| |||
Knihovna → ??? 'Stalking' ♦ Angela Silverlin Nijak nereagoval. Žádná pubertální poznámka, zmínka agrese, ani žádný z těch jejich "vtipů". Daniel prostě odešel. Překvapilo mne to vzhledem k jeho přihlouplosti. ' Nejspíš si už konečně uvědomil své místo.' Také zde byla možnost, že prostě neměl své zpívající publikum, bez kterého nemají ty jejo řeči smysl. Každopádně stáhl ocas a dál jsem se s ním naštěstí zabývat nemusel. Pokračoval jsem ve čtení. Hlučný odchod těch dvou mě však znovu vytrhl do reality. Zamračil jsem se. Na tom zda skutečně hluční byli, nebo se hluční zdáli na mé poměry, nezáleželo. „Otravné nebelvírské psiska.“ zavrčel jsem si pro sebe a pokračoval v oné četbě. Dlouho mi to však nevydrželo, protože mne vyrušila hlasitá rána padajícího předmětu. Na čele mně vyrašily mrzuté vrásky. 'Já někoho zabiju... pomyslel jsem si se vší vážností. Dokonce by mně to mohlo i ulevit. Pozitiva se samy nabízely. Zamračení se však stáhlo, když jsem si uvědomil, kdo tu dělá takový rámus s tak barbarským odchodem. Nemohl jsem uvěřit svým očím, že se něco takového děje zrovna u Angely. Otázku, zda je v pořádku, jsem automaticky přeskočil, protože odpověď byla na první pohled jasná. 'Že by se její osobnost začala konečně vyvíjet? Nebo snad to je konečné stádium trvajícího rozkladu?' Zvědavost mě přiměla pobrat své věci a vydat se za ní. Kdyby se mne někdo zeptal proč, nejspíš bych odpověděl, že mám o ni strach, ale kdo by tomu uvěřil. Ani já sám ne. I přes zrychlení mého elegantního precizního kroku se mi postupně vytratila z obzoru. 'Čiperná...' Pokračoval jsem aspoň tím samým směrem, což se mi nakonec vyplatilo. „Boty?“ zmateně jsem hleděl do trávy, kde vyčnívala dámská obuv. Po chvíli přemýšlení jsem je zvedl a pokračoval ve směru mé cesty. Spatřil jsem Angelu, jak dává čelo stromu. 'Takže už zešílela?' nechápal jsem, co to sakra dělá. Pomalým krokem a rukou v kapse jsem se vydal blíže k ní. Jen jsem vyčkával na moment, kdy si mne všimne. To se bohužel nestalo. „Ubohé...“ Prohodil jsem silnějším chladným hlasem, aby mě slyšela a hodil jsem boty směrem k ní, když jsem si všiml, že jsou nejspíš její. „Takhle vypadá definitivní výsledek tvé tvrdé práce při vytváření si odstupu?“ položil jsem řečnickou otázku. „Minimálně po těch letech, co spolu studujeme... úspěchem bych to teda nezval. Spíše ztrátou času pokud je tohle vše, co tě nakonec čeká.“ Dokončil jsem svůj pozorovací názor a zopakoval: „Ubohé.“ Strčil jsem i druhou ruku do kapsy, když už konečně nemusela držet boty a sledoval Angelu, zda se rozhodne utéct znovu. |
| |||
FamfrpálDei, Ričí, Matt, částečně Kenji, Profesorka Hoochová a... |
| |||
TŘI KOŠŤATA - BACK IN TIME od 12:35 do současnosti Odetta, Johanna, Sam? Objednaly jsme si, přičemž se na mě Johanka lepila jak klíště. Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli to není jen její běžnou oblibou v pacičkování se s ostatními, ale než jsem se v myšlenkách dostala dál, přišla servírka a my si objednaly. Johanka mě vzala za ruku. Byla úplně ledová. Konečně mi došlo, proč na mě tak divně kouká, tak jsem jí přehodila svojí bundu přes ramena. Uvnitř bylo teplo a já díky bundě nebyla zdaleka tak promrzlá, jako ona. Pak se zeptala, co budeme dělat potom. "Já tu asi zůstanu s tebou a pak půjdu taky na famfrpál. Chtěla jsem tam jít už včera, ale nějak mi to nevyšlo..." Rozhodně jsem teď chtěla rozvádět proč. Když nám konečně přinesli jídlo, vrhly jsme se na něj jako smečka hladových vlků a za chvilku bylo pryč. Odette se pak zvedla, že už půjde a přidala Johance, která stále vypadala dost zmrzle, svou šálu. Taky jsem jí zamávala a vrátila se k jídelnímu lístku. Nakonec jsem se rozhodla pro jahodový dort. Nechtělo se mi čekat až do Medového ráje, když jsem mohla mít něco sladkého hned. Když Johanka viděla, že si dám dezert, objednala si také dort, ale meruňkový. Když nám je přinesli vypadaly oba nádherně a chutnaly božsky, takže jsme si vzájemně ujídaly. Nakonec jsme ve Třech košťatech strávily několik dlaších hodin. Po dortech následovaly sirupové košíčky, po nich jablečné závitky a zakončily jsme to zmrzlinovým pohárem, který jsme si daly napůl, protože už nám nebyla ani trochu zima a celé jsme to zapíjely jahodovými koktejly a duhovou šťávou. Nakonec jsem na famfrpál nešla, protože ve chvíli, kdy bych měla odcházet, jsem byla tak přecpaná, že se mi nechtělo ani se zvednout, natož létat. Nicméně všechno to sladké mi nezabránilo v tom se se smíchem zeptat: "Tak teď vyjíme zase pro změnu Medový ráj?" |
| |||
KabinetBrumbál Krátce po vyloučení pana Ravena jsem kontaktovala jeho rodiče a poslala na ministerstvo sovu s pergamenem, který ukončoval jeho studium na Bradavické škole čar a kouzel. Poté jsem se už jen zavřela u sebe v pokoji, otevřela okno, abych vyvětrala a pustila dovnitř sic chladný, ale čerstvý vzduch. Venku nebylo sice zrovna teplo, ani počasí nebylo kdovíjak slunečné, to ale nebránilo studentům, aby se vydali vstříc fyzické aktivitě. Famfrpál byl bez debat velmi zajímavým sportem. Ráda jsem se na něj chodila dívat a tajně přála své koleji vítězství. I když - to není vlastně žádné tajemství. Famfrpál je jediná možnost, kde kolejní vedoucí mohou neobjektivně nadržovat své vlastní koleji a přát jim vítězství. Ráda jsem zavzpomínala na své mládí a na časy aktivního hraní famfrpálu. Z nostalgie mne vytrhne vřeštící sova, která přistane na pelesti mé postele, kam poté hodí dopis. Žádné psaní jsem neočekávala, proto trochu překvapeně dojdu k posteli, pohladím sovu po jemném peří a natáhnu ruku po dopise. Písmo je úhledné a čitelné. Hned v něm poznám profesorku Rosalie. Kéž bych mohla mít z jejího psaní větší radost. Jakmile dočtu obsah, nechám sovu sovou a rychlými kroky - téměř popobíhám, se rozejdu k točitému schodišti Brumbála. Tohle nevěstilo nic dobrého a pokud se profesorka nemýlí, mohlo by to znamenat skutečně velké problémy. |
| |||
Famfrpálové hřištěHráči, diváci Benji camrál popadl a vystřelil s ním vpřed. Založím ruce v bok a s připravenou píšťalkou sleduji dění ve vzduchu. Soustředím se na všechny zúčastněné, aby mi neušlo žádné zajímavé číslo, faul nebo zranění. Zdálo se, že se Hunt soustředí. Ví, že se ostatní střelci mohou pokusit ho o camrál každou chvíli připravit, tak své okolí bedlivě pozoruje. Odetta štěstí v sebrání camrálu bohužel neměla, to ale vůbec nic neznamená. Ne na náboru. Naopak jsem při jejím letu zaznamenala něco, co se mi líbilo. A to je spolupráce. Lewisová si pozici střelce vybrala dobře, protože hlavně oni musí spolupracovat. I když na náboru jsou všichni proti všem, Lewisová měla smysl pro kolejní soudržnost a to je při hře velmi důležité. Vrátím se pohledem zpátky na Hunta, kterého mezitím o camrál připravila Alexandra a plnou rychlostí mířila k obručím. Skoro už jsem ani nedoufala, že se někdo odhodlá k tomu ji míč sebrat a hru tak neobzvláštní, když se do toho vložil Dominik. Jeho potlouk byl odražen, proto mohl vklidu zaútočit. Z naprosté soustředěnosti mě vyruší nově příchozí. Rielová, která včera zakopla o špatně uklizené koště. ,,Jestli se na hru cítíte, nebudu proti. Počkejte až dohrají tuhle metu a pak se připojte." Kývnu hlavou k dvojici, která soupeří o camrál. No, nechybělo skutečně málo a Bella camrál málem získal. To bylo velmi pěkné. Pochválím v duchu jeho výkon. To, že ji camrál nesebral vůbec nevadí. Alex famfrpál hraje už pár let, tak je logické, že nováček jen tak navrch mít nebude. Ale takovéhle šikovné manévry se při přijmání do týmu zohledňují. Lawson takové štěstí s potloukem neměl. MacArthur se nejspíš dostatečně nesoustředil, takže jeho kolega byl dost nepříjemně zasažen. Do ramene. Vím, že je to pecka. Sama jsem famfrpál hrála. Proto mě vcelku udiví, že Caylus se dokázal udržet na koštěti. Nadávky bych ještě přešla, jsou to kluci, samý testosteron a navíc zraněné ego, ale to, že se tu budou napadat, to ne. Vložím píšťalku do úst a párkrát zapískám. Calvin si naštěstí jde po svých a Lawson se vydá znovu za zlatonkou. Alexandra mezitím zaútočí na obruče a pošle camrál na brankáře. Richard, který je běžně střelcem však střelu pohotově zachytí. Vedle mě se objeví další dvě hráčky. Sedzikowská a Parkerová. ,,Zdravím vás." Kývnu na ně a změřím si je pohledem. ,,Můžete se zapojit, proč ne. Střelec říkáte? No dnes tu je střelců požehnaně, to vám povím. Ale proč ne, zapojte se do hry." Marii ukáže prstem na Cayluse, který se honil za něčím, co z téhle dálky nebylo vidět. Jí však ale musí být jasné, že je tam zlatonka. Ta jí zajímá. ,,Takže, vzhledem k nově příchozím si dáme ještě jedno kolo. Musím obzvláště pochválit pana Bellu." Kývnu na něj. Má velmi slibně našlápnuto k přijmutí do družstva. Oba potlouky hůlkou přiměju vrátit se zpět do bedny. ,,Alexandra se vystřídá s panem Cornigrumem u obručí." Čekám, až si Alex nasadí helmu a poté zahájím hru. Oba potlouky se znovu vyřítí do hry. Jeden míří přímo na samotného odrážeče Calvina. Druhý si vybere za cíl Benjamina. Vhodím camrál do hry, který k mému překvapení získá Parkerová. Pravidla jsou stejná jako minule. Házíte desetistěnnou kostkou. 1-5 neúspěch, 5 -10 úspěch. V případě střelce a brankáře záleží to, kdo si hodí víc. V případě odrážečů - pokud odrážeč v hodu neuspěje, může si hodit ještě hráč, na který potlouk míří, jestli se tomu dokáže sám vyhnout. Pokud je v příspěvku zmíněno jinak, jakože hráč, na kterého míří potlouk nedává pozor nebo je nějakým způsobem pozorností znevýhodněn - bude záležet pouze na úspěchu odrážeče. Na Jannu o převzetí camrálu si hodí: Dominik, Odetta, Rebecca, Richard a Benjamin(podle toho jak dopadne s potloukem). Janna si hodí na každého střelce jednotlivě a do diskuze napíše své výsledky hodu + jména. |
doba vygenerování stránky: 0.81240296363831 sekund