Tribuny

Daniel, Noemi, Emily, Deirdre + označení

Znenadání k nám přiletí Richard a chce, aby šel Alec lítat místo něj. Nic na to neříkám. Zmijozelské nemám rád a nikdy mít nebudu, ale ten had má tentokrát pravdu. Posmívat se umí každý. Ať se pak nediví, že nás nesnáší, když na sebe tak upozorňuje. Buď ať se nesměje vůbec, nebo to dělá potichu. Alec není žádný famfrpálový přeborník, aby si mohl tuhle poznámku dovolit.
Podobného názoru jsou viditelně i ostatní. Všichni mlčí, včetně té blonďaté vychrtliny. Najednou jí došli slova? Před Richardem už tak sebevědomě nevypadá. To co odpoví Danielovi jsou úplný nesmysly. To mě naštve. „Kdo řekl, že jsme zaujatí proti gayům? Buď tak laskavá a nedomýšlej si. Chápu, že ti docházej argumenty, ale tím, že si nějaký rychle vymyslíš to nespravíš.“
Věnuji jí chladné zamračení. Tahá sem něco, o čem vůbec nikdo nemluvil. Na její další poznámky nereaguji. Nezajímá mě, jestli Richard věnuje čas jí, nebo Helen. Pro mě za mě, ať si užívají třeba ve třech. „Baka…“ utrousím poznámku ve svém rodném jazyce a otočím se k ní zády. Nehodlám s ní ztrácet čas. Otočím se zpátky k Danielovi. „Ajo, máš pravdu. Tak přeci jen přišly.“ zamávám Janně i Máře.
Otočím se zpět k ostatním a otevřu krabičku s pocky. Když už mi Emily nabízí lentilky, tak ať si za odměnu taky něco vezme. Chvíli na ty malé barevné kuličky zírám. Nevím na kterou mám chuť. Zelená? Červená? Oranžovou ne, tu nemám rád. Kluběnka, která doteď seděla na mém rameni zpozorní a nahrne se ke krabičce. „To není nic pro tebe, malá. Už jsi měla v knihovně tyčinku.“ pohladím jí po bílém kožíšku. Jsem rád, že jsem jí v Prasinkách koupil. Je hyperaktivní, narozdíl od chameleona. Toho kam jsem položil, tam i zůstal. Navíc nevydával žádné legrační zvuky.
Vezmu si společně s Danielem lentilku a hodím jí do pusy. Skousnu. Obličej se mi v tu ránu zkřiví do znechuceného šklebu. Chutná to odporně!
Proboha živýho co to je? Neumím tu chuť identifikovat a ještě aby ano. Šušně z nosu přece nejím, tak jak bych mohl vědět, jak chutnají! Zvedne se mi žaludek.
S výrazem největší paniky přiložím ruce před ústa, což ale není moc platné, protože se mi zvratky nahrnou do krku a mně je jasné, že budou muset ven. Tohle už nezachráním. V tu chvíli je mi úplně jedno, že Danova lentilka skončila na Emily. Otevřu pusu a veškerý obsah žaludku chrstnu na něčí klín. Opatrně vzhlédnu. Airimoyová. Na její modré sukni, která stála beztak majlant se vyjímá flek mých zvratků.
Když už si myslím, že to nemůže být horší, skočí Deirdre do klína kluběnka. Hlasitě zapiští a jazykem začne zvratky ochutnávat. Vytřeštím oči. Co... Žaludek se mi zvedne znovu. Rozběhnu se ke kraji tribuny a nehledě na to, jestli někdo stojí dole nebo ne, vyzvracím se. Podruhé. V krku mě pálí a nejradši bych se neviděl. Co mi to Emily dala?! Tak zle mi už dlouho nebylo.

Tribuny

Richard, Kenji, Dan, Noemi, Matt, Emily, Alec, Dominik a lidi na hřišti


Náladu mi v mezích udržuje jakž takž konverzace s Mattem.
"Je to hrůza! Teda... jasně, pomohlo mi to přežít celou hodinu s tím ramenem a tak... a k nitrobraně se to rozhodně hodit bude. Doufám. Třeba budou další hodiny zajímavější," pokrčím rameny. Když už nic jiného, tak se budu moct koukat na profesora Sannyho. Podepřu si hlavu jednou rukou a protáhnu se. Sedět strnule v jedné poloze moc dlouho mi nedělá dobře.
"Děkuju... většina lidí na tomhle hřišti by si přála pravý opak, víš?" Tlumeně se zasměju s lišáckým úsměvem. Je mi jedno, co si ostatní myslí. Alespoň co se ostatních kolejí týče. Už tak jsme pro ostatní "ti zlí". Nic to nezmění, ani to, že se bavím s někým jiným než se zmijáky.
Překvapeně vzhlédnu, když se vedle mě objeví Alec. Snažím se na jeho obličeji zahlédnout nějaké stopy po smutku, kterým si nejspíš právě prošel. Je mi jasné, že se statečně drží. Na to ho znám moc dlouho. Je to můj malý modrý hrdina.

"Ahoj... Děkuju, že ses postaral o Stjerne... a tohle..." Jakmile si sedne, natáhnu se k němu, krátce ho líbnu na tvář a usměju se. Omluvně pohladím Stjerne po kožichu a popadnu tašku sladkostí, kterou mi hodil. "Promiň za to před tím.." Zašeptám a stisknu mu ruku. Bleskově se odtáhnu, jelikož sladkosti moc dobře voní. Hladově se vrhnu na pytel. Zdvořile se optám Matta, jestli něco nechce a vecpu půlku tašky Alecovi. Vím, že miluje sladké stejně jako já. V tašce byla celá řada sladkostí, já se ale vrhnu na dýňové paštičky, po kterých se můžu utlouct. S požitkářským výrazem hltám jednu za druhou jako ten největší nenažranec. Oboum klukům věnuji omluvný úsměv a pokrčím ramenem.

Nazlobeně zatnu zuby, když potlouk sestřelí Cayluse. Chudák Princ se jakžt takž udrží na koštěti. Spustí příval nadávek, které zalétnou až sem. Alec vedle mě hlasitě zařve.
"Um...."
Calvin vypadá, že se s Caylem popere. Nejspíš si to rozmyslí, protože do něj jen kopne.
Ty jeden kreténskej idiote! Co si jako myslíš, že děláš? Vždyť náš tým bude vypadat jako banda nevycválanejch paviánů!
Nejradši bych se na Calvina sama rozeřvala, ale nechám si to pro sebe, jelikož k nám právě přiletí Richard. Nejspíš zaslechl Alecův řev a rozhodl se to nenechat jen tak. Mlčky žvýkám bertíkovy fazolky a pohledem těkám z jednoho na druhého. Mlčím. Tohle je Alecův boj. Richard má právo být naštvaný. Od Aleca to nebylo vůbec chytré. Korunu tomu nasadí ještě Dominik, který přiletí za Richardem.
Snad jednoho dne spadneš z nebe, špinavče...
Stočím pohled na Matta, který se zoufale snaží být neviditelný. Povzdechnu si, nenápadně mu položím ruku na rameno a soucitně jej trochu stisknu. Poté jí rychle stáhnu, jelikož moc dobře vím, jak na podobné věci Matt reaguje. Navíc s Richardem před námi... Věnuji mu jeden rychlý povzbudivý úsměv a dál se věnuji sladkostem. Jsem popravdě zvědavá, jak Alec na lorda zareaguje. Mlčky si Ričího prohlížím. Pohledný, to rozhodně. A prachatý.
Budoucí oběť Marie?

Dál už Richardovi nevěnuji moc pozornosti, jelikož se pustím do křížku s Danem a Kenjim. Myslela jsem to spíše jako vtip, ale pan zpěvák si zřejmě předsevzal, že je to cílený útok na jeho osobu. Jak taky jinak. Co jiného taky čekat od někoho ze Zmijozelu, že? V mezičase se k těm dvoum přidala ještě Noemi a Emily. Nadechnu se a zavrtím hlavou. Nebudu se prát. Nestojí mi to za to. Nejprve krátce pohlédnu na Dana.
"Ale nepovídej... Jsi snad zaujatej proti gayům nebo co? To bych zrovna do vaší koleje neřekla..." Pohrdlivě si odfrknu a protočím oči. "Já nejsem žádná Richardova ovečka!" Procedím skrze zaťatě zuby a zatnu ruku v pěst. Nikdo mě nebude strkat do jednoho pytle s tím montovačem transformérů a jeho armádou bezduchých a hloupých nohsledů. Přesunu pohled na Kenjiho.

"To bych si nedovolila vzhledem k tomu, že všechen jeho čas si pro sebe nahrabala Helen. A té do cesty vážně přijít nechcete. A pro tvou informaci... K tomu, abych se s někým bavila, nepotřebuju povolení od někoho jinýho. Nikdo mě nebude říkat, co mám dělat. A Mattovi taky ne. " Zasměju se.

Matt se mě rozhodl zastat. Oceňuju to, vážně jo. "To je v pohodě, Matte. Děkuju, ale jejich názor to stejně nezmění. Pro ně jsme všichni banda povýšených idiotů." Zamračím se. Mattův naštvaný pohled se mi totiž vůbec nelíbil. Už už chci věnovat pozornost událostem na hřišti, ale neubráním se tichému smíchu, když se Dan málem zadusí fazolkou a plivne ji Em přímo do obličeje. Rychle se otočím, abych skryla úsměv a dál se věnuji raději hrišti. Dorazila Becca, Janna a za ní... světe div se, Marie!
No hurá! Moje BFF je tu!
"Jen jim to natři, Marie!" Zavolám na ni z plna hrdla a zamávám. Vypadám asi trochu jako šílenec, ale ať... Nebudu se za svoje chování nikdy nikomu omlouvat. V budoucnosti to určitě přinese kýžený výsledek.

Pohled mi padne na Matta. Je mi hned jasné, že mu není vůbec dobře. Jeho kůže má lehce nazelenalý nádech. Třese se a málem spadne. Snaží se to skrýt tím, že se mazlí s mývalem a nepřítomně zírá před sebe... Já vím ale svoje. Povzdechnu si a nakloním se trochu blíž.
"Matte? Jsi v pohodě?" Samozřejmě, že není. Snad to nebude zapírat. "Nevypadáš vůbec dobře... nechceš se jít třeba trochu projít někam na vzduch, kde bude ticho? Nebo na toaletu?" Připadám si teď trochu jako sestra, ale když jde o moje kamarády, tak se o ně vždycky postarám. Začnu se zvedat a kývnu směrem k Hradu. "Jdeme. Nebudu riskovat, že se tu ještě pozvracíš. Alec to tu přežije... nebo může jít s námi. To už je na něm," postavím se, pohladím Stjerne a čekám, až se Matt zvedne.
"Stjerne, bli hos Alec, greit?"

Tribuny
Kenji, Noemi, Emily a okrajově Deirdre


Kenji se rozpovídá o události v knihovně. ,,A co jsem ji udělal, že se začala s mým příchodem chovat takhle?" Zakroutím nad tím hlavou.
,,Já vím brácho," drknu do něj ,,Dík." Kenji byl skutečně jak můj bratr, i přes to jsem si cenil, že se mě zastal.
Mezitím potlouk mířící na Domču je naštěstí odražen a on se celkem solidně "popere" o míč s Alex. Ale Alexandra je famfrpálovej matador, takže Domča nemá šanci a hází na branku. Bohužel Cornigrum camrál chytí. Nespokojeně cosi zahučím.
Otočím hlavu na hřiště. ,,No jo. Marii by ten potlouk srazil jedna dvě. Je to docela drsná hra."
Lawson docela sprostě nadával Calvinovi. Vypadá to, že ho potlouk trefil. No, sice mi je absolutně ukradenej, ale tohle musela bejt pecka.
To už uslyším ale, jak na mě volá Airimoyová.
Znechuceně se nad ní ušklíbnu. ,,Vážně blondýno? O tomhle ty přemejšlíš? Jsi ještě nechutnější než jsem si myslel." Pak už jen nad ní mávnu hlavou a dál si ji nevšímám.
Kenji jí řekne ale docela zajímavou poznámku. ,,Richard by si měl svoje ovečky lépe hlídat."
Nad Matthewem jen zakroutím hlavou, když zmíní, že Dei je jiná než ostatní, snad ještě lepší.
,,Aspoň v tebe jsem doufal Matte."
Raději se nahnu zpátky dopředu, abych viděl dění na hřišti. ,,Hele támhle!" Ukazuju prstem dolů, kde stála profesorka i s Jannou a Mařkou.
,,Paráda, aspoň budeme mít komu fandit." Pokud si nás holky všimnou - oboum zamávám.
To se ale vedle nás objeví usměvavá Emily a nabízí nám lentilky. Rozzáří se mi oči.
,,Čau Em, jasně že si dáme." Hrábnu do pytlíčku a hodím lentilku do pusy.
Mezitím se u nás objeví i Noemi. ,,Čau Noemi, co tx tu nemáš být na - " dojde mi řeč, když do lentilky kousnu.
Nechutnalo to vůbec jako dobrá lentilka, ale jako něco velice podobného zvratkám.
,,BLE!" Zavrtím hlavou, jakoby mi to pomohlo se hnusné pachuti zbavit a vyplivnu obsah úst vedle sebe. Ani si neuvědomím, že přesně tam si sedla Emily.
Bohužel rozkousnutá lentilka i s mými slinami ji skončí v obličeji. ,,Fuj, fuj to je hnus!" Plivu všude kolem sebe.
,,Pití, honem rychle někdo pití!" Máchám rukama kolem sebe.

Rokvill a úskalia dospievania - Ošetrovňa

Na koniec sme s T skončili v Kančej hlave, hne ako sme sa zbavili malého. Čo starší Dumbledore nevidí, mladší mu nepovie. A ak máš pár galeonov, dostaneš sa aj k ohnivej whiskey. To by ale nebolo len tak aby sa práve vtedy, ako na potvoru, niečo nezomlelo. Od rána ma trocha bolela hlava, ale toto som fakt nečakala. T zničoho nič zvážnela a ukázala na moju tvár.- Niečo zadrmolila... Pozrela osm si na ruky a bolo to jasné. Kahne! Len nech nie sú dračie. Horekovala som v duchu, ale ich nástup vravel za všetko. Taktiež stav sa rýcho zhoršuje. Sestra ma podopiera a mierime smerom do hradu a k ošetrovni. Zo začiatku to nebo treba, ale, ako sme pri hrade, krv vo mne uź vrie. Keď ku kiahňom pridáme fakt, že tiahnem ohnivou whiskey... Ty panečku. Pomfreykine diagnosticé kúzlo to aj tak ukáže, takže sa nechystám klamať a zaleziem k ošetrovni. T zabúcha na dvere Pomfreykinej kancle... Toto bude minimálne na podmienečné a mati ma zabije...