pokusy, ujmu se toho já.
Lucenta geniala.” Ať už jsem udělala chybu v gestu nebo jsem se nechala až příliš ovládnout nervozitou, kouzlo se mi napoprvé nepodařilo. Podrážděně vydechnu a zkusím to znovu. S větší soustředěností. Nebyl to sice žádný zázrak, ale tentokrát to bylo alespoň přijatelné. S tím vyčkám, než se prostřídá i zbytek. Ještě než všichni zmizíme mezi stromy, nedá mi to a vrhnu rychlý pohled po Richardovi. Stokrát radši bych se s ním hádala kvůli ničemu než udělala těch pár kroků do černoty před námi. Mám pocit, jako by nás všechny posílali na porážku.
Nakonec se s profesorovým požehnáním vydáme do lesa. Naše skupinka se jako malé hejno světlušek pomalu prodírá na sever, po stopách té první. V jedné ruce baňku v druhé pevně svírám rozsvícenou hůlku. Popadané jehličí a drobné klacíky praskající pod našimi kroky jsou nám směšnou náhradou cesty. Už takhle ze začátku napínám uši k neobvyklým zvukům a snažím se nepřipouštět si, že mě strach mrazí víc než chladný vzduch kolem. Oči si horko těžko zvykají na tmu kolem. S měsícem za mraky nemáme ani kapku přirozeného světla. Široké koruny stromů nad našimi hlavami by snad ani za jasné noci nepropustily byť jediný paprsek. Mžourám do temnoty kolem a má fantazie si se mnou nehezky zahrává. Za každým křovím se něco krčí. Každý poryv větru mne donutí obrátit hlavu tím směrem. Každé vzdálené volání obyvatelů lesa mi po páteři pošle varovný signál. Kdo ví, jak dlouho jdeme. Možná pár minut. Možná jen pár vteřin. Přijde mi to jako hodiny a nakonec jsem to já, kdo prolomí ticho. A je mi úplně jedno, že tím dám najevo, že jsem se na učení vykašlala.
“Možná na to není ta správná chvíle, ale pokud by se někdo chtěl podělit o informace z přípravy… jsem jedno ucho.”
 
Severus Snape - 19. prosince 2019 23:43
415108885.jpg

Na kraji Zapovězeného lesa

Obrázek
(vy s lumosem :3)

Páťáci, 14. října, cca 20:00



Na Conteho, který omluvil slečnu Parkovou jen krátce kývnu. ,,Tak slečně Parkové vyřiďte, že svou absenci na dnešní hodině nahradí třemi pergameny s úvahou o bludičkách, které mi odevzdá do příští hodiny."Nezajímalo mě, jestli studenti s mým rozzařením do skupin souhlasí nebo ne a až na Danielse si nikdo nedovolil protestovat. ,,Pokud máte nějaké výhrady k rozložení skupin, pane Danielsi, můžete jít klidně sám." Odbydu ho a posléze jen mlčky sleduji, jak se skupina 1 s novým kouzlem vypořádává. Samozřejmě své překvapení, že se jim kouzlo víceméně všem povedlo na své kamenné tváři nedám znát. Ale očekával jsem mnohem horší počínání. Ovšem fakt, že je to stále banda lemplů a budižkničemů potvrdí Lawson. „Já... omlouvám se, ale myslím, že jsem si zapomněl hůlku.“ Jeho provinilý pohled je naprosto zbytečný. Přes mou tvář se mihne stín, který ve tmě, která všude kolem panuje, naštěstí není vidět. Na chvíli se rozhostí naprosté ticho a můj ještě kamennější výraz se prohloubí. Být to kdokoliv jiný, okamžitě by přišel o minimálně 15 bodů. Ale bohužel, tenhle hňup je v mé koleji, takže mi nezbývá nic jiného, než ho propálit ledovým pohledem. ,,To je skutečně nepříjemné pane Lawsone." Odvětím chladně. ,,V tom případě se budete v lese muset spolehnout na um svých spolužaček." Rozhodně tímto jeho účast na hodině nekončí, naopak. Být v Zapovězeném lese bez hůlky, odkázán na ostatní bude pro něj dozajista adekvátní zadostiučinění.
Ihned na to, co první skupině pokynu, aby si kouzlo zkusila ještě jednou a druhé a třetí skupině, aby kouzlo dvakrát předvedli také, objeví se ve vzduchu zdvihnutá ruka Nielmonda, který se druhou rukou drží za břicho a celý bledý oznamuje, že se mu udělalo špatně a že dnešní hodinu v lese nezvládne. Pár vteřin si ho nedůvěřivým pohledem měřím, jako bych mu jeho slova ani nevěřil, načež ho však nakonec z hodiny omluvím a ještě než odejde mu připomenu - ,,pro vás náhradní úkol za neúčast v hodině platí také, plus - mi s pergameny donesete také potvrzený omluvný lístek z ošetřovny." S tím ho nechám z hodiny odejít a otočím se zpět ke studentům. ,,Claythornová se přesune do skupiny místo Nataniela."
,,Do lesa půjdete krátce po sobě, každá skupina si vezme jednu baňku." Podlouhlá baňka, která levitovala ve vzduchu kousek ode mě, se namnoží šestkrát. Pochybuji, že by se jim podařilo nalézt fragmentů tolik, že bych ji potřebovali více. Každopádně nyní ve vzduchu, těsně vedle sebe levituje šest podlouhlých baněk. Vyčkám, až si pro ně někdo ze všech skupin přijde a pokračuji.
,,Do této baňky posbíráte fragmenty a pečlivě ji uzavřete."
,,Jistě všichni víte, že mimo udělené povolení a bez dozoru je vám vstup do lesa zakázán. A z dobrých důvodů. Nicméně, jak jinak a kdy jindy otestovat své schopnosti. Nejste banda prváků."
Ušklíbnu se. Prvák by ale určitě hůlku nezapomněl.
,,Rozdělil jsem vás na skupiny, abyste pracovali jako tým. Vaše nesympatie a osobní záležitosti budete muset nechat stranou, protože bez spolupráce se daleko nedostanete." Nehodlám se k tomu již dál vyjadřovat a postavím se blíže ke vstupu do lesa.
,,Ještě než půjdete, všichni mi předvedete, že ovládáte záchranné kouzlo, které použijete, kdyby se něco přihodilo." (viz. dokument s kouzly)

Jakmile kouzlo předvedou, pokynu skupině jedna, dvě a tři, aby přišli ke mně. ,,Do lesa půjdete po sobě s krátkým odstupem. Vy půjdete na sever, skupina dvě na západ, skupina tři na východ, skupiny čtyři zase na sever, pětka na západ a šestka na východ. Půjdete tak dlouho, dokud nenaleznete fragmenty nebo neuslyšíte gong. Pokud naleznete fragmenty, vrátíte se zpátky nebo vystřelíte světlice. Můžete jít."
Nechám první, druhou a třetí skupinu, ať se ztratí mezi kmeny stromů a otočím se k dalším skupinám. Pokynu skupinám čtyři, pět a šest, aby dvakrát předvedli kouzlo světelného blesku a pak je také propustím do tmy.

-------------------------------------------------
Vzhledem k časové vytížnosti PJ týmu a nás všech přes Vánoce a svátky, máte volnou ruku v hraní, dokud od nás nedostanete další příspěvky. Můžete hrát mezi sebou, povídat si, strašit se, cokoliv (jen prosím nedělejte nic, co by teď zahrnovalo zásah nebo reakci PJ týmu). Jsme si vědomy toho, že jste ve skupinkách a že každý ve skupině má jiné časové možnosti a rychlost odepisování, tudíž se můžete přeskakovat a hrát dle libosti, ale vždy o přeskočení hráče informujte nebo se ho zeptejte, aby se necítil vystrčen :D
Víme, že tohle období je dosti hektické a každý má jiné starosti, tudíž na odpisy samozřejmě nespěcháme, ale do doby, než se vás ujmeme očekáváme, že každý napíše příspěvky alespoň dva a nebude jen čekat, až ho zabavíme ;)
 
Patrick Gregory Anderson - 15. prosince 2019 14:51
untitl117144.jpg
Okraj zapovězeného lesa (skupina 4)

Christina, Christian, Nataniel, Seb

Ještě než Snake začne vytvářet skupinky se ke mě se vydá Sebastian. Ten se mnou ve skupině není, jak se ukáže, což je škoda. Místo toho vyfásnu Christinu, Nathaniela a Christriana. Není to zrovna tak úplně dream team, ale co už. Sebastian mi dá peníze, které jsem nad ním vyhrál. Upřímně mě tím překvapí.
"Dík kámo."
Zazubím se. Seb ještě hodí do placu tvrzení, že příště vyhraje on.
"Můžeš se o to pokusit."
Odpovím mu přátelsky, leč vyzývavě. Pak je na čase se zase socializovat a navíc jsem do skupiny jako jedinou holku dostal Týnu. Bezva, po fiasku v Prasinkách mám fakt náladu se s ní vybavovat. Nicméně zůstanu gantleman a svoji momentální, poněkud nevrlou náladu si nechám pro sebe. Místo toho nahodím přátelský úsměv.
"No lidi, vypadá to, že budeme tenhle večer trávit spolu."
Nadhodím a postavím se ke své skupině. Když na nás dojde řada s kouzlením, nastoupím jako první. S jednou rukou v kapse a neutrálním výrazem ve tváři udělám ležérnímy pohyby své hůlky Snakem požadované pohyby a představím si tvar blesku a jeho trajektorii.
"Lucenta geniala."
Zazní nevzrušeně. Výsledek není nějak fantastický. Prostě klasika průměr.Nic nad čím bych měl jásat, ale taky to není výsledek, za který bych se měl stydět.
 
Ryan Daniels - 12. prosince 2019 17:18
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Pokoj --> Okraj Zapovězeného lesa (Skupina č. 2)


Všichni přítomní

Středa, 14. října


Jakmile mě Dan chytne a dotáhne ke dveřím, trochu hruběji se mu vyškubnu ze stisku. Co to dělá, co je mu do toho, jestli půjdu na hodinu, nebo ne! Není to jeho věc. Proto na něj vyštěknu obyčejné "Fajn", projdu okolo něj, jako kdyby tam nebyl a vylezu z pokoje ven. Nechápu, proč mi vůbec předhazuje Sinestru, copak jsem nějaký pes, který potřebuje odměnu, aby něco udělal? To si o mně fakt myslí? Kašlu na něj! A kašlu na všechny! A ještě mi vyčetl, že jsem mu utekl! Tak proč nešel on za mnou? Proč musím vždycky za někým lézt já!
Projdu spolkou a jen tak bokem minu Eriku. Ani se na ní nepodívám, ještě by mi začala něco vyčítat i ona. Cestou k lesu jdu uraženě pár metrů před Danem s Erikou, nicméně při myšlence na les začnu nenápadně zpomalovat, dokud se téměř nepřipojím k nim. Poté zpomalím ještě o kousek, aby šli aspoň dva kroky přede mnou, nijak se do jejich konverzace nezapojuji.
Stejně tak se i odstavím, jakmile dojdeme na místo. Ve vší své mrzutosti se ani příliš nebojím, co bude dál, koneckonců kdyby nás něco mělo sežrat, nehnali by nás sem. Jen tak letmo se rozhlédnu, kdo je přítomen, na nikom však neponechávám pohled příliš dlouho. Stejně tak úplně nevnímám, pokud mi někdo něco říká.
Jakmile Snape spustí, trochu ve mně hrkne.
"Cože sme to měli udělat? Najít si něco o bludičkách a přízracích?" vyprsknu ze sebe směrem k nejbližším, hlasitěji, než bych vůbec chtěl. Hned na to hlas zase ztlumím.
"Dyť nic neříkal, jak to mam asi vědět?" Beztak to řekl určitě všem ostatním potajmu, jenom mně ne, aby mi pak mohl strhnout body! Zase to odseru já!
"V učebnici sme se teda nic nedočetli," špitám si pro sebe doprovod k jeho uvedení.
Ta největší rána však přijde ve chvíli, kdy nás rozdělí do skupin. A jako to bývá obvyklé, zase jsem s těmi nejhoršími. Hlavně že Dan je zase s Kenjim, to není fér!
"Tak to teda ne, já s určitě nebudu!" zahulákám směrem ke Snapovi v domnění, že své rozhodnutí ještě převáží a dá mě do skupiny ke klukům. Můj prst ukazuje přímo na Dianu. Na tu hroznou, strašnou Dianu! To bych byl radši ve skupině s Wolframem, než s touhle medúzou. Doufám, že jí něco v tom lese sežere a nezbyde po ní jediný vlas. Že já nezůstal na pokoji!
Diana je fakt strašná. Pokud někoho nemám rád, je to právě ona. Má debilní řeči, myslí si o sobě, jak je dokonalá, a z držky jí táhne tolik, že je to z Bradavic cítit až do Prasinek.
Jsem tak vzteklý, že mě další Snapova slova nezajímají. Žádné kouzlo zkoušet nebudu, takže doufám, že mě z téhle hodiny vyrazí a já budu muset zmizet jako namydlený blesk zpátky na pokoj. A jestli nám strhne body, bude za to moct jenom a jenom Diana, rozhodně ne já!
 
Ruth Iris Lenden - 11. prosince 2019 17:16
xirsouq3jy4117.jpeg

Kraj Zapovězeného lesa
Skupina 5.


Středa, 14. října, večer

Coraline, Richard, Erika, Cassandra


Chvíli potom, co dorazíme ke kraji lesa, profesor začne mluvit. Mezitím, co vysvětluje, co se bude dít a co a jak máme dělat, mžourám kamsi za něj, do už temného lesa. Ani měsíc nesvítí. Dnešek je celkově naprosto ideální na večerní hodinu v Zapovězeném lese. Poslouchám jeho proslov s mírným úšklebkem. Praxe je samozřejmě v mnoha případech zábavnější a do lesa jsem se i celkem těšila... Ale Snape jakoby dnešek vybíral přímo podle počasí...

Nastudovat si... Trochu silná slova. Udělala jsem si výpisky, které jsem si následně přečetla a nakonec nechala na koleji, tomu se úplně ,,studování" říkat nedá. Přitáhnu si kabát víc k tělu, je opravdu zima. Už bych celkem někam šla. Aktuálně bych se sice nejraději otočila a šla zpátky do hradu, do tepla, ale to by mi nejspíš neprošlo... nejspíš zaručeně. Profesorova slova přeruší příchod Cayluse. Zdá se však, že se to nechystá rozmazávat, protože pokračuje v řečnění.

Kouzlo, o kterém mluví a které následně i předvede mi moc nejde do hlavy. Naštěstí jsem až v předposlední skupině, tak to snad nějak okoukám od ostatních.
Otočím se na lidi, co jsou ve skupince se mnou. V duchu se uchechtnu. Chudák Richard je sám s čtyřma holkama. ,,Ahoj" prohodím k nim a souhlasně se ušklíbnu na Coraline. ,,Sranda bude zaručeně... Jde o to, pro koho" podotknu k jejím slovům, která byla nejspíš směřována Richardovi. Zacuká mi koutek, jak se snažím se nezačíi smát ,, třeba to je účel" zamumlám ke Coraline. Občas mám takový zvláštní pocit, že se nás nás milý profesor chce zbavit... Kdo ví?
Trochu nedočkavě sleduju ostatní. Už bychom mohli jít. Abychom potom mohlo zpátky do hradu. Na jednu stranu jsem si byla jistá, že to bude zajímavé, na druhou jsem se trochu děsila, jakým způsobem by to mohlo být zajímavé.
 
 
765 764 763 762 761 760 759758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.75103497505188 sekund

na začátek stránky