Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bradavice - trochu jinak
Družina
| |||
 | Hřiště Všichni na hřišti a Caylus Má rozcvička s proběhnutím byla tak sexy, až jsem z toho téměř sám ztopořil. Na moment se zděšeně podívám na svůj rozkrok, jestli se tak vážně nestalo, ale napěchované kalhoty díky bohu nemám. Ještě to by mi tak scházelo, na koštěti se s erekcí nesedí moc dobře, vím o tom své. Tedy, ne, že bych to běžně zažíval, ale občas, když se na sebe podívám do zrcadla, tak to vyletí během chvilky a nepotřebuji ani ty sexuální pilulky. A jestli se takhle líbím sám sobě, tak co se teprve děje ostatním, když mě vidí! Třeba taková Mařenka dnes u oběda, té se musel spustit naprostý vodopád. Nebo Rebecca, která se mnou seděla v Prasinkách. Stejně tak i kluci, minule jsem si všiml, že když se na mě Kenji podíval, začínala se mu nějak objevovat boule v rozkroku. Jako, to bylo totálně nechutné a mé sebevědomí mi to zvednout nemohlo, protože už to víc nejde. Krátkou chvíli stojím na místě s koštětem v ruce a prohlížím si, kdo všechno je okolo. Ne, že by mě ostatní nějak zajímali, koneckonců si myslím, že všichni se přišli podívat jen a jen na mě, ale zvědavý trochu jsem. Nakonec si jen povýšeně odfrknu, nasednu na koště a vyletím vzhůru. Zpočátku se raději držím při zemi, jelikož výšky zrovna moc nemusím. Je tedy vcelku humorné, že jsem na famfrpálu, nicméně po chvíli se vždy rozkoukám nebo se vyhecuji a vyletím mnohem výš. Nějakou chvíli mi trvá, než se pořádně zorientuji. Raději se tedy zaměřím na tribuny, abych si v rychlosti prohlédl ty zvědavce. Neunikne mi pohled na toho červeného ztopořence, nicméně mě stále nikdo nijak nezaujme. I když, ať by přišel kdokoliv, nefascinovalo by mě to. Přijde na mě řada ve hře, a to ve chvíli, kdy se potlouk rozlétne proti Caylovi. Samozřejmě po něm automaticky vystartuji s cílem odpálit ho do některého z těch tupců, co jsou proti nám, nicméně přes veškerou mou sexóznost ho minu a on se trefí přímo do Cayla. Jen sleduji, zda-li z koštěte spadne nebo ne. Jakmile se však vyrovná, krapet si oddychnu. Tedy, dokud na mě nezačne řvát. Co si to dovoluje? Chvíli tiše stojím ve vzduchu a poslouchám jeho nadávky. Můj obličej se zkroutí do naprosto nepříčetného a navztekaného výrazu. On takhle mluví se mnou? Čuráku? Kokote? Opravdu mi tohle řekl? Aniž bych cokoliv namítal, prudce se rozletím proti němu v úmyslu ho shodit z koštěte. Obočí je zvlněno do křečovitého zamračení, div se mi nezlomí obličej. Letím rychle proti němu, nicméně na poslední chvíli se zastavím v těsné blízkosti u něj. Ne, nebudu ho shazovat, akorát by Hoochová mektala něco o tom, že nám pak zbyde málo hráčů. Vyřídím si to s ním později. Aby si však nemyslel, že z těchto urážek, kterými zaútočil na mě, NA MĚ, jen tak vyvázne, napřáhnu se a vší silou ho nakopnu do boku. Rty se mi smrsknou do tenké čárky a já se poté jen otočím a odletím pryč. | ||
| |||
 | Ošetřovna > hřiště Madame Hoochová, všichni na famfrpálovém hřišti Ettariel se nakonec o Cass postarala. A vzhledem k tomu, že v ošetřovně lidí postupně přibývalo, bude mít ještě spoustu práce. Proto mi vůbec nepřišlo divný, když mě nakonec vykázala ven. Stejně už jsem tam neměla co dělat. | ||
| |||
 | Hřiště Hoochová, Calvin, ostatní Trenérka se nezdržuje zbytečnými řečmi. Přikáže nám, abychom se protáhli a oběhli dvě kolečka. S tím jsem od začátku počítal, takže odložím koště do stojanu a rozběhnu se za ostatními. Po celou dobu jsem někde uprostřed. Nemá smysl nasazovat ostré tempo. Přepálit začátky se opravdu nevyplácí, proto běžím tak, abych zbytečně neplýtval svou drahocennou energií a zároveň trochu probral zlenivělé svaly. Krátce pohlédnu na Calvina, který se objevil vedle mě. Nevím proč, ale má na tváři takový zvláštní výraz, kterému úplně nerozumím. To má zaražený prdy, nebo co? Takhle vypadal skoro pořád, zvlášť tam, kde bylo hodně lidí. Tribuny se mezitím plní diváky. Nijak zvlášť nesleduji, kdo se dostavil a kdo ne. Zaprvé jsou dost vysoko a zadruhé mi bohatě stačí vědomí, že o mé účasti ostatní ví. Hned po rozcvičce vezmu koště, nasednu a vzlétnu. Výšky mám celkem rád. Nikdy mi nevadily a rozhodně nejsem ten typ, který by z pobytu ve vzduchu zvracel. Jen co trenérka vypustí do vzduchu míče a zlatonku, dám se do jejího pronásledování. To bohužel není ani trochu jednoduché. Ta malá potvora skoro není vidět a ke všemu tu jsem jediný chytač. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, ale těšil jsem se na konkurenci. Jsem soutěživý a rivalita ke sportovním utkáním prostě a jednoduše patří. Škoda, že tu není Acai. Kvůli ní nemám žádného protivníka a ke všemu nesplnila slib. Tohle si s ní ještě vyřídím. Jak se opovažuje zůstat na ošetřovně zrovna v takovouhle chvíli? Že jí není hanba. Pak mi u hlavy cosi zapiští. Prudce se otočím. Zlatonka. „Tak tady jsi.“ rozlétnu se za ní. Kličkuje a pokouší se mě zmást. Hraje si se mnou. Neváhám a zrychlím, abych vzdálenost mezi námi o něco snížil. „Pojď k taťkovi, bejby.“ natáhnu po ní ruku. Ještě kousek… maličký… A pak to přijde. Prudká rána, která mě skoro shodí z koštěte, na kterém se jen tak tak udržím. Stojí mě to ale všechnu sílu, navíc nechybí málo a rozsekal bych se o zem. Zprvu nechápu, co se stalo. Pravé rameno mě bolí, jako by do něj někdo praštil kladivem a ke všemu mě ten zasraný míč skoro přizabil. Přibrzdím a rozhlédnu se. Kdo má tohle sakra na svědomí?! To si někdo šeredně odskáče. Richard je v bráně. Ten s tím nemá nic společného. Jeho povinností není odrážet potlouky. Pohled mi padne na Calvina. „Ty čuráku, co máš v tom svým vyhoněným mozku, to mi kurva pověz!“ rozevřu se na něj. Nechám zlatonku zlatonkou a přiletím blíž. „K čemu tu doprdele seš, na okrasu?!“ vyřvávám dál. Pukám vzteky a do toho se bolestně šklebím. Rána to byla pořádná a nebudu lhát, bolí to jak čert. „Tady nejsi na vyhlídkovým letu, kokote!“ Valím do něj jednu nadávku za druhou. Za normálních okolností bych se krotil. Minimálně bych nebyl tak přehnaně agresivní. Jenže tohle není normální okolnost. Vždyť jsem se kvůli němu málem zabil! Nadechnu se, abych ho obdaroval další várkou vulgarit, jenže se přímo přede mnou objeví zlatonka. Tiše píská, třepotá křidélky a snaží se upoutat mou pozornost. A to se jí povede. Vydám se za ní. Rameno mě v letu nepříjemně omezuje a mám chuť se na to celé vykašlat, ale žene mě vpřed myšlenka, že pokud tuhle zlatou mrchu chytím, bude po všem. Už aby to bylo. | ||
| |||
 | Prasinky – hřiště Calvin, Hoochová a ostatní ,,Jo promiň, vypadalo to, že máš špatnou náladu a mě do toho vlastně nic není!“ Mrkla jsem na něj a snažila se usmát. | ||
| |||
 | Prasinky –> Famfrpál - tribuny ♦ Benjamin, Daniel, Kenji a ostatní ♦ Po našem pokusu o rozsvícení svíčky, jsme se s Benjim vydali ještě prozkoumat Medový ráj a trošku jsme si prošli ještě zbytek Prasinek. Koupila jsem si nějaké sušenky a hlavně Bertíkovy lentilky. Měla jsem na ně strašnou chuť, i když je většina z nich hnusná. | ||
| |||
 | Ihrisko- pred obručami primárne Dminik, Ričí, + ostatný hráči Zvrtnem sa pri svojom pláne dať falšovanú strelu, ale zachytím letiaci objekt. Veľký, mieriaci priamo na mňa. Takže Dominik sa rozhodol ignorovať dorážačku. Zatnem zuby, lebo keby teraz vystrelím na obruče ako som plánovala, loptu by stihol chytiť a streliť on. A to by mal príliš ľahké, no nie? Nope. Zabrblem si. Nech si skúsi obrať loptu klasicky. Dobehol ma síce už s napriahnutou rukou, ale zastavím svoj hod a stále sa obaja rútime na obruče, zatiaľ čo sa stretneme plece pri pleci, aj keď nás to spomalí keď sa mi snaží vychmatnúť prehadzovačku. A mám po šanci na peknú čistú strelu. Šuchne sa o loptu prstami, ale rýchlo si ju preložím do druhej ruky, tej, ktorá je od neho vzdialenejšia a rozhodnem sa pre úskok. Prsty sa mi zaryjú do lopty, aby som sa druhou rukou mohla pevne chytiť metly a namiesto toho, aby som sa s ním bila o prehadzovačku bok po boku a preletela tak obruče aj šancu strieľať tak potiahnem rúčku silno k sebe. Spravím aj s metlou backflip vo vzduchu, aby som sa Bellu striasla, keďže sme sa rútili vpred. Bohužial, manévrovať toto jednou rukou a druhou pritom držať prehadzovačku tak, aby mi ju na poslednú chvíľu nevyrazil nie je vôbec jednoduché a koniec otočky nemá tak hladký priebeh ako by sa patrilo. V duchu si to odškrtnem ako jednu z vecí, ktorú musím začať trénovať s loptami, a nie len tak v rámci voľného lietania, lebo stratím rovnováhu a keďže som už takmer pri hranici obručí a nemám čas letieť ďalších pár metrov aby som ju znova získala, šmarím loptu ihneď. Cornigrum ju elegantne zachytí. No...aj napriek tomu to bola pekná výmena. Obletím obruče zozadu a skontrolujem, ako sú na tom ostatný. Nedala som možno gól, ale prehadzovačka mi zostala. A madam Hoochová ma nechala v týme. Čo je oproti tomu jedna nevydarená strela? So žiariacim úsmevom na tvári sa vrátim medzi ostatných hráčov. ______________________________________________________________________________________ backflip vo vzduchu  | ||