Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Ogata Kenji - 09. února 2020 13:48
kenji306.jpg

Středa 14. října



Zapovězený les (skupina č.3)



Daniel, Deirdre, Alex



Trochu poodstoupím, když mi Dan s chlácholivými slovy přikládá ruku na rameno. To, že si ostatní myslí, že jsme teplý je věc jedna. Ale to, že se Daniel občas chová, jako kdyby tomu tak skutečně bylo, je věc druhá. Možná se není čemu divit, že mě Coraline nechce a ani chtít nebude. Pakliže si totiž tyhle gesta vykládá stejně, jako valná většina spolužáků, pak není divu, že mě nikdy nebude brát víc než jako svýho nejlepšího, trochu přiteplenýho, kámoše. Fakt díky, Dane.
„Tenkrát použil avadu.“ povzdechnu si při vzpomínce na školní trest se Snapem, na který jsem se ze všech sil snažil zapomenout. Byl to strašnej večer. Nepřeháním, když řeknu, že jsem byl tenkrát přesvědčený, že tam natáhnem brka. A ani teď to nejspíš nebude o moc lepší. „Připadám si jako v Battle Royale.“ podotknu, načež se zarazím. Dojde mi, že ostatní nejspíš nebudou vědět, o čem mluvím. „Slyšeli jste o tom někdy? Je to takový filmový předchůdce Hunger games. Každý rok si v Japonsku vyberou třídu, kterou pak odvezou někam na pustej ostrov a nechaj je mezi sebou bojovat. Poslední přeživší vyhrává. Celkem dobrej film, někdy na to mrkněte.“ Když se nad tím zamyslím, tahle situace se tomu dosti podobá. Jen místo batohů se zbraněmi máme hůlky a místo spolužáků budem kosit bludičky.
„Máš ve skupince mistra meče, s kým jiným by ses měla cejtit bezpečnejc, hm?“ pohlédnu vážně na Airimoyovou, která se ujišťuje, že si s bludičkama poradíme. Už raději nezmiňuji, že pokud na někoho zaútočí, tak to budu s nejvyšší pravděpodobností já, protože jakožto nešťastně zamilovaný budu pro tyhle potvory neskutečně přitažlivý. Alespoň pro někoho, no...
Snape mezitím cosi žvatlá, ale poslouchám ho tak na půl ucha. Má pozornost je nepřekvapivě jinde a to u Coraline a její skupinky. Cítím se hned klidněji když vidím, v jakém týmu skončila. Cassandra i Ruth se určitě, jak se na správné Havraspárské sluší a patří, poctivě učili, stejně tak Richard, který nepochybně strávil v knihovně celý den. Nemám toho kluka zrovna v lásce, ale stokrát raději vidím po boku Cor jeho, než Wittelsbacha. Navíc to byl prefekt. Vsadím balíček pocky tyčinek, že udělá vše proto, aby se před nikým neznemožnil a dovedl svou skupinku bezpečně do cíle.
Zatímco se ztrácím ve svých myšlenkách, Deirdre přinese od Snapa baňku. Její příchod bych téměř nezaznamenal, nebýt kluků, kteří začnou tahat z kapes hůlky. Se značnou neochotou je tedy napodobím a přesně jak profesor chtěl, předvedu to podivné kouzlo, které znělo cosi jako Lučina genitála. Pak už jen čekáme na to, až na nás přijde řada a budeme se moci vydat do lesa. A brzy se tak i stane... „Jakej luboš tyvole?“ otočím se na Dana, který strachy evidentně zapomněl i ta nejzákladnější kouzla. „Seš totálně marnej.“ pošklebuju se mu a rozejdu se opatrně za ním. Stejně jako Deirdre si přitom dávám pozor kam šlapu a hůlkou si svítím převážně na zem. „Přestaň tu vyšilovat jak malá holka a poslouchej mě.“ napomenu Dana, který mě osočuje z funění. Takhle jsem ho už dlouho neviděl. Za normálních okolností je to takovej ten frajírek, co trousí jeden vtípek za druhým, kdežto teď je podělanej strachy. Jasně, ani já se tu necítím dobře, ale nejsem zvyklý projevovat emoce až takovým způsobem, jakým to dělal on. To bude nejspíš tou asijskou náturou. My Japonci byli v těhlech věcech vždycky tak trochu upjatí. „Byl jsem před hodinou s Coraline.“ svěřím se tiše tak, aby nás pokud možno Deirdre vepředu neslyšela. „Byli jsme v tom kumbále... na košťata. Tam kde Caylus Beccu... no víš co.“ Jsem v tu chvíli rudý jako rak a tak pouze děkuji samotnému Jashinovi, že je tu tma jako v prdeli a nikdo mi nevidí do obličeje. „Řekl jsem jí, že jí miluju. Takže vážně doufám, že tu dneska zhebnu, protože po tomhle se jí už nemůžu podívat ani do očí.“ Tak, a je to venku. Jestli nás tu má skutečně něco sežrat, tak chci umírat s pocitem, že jsem se někomu svěřil. Nedokázal bych to v sobě dýl dusit.
A v tu samou chvíli Daniel cosi hystericky zařve. Neslyšel jsem na rozdíl od něj vůbec nic, ale co bych to byl za nejlepšího kámoše, kdybych ho v té jeho paronii nepodpořil. A tak do něj prudce strčím a se slovy „BACHA, BLUDIČKA!“ ho nechám odporoučet k zemi. Když už panika, tak pořádná.
 
Daniel Fletcher - 02. února 2020 22:17
dan7533.jpg

Zapovězený les (skupina 3)
Kenji, Alex, Deirdre

14.10.



,,Ona si fakt myslí, že jsme teplí.." Zaksichtí se Kenji, když do skupiny vylosujeme Deirdre. ,,Kašli na ni." Položím mu ruku na rameno. S Kenjim jsme měli vždycky blízký vztah, ale vždy jen na základě kamarádství! Bohužel, blonďatá zmijozelská spolužačka nebyla nejspíš jediná, kdo nás podezíral.

Alexovi na otázku s akromantulema jen pokrčím rameny. ,,To jsme doteď nezjistili. I když.. Kenji, co to Snape použil za zaklínadlo tenkrát?" Snažím se rozpomenout a v duchu se proklínám za to, že si pamatuju kdejakou kravinu a kdejaký drb, co řekl Ryan, ale životně důležité informace, to ne! To mi v tý hlavě prostě nezůstane. To už se do rozhovoru zapojuje i Deirdre. ,,Myslím, že určitě." Podotknu s vážnou tváří a sleduju její výraz. Já osobně doufám, že ne, jinak to bude moje smrt. Na druhou stranu si ale nenechám ujít příležitost, vidět Airimoyovou postranou strachy. ,,Jestli bych je zvládl přeprat?" Zopakuju už trochu nejistěji. ,,Ovšem! My s Kenjim naprosto přesně víme, jak na ně!" Přikývnu nakonec a hrdě se napnu, aniž by mi docházelo, že se moje odpověď zcela vylučuje s předešlou odpovědí Alexovi.
,,Snape a hlídat nás?" Odfkrnu si. ,,Ten zrovna. Vůbec bych se nedivil, kdyby si celou tuhle hodinu nějak ošéfoval, aby se nás mohl legálně zbavit!" Zabručím. Tomu mašťákovi jsem svěřil svůj život do rukou už jednou a jak to dopadlo! Málem jsem o něj přišel! O něj myslím jako o život. I když.. o něj málem taky.

Dál se už do rozhovoru nezapojuju, nerad bych přišel o nějaké důležité informace (které si stejně nebudu za půl hodiny pamatovat). Caylusův výstup, kdy si zapomene hůlku překvapivě nekomentuju. Jindy bych měl spoustu řečí a určitě bych se mu i hlasitě vysmál, ale teď.. Teď, když nás od vstupu do toho nejstrašidelnějšího a nejnebezpečnějšího lesa, co snad existuje dělilo jen pár chvil, jsem o veškerá slova přišel. Jediné, co se mi mihlo hlavou bylo, že mu tuhle situaci fakt nezávidím. Zvlášť, když ho hodina v lese ani tak nemine. ,,To nechceš." Brouknu jen ke své skupině.
Snape pak znovu přejde do výkladu a já jsem bledší a bledší. Prvotní strach, hrůza a panika mě neopustila, ale jsem možná trochu klidnější, když jdeme po skupinkách a ne sólo. To bych se asi fakt doslova posral.
Nechám Deirdre dojít pro baňku na fragmenty a pak mlčky převedu veškerá kouzla, která jsou po nás požadována. Na východ.. Nemám s sebou kompas, bude tam někde ukazatel? Trochu znejistím a pohledem vyhledám Kenjiho, jak on se na to tváří.
Pak už jen čekáme, než se do lesa vydají první dvě skupinky před námi. Tiše pozoruji, jak je po vstupu mezi kmeny stromů pohltí tma a my je brzy ztratíme z očí.
"Lumoš" zašeptám do tmy, abych rozsvítil hůlku, ale záhy mi dojde, že jsem i tohle primitivní kouzlo, které se učí prváci vyslovil špatně. Já v tom lese umřu. Napodruhé už hůlku skutečně rozsvítím a vydám se za Dee, která celkem - k mému překvapení, odvážně vyrazila vpřed.
Nijak neprotestuji, že se rozhodla jít první. Naopak, dámy mají přednost a já nebudu bránit jejímu rozhodnutí! Jdu tedy jako druhý, hned za ní a cestou se každou chvíli otáčím na kluky za sebou. Černočernou tmu rozrážíme světlem z hůlkem a hrobové ticho rozbíjíme našimi kroky. ,,Hergot Kenji, nefuň tolik! Nebo nás uslyší!" Hystericky se otočím na svého kamaráda, abych ho napomenul. Zmocňuje se mě úzkost a ruce se mi potí ještě víc. ,,Ví někdo kam jdeme?" Zeptám se po krátké chvíli, kdy našlapujeme lesní cestou. ,,Vidíte něco?" Ptám se po další krátké chvíli.
Mám pocit, jakoby nás něco sledovalo. Na každé křoví koukám s nedůvěrou v očích a mžourám do tmy. ,,SLYŠELI JSTE TO?!" Vyděsím se v zápětí.
 
Anna Saria - 02. února 2020 21:39
hmc11939.jpg

Zapovězený les

(skupina 6)

Naira, Sinestra, Sebastian


středa 14. řijna



Nejdřív má blbý připomínky a když mu pak někdo něco řekne je extrémně uraženej a dělá jako kdyby vlastně ani nic neřekl. Úplně jako malej kluk. "Ale to víš že ne" odpověděla jsem mu suše a dál už se ho snažila spíš ignorovat. I když to zrovna u něj nebylo zrovna nejjednoduší.
"To není špatný nápad" zašeptala jsem Naiře když pohrozila že mu zapálí vlasy. S tím jsem z kapsy vytáhla svojí hůlku. Samozřejmě jsem se nechystala zapalovat něčí vlasy, a už vůbec ne před profesorem. Ještě ke všemu Snapem, který byl zrovna jen tak mimochodem vedoucím zmijozelu. A o vyloučení jsem opravdu nestála.

Sebastian se sám od sebe ochotně vydal pro baňku. Snad jí pak cestou někde neztratí nebo nerozbije. Což by mě vlastně ani moc nepřekvapilo. Předvedení kouzla se rychle dostalo i na nás. Opsala jsem ve vzduchu co možná nejpravidelnější trojúhelník a vyslovila kouzlo. Rukavice. Měla jsem si vážně vzít rukavice, takhle mi zachvilku umrznou prsty. Už teď je mi zima a to jsem sotva vytáhla ruce z kapes. Na první pokus se mi kouzlo celkem vydařilo. Pravda, blesk "nešel" úplně rovně jak jsem zamýšlela ale i tak jsem byla celkem spokojená.

Byla jsem vážně ráda že jsem neskončila v první skupince, takhle jsem se mohla alespoň trochu mentálně připravit až přijde řada na nás. Ze tmy jsem strach neměla, ale když jsem teď měla jít do zapovězeného lesa doléhala na mě úzkost.
Naštěstí šel jako první Sebastian. Takžee stejně jako se skupinkama ani teď jsem nemusela jít první. Rozsvítila jsem si tedy hůlku a vydala se za Sinestrou. Opatrně jsem našlapovala za Sinestrou a dávala si pozor abych nezakopla o něco nebo třeba o ní. Nachávala jsem je jít první a jen špicovala uši a rozhlížela se aby na nás náhodou něco nevyskočilo. Šla jsem mlčky dokud se na nás Sin neotočila s otázkou.

Lehce jsem pokrčila rameny. "V té knižce psaly jen to že by mělo jít o duše kouzelníků, skřítků a tak podobně..." odpověděla jsem trochu napjatě. Pěšina po které jsme vešly do lesa nám pomalu zmizela pod nohama. Musely jsme čas od času překročit nějaký ten kořen nebo vystouplý kámen. "Posvítíme si trochu víc na cestu" prohodila jsem nenuceně a zvedla hůlku nad hlavu. "Lumos maxima" zamumlám si pro sebe. Jen se světlo na špičce mojí hůlky zintenzivnilo odhodila jsem ho daleko před Seba. Jak se koule světla vznášela dál mezi stromy, osvětlovala nám cestu dál než normální lumos.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 01. února 2020 10:56
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Zapovězený les (skupina 5)

14. října, Středa


Cor, Ruth, Richard

Upřímně, jsem vděčná za to, že máme hůlky. Ne že bych byla nějaký strašpytel, ale černočerný Zapovězený les vzbuzoval… respekt. Velmi silný respekt. Kdo jiný by nás tam poslal než právě Snape. Má pravdu, že praxe a teorie jsou něco jiného. A já zrovna v té praxi nejsem špatná. Ovšem ten černý les…
Tiše poslouchám, co nám povídá. Pro sebe si sem tam přikývnu. To jsem všechno četla. Byla to ale teorie. Teorie v bezpečí školní knihovny.
Snape nás rozdělí do skupinek a na mě připadne Ruth, Coraline a Richard. To není špatné. Postoupím k nim, kývnu na pozdrav a stisknu hůlku. Cor hned situaci trochu nadlehčí. “Snad nepodpálíme les,“ řeknu pobaveně. Nebyla ale jediná. Když z Cayla vypadne, že nemá hůlku, uvnitř se rozesměju naplno. No, třeba tě děvčata v lese ochrání.

Trhnu hlavou směrem k Ryanovi, když se od něj ozve hukot na Dianinu adresu. Co to do něj vjelo?! Udělali si něco?
“Co mu je? Má bejt rád, když se ztratěj, neumřou hlady, Diana má vždycky kapsy plný jídla,“ řeknu spolužákům.

Podle profesorových slov se soustředím na vyzkoušení bleskového kouzla. S klidem se hluboce nadechnu, opíšu trojúhelník a s drobným spokojeným úsměvem sleduju světelný blesk, který mi vystřelil z hůlky. Na první pokus zdařilé, řekla bych. Přesto si kouzlo vyzkouším pro jistotu znovu, kdyby to náhodou byla náhoda. Stejně tak jednou vystřelím i ono záchranné kouzlo ve formě rudé světlice.
Tak, to by bylo.

Richard dojde pro baňku a brzy dojde řada i na naši skupinku. “Můžeme,“ přikývnu mu a následuju ho. Pomocí lumos rozsvítím hůlku, abychom lépe viděli na cestu. Pak se Richard znovu rozpovídá a já se poušklíbnu. “Neboj, nejsme hysterky jako Ryan,“ začnu ho ujišťovat, ale Coraline mě pravděpodobně přehluší. Na vteřinu mi spadne brada, pak se zasměju. “Jestli se nás něco pokusí sežrat, tak nás Richard ochrání, je to gentleman,“ zazubím se, ale myslím to upřímně.
Nechám holky popojít a skupinku uzavřu.


 
Coraline M. Spencer - 27. ledna 2020 14:42
coraline721781199605.jpg

Zapovězený les (skupina 5)


Richard, Cass, Ruth

Středa 14. října



Richard nevypadal, že by se chtěl družit. Po vlažné odpovědi se ke mně otočil zády a tím naše konverzace skončila stejně rychle jako začala. Popravdě jsem asi nic jiného nečekala, ani tak jsem si ale nebyla schopná odpustit rozmrzelý úšklebek věnovaný právě jeho zádům. Za pár minut budeme v lese jenom my a nikdo další. Můj obličej bude možná ten poslední, co kdy uvidí. Trocha snahy by ho přece nezabila. Holky byly naštěstí mému pokusu o rozptylující komunikaci nakloněny o něco více.
“Tak to mu asi zkazíme večer, až vylezeme bez jediného škrábance.” zašuškala jsem na Ruth s lehce škodolibým úsměvem. Slabý pokus sama sobě nahnat trochu sebevědomí. Fake it, till you make it, no ne? Nehodlám se tu klepat jako list ve větru. Prostě to nějak dáme. Jackie neumřela při mé ochraně jenom proto, abych já zařvala v tomhle lese. Ne dokud neuvidím aspoň jednoho jednorožce.
Po chvilce postávání na jednom místě, kdy jsem si už říkala, že to profesor schválně protahuje, aby nás nechal vycukat, se konečně i naše skupinka dostane k nějaké akci. S entuziasmem prváka vytáhnu hůlku, ladně obkreslím ve vzduchu trojúhelník a aktivuji ho ve středu. Mezi tím nahlas recituji zaklínadlo, představuji si tvar a trajektorii blesku a vlastně vůbec dělám najednou víc věcí, než jsem udělala za celý den.
Lucenta geniala." Pokud má můj výtvor nějaké nedostatky, tak je okatě přehlížím a tvářím se zcela spokojeně, protože přesně takhle to mělo vypadat. Znovu to raději nezkouším, na to je tu Richard. Stejně tak nic nenamítám, když si od profesora bere baňku. Já bych jí určitě někde ztratila nebo rozbila. Nemá cenu k sobě přitahovat víc pozornosti, než je nezbytně nutné.
“Já jsem připravená.” Horlivě zmijozelskému prefektovi přikývnu a vzávěsu za ním se nachystám u úplného kraje lesa, kde vystřelím svou světlici. Skepticky sleduji žhnoucí rudé světlo prodírající se nočním nebem. Jako kdyby něco takového mohlo skutečně pomoci. Pokud se v lese dostaneme do opravdu velkých potíží, bude v tom lepším případě po všem ještě dřív, než si profesor té světlice stihne všimnout. Jen u toho budeme mít ohňostroj.
Srdce cítím až v krku, když nás les konečně pohltí. Nikdy bych nevěřila, jak ohlušující může ticho být. Doslova slyším, jak mi krev hučí v žilích. Pokud nepočítám všechny ostatní zvuky lesa jako vystřižené z nějakého hororového filmu. Chvíli dokonce uvažuji o tom, zda je moudré mít rozsvícenou hůlku. V takové tmě jsme jediným zdrojem světla. Snadný terč. Když ale sleduji cestu pod našima nohama… bez světla by si někdo z nás mohl zlomit vaz.
Po době, co mi přišla jako věčnost, Richard najednou promluví. Prudce za zvukem jeho hlasu otočím hlavu. Snažím se za žádnou cenu nedat najevo, že mě polekala taková maličkost, ale strach brzo vystřídá upřímné pobavení.
“Tak to sis měl vzít špunty do uší. Protože jestli se nás tu pokusí něco sežrat, tak můžeš vsadit svůj poslední svrček, že ti vyřvu díru do hlavy.” možná to zní jako nadsázka, ale je celkem velká šance, že přesně takhle to dopadne. Už jednou jsem se přesvědčila, že jsem v krizových situacích naprosto nepoužitelná. “Nebo se rozbrečím.” pokračuji. Pokračuji jenom proto, protože mě prostě svým požadavkem tak trochu nakrknul. “Mohla bych taky omdlít nebo nejdřív začít křičet, pak se rozbrečet a nakonec omdlít. Víš co, nakombinovat to. Každopádně…” udělám dramatickou pauzu, abych popadla dech. Přelézání roští a zdvočelých kořenů je fyzicky namáhavější, než by se na první pohled mohlo zdát. “Ať už to bude jakkoli, tak můžeš být naprosto v klidu. Za ruku tě rozhodně nechytím.” Jedno mu musím nechat. Přes všechno to rozhořčení se mi podařilo zahnat strach do pozadí.
 
Patrick Gregory Anderson - 26. ledna 2020 15:08
untitl1171445402.jpg
Okraj Zapovězeného lesa ---> Zapovězený les (Skupina 4)

Christian, Christina, Erika

středa 14. října

Christina měla očividně obavy, nejen ohledně své přípravy na tuto hodinu, která byla jako u mě, nulová, ale taky vzhledem k nebezpečím, které Zapovězený Les skýtá. Chtělo se mi říci něco sarkastického, ale prostě neumím být ošklivý na dívku, kterou miluji. I když ona mým citem zjevně opovrhuje.
"Hmm, měli by jsme se dohodnout na nějakém plánu, pro případ, kdyby na nás v lese bafla nějaká obluda. Nejlepší postup by asi byl se stáhnout, vypálit světlici a čekat na profeora, zatímco jeden z nás útočníka do té doby zadrží. Tak udržíme případné ztráty na minimu."
Odpovím a nezaujatě pokračuji.
"Teď jen zbývá určit, kdo bude oním šťastlivcem, který se postaví bestii. Holky rovnou z téhle rovnice vynechám. Promiňte mi, dámy, není to nic proti vašim kouzelnickým schopnostem, nebo že bych pochyboval o vašich dovednostech, nebo tak něco, ale to dřív pojede čert na bruslích do práce, než dopustím, aby bylo v mé přítomnosti ublíženo dívce."
Vyřadím Christinu a Eriku, načež se obrátím na Christiana.
"Sakra...Christýna a Christian v jedné skupině? To je dobrý."
Uvědomím si.
"Takže, to je mezi námi, Jako nebelvírský prefekt jsi moc důležitý na to, aby jsme tě ztratili, takže výsledek je jasný."..
Řeknu, zatímco si prstem projíždím imaginární bradku, kterou ještě nemám, ale budu mít.
"Yosh! Takže já zdržím útočící bestii, zatímco vy ostatní se stáhnete a přivoláte profesora." Rozhodnu případný postup při mimořádné události. S tím zamíříme do Zapovězeného Lesa.

S rozsvícenou hůlkou jdu v čele naší skupiny. Nemá přeci cenu pátrat po bludičkách ve tmě, že ano? Christian mezitím přiznává, že jeho příprava taky nebyla zrovna důkladná. Zajímalo by mě s kým měl rande on? Potočím směrem k němu hlavu.
"Na mě se nedívej, kámo. Měl jsem...důležitější věci na práci."
Zazubím se a vrátím se zpět k pátrání po bludičkách.
"Kde jste bludičky? Kdepak jste..nááá, puťa-puťa.."
Pokusím se o jejich přivolání. Erika se s námi mezitím podělí o své vědomosti ohledně našeho úkolu.
"Nešťastná láska..."
Zamumlám si pro sebe a zvednu ruku, jako kdybych se hlásil ve třídě.
"To budu nejspíš já."
Erika dál pokračuje.
"Takže říkáš, že nejlepší postup by byl jít někam do bažiny, tam si na chvíli sednout, zhasnout hůlky a čekat co přijde?"
Nadhodím k Erice, jestli ji jakože chápu dobře.
 
lord Richard Cornigrum - 18. ledna 2020 14:12
zk6313353.jpg

#Zapovezenyles #skupina č.5 #vubecsemitamnechce


Středa 14. října


Coraline, Cass, Ruth, Snape, označení




Tahle situace se mi nelíbí. Nejen, že se ani trochu necítím ve své kůži, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi tohle celé připomíná scénu z nějakého béčkového hororu. Banda naivních teenagerů pobíhajících s křikem po lese ve kterém řádí masový vrah a jednoho po druhém oddělává jako na běžícím pásu. Kandidátů na smrt tu máme hned několik. Taková Deirdre je ta typická uřvaná blondýna, která nesmí v žádném mudlovském filmu chybět. Takový umírají většinou jako první. Hned po ní by odkráglovali Cayluse. To je to samý co Dee, jen v mužský verzi. Koho tu máme dál...
Pohled mi spočine na vztekajícím se Ryanovi. Ten měl šanci na přežití nulovou. Za ty jeho kecy by možná umřel ještě před Deirdre a to ne rukou vraha, ale rukama všech ostatních, kterým by z něj ruply nervy. Potom tu byl Domenico. Ten by dozajista smrtící masakr přežil, ale ve finále by se pro záchranu někoho jiného obětoval. Typický on.
Nechceš už takhle náhodou přestat řešit sračky?
Povzdechnu si. Pár mudlovských hororů jsem sice, leč tajně, viděl, ale vážně by mě nenapadlo, že se dožiji dne, kdy se budu zrovna jimi uklidňovat před hodinou obrany. Možná jsem byl prostě rozhozenější víc, než jsem si myslel. To bude nejspíš tím.
"Ahoj. Bude sranda." ozve se znenadání dívčí hlas, který mě donutí vzhlédnout. Sotva metr ode mě stojí Coraline s úsměvem na tváři. Překvapeně zamrkám. Tak sranda, jo? "Jak pro koho." odpovím s ledabylým pokrčením ramen, přičemž se snažím tvářit naprosto nezaujatě. "Ale když to říkáš... budiž." dodám nakonec a otočím se k ní zády. Ne proto, že bych se s ní snad nechtěl vybavovat (správně, nechci), ale hlavně proto, že přichází profesor. Mluví sotva chvíli, když se přiřítí udýchaný Caylus. Po tváři mi přelétne stín. Ten vůl nejenže přišel pozdě, ale jak se brzy dovídám, tak nemá ani hůlku. Ten kluk vážně může děkovat všem svatým za to, že nás jeho idiocie nestála žádné body. Co mě však mile překvapí je reakce Barbary. Poněkud nesměle půjčuje škemrajícímu Caylusovi svou hůlku, čímž si u mě vyslouží malé, bezvýznamné plus. Valná většina lidí by nedala hůlku z ruky a už vůbec ne někomu takovému, jako byl náš spolužák. Je vidět, že Barbara jde vskutku do sebe. A pak, že Zmijozelští neumí podat pomocnou ruku. Pche.
"Je bezpečné pustit spolužáka do lesa bez hůlky?" zvednu hlavu k profesorovi, který nevypadá, že by ho Caylusův problém trápil. Jasně, je to jeho blbost, ale ten kluk je v týmu se samejma holkama. Už vidím, jak se všechny předbíhají, aby zachránily zrovna jeho. Snad kromě tý Barbary...
Ať už mi profesor odpoví jakkoliv, pokud se tedy vůbec bude obtěžovat, vytáhnu z kapsy svou hůlku a pustím se do kouzlení. Přesně jak nám bylo řečeno, opíši ve vzduchu trojúhelník a ještě než jej aktivuji, vyslovím zřetelné "Lucenta geniala.". Všímám si hned několika nedostatků, jako například toho, že trojúhelník není úplně rovný, ale i tak se kouzlo povede a z hůlky si krátce nato razí cestu blesk. Pro jistotu to ale raději zkusím ještě jednou, ve snaze vytvořit stabilnější trojúhelník, s daleko rovnějšími čarami. A vida, zadaří se.
Jakmile profesor chce, aby měla každá skupinka baňku na sbírání fragmentů, automaticky se rozejdu vpřed a jednu si od něj vezmu. Přeci jen, jsem jediný kluk ve skupince a prefekt k tomu, tudíž pochybuji, že by kdokoliv namítal, že se ujímám vůdčí role. A kdyby ano? Tak smůla. Kdo dřív příjde, ten dřív mele.
"Můžeme jít?" otočím se k děvčatům, zda-li jsou připravena vyrazit. Při té příležitosti zachytím pohled Christiny, ze kterého nedokážu mnoho vyčíst. Za normálních okolností bych si pomyslel možná něco jako "Nečum tak blbě." nebo "Co na mě zase vejráš?" ale tentokrát mi nic z toho na mysli nevyvstane. Zvláštní.
Ještě než se skutečně vydáme do lesa vstříc tmě, vystřelím hůlkou do vzduchu pomocí Pericula rudé světlice, aby profesor věděl, že minimálně jeden ze skupiny v případě nejvyšší nouze ovládá záchranné kouzlo. A potom... Potom se rozejdeme vpřed, přímo do hlubin lesa, kde žili všichni možní i nemožní tvorové. A bohužel i tací, které jsem za žádnou cenu nechtěl potkat...
"Myslím, že to nebude třeba, ale chci si ujasnit dvě věci." zapředu rozhovor, jakmile jsme v dostatečně dobré vzdálenosti od ostatních. "Nejsme tu bohužel sami, takže od vás nechci slyšet žádný řev a hlavně..." Na malou chvíli se odmlčím, přemýšlejíc nad tím, jak svůj následující požadavek zformulovat. "...žádné chytání za ruce, ano?"
Hloupý požadavek, že? Jsou to holky. A ty se většinou bojí. Taky hodně křičí, piští a rády chytají za ruce kohokoliv, u koho usoudí, že je to zrovna bezpečné. Ale nechci, aby narazily. Na tenhle typ fyzického kontaktu si zrovna nepotrpím a hlavně... Nechci, aby vůbec některá z nich poznala či uvažovala nad tím, že na tom s odvahou a klidem nejsem momentálně o moc líp než ony.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.79167294502258 sekund

na začátek stránky