Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Isaac Meadows - 13. července 2016 22:12
5gcggkopie6878.jpg

Cry me a river

Velká síň

Barbara, Deirdre, Patrick, Wolfram, Sinestra, Acai, Caylus, Matt


"Nemáš vůbec zač!" pompézně jsem zahlásal. Mám Barču moc rád, je to hodná holka a nehraje si na důležitou jen proto, že je zrovna ze Zmijozelu. Což se o jiných říci nedá. "Ahá. A co sis zvolila za volitelku?" zeptal jsem se nadšeně a uculil jsem se té čokoládě na její puse, které si asi nevšimla.
Objevili se Deenosaurus a Patriarcha. Věnoval jsem jim zářivý úsměv a pohladil jsem Barču ve vlasech. "Dobré ránko!" pozdravil jsem oba slušně a opřel jsem se lokty o stůl. Dal jsem si do pusy další jahodu.
Možná bych měl být trochu udivený, že mě Deenosaurus pozdravila, ale tak myslím, že její hlavní starostí je se tady najíst. Sice nechápu, proč je taková kost a kůže, když furt žere jak nemytý hovado, ale rozhodně to na ní není poznat. Dokonce i Patriarcha mě pozdravil! Chvilku jsem ho pozoroval a přemýšlel. Zevnějškem mi vždycky přišel trochu zvláštní. Nevypadal špatně, to ne. Jen mi to nesedělo k ostatním zeleným robotům.
Smál jsem se Deenosaurovi a tomu, jak ji Patriarcha pomalu krmil. Nemyslel jsem to ale zle a ani to nebylo tak bouřlivé jako jindy, takže by to mělo být patrné, že mi to přišlo spíš roztomilé.
Mezitím se objevila i Acai a mávla k nám. Nacpal jsem si pusu rychle jahodami, udělal jsem škleb a zamával jsem jí. S pusou takhle nacpanou jsem zahuhlal směrem k osazenstvu okolo mne. "A co dneska hodláte dělat? Nevíte, kdo byl přijat do týmu kromě Marie?" zeptal jsem se naprosto entuziasticky, i když vlastně nevím, co to slovo ani znamená.
Přiřítil se Wolfram. Docela mne to udivilo a byl jsem překvapen i jeho jednáním. Trpělivě jsem poslouchal, co měl můj milovaný Wolfík na srdíčku. Samozřejmě, že jsem ho neměl rád.
Zamrkal jsem. Možná se mi ve tvářích objevily i nějaké slzičky. Oči jemně zaštípaly. Věděl jsem, že je to zmetek a tímhle se mi to alespoň potvrdilo.
Nahodil jsem zase rádoby smutný výraz. "No ne, tebe tady člověk často nevidí, víš? Ale tak hlavně, že tak lačníš po snídani s tvou kolejí," dořekl jsem a mé mimické svaly se tak nějak uklidnily, ale ne na dlouho. Ještě jsem jeho směrem poslal vzdušnou pusu. Aby ho nenapadlo náhodou, že to myslím nějak zle. Ale myslím, když on je tak zlý!
Ke zmijozelskému stolu přiletěla Siník. Usmál jsem se a ještě, než začala mluvit, tak jsem vzorově spustil. "Dobré ráno!" zapěl jsem jemně a potom jsem ztichnul.
Taky na mě nebyla příjemná. Měl jsem to po včerejšku asi čekat. Zachovával jsem však klid. Ani ona nepatří k těm, které bych poslechl. A už vůbec ne s takovým tónem.
Místo toho, abych začal mluvit já, tak promluvila Barča. Jsem si jistý, že si uvědomuje svoji pozici, ale i přesto to řekla. Rozhodně se mi teď zavděčila, blonďa. Snad z toho nebude moc špatná.
Pro jistotu jsem na její potvrzení o mé nezávadnosti neupozorňoval a mluvil jsem sám. "Já náš stůl náhodou poznám, ale člověk by řekl, že někdo tak bystrý si za ta léta všimne, že u jídla je jedno, kdo kde sedí," konstatoval jsem nejdřív.
Potom jsem se na ni ještě podíval. "Nebo jsem ti snad zasednul místo? Tak to se omlouvám," omluvně jsem řekl. Posunul jsem se o kousek a nechal jsem místo mezi mnou a Barbarou, aby si mohla Sinestra případně přisednout.
A to už se objevila nasraná kudrlinka. Podivil jsem se. Že ho baví se tak rozčilovat. Zmijozeláci jsou jak děti, které si jen furt na něco ztěžují.
Všiml jsem si, že u našeho stolu už sedí i Matty.
Když se prodávala umíněnost, tak ji asi někteří zmijozelští skoupili tak rychle, že na nás ostatní zkrátka nezbylo. Dál jsem se k tomu nevyjadřoval a cpal jsem se jahodami. Jeho zuřivé a bezdůvodné výlevy mne ani trochu nezajímají.
 
Caylus Lawson - 13. července 2016 21:59
vay441632914643.jpg

Pokoj --> Hlavní síň


Zmijozelský stůl, Čoko, Acai, Matthew



Jen co jsem opustil ošetřovnu, strávil jsem zbytek dne na koleji. Přesně jak mi doporučila madam Pomfreyová, nijak jsem se nenamáhal a hojně odpočíval. Krom večeře jsem až do rána nevyšel z pokoje. Ne, že by mi to vadilo. Relaxování v posteli patřilo mezi mé oblíbené aktivity a tou nejoblíbenější bylo, když jsem v ní nebyl sám.
Ráno se budím ne mezi prvními, ale ani posledními. Ze všeho nejvíc mě zdrží oblékání. Naprosto běžná činnost je pro mě najednou nadlidský výkon. Zraněná ruka už nebolí tolik jako včera, ale nechci s ní hýbat víc, než je nezbytně nutné. Do věcí se tudíž soukám s velkými obtížemi a neobejdu se ani bez nadávek, kterými zrovna nešetřím.
„Kurva už!“ vztekle mrsknu s první věcí, která mi přijde pod ruku. Nebýt Calvina, mohl jsem být už dávno oblečený a na cestě na snídani. Místo toho tu marním čas. Za to, co předvedl na hřišti, by mu měli zpřerážet ruce i nohy. Celý navztekaný vyjdu z pokoje a rozejdu se do umýváren, kde velmi nemotorně splním nezbytnou denní hygienu. Ihned poté odcházím k hlavní síni, před kterou mě zaujme nástěnka s vypsanými výsledky ze včerejšího náboru. Jen co zjistím, že jsem získal pozici chytače, má nálada se zlepší, ale okamžitě poklesne, když vidím, kdo se do týmu dostal taky.

„No to snad ne!“ vylítnu jako čertík z krabičky. Pohled mi spočine na brku, který je připevněný u papírů s kroužky. Bez rozmýšlení ho popadnu a Calvinovo jméno u famfrpálu přeškrtám. „Taková ostuda, to svět neviděl.“ zavrčím, vrátím brk na své místo a nakráčím do síně. Jenže ani tam se má nálada nezpraví. Spíše naopak.
„To mě podržte, co tu dělá ten čokoš! vyštěknu, jakmile spatřím u našeho stolu nevítaného hosta. Tentokrát obtěžuje Barbaru, pokládá jí hlavu na rameno a cosi do ní hustí. Stejně tak, jako včera do Acai, která hned potom onemocněla. Ta infikovaná homosexuální špína sem určitě přišla nakazit dalšího člověka! „Kdo TO sem pustil?“ rozhlédnu se po svých spolukolejnících.
„Tak tohle ne.“ Bez otálení odejdu k Mrzimorskému stolu, přímo k Acai a polákovi. Před tímhle nebudu zavírat oči. Pokud tohle nikdo nevyřeší, pak já ano. „Nevím, jestli o tom víte, ale ztratil se vám kamarád. zamračím se. Je mi úplně jedno, že je ruším od snídaně a právě probíhajícího rozhovoru, i když v tomhle případě spíš monologu. Polák přeci neumí mluvit. „Takže si pro něj rychle dojděte. Jak můžete nechat bez dozoru někoho, kdo už ani nerozpoznává lidi kolem sebe?!“
 
Odetta Lewis - 13. července 2016 21:39
zk53010419821.jpg

Hlavní síň – Mrzimorský stůl



Kayla, Becca, Cass a Bill

Brzy mezi nás přibyla Kayla. „Ahoj,“ pozdravila jsem ji s úsměvem. I ona se mi zdála přešlá. Co to se všemi je? Pak mi to ale došlo. Místo Johanky... To není jako její výpomoc. Místo ní...? „Cože?“ vyhrkla jsem a koblihu, do které jsem se chystala zakousnout, jsem zase odložila. „Jasně, to mi mělo docvaknout... Prefekti nebývají dva...,“ hlesla jsem tiše a poslouchala dál Kaylu. Nechápavě jsem se zamračila. „Jak jako odjela.. Vždyť jsem tam byla s vámi a nic neříkala... Co se tak najednou mohlo stát,“ přemýšlela jsem nahlas a kručení v břiše jsem při tom ignorovala.

Kayla se z celé situace zdála opravdu špatná. Tak byla u toho... Takový Bill se jevil zase docela mimo. „Spi dál,“ uculila jsem se a znovu se obrátila ke Kayle. „Neřekla Johanka aspoň něco, než odjela? A kdo pro ni přijel?“
„Teď už ani nevím, jestli se mi chce... Johanka byla... Co, je! dobrá prefekta. Přeci se vrátí, ne?“ zavrtěla jsem hlavou směrem ke Cass.
 
Rhiannon Kearney - 13. července 2016 19:58
j97146070.jpg

Plány na neděli
kabinet, cesta do Velké síně, Velká síň



Nedělní ráno bylo příjemnější než to v sobotu – rozhodně se vstávalo mnohem lépe. Slovo neděle pochází ze svou "nedělat", ale vzhledem k tomu, že včera mi "práce" skočila ve dvě odpoledne a od té doby jsem maximálně jen překládala pergameny z jednoho konce stolu na druhý. Dneska jsem však chtěla nějakou změnu. A možná bych mohla udělat něco pořádného.
Natáhla jsem se pro prázdný list pergamenu – ano, ten, se kterým jsem včera tak pilně hrála škatule, škatule, hejbete se – a svým rozmáchlým vypsaným rukopisem jsem se pustila do psaní poznámky.
Netrvalo dlouho a měla jsem hotovo. Stručné a doufám, že výstižné.

Srolovaný pergamen jsem předala se stručnými instrukcemi jednomu z domácích skřítků, kterého jsem si přivolala lusknutím prstu.
Tak myslím si, že mám minimálně dost času dát si snídani. A to je docela dobrý nápad. Nebudu se moc vzdalovat z prostor hradu, kdyby některý ze studentů chtěl využít mojí nabídku ještě teď dopoledne. Ale dobré jídlo si nenechám vzít.

Zajistila jsem si dveře kabinetu a zamířila do Velké síně. Zaregistrovala jsem již několik studentů, kteří sem zamířili na snídani či na pokec s ostatními.
Usadila jsem se u učitelského stolu a přitáhla jsem si k sobě palačinky s javorovým sirupem, které se objevily kousek ode mě. Společně s hrnečkem teplého kafe.


Zatím se ve společenském pokoji objevil domácí skřítek, který možná nebyl jeden z těch spolehlivějších a namísto připíchnutí pergamenu, jak jsem mu přikázala, jej nechal rozvinutý na stolku vedle pohovky, kde však naštěstí byl k nalezení.

Obrázek
 
Barbara Snow - 13. července 2016 19:56
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg
A další lidi přichází...
Isy, Dei, Patrick, Sin, Wolf
Velká síň

Právě jsem si vychutnávala croissant s čokoládovou náplní, když mě vylekal hlas skoro řvoucí mé jméno. Nadskočila jsem a co nejrychleji jsem se otočila za jeho zdrojem. Vedle mě si sedl Isaac. Trošku jsem nechápala, proč si dneska vybral zrovna mě, takže jsem na něj jen v tichosti upírala své zelené oči. Na jeho kompliment jsem tak nějak nevěděla, co říct, ale to jsem nevěděla nikdy. Neuměla jsem si poradit s tím, když mi někdo řekl něco dobrého.

"Uhm... díky...?" opáčila jsem poněkud nejistě a pořád jsem jej sledovala. Jeho přehnaně smutný výraz mě donutil k úsměvu a ačkoliv mi položil hlavu na rameno, neutíkala jsem pryč. Nicméně bylo poznat, že jsem s sebou trošku cukla, ale jen lehce. I nadále jsem pokračovala v naprostém klidu v jídle. "Měla jsem se... no, docela to ušlo, řekla bych. Mohlo být i mnohem hůř," odpověděla jsem jakoby bez špetky emocí. Však se ani nejednalo o nic zvláštního. Mezitím se ke stolu dostavili Deirdre a Patrick. "Ránko, vy dva," pozdravila jsem je. Věnovala jsem jim jen krátký pohled.

Pomalu se začali u našeho stolu objevovat ti "lepší" Zmijozelští. První z nich byl Wolfram. Isaac tady už asi příliš dlouho nepobude. Povzdechla jsem si a raději jsem to nekomentovala. Už tak mám v koleji dost problémů, proč si přidělávat další. Zase.

"Neobtěžuje mě," oponovala jsem Sin, když se pustila do řeči ona. "Nevadí mi tu." Nějaké narážky ohledně ohně se mi zdály trochu divné, ale já přece nevěděla, co se stalo. I tak se mi moc nelíbily. Jedovatost mých spolužáků z koleje však byla ještě o něco méně příjemná.

Asi si tu snídani trochu urychlím... prolétlo mi hlavou a na pár vteřin jsem šlehla pohledem ke dveřím do síně. Už abych byla zas venku.
 
Matthew Szewczyk - 13. července 2016 16:59
jamesbay14262.jpg

Večer

nikdo konkrétní



Ani se nenaděju a už na zemi s Míňou v náručí spím. Naštěstí to ale netrvá dlouho, a tak večeři v pohodě stíhám. Pomalu se zvednu, urovnám si oblečení a vypadaje snad ještě hůř než předtím, se vydám pomalým krokem k síni. Se sklopenou hlavou a Míňou v patách jdu chodbami, nevnímaje svět kolem sebe.
Na večeři se nic neděje, což mi akorát hraje do karet. Chvíli se v jídle dloubu, ale chtě nechtě mám už dost hlad, přeci jen jsem celý den nejedl, a tak se do něj nakonec neochotně pustím a dokonce toho trochu sním. Celou dobu sedím ticho a reaguju jen kýváním a občasným pokrčením rameny. Což pokračuje i po zbytek večera. Po návratu na pokoj se hned svalím do postele a přitulený k Míňovi pomalu usnu. Výjimečně si dnes ani do noci pod peřinou nečtu.

Pokoj -> Koupelny -> Hlavní síň

Isy + ostatní v pokoji; Acai + lidi v hlavní síni



„E?!“ Zamach! Ktoś mnie chce zabić! zděsím se, když mě kdosi vytrhne ze snů. Albo może i nie… zmateně zamžourám na omlouvajícího se Isaaca. „Um…“ rozespale ho se zívnutím sleduji. „D-dobrý… v pohodě,“ kývnu a sednu si, abych si promnul oči. Po tomhle atentátu už neusnu. Ale tak, žiju, co víc si přát! No… snad jen sprchu, ale… Jest poranek, ktoś tam może być… pójdę póżniej… Zamračený se sjedu pohledem, protože se válím v tom, v čem jsem včera přišel. Dobraj ranicy, Miniuś, věnuji mu krátký úsměv a vstanu.
Spodnie są wporzo, ale potrzebuję nową koszulę, převléknu se rychle, dokud nikdo moc nevnímá. Vezmu si košili s kapucou, na krk v podstatě stejný šátek jako včera a rifle ze včera akorát trochu urovnám. Powinno być o- přeruší mě výkřikem a následnou ránou Isy. Zděšeně pouskočím a kopnu se o roh postele. Aua! syknu a rychle si trochu nedobrovolně sednu. Ja pier… auć… chytnu si nohu, když se ji Míňa rozhodne prozkoumat. Teraz nie, boli, okej? pohladím ho po hlavě.
To ja idę… nezmeškejte snídani,“ čapnu věci, které mi pomůžou ze sebe udělat člověka, a vydám se do koupelen. Míňa mě samozřejmě následuje. Jdu celkem svižně a do toho si tiše broukám.
Ale ja wyglądam… skoro se leknu sám sebe v zrcadle. Poczekaj chwilę, Miniu, houknu na Míňu, který se usadí pod umyvadlem. Rychle si vyčistím zuby, opláchnu se a pak se pořádně učešu. Lepiej? mrknu na Míňu, když uznám, že vypadám normálně a ten mi to jen odkýve. Okej, idziemy, mávnu na něj, načež vyrazíme k síni.

Więc… zastavím při vstupu do síně a rozhlédnu se. Isy? vykulím oči, když si všimnu, že je u zmijozelského stolu, ale pohled mi rychle sjede spíš na Dei. Chyba się już czuje lepiej, objeví se mi na tváři úsměv. Tak jest dob- úsměv poleví a já uhnu pohledem pryč. Dobrze. Tak jest dobrze, dokončím myšlenku trochu nervózně a zmateně se sám na sebe zamračím. O co ci chodzi? Ogarnij się… napomenu se nejistě a cuknu pohledem na okamžik zpět. Tylko jej jedzenie kroił, co ty w ogóle odwalasz? zatřesu pořád stejně zmateně hlavou a přesunu se k našemu stolu, kde je i Dan. Včera jsem se s ním úplně nepohodl, ale nijak mi jeho přítomnost nevadí. Nemám co proti němu mít. „Bré,“ houknu na přítomné a sednu si k Acai, která se, na můj vkus trošku moc zuřivě, už pustila do jídla. Spokojnie, nikt ci tego nie zje… zazubím se na ní krátce. Míňa si zaleze k mým nohám a čeká, kdy mu něco podám. Mleko?“ pozvednu lehce obočí a dřív než Acai stihne zareagovat, jí trochu naleju. Sobě naleju čaj a vezmu si dva rohlíky, přičemž jeden šoupnu pod stůl Míňovi. „P-promiň za ten včerejšek, trochu mi ruply nervy,“ omluvím se a raději si ucpu pusu rohlíkem.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 13. července 2016 16:10
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň

Billy, Becca, Odett, Kay



Dávám si jeden koláček za druhým, zapíjím je bílou kávou a sleduju, jak se to kolem mě pěkně plní. Billy tedy absolutně nevnímal můj pozdrav, vypadá hodně mimo. A jako by šel spát až ráno. Náš malej blázen…
Pak přisedla kousek dál Becca, Odett a i Kayla. Vida, už se to tu plní. A Billy se probral!

“Země volá Johna Connora,“ uchechtnu se pobaveně.
“Asi tobě, vypadáš, jako bys nespal! Ještě že máš brejle a ty schovaj trochu ty kruhy pod očima,“ šťouchnu si.

“Fuč? Jak fuč? Páni…“ vykulím oči na Kaylu.
A vzápětí i na Odettu, protože zmíní konkurz na prefekta. “Vážně? Tak to asi Johanka hned tak nepřijede… škoda… ale prefekt zní dobře, ne? Půjdete do toho taky?“ zeptám se. Nebylo by špatný ten post dostat. A nejen kvůli té obří vaně, kterou prý mají k dispozici!

“Ale kuš,“ syknu si do klína na vrtící se kočku. “Neškrábej!“ natáhnu se ještě pro jogurt a přidám jí. “Nenažranče…“ zakroutím nad ní hlavou.

“Přišel jsi s nosem v pergamenu a pořád něco počítal. Neříkej, že fakt tu zmrzlinu!“ zazubím se na Billa.
 
Sinestra Ewing - 13. července 2016 15:45
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Hlavní síň a zmijozelský stůl

Deirdre, Patrick, Barbara, Wolfram a Vsírka




Ráno mě probudil hlas Deirdre, jak na někoho mluví. Nechtělo se mi zjišťovat, kdo už je vzhůru a kdo ne. Ale pokud se pokoj pomalu probouzí, už neusnu.
Ke spánku jsem potřebovala absolutní ticho a absolutní tmu. S tichým proklínáním společného pokoje se rozespale posadím a zamžourám po místnosti. Aysha už se plazila po zemi a spokojeně se vlnila kolem postele Barbary.
Regina už byla taky vzhůru. Nechápu, proč musí všechny tak brzy vstávat. To by mělo být trestné stejně, jako vstup do Zapovězeného lesa.
,,Kolik je hodin?" Zabručím a natáhnu se po hodinkách. ,,Teprve půl desáté?!" Zhrozím se při pohledu na ručičky. To si ze mě dělají srandu.
,,Takový kravál." Rozmrzele se ještě chvíli povaluji v posteli a nespokojeně mručím do polštáře. Nechce se mi vstávat. Dnes ne. Nejraději bych celý den prospala. Celý školní rok.
Nakonec, s neskonalou námahou se svezu z postele a vstanu.
Za ty 4 roky s šesti spolubydlícími jsem si tak nějak už zvykla, že slovo soukromí tu neexistuje, takže jsem se v rychlosti převlékla (bez brýlí ofc) a vydala ke koupelnám.

Pak se jen vrátím zpět na pokoj, kde nechám ručník i s ostatními věcmi a vydám se do hlavní síně.
Dnes na mě všichni tak neciví, jako včera ráno. Díkybohu. Možná si ti retardi uvědomili, jak absurdní to celé je.
Mrzutá vejdu do hlavní síně a pohledem vyhledám zmijozelský stůl. Pár nesmyslů už do síně dorazilo . Naštěstí se usadili jinam a já tak doufala, že u nás bude klid. Chyba.
U stolu hadů seděl někdo cizí. Zase! Pokouší mou trpělivost?! Včera ta křesťanka a dnes ten cvok s amuletem? To, že mi z těch všech nečistých mudlů, odpadů a motáků vadí nejméne neznamená, že to snad jen tak přejdu.
Nestačilo mu to včera od Richarda? Jsou nepoučitelní a nejspíš mentálně zaostalí, když nedovedou pochopit, že tu nemají co dělat.
Vidím akorát, jak mu Wolfram něco říká a pak si sedá pryč. Nevyhodí ho? Nevěřícně dojdu až ke stolu a posadím se. Nemohu uvěřit, že jsem jediná, komu jeho přítomnost zcela nevyhovuje. A to se Dee zdála být včera v knihovně tak rozumná. Věnuji ji zamračený pohled a pak se otočím k imigrantovi. To, že jsem ho nechala vedle sebe sedět na hodině je něco jiného. Tohle je můj náš stůl.

,,Co tu děláš Meadowsi? Nevíš, kde máš sedět?" probodnu ho nepřátelským pohledem.
,,Přestaň tu obtěžovat Barbaru a jdi raději navštívit svou dívku v plamenech." Zasyčím na něj. Samozřejmě, Barbara neřekne, jestli ji tu vadí nebo ne. Ale při její komunikativnosti přece není možné, aby tohle bylo v pořádku.

,,Určitě už hoří nedočkavostí, až tě uvidí."
 
Madana Uchiha - 13. července 2016 15:07
naruto_oc__uchiha_kumiko_by_mikawachandbcaw5lkopie8207.gif

Hlavní síň

Ti u havraspárského stolu



Z mé letargie mě vytrhne až Oddetin hlas. S trhnutím se narovnám, zkřivím obličej když se ozvou záda.

"Padesát miligrmů!"

Vyhrknu při mém "probuzení" a zamžourám před sebe kdo to tam sedí, přičemž si pěstí promnu oko, snažíc se dostat ven ospalek. Já vážně potřebuji ledovou sprchu.

"Co co? Jaký pohřeb? Komu umřela nálada?"

Blekotám zmateně a pro jistotu do sebe převrátím třetí hrnek s kávou. ASi opravdu nebyl dobrý nápad sedět do pěti nad pergamenem a počítat možnosti kombinací jednotlivých surovin aby vznikla ohňostrojová zmrzlina.

"Jak jsem se dostal do hlavní síně?"
 
Wolfram von Wittelsbach - 13. července 2016 15:00
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Sovinec



Domněnky




♦ Angela Silverlin



Její odpověď mne překvapila? Ne, to ne... Překvapení to nebude. Překvapila by mne, kdybych to nečekal, ale já to bral jako jednu z možných alternativ.
Co vím jistě, je to, že mi přímo neodpověděla. Neposkytla mi odpověď, kterou jsem si přímo vyžádal. A to jsem k ní tak milý. Asi to nebude vždy nejlepší způsob. Být milý... Raději jsem zanechal myšlenek, které odbíhají od tématu.
Chystal jsem se znovu promluvit, ale všiml jsem si, že Angela míří k nádvoří.
'Chystá se už ode mne odpojit?' zatáhnu ji za rukáv zpět k sobě, ať jde znovu stejným směrem se mnou k Sovinci.
„Tak dlouhý čas spolu trávit nebudeme, abychom si to celé obcházeli.“ pověděl jsem sebejistě. 'Však těch pár kroků to ještě zvládneš.'

To už jsem se raději zase vrátil k tématu, které mne zajímalo více.
„Straníš se všem. I tedy Nebelvířanům, kteří z toho nejsou nadšení.“ Vzpomněl jsem si na jejich hlučný odchod z knihovny, po kterém následoval další hlučný odchod Angie. Kousky do sebe začaly zapadat. 'Och, jak mne těší vaše vzájemné spory.' hřálo mne u srdce toto zjištění. Její problém jsem už měl na jazyku, jen je třeba, abych si ho uvědomil. 'Nebo bude lepší, když to vědět nebudu a budu jen čekat, zda se ve společnosti propadne, psychicky zhroutí a nakonec spáchá sebevraždu a nebo se snad z toho všeho vzpamatuje?' „Mudla nejsi. To by ses cítila možná odstrčená, ale ne tolik.“ Přemýšlel jsem spíše nahlas, než že by to bylo směřováno k ní jako konverzace. 'Nějak se od ostatních odlišuje, což jí dává pocit izolace...'

Její připomínku o vyhýbání Zmijozelu jsem opomenul. Určitě nebylo třeba ji připomínat, že pověst nám více dělají ostatní než my samotní.
„Zda je pro mne kolejní rozdělení důležité?“ Zopakoval jsem její otázku a zamyslel jsem se. 'Hm... jak to jen vysvětlit.' Odpověděl bych ano, ale přímo by to nevystihovalo to, jak to vnímám. A když vím, že odpověď může být lepší, proč ji tedy nepodám lepší?
„Řekněme, že jsme byli rozděleni do kolejí a je naší školní povinností s těmito členy spolupracovat, neboť jsme souzeni a trestáni jako jeden celek, co se bodového systému týče.“
To bylo asi vše, co jsem jí k tomu řekl. Jakmile jsme se dostali k Sovinci, rozhodl jsem se rozloučit.
„Dál už mám jiné povinnosti, kterým se musím věnovat. Zas někdy si na tebe udělám čas.“
Vytáhnu ruku z kapsy, abych si upravil vlasy a již bez Angely se vydám pro ten balík.



Sovinec → Ošetřovna → Hlavní síň



Závěr dne




'Proč?' Zamračeně jsem vyšlapával schody, neboť jak Ettariel zmínila, ta její sova je až nahoře. Ne, že by mi to příliš vadilo, ale nadšený jsem z toho také nebyl.
'Hm...' Chvíli si prohlížím sovu u většího balíku. 'Hm...' „Měl bych si to ověřit.“ Vytáhl jsem pamlsek, který mi zdravotnice pro sovu přidělila a ta mne úspěšně k balíku pustila. 'Výborně.' pohrával jsem si chvíli s balíkem v ruce. 'Co když je to jiná sova, která prostě ráda tyto pamlsky? Co když tyto pamlsky žerou všechny sovy?' Napadlo mne, že to vůbec nemusí potvrzovat fakt, že mám správný balík. „No co...“ spokojeně jsem se vydal s balíkem na ošetřovnu.
Na ošetřovně jsem se vůbec nezdržoval. Ať už tam zdravotnice byla nebo ne, zanechal jsem ji tam onen balík a znovu se vydal pryč. Nechtěl jsem, ať mi znovu s brekem mačká drahocennou košili.
Další mé kroky již vedly do hlavní síně.
'Ach... vynechal jsem i oběd.' Divil jsem se, že ještě vůbec žiji. Usadil jsem se ke zmijozelskému stolu a konečně jsem měl možnost se najíst. Najíst se v klidu... To jsem si aspoň chvíli myslel. Během jídla jsem byl nucen zaslechnout zajímavé novinky. O mně! 'Tak já čekám spratky se Sin?' Obličej se mi zkřiví do zamračení a klouby na prstech pravé dlaně zblednou, když zrovna silně mačkám ucho hrníčku s čajem. 'Takže tohle mám za to, že se k ním po celou dobu chovám mile?' Začal jsem si uvědomovat důvod dnešních častých pohledů ostatních a Fletcherových poznámek. Pro tento nepotřebný plevel to je nejspíš jenom sranda, ale pro mne to znamená problémy v zesměšnění a snížení prestiže rodu. 'Nějací nemanželští bastardi...' Nehledě na to, že děti zrovna v lásce nemám.
Pokračoval jsem v konzumaci večeře a mrzutým pohledem zpražil každého, kdo se rozhodl prohodit nějakou poznámku o tom debilním drbu.



Hlavní síň



Ráno




♠ Zmijozelští studenti
• Isaac Meadows




Nový den. Dával mi aspoň nějakou naději, že ty drby přeletěly a nikdo takovým kravinám nebude dávat pozornost. Pro případ jsem se už raději na to připravil. 'Přece tomu, kdo to roznesl, nebudu dělat radost.' Věděl jsem, jak budu na tyto drby později reagovat. Po ranní hygieně jsem dneska vynechal běh. Místo toho jsem si chvíli pohrával s líným Paulem a užíval ticho.
V kalhotkách a svetru jsem se později vydal na snídani. Vyhrnul jsem si rukávy a jemně se poškrábal na tetování na levé ruce.

Hlavní síň mi toto ráno přišla ještě protivnější než včera. 'Jako vážně?' Hned ze startu se dozvím, jak jsem včera v lese narážel Angelu. Již ve špatné náladě se dostavím ke zmijozelskému stolu. Celkem prázdný. Zatím. 'Ale mohl by být ještě prázdnější.' Ledovým pohledem se zaměřím na Isaaca. Nechápu, proč takový přiteplený odpad sedí u našeho stolu. Ještě k tomu zrovna u Barbary. Pozdravím ostatní Zmijozeláky a precizním krokem dojdu k Isaaacovi.
„Nechtěl by jsi nyní odejít? Rád bych se najedl se svou kolejí. Bez tvé přítomnosti.“ Položím mu sice otázku, ale nepříjemný tón hlasu naznačuje, že ho tu rozhodně trpět nehodlám. „Můžeš jít zkusit napravit svou neschopnost o pomoc té ufňukané špíně, pro kterou jsi byl k ničemu.“ Pravděpodobně mu okamžitě dojde, že mluvím o jeho lásce. „Tady nemáš co dělat.“ S těmito slovy se od něj oddálím a sednu si o kus dál.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.94386196136475 sekund

na začátek stránky