TŘI KOŠŤATA
Billy, Johanka

Když se objevil Billy, ještě chvíli jsme se s ním posadily. Johance zřejmě vlezl všechen ten cukr na mozek a chovala se jako pako. Párkrát jsem ji musela pod stolem kopnout, než jí došlo, že by s tím měla přestat a že bychom se už mohli zvednout. 

Jakmile jsme vylezli ven, okamžitě mi začala být trochu zima. Objala jsem se rukama a přemýšlela, jestli svou bundu servat z Johanky hned, nebo to ještě vydržet do Medového ráje.

Venku však čekalo jakési auto. Na Johanku. Zdála se překvapená, úplně jako jsem pak byla já, když ona urychleně nastoupila. Zahlédla jsem jen něčí blond vlasy, pak se zabouchly dveře a Johanka se mi ztratila z očí. Proč tam nastoupila? Unáší ji někdo? Přes tmavá skla jsem nic neviděla.

Byla mi čím dál tím větší zima. O co sakra jde? Popošla jsem blíž k autu a chystala se zaklepat na okénko, když auto najednou nastartovalo a prostě odjelo. Prostě jen tak, žádný čau ani nic. Překvapeně jsem zírala s rukou ve vzduchu. Pak mi ale něco došlo. ONA MI NEVRÁTILA TU BUNDU!

Rozběhla jsem se, začala mávat rukama jako šílenec a křičela jsem: "Počkejte! Počkééééééééééj! Co moje bunda? Stůjteeee! Vždyť já tu zmrznu!"

Auto ale nezastavilo a já se po chvíli marného pronásledování zastavila. Ztrápeně jsem hleděla za autem, které mi už ale zmizelo v zatáčce. Naštvaná jsem se vrátila k Billymu. 

Najednou mi došlo, že jsme tam sami. Úplně sami. Zrudla jsem a najednou nevěděla, co říct, abych nevyzněla nějak blbě. Nakonec jsem ze sebe dostala jen: "Promiň, musím zpátky do hradu... Je mi zima." Sklopila jsem hlavu a rychle se vydala pryč. Do Medového ráje se mi už moc nechtělo.

Co se to sakra právě stalo? Byl to přecejenom únos? Ale Johanka do toho auta vlezla dobrovolně. Snad se vrátí brzo. To přece nemůže jen tak bez vysvětlení odjet! Něco se muselo stát! Proč aspoň něco neřekla? Mám se o ní bát? A KDY MI VRÁTÍ TU BUNDU? Doufám, že se ozve...

Byla jsem z toho všeho na nervy.

Dámské toalety -> Chodby (u vstupu ke Zmijozelu)

Deirdre

Chyba dobrze, usměji se nejistě, když Dei s úsměvem přijme můj ne dvakrát vyvedený kompliment. „Není zač,“ usměji se tentokrát o něco jistěji. Jsem rád, že jsem nic až tak nezvoral. I když to bylo opravdu poněkud selhání. Slušet, slušet, slušet… začnu si v hlavě opakovat staronové slovíčko.
Stále zmaten, z toho, co Fufan zase provedl, na okamžik pohledem přeskočím na Míňu, který se pod umyvadlem už pár minut pořád se stejnou zažraností snaží packama chytit jednu z co pár vteřin padajících kapek. Miniuś… uculím se lehce při pohledu na něj a otočím se zpět na už odcházející Dei s Fufanem v náručí. „D-dobře,“ přejdu rychle do neutrálního výrazu, aby si nemyslela, že mi z toho, co se stalo je snad do smíchu. „Miniuś, chodź… no idziemy,“ pobídnu Míňu, aby už taky šel, a vydám se po Deiiném boku směrem ke vstupu ke Zmijozelu. Míňa si trochu naštvaně kráčí za mnou.

Cestou mi neujdou pohledy ostatních. Trochu zmateně jim je oplácím a poté koutkem oka kouknu na Dei. Co mają za problem? Wygląda spoko... nenápadně si ji ještě jednou prohlédnu, až se zarazím na jejím pohledu. Je tak ledový, až mi přejede mráz po zádech a s nervózním polknutím sklopím hlavu. A może wcale nie jest taka, jaka mi się wydaje? zabořím pohled do země a na chvilku se zamyslím. Nie… Jest uprzejma i miła… vyženu to z hlavy a dřív než stihnu zvednout hlavu, ocitneme se ve sklepení.
„Dobře, děkuju,“ zamračím se sklesle, když ukáže na otisky zubů a převezmu si Fufíka. „Dobrý,“ usměju se a překvapeně vykulím oči, když se ten zmetek opravdu celkem bolestivě zakousne. Zatnu zuby a ztuha polknu. Ty mały skurw… počkám, až Dei se Stjerne odejdou a začnu Fufana hladit po hřbetě. „Ty… ty… ajnšlingmonsterbuchu…“ zadržím stěží všechna sprostá slova. Bude to chtít zkrátit… začnu si mou přezdívku pro Fufíka rychle opakovat, dokud z toho nevznikne ajšligonsteruch, což uznám za prozatím dostačující. Původní význam se sice vytratil, ale aspoň to půjde postupně ještě zkracovat. Míňa evidentně trošku žárlí, a tak mi začne škrábat kalhoty. „Míňo, dosyć,“ kouknu na něj káravě a dál hladím knihu. Míňu to ale neodradí a pokračuje. S povzdechem si sednu na bobek a kouknu na něj: „Minigniewie Mojżeszu Szewczyku, jak ci powiem dosyć, to przestaniesz, rozumiemy się?“ začnu vážným tónem, ale jeho očkám neodolám. „Słuchaj, tylko się nim opiekuję. Nie lubię go, okej?“ šťouchnu mu hlavou do čumáku a usměju se, načež on přestane řešit mé kalhoty a začne si packama přejíždět čenich. O nie, zaraziłem cię... sobą, vypláznu na něj jazyk a povzdechnu si: „Nejsem nakažlivý, tr-“ všimnu si přibíhající Dei a při vstávání z překvapení skoro spadnu dozadu. B-bože snad mě neslyšela… by asi neznělo... zděsím se, což se podepíše i na lehce pozvedlém obočí a mém teď už křivém úsměvu, který ale velmi rychle opravím. Je pravda, že tohle jí asi sluší víc než můj šatník pro střední vrstvy... přejedu ji rychle pohledem. „A-Áno a ne,“ dál hladím tu příšernost po hraně, aby mě nesežrala. Míňa si konečně přestane zkoumat čumák a přesune se k Dei, kterou začne hlavou šťouchat do nohy.

Prasinky

Z minulosti okolo 12:35 do současnosti

Clara Oswald, Stiles Stilinski, shhh..

Holky postupně odcházely, než jsem ve výsledku zbyla jen s Kaylou. Což mi vůbec nevadilo. Odetta mi dala její šál a tak mi bylo dost teplo. Navíc jsem měla na sobě ukořistěnou i bundu od Kayly!
Zkrátka jsem byla v teplíčku a mohla jsem si užívat volnou s mou společností. Po jídle jsem si objednala tedy i zákusek. A já si naivně myslela, že u toho zůstaneme. Ale zdá se, že chuť a velké oči mne nějak přesvědčily k tomu, abych se ke Kayle přidala a celou tu horu jídla si objednala také. Horu jídla a pití.
Ale nějak zvlášť mi to nevadilo, jednou za čas je dobré se pořádně nacpat. Potom mi sice bylo hrozně špatně, ale to jsem mohla očekávat.
A Kayla měla ještě ten elán, že se zeptala na návštěvu Medového ráje. Než se objevil Billy. Uculila jsem se a zamávala jsem na něj. Nevypadal, že by se chtěl nějak zvlášť zdržovat. "Co zatím škola, Billy?" zeptala jsem se. "Něco nového v zemi magorů?" optala jsem se a vyplázla jsem na něj jazyk. Vůbec jsem to nemyslela vážně, Billyho mám ráda a něco takového bych mu asi jen tak neřekla. Navíc je to roztomilý blázen.
Když už jsem se však déle nechtěla zdržovat, tak jsem se začala zvedat. "Zajdeme tedy do Medového ráje?" ušklíbla jsem se a naváděla jsem je oba ven.
Co jsem však viděla venku mne překvapilo. Nechápala jsem, co se děje a ani mne to v danou chvíli nezajímalo. Poznala jsem auto, které mne vyzvedlo. Bylo naší rodiny. Tázavě jsem se podívala na mé dva spolužáky, jestli neví, co se může dít. Jako by mohli. Zastíněná okna mi taky moc neprozradila.
Když jsem do auta vešla, čekal mne celkem šok. Spolužáci mohli jen koutkem zahlédnout Christianovu blond hřívu. Posadila jsem se vedle bratra s tím, že si s ním popovídám v soukromí.. zavřely se dveře.
Byla jsem tam asi deset minut. Jediné, co už však mohli poté spolužáci vidět, bylo, jak se auto rozjelo a já už z něj nevyšla. Nechala je tam, aniž bych něco řekla.

Famfrpálové hřiště
Všichni zúčastnění a hlavně MacArthur

Střelkyně Janna camrál dlouho nedrží, jelikož jí ho vyfoukne Benjamin, který je krátce po zahájení zápasu od potlouku zachráněn.
Koutkem oka si všimnu jakési změny na koštěti a také toho, že ve vzduchu chybí minulý brankář a nastoupil místo něho Shade.
,,Shade?" Trochu nevěřícně pootevřu ústa, jelikož se mi tomu výjevu nechtělo věřit. Alec byl v tělocviku naprostá katastrofa a stejně tak mi to přišlo u kterékoliv fyzické aktivity. Ono jeho počínání na koštěti nebylo kdovíjak úchvatné. Bylo to chaotické a bezprizorní ale co už. Šanci má dostat každý.
O krádež camrálu se pokouší banda havraspárských. Odetta, Rebecca a ani Dominik neuspějí a Hunt se řítí k obručím, kde poletuje Scottmayersová.
Vzápětí se hřištěm ozve nadšený jásot a křik. Zlatými očky hledám zdroj zvuku.
,,Výborně Sedzikowská!" Uznale kývnu hlavou, když přiletí i se zlatonkou v ruce. Skutečně mne překvapila a díky tomuto výkonu si rozhodně zaslouží své místo v týmu.
Pan Lawson sletí k zemi a koště odhodí kousek od sebe. ,,Pane Lawsone, dojděte si s tím ramenem raději na ošetřovnu. Prohlédnutím nic nezkazíte." Doporučím mu.
,,Ať vás někdo doprovodí." Houknu na něj ještě a vrátím se soustředěností do hry.

Camrál byl mezitím odcizen modrovlasou anarchií. Skutečně jsem čekala kohokoliv, ale jeho ne. Ten kluk mě dnes nepřestává překvapovat.
Svým chaotickým stylem létání, jakoby koště ani pořádně neovládal a koště si spíš samo dělalo co chtělo - zamíří k obručím a vystřelí. Střela špatná, bohužel. Jeho výkon dobrý, ale to nestačí. Rozhodně ne to jak se na koštěti drží. Je nebezpečný sám sobě i ostatním. Alex naštěstí střelu vychytá, ale to už se ozve tupá rána.
Potlouk dohnal svůj cíl. Pan MacArthur byl zasažen a bohužel/bohudík, záleží co je pro něj přednější - do koštěte. Zadek koštěte se rozštěpí a krátce na to ulomí.
Pan Calvin se i s předním kusem koštěte řítí k zemi. Dominik je mu naštěstí poblíž, takže zpomalení pádu bude stačit k tomu, aby ho případně zachytil a Calvin tak neutržil zranění ještě při dopadu.
Dva zmijozelští zranění no.. To je holt famfrpál.

Rychlými kroky zamířím k němu a otočím se na zúčastněné. ,,Všem děkuji za účast. Nábor je u konce. Všem kolejím připisuji k dobru za snahu 15 bodů." S tím nechám hráče hráči a zastavím se u Calvina.
,,Jak je vám MacArthure? Jste zraněný?" Pak se podívám na Bellu.
,,Mohu vás s Alex poprosit, abyste uklidili míče do bedny a odnesli i se stojanem do kumbálu pod tribunou?" Podívám se na ně a pak zpátky na Calvin a, připravená mu pomoct na nohy a prohlédnout ho.

Dámské toalety ---> Dívčí pokoje ---> Chodby

Matthew, Regina, Christina

Hlavní cenu v modelingové soutěži bych asi nevyhrála, ale jsem ráda, že mě Matt pochválí.
Moje ego se spokojeně zatetelí. Když na to přijde, tak jsem občas stejný páv jako třeba Caylus. I když na to jeho ego nemá fakt nikdo. Možná jen Kalvín.
"Děkuju." Brouknu a nafoukaně se usměju. Následující boj s Fufíkem ale můj úsměv totálně zničí. Skoro plačky ještě naposledy zhodnotím bordel, který Alecův miláček udělal. Nanebevolající. Ani jsem nestihla odpovědět Mattovi. S Fufíkem v náruči a prakticky na odchodu se na něj otočím a kývnu.
"Jasně, proč ne. Budu moc ráda. Děkuju."

S Fufíkem zakousnutým do ruky a s Mattem po svém boku se pomalu vydám směrem k naší kolejce. Občas nenápadně zavadím pohledem po kolemjdoucích, kteří si kriticky přeměřují můj nový outfit a něco si šeptají. Věnuji jim pouze ledový povýšený pohled. Jakmile dorazíme do sklepení, opatrně předám Fufíka Mattovi.
"Pokud ho budeš hladit po hřbetu, bude ti ruku jenom žužlat. Jinak to celkem bolí," ukážu na otisky zubů na svém levém předloktí. "Budu hned zpět." V mžiku se otočím a po zodpovězení hesla proběhnu kolejkou rovnou do dívčích pokojů. Stjerne je mi v patách. Asi už má všeho toho běhání taky dost a touží po mé posteli. Nedivím se jí.

"Čau holky." Mávnu rukou na Reginu s Christinou. Nijak mě nepřekvapí to, v jaké se Regina zrovna nachází pozici. Sama pro sebe se usměju. Chvíli si hraju s představou, že se k nim přidám, ale nakonec zvítězí zdravý rozum. Čeká na mě až moc lidí. Dále už jim nevěnuji moc velkou pozornost, jelikož mám celkem naspěch. Otevřu skříň a se soustředým výrazem začnu vybírat nějaký nový outfit. Opatrně si svléknu mikinu. Rameno na tom není ještě úplně nejlíp, ale dá se to. Na chvíli zabořím obličej do teplé textiloviny a vdechuji omamnou vůni. Jsem fakt feťák. Nakonec ji složím a uklidím do skříně. Moje. Odmotám z boků i kostkovaný černobílý šátek, složím jej a položím na mikinu. Kritickým okem nakonec vyberu obyčejné džínové kraťasy, které si natáhnu. Nakonec vyměním i košili za jinou, akorát s dlouhým rukávem. Sandály skopnu z nohou a navléknu si obyčejné černé kecky. Vlasy si stáhnu do culíku. Nic moc, ale pro tuhle chvíli to postačí.
"Zatím!" Mávnu rukou na obě holky. Stjerne si vyskočí do mé postele a usne. O jednu starost míň. S novým elánem vyběhnu z kolejky ven a zastavím se u čekajícího Matta s Fufíkem.
"Můžeme jít? Nedělal ti nějaké problémy?" Podezřívavě se zahledím na tu krvežíznivou knihu, která mi tímhle tempem jednou sežere celý šatník.