Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 17:36Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je onlineDiana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:11Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lady Christina De Spontin - 25. prosince 2019 16:39
234723.jpg

kraj Zapovězeného lesa > Zapovězený les (skupina č. 4)

14. října, Středa

Sinestra, Marie, Richard, Patrick, Christian, Nataniel, Erika



Zatím, co vedle zmrzlé Sinestry vystávám důlek a v mysli se neustále vracím k tomu, jak bych se nejraději vrátila zpět do pokoje, se k naší skupince o dvou lidech přidává více a více lidí. Mimo Deirdre a jejího vlasáče k nám na malý moment zavítá i Richard. Ovládnu pobavený škleb, který se mi málem vydral na tvář při pohledu na jeho kamenný výraz. Nemusela bych se ani dívat na cár papíru, co mi vtiskl do dlaně, abych věděla, o co jde. Jedině on dokáže nahodit stoprocentně profesionální poker face, zatímco mi diskrétně předává informaci o aktivitách, které plánuje po skončení hodiny. Lhala bych, kdybych řekla, že se ani trochu netěším, ale víc než cokoli mi to právě teď přijde úsměvné. Nedám to najevo, samozřejmě. Jen chvilku opětuji jeho nic neříkající pohled a pak svou pozornost vrátím k našemu hloučku.
Jsem nepříjemně překvapena, když zjistím, že se rozrostl o další osobu. Místo Alastora u nás pro změnu oxidovala Marie. Zdvořile jí kývnu na pozdrav, ale jinak její přítomnost nijak nekomentuji. Ani si jí nevšímám. Dokud mne nějaký způsobem nedonutí ke konverzaci, je pro mě prostě neviditelná. Jednoho vyhodíte dveřmi, druhý přileze oknem. Koutkem oka se podívám na Sinestru. Dle jejího nevraživého pohledu mé nadšení sdílí. Mám takový pocit, že posledních pár hodit k ní mám blíž než za celé ty roky. Tenhle pocit se jen umocní, když se Marie odpoutá od Deirdre a pokusí se navázat hovor i s námi. Sin pohotově odpovídá než já vůbec otevřu pusu. Koutky mi automaticky vylétnou nahoru a špatně potlačovaný smích se pokusím zakrýt odkašláním. Není mi Marie ani trochu líto. Nic špatného mi sice neudělala, ale kdyby si odpustila ty své pokrytecké žvásty, byla by její společnost alespoň trochu snesitelná.
“To je od tebe velmi laskavé, Marie.” slušné vychování ze mě nakonec vymámí alespoň tuto odpověď, načež v duchu děkuji za příchod profesora, který si vyžádá naši pozornost.
Už při jeho úvodní proslovu se ve mně zahnízdil alarmující pocit mírné paniky. Tohle je skutečné. On nás tam vážně pošle a já jsem byla tak pitomá, že jsem si nepřečetla ani slovíčko z toho, co by mi tam v té tmě mohlo zachránit život. Postupně tuto realitu vstřebávám a začínají mě nervozitou brnět konečky prstů. Pozdní příchod Cayluse je mi úplně ukradený. Domenicovu omluvu skoro nevnímám. Jedna věc je se procházet po lese nepřipravená. Zcela jiná je, že se doslova budeme za těmi tvory honit. Jaká je šance, že na nějakého z nich nenarazíme? V bezprostřední blízkosti jejich výskytu a třeba jen pár vteřin po jejich zmizení? Nulová! Ta šance je nulová a já jsem v hajzlu. Richardův vzkaz, který žmoulám v kapse, mi právě teď přijde víc směšný než před chvílí. Zcela totiž odignoroval fakt, že jeden z nás může při dnešní hodině třeba umřít. Pravděpodobně to budu já, protože jsem se na doporučenou přípravu úplně vykašlala. Kdybych si ale měla vybrat rychlou smrt někde v bažinách lesa nebo pomalou smrt po boku nějakého rozkládajícího se seniora, tohle bude asi ta lepší možnost.
Snad jen díky tomu, že se v myšlenkách poddávám hysterii, protentokrát vítám práci ve skupinkách. Profesorovo rozřazení mě vlastně i trochu uklidní, i když bych to nahlas nikdy neřekla. “Hodně štěstí.” vrhnu krátký, povzbudivý pohled po holkách, než se přesunu k nebelvírskému prefektovi a Patrickovi. Naše rozloučení v Prasinkách nebylo ideální a pořád jsem na něj naštvaná, ale jak řekl profesor, nesympatie a osobní záležitosti musí jít stranou.
“Už to tak vypadá.” přikývnu mu. “Snad to všichni přežijeme ve zdraví.” řeknu už mnohem tišeji a spíš sama pro sebe.
První skupinka se dá to zkoušení kouzla. Z mého pohledu to nevypadá nijak těžce a je to alespoň jedno obranné kouzlo. Navíc, tedy za předpokladu, že proti těm tvorům funguje na principu ostrého světla, se nabízí ještě minimálně jedno kouzlo, které bych zvládla i ze spaní. Z myšlenek mě vytrhne Caylus a jeho zapomenutá hůlka. “U Merlina, Caylusi.” Neodpustím si. Já jsem možná v hajzlu, když jsem si nepřečetla přípravu, ale on je bez hůlky v prdeli. Tentokrát mi jeho smůla ani nepřijde vtipná, protože profesor nemá slitování. Stokrát radši bych přijala nějaké strhnutí bodů nebo zpoždění, jen aby si pro hůlku mohl dojít. Stačí, že nás tam posílá v noci a bez dozoru, ale poslat ho tam ještě bez hůlky už je naprostá šílenost. Vrhnu významný pohled po Richardovi, protože kdo jiný by měl bojovat za práva studentů, když ne prefekt? To jako fakt nic neřekneš?! Štěknu po něm v myšlenkách, jako kdyby mě mohl slyšet. Ať tak či tak, sama nehodlám na jeho obranu říct ani slovo. Až příliš dobře si pamatuji, jak mi Lawsonovo chování dokáže znepříjemnit den.
Má nálada se jen zhorší, když Nataniel předvádí sotva uvěřitelné divadlo, aby se z hodiny vyvlékl. Už nejsem ani překvapená. Jeho místo nahrazuje Erika, kterou kývnutím vítám. Odcházejícího ubožáka si jen pohrdavě změřím pohledem a bez přemýšlení vyjdu ke Snapovi, abych pro naši skupinku obstarala baňku. Pokud nikdo neprotestuje, nechám si jí u sebe.
Ještě chvíli trvá, než se první tři skupiny prostřídají v kouzlu světelného blesku a než se k nám dostane řada, jsme nuceni (z dobrého důvodu) předvést záchranné kouzlo. Vytáhnu hůlku z kapsy a bez zaváhání ji namířím vzhůru. Periculum.” z její špičky vyšlehne rudá světlice nesoucí se vysoko do oblak. Dost vysoko, aby byla vidět i nad špičky stromů. Doufám, že až budeme tam v lese, bude tohle profesorovi stačit, aby se v co nejkratším čase přemístil a pomohl.
Jakmile jsou první tři skupinky pryč, je řada na nás. Patrick zkouší kouzlo jako první. Jakmile vyčerpá své dva pokusy, ujmu se toho já.
Lucenta geniala.” Ať už jsem udělala chybu v gestu nebo jsem se nechala až příliš ovládnout nervozitou, kouzlo se mi napoprvé nepodařilo. Podrážděně vydechnu a zkusím to znovu. S větší soustředěností. Nebyl to sice žádný zázrak, ale tentokrát to bylo alespoň přijatelné. S tím vyčkám, než se prostřídá i zbytek. Ještě než všichni zmizíme mezi stromy, nedá mi to a vrhnu rychlý pohled po Richardovi. Stokrát radši bych se s ním hádala kvůli ničemu než udělala těch pár kroků do černoty před námi. Mám pocit, jako by nás všechny posílali na porážku.
Nakonec se s profesorovým požehnáním vydáme do lesa. Naše skupinka se jako malé hejno světlušek pomalu prodírá na sever, po stopách té první. V jedné ruce baňku v druhé pevně svírám rozsvícenou hůlku. Popadané jehličí a drobné klacíky praskající pod našimi kroky jsou nám směšnou náhradou cesty. Už takhle ze začátku napínám uši k neobvyklým zvukům a snažím se nepřipouštět si, že mě strach mrazí víc než chladný vzduch kolem. Oči si horko těžko zvykají na tmu kolem. S měsícem za mraky nemáme ani kapku přirozeného světla. Široké koruny stromů nad našimi hlavami by snad ani za jasné noci nepropustily byť jediný paprsek. Mžourám do temnoty kolem a má fantazie si se mnou nehezky zahrává. Za každým křovím se něco krčí. Každý poryv větru mne donutí obrátit hlavu tím směrem. Každé vzdálené volání obyvatelů lesa mi po páteři pošle varovný signál. Kdo ví, jak dlouho jdeme. Možná pár minut. Možná jen pár vteřin. Přijde mi to jako hodiny a nakonec jsem to já, kdo prolomí ticho. A je mi úplně jedno, že tím dám najevo, že jsem se na učení vykašlala.
“Možná na to není ta správná chvíle, ale pokud by se někdo chtěl podělit o informace z přípravy… jsem jedno ucho.”
 
Severus Snape - 19. prosince 2019 23:43
415108885.jpg

Na kraji Zapovězeného lesa

Obrázek
(vy s lumosem :3)

Páťáci, 14. října, cca 20:00



Na Conteho, který omluvil slečnu Parkovou jen krátce kývnu. ,,Tak slečně Parkové vyřiďte, že svou absenci na dnešní hodině nahradí třemi pergameny s úvahou o bludičkách, které mi odevzdá do příští hodiny."Nezajímalo mě, jestli studenti s mým rozzařením do skupin souhlasí nebo ne a až na Danielse si nikdo nedovolil protestovat. ,,Pokud máte nějaké výhrady k rozložení skupin, pane Danielsi, můžete jít klidně sám." Odbydu ho a posléze jen mlčky sleduji, jak se skupina 1 s novým kouzlem vypořádává. Samozřejmě své překvapení, že se jim kouzlo víceméně všem povedlo na své kamenné tváři nedám znát. Ale očekával jsem mnohem horší počínání. Ovšem fakt, že je to stále banda lemplů a budižkničemů potvrdí Lawson. „Já... omlouvám se, ale myslím, že jsem si zapomněl hůlku.“ Jeho provinilý pohled je naprosto zbytečný. Přes mou tvář se mihne stín, který ve tmě, která všude kolem panuje, naštěstí není vidět. Na chvíli se rozhostí naprosté ticho a můj ještě kamennější výraz se prohloubí. Být to kdokoliv jiný, okamžitě by přišel o minimálně 15 bodů. Ale bohužel, tenhle hňup je v mé koleji, takže mi nezbývá nic jiného, než ho propálit ledovým pohledem. ,,To je skutečně nepříjemné pane Lawsone." Odvětím chladně. ,,V tom případě se budete v lese muset spolehnout na um svých spolužaček." Rozhodně tímto jeho účast na hodině nekončí, naopak. Být v Zapovězeném lese bez hůlky, odkázán na ostatní bude pro něj dozajista adekvátní zadostiučinění.
Ihned na to, co první skupině pokynu, aby si kouzlo zkusila ještě jednou a druhé a třetí skupině, aby kouzlo dvakrát předvedli také, objeví se ve vzduchu zdvihnutá ruka Nielmonda, který se druhou rukou drží za břicho a celý bledý oznamuje, že se mu udělalo špatně a že dnešní hodinu v lese nezvládne. Pár vteřin si ho nedůvěřivým pohledem měřím, jako bych mu jeho slova ani nevěřil, načež ho však nakonec z hodiny omluvím a ještě než odejde mu připomenu - ,,pro vás náhradní úkol za neúčast v hodině platí také, plus - mi s pergameny donesete také potvrzený omluvný lístek z ošetřovny." S tím ho nechám z hodiny odejít a otočím se zpět ke studentům. ,,Claythornová se přesune do skupiny místo Nataniela."
,,Do lesa půjdete krátce po sobě, každá skupina si vezme jednu baňku." Podlouhlá baňka, která levitovala ve vzduchu kousek ode mě, se namnoží šestkrát. Pochybuji, že by se jim podařilo nalézt fragmentů tolik, že bych ji potřebovali více. Každopádně nyní ve vzduchu, těsně vedle sebe levituje šest podlouhlých baněk. Vyčkám, až si pro ně někdo ze všech skupin přijde a pokračuji.
,,Do této baňky posbíráte fragmenty a pečlivě ji uzavřete."
,,Jistě všichni víte, že mimo udělené povolení a bez dozoru je vám vstup do lesa zakázán. A z dobrých důvodů. Nicméně, jak jinak a kdy jindy otestovat své schopnosti. Nejste banda prváků."
Ušklíbnu se. Prvák by ale určitě hůlku nezapomněl.
,,Rozdělil jsem vás na skupiny, abyste pracovali jako tým. Vaše nesympatie a osobní záležitosti budete muset nechat stranou, protože bez spolupráce se daleko nedostanete." Nehodlám se k tomu již dál vyjadřovat a postavím se blíže ke vstupu do lesa.
,,Ještě než půjdete, všichni mi předvedete, že ovládáte záchranné kouzlo, které použijete, kdyby se něco přihodilo." (viz. dokument s kouzly)

Jakmile kouzlo předvedou, pokynu skupině jedna, dvě a tři, aby přišli ke mně. ,,Do lesa půjdete po sobě s krátkým odstupem. Vy půjdete na sever, skupina dvě na západ, skupina tři na východ, skupiny čtyři zase na sever, pětka na západ a šestka na východ. Půjdete tak dlouho, dokud nenaleznete fragmenty nebo neuslyšíte gong. Pokud naleznete fragmenty, vrátíte se zpátky nebo vystřelíte světlice. Můžete jít."
Nechám první, druhou a třetí skupinu, ať se ztratí mezi kmeny stromů a otočím se k dalším skupinám. Pokynu skupinám čtyři, pět a šest, aby dvakrát předvedli kouzlo světelného blesku a pak je také propustím do tmy.

-------------------------------------------------
Vzhledem k časové vytížnosti PJ týmu a nás všech přes Vánoce a svátky, máte volnou ruku v hraní, dokud od nás nedostanete další příspěvky. Můžete hrát mezi sebou, povídat si, strašit se, cokoliv (jen prosím nedělejte nic, co by teď zahrnovalo zásah nebo reakci PJ týmu). Jsme si vědomy toho, že jste ve skupinkách a že každý ve skupině má jiné časové možnosti a rychlost odepisování, tudíž se můžete přeskakovat a hrát dle libosti, ale vždy o přeskočení hráče informujte nebo se ho zeptejte, aby se necítil vystrčen :D
Víme, že tohle období je dosti hektické a každý má jiné starosti, tudíž na odpisy samozřejmě nespěcháme, ale do doby, než se vás ujmeme očekáváme, že každý napíše příspěvky alespoň dva a nebude jen čekat, až ho zabavíme ;)
 
Patrick Gregory Anderson - 15. prosince 2019 14:51
untitl1171445402.jpg
Okraj zapovězeného lesa (skupina 4)

Christina, Christian, Nataniel, Seb

Ještě než Snake začne vytvářet skupinky se ke mě se vydá Sebastian. Ten se mnou ve skupině není, jak se ukáže, což je škoda. Místo toho vyfásnu Christinu, Nathaniela a Christriana. Není to zrovna tak úplně dream team, ale co už. Sebastian mi dá peníze, které jsem nad ním vyhrál. Upřímně mě tím překvapí.
"Dík kámo."
Zazubím se. Seb ještě hodí do placu tvrzení, že příště vyhraje on.
"Můžeš se o to pokusit."
Odpovím mu přátelsky, leč vyzývavě. Pak je na čase se zase socializovat a navíc jsem do skupiny jako jedinou holku dostal Týnu. Bezva, po fiasku v Prasinkách mám fakt náladu se s ní vybavovat. Nicméně zůstanu gantleman a svoji momentální, poněkud nevrlou náladu si nechám pro sebe. Místo toho nahodím přátelský úsměv.
"No lidi, vypadá to, že budeme tenhle večer trávit spolu."
Nadhodím a postavím se ke své skupině. Když na nás dojde řada s kouzlením, nastoupím jako první. S jednou rukou v kapse a neutrálním výrazem ve tváři udělám ležérnímy pohyby své hůlky Snakem požadované pohyby a představím si tvar blesku a jeho trajektorii.
"Lucenta geniala."
Zazní nevzrušeně. Výsledek není nějak fantastický. Prostě klasika průměr.Nic nad čím bych měl jásat, ale taky to není výsledek, za který bych se měl stydět.
 
Ryan Daniels - 12. prosince 2019 17:18
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Pokoj --> Okraj Zapovězeného lesa (Skupina č. 2)


Všichni přítomní

Středa, 14. října


Jakmile mě Dan chytne a dotáhne ke dveřím, trochu hruběji se mu vyškubnu ze stisku. Co to dělá, co je mu do toho, jestli půjdu na hodinu, nebo ne! Není to jeho věc. Proto na něj vyštěknu obyčejné "Fajn", projdu okolo něj, jako kdyby tam nebyl a vylezu z pokoje ven. Nechápu, proč mi vůbec předhazuje Sinestru, copak jsem nějaký pes, který potřebuje odměnu, aby něco udělal? To si o mně fakt myslí? Kašlu na něj! A kašlu na všechny! A ještě mi vyčetl, že jsem mu utekl! Tak proč nešel on za mnou? Proč musím vždycky za někým lézt já!
Projdu spolkou a jen tak bokem minu Eriku. Ani se na ní nepodívám, ještě by mi začala něco vyčítat i ona. Cestou k lesu jdu uraženě pár metrů před Danem s Erikou, nicméně při myšlence na les začnu nenápadně zpomalovat, dokud se téměř nepřipojím k nim. Poté zpomalím ještě o kousek, aby šli aspoň dva kroky přede mnou, nijak se do jejich konverzace nezapojuji.
Stejně tak se i odstavím, jakmile dojdeme na místo. Ve vší své mrzutosti se ani příliš nebojím, co bude dál, koneckonců kdyby nás něco mělo sežrat, nehnali by nás sem. Jen tak letmo se rozhlédnu, kdo je přítomen, na nikom však neponechávám pohled příliš dlouho. Stejně tak úplně nevnímám, pokud mi někdo něco říká.
Jakmile Snape spustí, trochu ve mně hrkne.
"Cože sme to měli udělat? Najít si něco o bludičkách a přízracích?" vyprsknu ze sebe směrem k nejbližším, hlasitěji, než bych vůbec chtěl. Hned na to hlas zase ztlumím.
"Dyť nic neříkal, jak to mam asi vědět?" Beztak to řekl určitě všem ostatním potajmu, jenom mně ne, aby mi pak mohl strhnout body! Zase to odseru já!
"V učebnici sme se teda nic nedočetli," špitám si pro sebe doprovod k jeho uvedení.
Ta největší rána však přijde ve chvíli, kdy nás rozdělí do skupin. A jako to bývá obvyklé, zase jsem s těmi nejhoršími. Hlavně že Dan je zase s Kenjim, to není fér!
"Tak to teda ne, já s určitě nebudu!" zahulákám směrem ke Snapovi v domnění, že své rozhodnutí ještě převáží a dá mě do skupiny ke klukům. Můj prst ukazuje přímo na Dianu. Na tu hroznou, strašnou Dianu! To bych byl radši ve skupině s Wolframem, než s touhle medúzou. Doufám, že jí něco v tom lese sežere a nezbyde po ní jediný vlas. Že já nezůstal na pokoji!
Diana je fakt strašná. Pokud někoho nemám rád, je to právě ona. Má debilní řeči, myslí si o sobě, jak je dokonalá, a z držky jí táhne tolik, že je to z Bradavic cítit až do Prasinek.
Jsem tak vzteklý, že mě další Snapova slova nezajímají. Žádné kouzlo zkoušet nebudu, takže doufám, že mě z téhle hodiny vyrazí a já budu muset zmizet jako namydlený blesk zpátky na pokoj. A jestli nám strhne body, bude za to moct jenom a jenom Diana, rozhodně ne já!
 
Caylus Lawson - 11. prosince 2019 16:15
vay441632914643.jpg

Okraj zapovězeného lesa (skupina 1)


Středa 14. října

Snape, Barbara, Rebecca, Angela



S funěním připomínající přijíždějící Bradavický express se přiřítím na okraj lesa, kde už čekají všichni, včetně Snapa. „Já omlouvat se moc!“ vyštěknu zadýchaně to první, co mi přijde na jazyk, aniž bych si uvědomil, že mé vyjádření je trochu zkomolené a možná lehce (ale fakt jen lehce!) postrádá smysl. „Ehm, pardon.“ zopakuji tedy ještě jednou pro jistotu, když se mi jakž takž podaří popadnout dech. Za normálních okolností bych asi nebyl tolik pokorný a uctivý, ale uvědomuji si závažnost situace. Tohle je obrana proti černý magii. A učí jí Snape. Ač byl vedoucí naší koleje, nevyplatilo se ho vysírat. Jsem si totiž naprosto jistej, že kdyby opravdu chtěl, dokázal by to zavařit všem, nehledě na kolej. A faktem zůstává, že bych se vážně rád dožil zítřka.
Důvod druhý je pochopitelně to, že nechci přijít o body. Ne, když jsem je tak pracně získával během famfrpálu, po kterém se pár dementů (žejo, Domenico?!) rozhodlo, že jich máme evidentně moc, tudíž nebude na škodu, když o ně budeme přicházet kvůli naprostejm pičovinám. „U Merlina, to bylo fakt za pět minut dvanáct.“ zabrblám si pro sebe, to už ale Snape pokračuje a rozděluje nás do skupinek po čtyřech. K mému překvapení končím v týmu s třemi děvčaty, jenže k mé smůle, je jedna lepší, než druhá. Achjo. Rebecca, která nemá koule si se mnou svůj problém vyříkat přímo, Angela, která nemluví a Barča... No moment, světe div se, ta právě navazuje hovor!
„Věř nebo ne, ale měl jsem snahu se učit!“ prohlásím pyšně a trochu se napřímím. „S Deirdre jsme se chvíli o bludičkách bavili v Medovým ráji a pak nám v síni trochu pomohl Alastor. Jako moc si toho nepamatuju, krom toho, že z Monreový se určitě stala bludička, protože zemřela násilnou smrtí, ale i to se cení, ne?“ pochlubím se Barbaře, jako bych jí říkal něco extra. Zároveň absolutně neřeším, že tu rozvíjím takovéhle teorie o mrtvé spolužačce přímo před její nejlepší kamarádkou. „Ale jinak máš recht, k čemu je teorie, když nebudeš mít možnost jí využít v praxi.“ ušklíbnu se.
Pohled mi ihned nato sjede k Rebecce, která při pohledu na mě vážně „nenápadně“ protáčí oči. Začíná mě to srát. Nejde tu ani tak o to, že je naštvaná, jako spíš o to, že nevím proč. Byl to už víc jak měsíc, co se se mnou nebavila, ale doteď nebyla natolik upřímná nebo odvážná, aby mě alespoň konfrontovala přímo. Tohle je fakt trapný. Trapný a zbabělý. „Heleď, Rebecco...“ promluvím tiše, aby nás Snape neslyšel a pomalu dojdu až k ní. „Co se stalo, stalo se. Nikdo po tobě nechce, aby se to opakovalo, nebo abychom si najednou hráli na nerozlučnej pár, ale mohla bys mít alespoň koule na to, abys mi řekla přímo, co ti přelítlo přes nos, než abys se mnou komunikovala jako opice posunkama a neustále se mi vyhýbala? Pokud vím, nic jsem ti neprovedl.“ A za tím si stojím a stát budu. K děvčatům jsem byl vždycky slušný a i v tom kumbále jsem s ní zacházel tak, jak jsem nejlíp uměl. Jestli je naštvaná proto, že nás tenkrát načapali, tak nemá být proč. Ona byla ta, kdo mě do té místnosti zatáhl a začal mi dělat nevhodné návrhy.
„Není nám pět, abychom to řešili takhle, ale pokud to považuješ za moudré... budiž.“ pokrčím rameny. Rád bych samozřejmě znal pravdu, čistě z principu, ale nebudu jí z ní páčit násilím. Pořád je to holka. Na jejich chování aby si člověk bral encyklopedii. Trochu od Beccy poodstoupím, aby mohla začít kouzlit a stejně tak dám přednost i dvěma dalším dámám. Ve chvíli, kdy mě Angela vyzve, abych zkusil své štěstí já, si něco uvědomím. Hůlka.
A safra.
Prolezu všechny kapsy skrz naskrz, jenže ať hledám jak hledám, nikde není. Trochu zpanikařím. Bez hůlky jsem si připadal stejně jako bez ruky a právě teď tu ruku asi vážně nemám. Kde ta zpropadená věc je?! Nikdy nechodím bez ní. To bych přeci nedovolil. Jenže pak mi něco dojde. To, že nestíhám hodinu mi došlo ve chvíli, kdy jsem ležel v Richardově posteli, cpal se jeho sladkostma a prohledával mu věci. Tu hůlku jsem nepochybně zapomněl v ten moment, kdy jsem splašeně vyběhl z koleje. Musela zůstat na té zpropadené posteli, jsem si jistý.
Profesore...“ pípnu směrem k němu, s výrazem nakopnutého štěněte. „Já... omlouvám se, ale myslím, že jsem si zapomněl hůlku.“ zatvářím se ještě víc provinile. Nejradši bych se propadl hanbou do země.Barunko, zlatíčko, pujč mi prosím hůlku.“ začnu znenadání škemrat u své zmijozelské spolužačky. „Pohlídám ti Sisinu a dohlídnu na to, aby jí nesežrala Aysha. Fakt, slibuju! Jen mě zachraň, pěkně prosím.“
 
Coraline M. Spencer - 10. prosince 2019 19:32
coraline721781199605.jpg

Hlavní síň -> Pokoj -> Okraj Zapovězeného lesa (skupina 5)


Kenji, Acai, Richard, Cass, Ruth, Erika

Středa 14. října



Jak konverzace u stolu pokračuje, pozoruji u Kenjiho chování, na které u něj nejsem úplně zvyklá. Zdá se mi, že není tak úplně ve své kůži. Na žertovné popíchnutí odpovídá upřímnou omluvou. Naše debata na nespravedlnost určitého profesora také nabrala vážnějšího podtónu. Víc, než by mi bylo milé. Už jen proto se k tomu znovu nevracím. Nechci víc kazit příjemnou atmosféru, co mezi námi do teď panovala. I tak mám ale pocit, že tomu nezabráním. Vlastně ani nevím jak. Kenjiho reakce mi berou veškerý vítr z plachet. Když se totiž chci chytit našich famfrpálových tréninků a s ním spojeného turnaje, co nás brzy čeká, opět mě zarazí jeho přehnaná starostlivost. Jasně, že jsem spoustu věcí zmeškala, ale Acai mě s učením prudí kdykoli může, takže pomalu ale jistě všechno doháním. Už tím nejsem ani popuzená, ale říct mu to nestihnu, protože hned vzápětí se mi znovu začne omlouvat. Mlčím. I kdybych chtěla něco říct, nedal mi k tomu příležitost. Zvedl se, posbíral svoje věci a s překotným vysvětlováním ode mě v podstatě utekl. Zůstala jsem stát na místě s pusou nevěřícně pootevřenou a pohledem zapíchnutým do jeho zad. Na mysl mi vytane hned několik zmatených otázek, co bych za ním nejraději zakřičela, ale ani jedna se ven nedostane. Místo toho seberu svých pět švestek a odeberu se na pokoj.

Nechápu to. Udělala jsem něco špatně? Řekla jsem něco, co se ho dotklo? Na pokoji byla jenom spící Ruby, což jasně signalizovalo, že se čas večerní hodiny nekompromisně přiblížil. Nechtělo se mi jí budit. Její obličej hrál všemi barvami, takže jsem se rozhodla jí nechat spát. V tichosti jsem na sebe hodila něco teplého, hůlku a s rukama v kapsách jsem vyrazila na místo určení. Chápu, že někdy nejsem zrovna odborník na mezilidské vztahy. Po tom, co jsem na něj všechno dneska navalila, mohl být trochu zahlcený. Třeba potřebuje jenom trochu času, aby to všechno vstřebal. Aby se všechno vrátilo do původních kolejí. Chladný večerní vítr mě šlehl do obličeje hned v okamžiku, co jsem opustila teplé zdi hradu. Přitáhla jsem si bundu blíž k tělu. Byla jsem tak ponořená do myšlenek, že jsem ani neměla čas zkoumat černočernou tmu kolem sebe. Neměla jsem na něj vyjíždět, když se o mě strachoval. Po smrti Jackie je to pochopitelná reakce. Acai to dělá v jednom kuse. Měla bych vůči jejich ochranitelských pudům být asi trochu víc shovívavá. Ať už mi to na nervy leze sebevíc. Ono to jednou určitě odezní.

“Baf!” vrhnu se Acai na záda, jakmile dorazím ke skupině u lesa. Přešlapovala sama opodál, zachumlaná a s tím jejím nepřístupným výrazem, co měla vždycky, když neměla náladu. Jak malý protivný skřítek. “Co jsem zmeškala?” rozhlédnu se po ostatních, zatímco své kamarádce stále visím na zádech. Z mrzimoru jsme tu víceméně všichni, kromě Ruby. Dokonce už je tu i Kenji. Nedalo mi to a pohled mi na několik dlouhých vteřin padl na jeho tvář. Měla bych se mu omluvit? Tohle napětí mě přivádí k šílenství. Nikdo nevypadá z výletu do lesa nadšeně a já se mezi ně rozhodně počítám taky. Do teď jsem neměla čas si to připustit, ale když mám teď možnost se podívat do temnoty mezi stromy a zaposlouchat se do nočních zvuků. Naskáče mi husí kůže.
Profesor se objeví nedlouho po mém příchodu. Narovnám se a přinutím svůj mozek, aby vnímal. S jeho úvodem do hodiny se nejde moc přít. Mohla bych mu povyprávět, jak strašně je teorie k ničemu. Na druhou stranu, pokud v sobě člověk nemá trochu pohotovosti, tak mu ani ta praxe nepomůže. Jen letmo zaregistruji, že se přiřítil Caylus. A spíš než jeho funění, mě na to upozorní Acai. Jakmile se zmijozelský Casanova přiblížil na doslech, její hlava se prudce otočila jeho směrem. Jako kompas. Trochu do ní šťouchnu, abych její pozornost přesunula zpět na Snapa, který v podstatě okamžitě pokračoval ve výkladu. Napadlo mě Ruby omluvit, ale Domenico mě přeběhl.
Nelíbí se mi, že bychom měli v lese stopovat bludičky a přízraky. Navíc “nějakou dobu po zmizení” je dost relativní. Co když se znovu objeví zrovna ve chvíli, kdy budeme ty její fragmenty sbírat? V bezprostřední blízkosti? Skvělé. Snad ani nemá cenu se nahlas ptát, ještě by ze mě udělal idiota před celou třídou, takže si jen v tichosti nespokojeně brblám pod vousy. Přidám i pár nadávek, když nás násilně rozdělí do skupinek a já se musím od Acai odlepit, abych přešla k Richardovi. S odevzdaným úsměvem dojdu na metr k němu.
“Ahoj. Bude sranda.” Pokud mě nezabije bludička, tak mě určitě zabije on. Vlastně Ríšu i trochu lituji. Sám s partou ženských. Ten musí skákat deset metrů do vzduchu. Na holky jenom zvesela zamrkám a zatímco první skupinka zkouší kouzlo, trochu se k nim nakloním.
“Mám takový pocit, že si tímhle kouzlem spíš někdo z nás ublíží, než aby nám to v lese nějak pomohlo.” původní zadání kouzla pro mě bylo trochu matoucí, ale sledováním ostatních jsem pochopila, co se po nás chce. Ani tak jsem neměla dost důvěry ve vlastní schopnosti. Ne, když se moje myšlenky soustředí na něco úplně jiného, než na kouzlení.
 
Angela Silverlin - 08. prosince 2019 16:22
angie495.jpg

Před školou --> Okraj zapovězeného lesa



středa, 14. října




Domenico, Richard, poté Caylus, Barbara a Rebecca

Možná jsem už trochu netrpělivě pošlápavala na místě, protože oběma klukům to trvalo déle, než bych u opačného pohlaví čekala. Když to já dokážu tak rychle, tak s čím se tam párají oni? I když já asi nebudu klasický příklad dívky. Na šminky a ozdůbky jsem si nikdy příliš nepotrpěla.

Ale nakonec se objevili. Richard se nejspíš jen tak zeptal, jestli čekám dlouho. Obratně jsem zalhala: „Ne.“ Ale příliš přátelský výraz jsem u toho neměla. Stejně ho nezajímá upřímná odpověď.
Na další otázku jsem jen přikývla, opravdu jsem na Snapeovu hodinu nechtěla dorazit pozdě.
„Opakování by bylo fajn,“ kývla jsem ještě na kluky a vytáhla si z batohu blok s poznámkami. Zase tak našprtané jsem to z jednoho krátkého doučování neměla, takže jsem chtěla mít možnost do nich mrknout.
A pokud se k tomu Richard sám neměl, neotálela jsem se a ujala se role učitelky pro Domenica. Ani mi to nedělalo takový problém, bylo vidět, že jsem často někomu pomáhala se studiem. Vypíchnout to nejdůležitější, udělat zázračný rychlokurz. Jen jsem obvykle prezentovala látku, kterou jsem sama ovládala. A tady to zrovna neplatí.

Na okraji Zapovězeného lesa už byli téměř všichni. A především i Snape. Richard se od nás na moment odpojil, což mě ani nepřekvapilo. Bylo by asi trapné, aby stál u mě... Lehce tázavě jsem se podívala na Domenica, zda také zdrhne, jako bych měla snad blechy.

Snape se tvářil jako obvykle a Zapovězený les měl podobný výraz. První stromy byly patrné, ale pak už se les ztrácel v temnotě nadcházející noci. Opravdu nejlepší čas, kdy sem vyrazit... Snažila jsem se nebát, nikdy jsem nebyla zrovna strašpytel, ale nedalo se říci, že bych zrovna skákala nadšením z toho, že se hodina koná tady.
Domenicova otázka mě naštěstí vytrhla z podobných úvah.
„No, tak nějak je svádějí z cesty. Až skončíš kdoví kde, ideálně asi na dně močálu. Podle jejich představ tedy,“ pokusila jsem se svou výpověď trochu napravit, protože to skoro vyznělo, jako bych mu to přála.
„Přízraky... Ty působí na strach své oběti. Obrana pak.. Proti bludičkám je to zažít pravou lásku,“ lehce jsem se na Domenica pousmála. Kdoví, co to bylo za úsměv. Trochu žalostný, trochu nejistý. Poznal ji? Je Ruby ta pravá? Je vůbec tady pro každého z nás ten pravý? Něco takového snad ani není možné... „Nebo se vyhýbat močálům a bažinám,“ spěšně jsem navázala. „U přízraků je to odvaha. S kouzly je to horší, bludičky i přízraky jsou nehmotní, takže kouzla pro hmotu na ně neplatí.“
Richard se k nám pak opět vrátil, což mě docela překvapilo, a tak mohl konec mého výkladu doplnit.

Snape začal přesně na čas, aspoň jsem o tom nepochybovala, ale ověřovat jsem si to nechtěla. Někdy mi přišlo, že každý bezděčný pohyb je mu trnem v oku.
Jeho slova ale měla logiku a praxi musel každý rozumný student ocenit.
Poslouchala jsem zadání, když se ozval dusot nohou. Že jsme nebyli v plném počtu, jsem si ani ve tmě nevšimla, ale když jsem se ohlédla, překvapilo mě, že opozdilcem byl Caylus. No, ale tomu za to nehrozí tak 10 bodů srážka. Byla to pravda, i když smutná. Snape málokdy strhl body vlastní koleji. A ani nyní nic neudělal.

Rozdělení do skupin proběhlo nedobrovolně, ale to mi bylo vcelku jedno. Kývnutím jsem se rozloučila s Domenicem a Richardem a odebrala se k našemu opozdilci, Rebecce a Barbaře. Nebylo to nijak špatné složení, snad až na Cayluse, který nebyl zrovna studijní typ.
Jen tak mimoděk jsem se ohlédla, kde skončil Domenico. Škoda, že nepracujeme spolu. Zrovna, když tu není jeho slečna.
Někteří z mých spolužáků vypadali celkem neklidně z vidiny, že půjdeme pracovat do lesa. Nemohla jsem zapírat, že by to se mnou snad nic nedělalo. Srdce mi divoce tlouklo a cítila jsem, jak mám ledové ruce a okolním chladem to fakt nebylo. Ale navenek jsem se snažila nedat nic najevo.
Barbara uvítala svého spolužáka celkem ... Nejapnou poznámkou, ale vlastně docela pravdivou. Člověka by bylo dotyčného skoro líto, kdyby to nebyl Caylus.
Rebecce vedle mě se zatím kouzlo docela povedlo. Barbaře ještě trochu lépe. Vzala jsem tedy hůlku do ruky a se soustředěným výrazem vyslovila: Lucenta geniala.“ Trojúhleník byl téměř dokonalý a blesk světla na moment ozářil okolí. Byla jsem spokojená, i když jsem si nebyla jistá, k čemu mi to vlastně bude. Jako obrana proti bludičkám?

Caylusi,“ kývla jsem na posledního z naší čtveřice, aby se předvedl.
„Nejsem si jistá,“ odpověděla jsem na otázku Beccy. „Nikde jsem o tom nic nečetla.“ Vynechala jsem pro jistotu informaci, že ani Richard nic neříkal. Nestyděla jsem se za doučování, natož za doučování od něj, ale spíš jsem nechtěla čelit zkoumavému pohledu svého okolí.

 
Barbara Snow - 06. prosince 2019 21:50
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Okraj Zapovězeného lesa (skupina 1)

14. středa


Rebecca, Angela, Caylus

Nikdo mi neodpovídal, ale myslím, že prozatímní nepřítomnost Snapea mi dala odpověď dostatečnou. Trošku jsem se vydýchala, a vlastně ani netrvalo dlouho, než se ukázal i profesor. Takže se zdá, že jsem to stihla tak akorát. No, je tedy dobře, že jsem se cestou někde nepřerazila...

Seznámil nás s tématem dnešní hodiny a možná trochu nečekaně se na nic neptal. Nezajímalo ho, jak moc a jak dobře jsme se všichni připravovali. No dobře, no. Rozhodně to neuškodilo, ale že tím nebudeme mít možnost získat žádné body, to možná trošku zabolelo. Když nám sdělil, že půjdeme hledat fragmenty po bludičkách, poněkud nejistě jsem se rozhlédla po ostatních spolužácích. Nebála jsem se tmy a lesa, ale stejně... co když se s některou s bludiček opravdu setkáme? Myslím, že v tu chvíli by byla asi jakákoliv předchozí příprava k ničemu a dost velká část z nás by zpanikařila. Ale doufejme, že dnes opravdu uvidíme jen ty fragmenty. Nic víc. Nic víc ani vidět nepotřebujeme. Ne.

Z nervozity mě trochu vytrhl pozdní příchod Cayluse.

Ach bohové, zase přijdeme zbytečně o body, bědovala jsem v duchu. Věděla jsem, že se takových věcí Snape vůbec nebál. Ale... nic? Vyšel ze mě zaražený výdech. Cože? Rychle jsem přesunula zpátky pozornost k profesorovi, který na nic nečekal a pokračoval ve vysvětlování dnešního... úkolu. Rozdělil nás na skupinky po čtyřech, což jsem dost ocenila. Nebudeme po lese pobíhat úplně sami. A ani na výběr mých společníků jsem si nemusela stěžovat... skoro. S Angelou a Rebeccou jsem neměla vůbec žádné problémy. Caylus... ale vlastně jo, byl v některých věcech snesitelnější než jiní Zmijozelští. Přesunula jsem se tedy k nim.

"Ty ses na to téma asi ani nepodíval, co?" prohodila jsem směrem ke Caylusovi. Nechtěla jsem se mu vysmívat, vlastně jsem odpověď na otázku sama. "Nebudeš dneska jedinej. Vzhledem k tomu, co budeme dělat, si ale nemyslím, že tu bude až tak důležitý znát nějakou teorii."

Snape nás seznámil s novým kouzlem a my, jakožto první skupina, jsme ho měli předvést jako první. Doufám, že ho dnes nebude třeba. Po Rebecce jsem se připravila já. Stačil poměrně jednoduchý obrys tvaru hůlkou...

"Lucenta geniala." Zaklínadlo jsem vyslovila s představou blesku v hlavě a vyslala jsem jej vpřed. Povedl se o něco lépe než Becce, ale nemyslím si, že je to něco, čím by se zrovna dalo chlubit. Schovala jsem se zpátky mezi ostatní a jen jsem tiše sledovala, jak se jim daří.
 
Alexander Richardson - 05. prosince 2019 00:07
d16ed9f5546266ccf152f898e73df91e(1)2850.jpg

Knihovna > Kolej > okraj Zapovězeného lesa (skupina 3)

14. října, Středa
Daniel, Deirdre, Kenji



"Okeeej," nervózně jsem si prohrábl vlasy, "bude to zajímavý. Vážně doufám, že tam nikdo z nás nijak nezahučí," mumlal jsem, protože jsem v myšlnkách hlavně pořád opakoval všechno, co jsme se za tu chvíli dozvěděli. Čas na nás neúprosně tlačil a Snape prostě není z těch, co by jen tak přešli to, že na hodinu někdo přijde pozdě. A zrovna u něj by se mi hodilo být za dobře.

Naštěstí se skupina, bez mého přičinění, sama začala rozpadat, a tak jsem se rychlím krokem vydal na kolej. Už než jsem tam došel, jsem měl pocit, že jsem všechno zapomněl. Hlavně ať se na nic neptá, přál jsem si v duchu zatímco jsem vytahoval teplé oblečení. S hlavou schovanou v teplé šále a zabalený v kabátu jsem se vydal k zapovězenému lesu.

Ačkoliv jsem si byl jistý, že jsme z knihovny odešli v čas, nepotkal jsem cestou jediného studenta. To se na to všichni vykašlali? domýšlel jsem se, než mě napadla mnohem horší varianta, jdu pozdě! Takhle rychlí start z místa by mi pochválili i na zápase. Být na škole mudlovský fotbal, byl bych jasná hvězda.

Ke skupince u lesa jsem se dostal právě v čas. Kdybych se býval byl procházel, tak bych to teď pořádně schytal. Postavil jsme se proto na okraj, abych byl se svým hlasitým oddechováním, co nejdál od profesora. Pohrával jsem si s myšlenkou, že se snad po svém výkonu i posadím, ale něco takového by Snape nikdy nepochopil. Rozumí vůbec sportu? Dost pochybuju...

Mé myšlenky přeruší právě profesorův hlas. Tuší, že jsem se mu právě vysmíval? vykouknu na něj zpoza spolužáků, ale jako obvykle se zdá, že je spíš zabraný sám do sebe. Zpozorním až ve chvíli, když nás rozděluje do skupinek. Bezděky jsem se vydal ke spolužákům, se kterými mě pojili světelné čáry. Alespoň na něco jsem měl štěstí.

"To jsme se dlouho neviděli," prohlásil jsem s úsměvem hned, jak se ke mě Daniel dostal, "jen s těma nestraš! Co vůbec na takové akromantule funguje? Nebo na cokoliv jiného, co tam je..." ačkoliv jsem byl zabalený v teplém oblečení, tak jsem se oklepal, "snad nás bude nějak hlídat," zakončil jsem svou lamentaci a s nadějí v kladnou odpověď jsem se otočil na zbytek skupinky.
 
Naira Sinclair - 03. prosince 2019 10:57
nairah1787.jpg

Zapovězený les -> pokoj -> Zapovězený les (skupina č. 6)

14.10.


Anna, Sebastian, Sinestra

S Amandou objevíme zraněnou tykadlatku. Vyděsím se, co když chudáček má vnitřní krvácení? Ale i tak se rozhodnu jednat rychle. S Amandinou pomocí přenesu nebohého tvorečka k Hagridovi, který nám slíbí, že se tykadlatce dostane přesně té péče, kterou potřebuju. Poprosím ho, jestli bych se na ni mohla přijít další den podívat. Pak s Amandou vyrazíme zpátky na hrad, cestou probíráme, co se tykadlatce tak mohlo stát. Úplně zapomenu na to, že jsem vlastně chtěla vidět jednorožce.

Na pokoji usnu. Jsem po celém dni unavená. Jen tak tak se stihnu probudit na hodinu, kterou máme večer u Zapovězeného lesa. Mám ho pro dnešek už plné zuby, ale na hodinu jít musím. Obléknu si pod hábit tlustý svetr a ujistím se, že mám v kapse hůlku, než vyrazím k lesu.

"Ahoj," pozdravím spolužáky a za chvilku začne výklad. Zčervenám, když si uvědomím, že jsem přečetla velké kulové. Ale teď je pozdě. O bludičkách něco vím, ale asi ne tolik, co by si představoval Snape. A proč bychom na obranu proti černé magii měli studovat bludičky?! Nechápu.

Snape nás rozdělí do skupinek. Nejsem ze své skupinky zrovna dvakrát nadšená, ale už jsem si zvykla, že vás tady profesoři málokdy dají dohromady s kamarády. Ale to by to nebyl Sebastian, aby hned nezačal mít blbý kecy. Naježím se, když zmíní pálení bodlošů. "Abych nezapálila tvoje vlasy," prsknu na něj a přesunu se blíž k Anně, která si od Seba taky nenechá nic líbit. Na Sinestru se ani nepodívám.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.73564314842224 sekund

na začátek stránky