Co..
K04 -> Pokoj
Sinestra, Richard, profesorka, Odetta a zbytek
Sinestra prozatím nic
profesorce neříkala, ale místo toho se mne optala, jestli mi nic není. Abych řekl pravdu, tak jsem ani nečekal, že by se tolik zajímala.
No.. tolik.. prostě se zeptala, ale i to se počítá.
Podíval jsem se na ni a už jsem otevíral pusu, že si vyliju srdíčko, když jsem byl najednou hrubě vyhozen ze svého místa. Chvilku jsem na aktéra koukal. Nebylo to ani trochu pěkné. Vlastně mne to celkem štvalo, protože jsem si jenom sednul vedle zelené a už je tady nějaký dement, co mne okamžité musí vyhazovat. Jenom jsem se kysele pousmál. Nejraději bych mu teď plivnul do toho jeho důležitýho ksichtu.
Místo toho jsem se však zasmál vtipu, který
Oddy nadhodila a přisednul jsem si k ní. Bez jakýchkoliv okolků jsem si nechal ruku stisknout a druhou jsem omotal okolo ní a přitulil se.
Oddy je hodná, jí to vadit nebude. Možná jsem měl na moment pocit, že by to nevadilo ani té
paštikové hadici, ale asi jsem se mýlil.
Nebo se snad Richarda tolik bojí jako? Pobavení hodné.
Poslouchal jsem o čem mluvila
Sinestra a
profesorka, ale zároveň jsem stále musel myslet na něj. Naštval mě. A fakt moc. Ale nechci ho nechat na ošetřovně jen tak ležet a cítit se špatně.
Do konce hodiny jsem to tak nějak zvažoval. Rozloučil jsem se jen jemným pokynutím s
Oddy a vypláznul jazyk na dva zelené. Zamířil jsem urychleně na pokoj, kdyby mě náhodou chtěli něco říci, nebo udělat. Poklusem klus na pokoj, kde jsem se nejdříve posadil. Chytil jsem menší zápek, než jsem nakonec usnul a svalil se na přikrývkul.
Reece si hold bude muset na moji scénu počkat.