| |||
Hřiště Marie + ostatní Nakopnutí do boku bylo v porovnání s ramenem slabým odvarem. Bolelo to, o tom žádná, ale větší starosti mi momentálně dělala má ruka. Ač si to nerad přiznávám, v tuhle chvíli je naprosto nepoužitelná. A to je problém. Vážně nevím, čím zlatonku chytit. Jednou rukou se držím koštěte, kdežto tou druhou? Škoda mluvit. Calvin se naštěstí o nic dalšího nepokouší. Ještě aby ano, protože bych ho musel na místě zabít. Jeho reakce byla nepřiměřená. Málem jsem se rozmlátil o zem a on se cítí ublíženě? Vážně? To kvůli jeho retardovanýmu mozku mám rameno na odpis. Jestli jeho vezmou do týmu, tak nikdy žádný zápas nevyhrajeme. Tohle celý je naprosto směšný a on tu nemá co dělat. Pustím se do vytrvalého pronásledování zlatonky, jenže krom snížení vzdálenosti mezi námi toho nemohu moc udělat. Dělí mě od ní sotva metr. Možná půl. Tak moc jí chci získat, že potlučenou pravačku nehledě na bolest začnu natahovat před sebe. Pokud se to tak dá vůbec nazývat, protože těch pár centimetrů nejde považovat za pohyb. Zato bolest, která mi ihned vystřelí do celého ramene je znatelná až příliš. Přemáhám se, abych nezařval nahlas. Kousnu se do jazyka a pevně semknu rty. Nechci, aby kdokoliv poznal, co se děje. Nechci to především přiznat sám sobě. Odmítám přijmout fakt, že moje snaha je naprosto zbytečná a ať udělám, co udělám, ta malá potvora nebude moje. Ten pocit je horší, než cokoliv jiného. Nerad prohrávám, ale o výhru tu tentokrát nejde. To, s čím se nedokážu smířit je skutečnost, že jsem vinou někoho jiného nedostal šanci se o zlatonku alespoň pokusit. Vedle mě se objeví Marie. Není zrovna nejrychlejší, působí spíš opatrným dojmem, ale od křesťanky se něco takového dalo čekat. Za normálních okolností bych jí porazil. Postrádala mou hbitost a hlavně zákeřnost. Jenže teď je mi tohle všechno k ničemu, jelikož se dostává ke zlatonce a o pár sekund později jí drží v dlani. Hlasitě křičí a já mlčím. Nezmůžu se na protesty. Ve skutečnosti jí vůbec nevnímám. Mou pozornost nedobrovolně získá rameno, které na sebe v podobě bolesti upozorňuje čím dál více. Zhluboka se nadechnu a začnu klesat. Mé přistání je dost neohrabané. Jsem pravák a nejsem zvyklý určovat směr koštěte levačkou. Jen co stojím nohama na zemi, hodím koště ledabyle vedle sebe. Tuhle věc teď zatraceně dlouho nechci vidět! |
| |||
Havraspárská společenská místnost - Prasinky Třeba někoh o potkám Když jsem z knihovny dorazil do naší společenky, tak jsem bohužel nikde nikoho nezastihl. Jediné co mi tak zbylo bylo donést si svůj nákup do svého pokoje, kde jsem zjistil, že jsem zapomněl v Prasinkách něco koupit. Se slovy: "Co není v hlavě, musí být v nohách.", jsem se znovu vydal směr kouzelnická vesnice. Svižně procházím chodbami Bradavického hradu, ale bohužel nikde nikoho nepotkávám. Ona je společnost přeci jen lepší než jít někam sólo. Právě teď mi ale bohužel není přáno, protože všichni jsou buď na famfrpálu, nebo někde ve pryč. Do Prasinek se tak proto dostanu velice rychle a mířím si to směrem k Taškářovi. Potřebuji si tam koupit ten prášek co jsem měl ve zmrzce... Nebo se alespoň zeptat kde by se dal sehnat. V obchůdku naštěstí prášek měli, takže si to hezky zvesela šinu ke Třem košťatům, kde mám v plánu si dát kafe a pak pokračovat dál. Zvonek hezky cinkne když vejdu do obchodu. Jen tak ze zvyku se rozhlédnu kolem, jestli nepoznám nějakou dobrou duši ke které bych se mohl přidat. Pokud tedy bude chtít abych se přidal, samozřejmě. |
| |||
Famfrpálové hriště Všichni na famfrpálovém hřišti Bůh při mě stál, má zkouška naslepo se mi vyplatila. Madam Hoochová nejen že neprotestovala, nenaštvala se ani nic takového, ale ještě mi bez problémů dovolila nasednout na koště a zúčastnit se konkurzu. Málem jsem zajásala, svou energii jsem ale raději vynaložila na bleskurychlé nasednutí na jedno z volných košťat, které jsem tu v okolí našla. Pak jsem se podívala směrem, kam profesorka ukázala. |
| |||
Metlobalové ihrisko Alec, Odetta, Richard, madam Hoochová a všetci ostatní na ihrisku a tribúnach Chytím prehadzovačku, ktorú mi Richard hodí a okamžite ju hodím dole madam Hoochovej, ktorá na mňa hodila ten svoj prenikavý pohľad. "Si si istý?" opýtam sa Aleca, keď opatrne vylezie na Richardovu metlu. Keď má pocit, že to zvládne, nebudem mu v tom brániť. Teší ma, že prijal Richardovu výzvu a ukázal, že aj Bystrohlavčania sa môžu odvahou zrovnávať s Chrabromilčanmi. Dúfam však, že na metlu dá pozor. Načo dávať Richardovi ďalší dôvod k tyranizácii? Usmejem sa naňho, reku nech cíti podporu a poletím aj ja k ostatným. "Druhé kolo?" žmurknem na Odettu. Na pochvalu madam Hoochovej len s úsmevom prikývnem. Šport, to je moje. Pochvala ma ešte viac naštartovala a tak len čakám na písknutie. A je to tu, Alex pripravená pred obručami...tentoraz si našťastie dorážačky nevybrali za cieľ mňa a tak sa môžem sústrediť na prehadzovačku. Aj tak však ostanem v pozore. Malá nepozornosť a skončím ako Caylus. Prehadzovačku získala Janna. Rukou pokyniem Odette, nech zaútočí prvá. Minule na Benjiho zaútočila veľmi pekne. Škoda, že jej to nevyšlo. Teraz to určite dokáže. Pre istotu však poletím hneď za ňou a keď sa mi naskytne šanca, vypichnem Janne prehadzovačku ja. |
| |||
Famfrpálové hřiště Alec, Deirdre, Dominik, Matthew + ti kolem Musím uznat, že to, co se stalo, předčilo všechna má očekávání. Shade mou nabídku přijme a poměrně ochotně si místo na koštěti se mnou vymění. Tak tedy dobrá. Měl jsem za to, že bude větší srab, ale evidentně se chce převést. Inu, proč ne. Alespoň se pobavím jeho neschopností. Pokud mě paměť nešálila, ve fyzických aktivitách byl stejně dobrý asi jako Filch v kouzlení, takže neočekávám žádný převratný výsledek. Místo v týmu mám stejnak jisté, takže není důvod ke starostem. Vážně se těším, až se na koštěti neudrží a rozbije ho. Můj nejnovější model stál víc než všechny jeho věci dohromady a já se nemůžu dočkat, až mu povím, aby mi uhradil opravu, nebo rovnou koupil nové. "Pokračovat bude místo mě kolega z tvé koleje." odpovím Dominikovi a hodím mu camrál, který jsem doteď svíral v rukách. Skočím na tribunu a nechám Shadea odletět. "To je opravdu nemilé, Deirdre." usměju se na svou spolukolejnici. Ty zvratky na jejím klíně nejdou přehlédnout, stejně tak ten dlouhovlasý mudla vedle ní. Tady končí veškerá sranda. Má ovečka se až podezřele motá kolem lidí, kterými by správně měla opovrhovat. Tohle se mi ani trochu nelíbí! To si myslí, že sem slepej, nebo to dělá schválně? "Běž a umyj se. Nechceme přeci dělat naší koleji ostudu." vážně se na ní podívám. Nejraději bych jí vynadal za její paktování se s mudly, ale rozebírat něco takového na veřejnosti je nevhodné. Tohle je něco, co by mělo zůstat jen mezi čtyřma očima. A také, že zůstane. "Zdá se, že Caylus má problémy." kývnu hlavou směrem k našemu chytačovi. Nedělám si naděje, že by zlatonku po srážce s potloukem chytil, zvlášť když se vedle něj objevila Marie. Vidím ho pouze z dálky, ale i tak si nejde nevšimnout, že pravou ruku vůbec nepoužívá. Tou druhou se drží koštěte. Pokud zlatonku nespolkne, tak jí nemá jak získat. Tenhle nábor vážně nezačal dobře. "Zařiď si, co potřebuješ a vrať se. Pomůžeme mu na ošetřovnu." promluvím k Dee s naprostým klidem. Můj záměr je ve skutečnosti trochu jiný, než pomáhat zraněnému spolužákovi. Tohle celé je jen zástěrka, jak Deidre nenápadně odvést tam, kam potřebuji, aniž by pojala jakékoliv podezření. Hned po návštěvě ošetřovny si s ní totiž plánuji pohovořit. Velmi vážně pohovořit. Tenhle rozhovor bude ale trochu odlišný od těch, které běžně vedeme… |
doba vygenerování stránky: 0.84315395355225 sekund