Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Rebecca Eliah Riel - 03. prosince 2019 10:00
becca227200.jpg

Chodba pod astronomickou věží -> Pokoj -> Zapovězený les (skupina č. 1)

14.10.


Angela, Barbara, Caylus, okrajově Sebastian

Ještě chvilku se se Sebem pošťuchujeme, ale pak každý zamíří na svojí kolej, abychom se mohli psychicky i fyzicky připravit na hodinu se Snapem a jeho mastnou hlavou. Já se ovšem trochu zapomenu, protože se snažím najít Rosničku (objevím ji na Cassandřině posteli), takže před les dorazím jen těsně před profesorem. Vlasy mám rozcuchané a snažím se je co nejrychleji uhladit, abych nevypadala, že jsem se po cestě s někým poprala. Stihnu ještě na Seba přes Annino rameno vypláznout jazyk, než začne výklad.

Jooo, možná jsem se přece jenom měla jít učit! Ale to už je pozdě. Co za sebou bludičky tak můžou zanechávat? Nějakej prach? Asi? Kdo ví. Já ne. Snape opět prokáže, že mě fakt nemá rád, a dá mě do skupiny dohromady s Caylusem, který přišel pozdě. Protočím oči. "Lucenta geniala," zamrmlám a mávnu hůlkou. Trojúhelník není úplně dokonalý, ale kouzlo mi povede, blesk vyšlehne. Obrana proti černé magii mi zrovna šla, i když jsem se na dnešní přípravu vykašlala.

Sleduju svoje spolutrpitele ve skupince, jak jim to půjde. Automaticky tíhnu k Angele, která jako jediná v naší skupince není ve Zmijozelu, i když s Barčou jsem nikdy žádný problém neměla. "Nevíš, co za sebou ty bludičky nechávají?" zeptám se šeptem Angely, když už jsme všichni kouzlo seslali a pozornost profesora se přesunula jinam.
 
Anna Saria - 01. prosince 2019 15:27
hmc11939.jpg

Knihovna - okraj lesa (skupina č. 6)

Sinestra, Naira, Sebastian



Spolu s Ruth jsme vyrazily z knihovny k zapovězenému lesu. Že bych byla se svými zápisky nějak zvlášť spokojená teda říct nemůžu. Ale co bych taky mohla čekat když si dělám výpisky na poslední chvíly. Důležité ale bylo že jsem se dozvěděla o bludičkách, v lese sotva budu mít čas hledat něco v sešitě. A tomu že by se nás snažil zbavit bych se vlastně ani moc nedivila. S tím se nedalo než souhlasit, byl to přeci Snape o kom tady byla řeč.

Když jsme dorazily Snape už čekal kousek od Hagridovi hájenky. Měli jsme ještě pár minut k dobru. S hodinou začal až chvíly po našem příchodu.
Zatímco profesor mluvil zamžourala jsem k lesu. Mezi černými kmeny stromů nebylo vidět dál než na pár metrů. Výborná nic na to jít do lesa. Ještě aby byla mlha a bylo by to úplně dokonalý. Zlehka ironická myšlenka. Přitáhla jsem si límec kabátu ke krku a pozorně poslouchala abych náhodou nepřeslechla něco důležitého.

Rozdělil nás do náhodných skupinek po čtyřech. Já, Naira, Sinestra a...Sebastian. No to se zase neobejde bez těch jeho přiblblých připomínek a rejpání. A taky že jo, sotva profesor skončil a Sebastian otevřel pusu už to začalo. Nejdřív si rejpnul do Nairy a pak obrátil svojí pozornost ke mě. Otráveně jsem si povzdechla a zakroutila hlavou.

"Dej mi pokoj, tvářim se úplně normálně" odsekla jsem mu. Proč jsem musela skončit ve skupině zrovna s tímhle. Vážně výhra. "A nevím k čemu je dobrý. Ale je to světlo takže možná na zahnání bludičky, podobně jako je lumus" pokrčila jsem rameny. Buď to a nebo se jím budou dát nějak paralizovat nebo se tím dá bludička chytit. O tomhle kouzle slyším poprvé. Snape by nám snad neradil kouzlo které by nám bylo k ničemu. Dívím se ale že o žádných fragmentech které za sebou bludičky zanechávají v knize nebyla ani zmínka. Nebo možná byla, jen v kapitole ke které jsme se nedostaly. Ale třeba nám k tomu profesor řekne víc.
 
Ogata Kenji - 01. prosince 2019 14:38
kenji306.jpg

Středa 14. října



Hlavní síň >> Nebelvírská věž >> Okraj lesa (skupina č.3)



Cor, Daniel, Ryan, okrajově Dee a Alex



Cor vypadá mým krátkým výpadkem dotčená a tak raději kajícně sklopím hlavu a znovu se omluvím. „Sumimasen, jen jsem se trochu zamyslel.“ zamumlám, i když má slova zrovna nejsou založená na pravdě. Ve skutečnosti jsem tak vykolejený, že nedokážu myslet vůbec na nic. „V každé koleji je to asi tak půl napůl. Vezmi si třeba Havraspárský, na jednu stranu postav Alastora a na druhou Aleca. Pokud je nebudeš hodnotit jednotlivě, ale oba dohromady, tak nebudou víc, než průměrní.“ pokrčím rameny. I mezi havrany se našli tací, kteří šikovností zrovna neoplývali, ale nemyslím si, že by to bylo něco, kvůli čemu je třeba se znepokojovat. „A stejné je to i u nás a u ostatních. U zmijí je jediný rozdíl v tom, že se o nich nejvíc mluví a přitahujou na sebe zbytečně moc pozornosti. Ale to nic nemění na tom, že je Snape nespravedlivej šmejd.“ zakroutím nad tím hlavou. Tohle bychom mohli rozebírat donekonečna a nic by se na tom beztak nezměnilo. Brumbál Snapa stejnak nevyhodí, protože buďme upřímní, koho by asi tak dosadil na jeho místo vedoucího koleje? Slečnu Primrose? Tu profesorku mám rád, nic proti ní, ale ta představa, že krotí tu bandu nevycválanejch zmijí, je směšná. Myslím, že by z nich dost rychle zešedivěla.
Alex by se jednou mohla živit jako trenérka. Nebo tělocvikářka. Až půjde Hoochová do důchodu, mohla by jít s klidem na její místo. Ale poslední dobou je namotivovaná možná až příliš.“ podotknu opatrně. Není to samozřejmě bráno jako urážka a tak svá slova rozvedu ještě trochu víc. „Já jen, abys pak nebyla s tak náročným režimem moc unavená. A nezanedbávala třeba učení.“ dodám s neskrývanou starostlivostí v hlase. Jasně, já jsem asi ten poslední, kdo by se měl v něčem takovým šťourat, ale Cor toho pobytem v nemocnici hodně zameškala. Vážně by se neměla tolik přetěžovat. „Ale neber mě zas moc vážně, jo? Určitě vyhrajete. Nakopej pak Zmijozelským za mě a za Dana zadek. Nesl to asi nejhůř z nás.“
Na malou chvíli se odmlčím. Cítím mezi mnou a Cor jakési napětí, které vzniklo patrně tím, jak moc jsem jí tu celou dobu poučoval. Jako malou, neschopnou holku, která nedokáže rozhodovat sama za sebe. Ach jo. Tohle jsem nechtěl. Rád bych jí vysvětlil, jak se věci skutečně mají a proč jsem vůči ní najednou tak ochranitelský, ale nemůžu. Tohle musí zůstat ještě dlouhou dobu v tajnosti. Nejlépe napořád.
„Promiň, už toho nechám. Zapomeň na to.“ mávnu nad tím rukou a otočím se k ní zády, aby neviděla, jak moc jsem z našeho rozhovoru rozhozený. „Pojďme raději na hodinu. Už je skoro čas.“ V rychlosti poberu těch pár věcí, které jsem si do síně přinesl a postavím se na nohy. „Musím ještě na kolej odložit Unitato. V lese by se mi určitě ztratila.“ zabrblám. „A taky musím najít Ryana s Danielem, kde se zas couraj...“ drmolím, zatímco se od Cor čím dál víc vzdaluji. Potřebuji co nejrychleji vypadnout, jelikož je mi neskutečně trapně. Mám neblahý pocit, že toho už po dnešku víc nevydržím a zůstat tu o chvíli déle, zaručeně řeknu nějakou další blbost. „Uvidíme se na hodině, jo? Zatím!“ houknu na Cor přes rameno, aniž bych si uvědomil, že jsem jí v tom zmatku ani nenabídl doprovod.
Seš tak marnej, že jí teď necháš jít k lesu úplně samotnou. V tý zimě. V tý tmě. Baka, baka, baka! Nejradši bych si naflákal.
Tak, jak mi to jen měnící se schody dovolí, vyběhnu do Nebelvírské dveře a sprintuji rovnou do pokoje. Kluci už tam nejsou, takže jen odložím kluběnku, popadnu něco teplejšího na sebe a zase uháním pryč. Venku mám co dělat, abych se v té tmě nerozsekal. Jednou zakopnu o kámen, podruhé o nějaký klacek. Tohle je nějaká překážková dráha, či co? Nespokojeně vypustím několik nadávek ve svém rodném jazyce, ale rychle s tím přestanu, jelikož jsem čím dál blíž Zapovězenému lesu a skupinkám přešlapujícím před ním. „Doufám, že tu dneska zařvu.“ zamumlám směrem k Danovi, který vypadá, že si každou chvíli nadělá do kalhot. Po tom posledním zážitku se mu vlastně ani nedivím.
„Potřebuju s váma pak něco probrat.“ dodám o mnoho tišeji k němu a k Ryanovi, pokud možno tak, aby nás Snape neslyšel. Ten jen tak mimochodem krátce nato spustí a začne nás rozdělovat do skupinek po čtyř. Jsem rád, že jsem skončil zrovna s Danem, přestože vím, že bude v lese užitečnej asi jako Alec o přeměňování, zato z Airimoyový už tak nadšený nejsem. Živě si vybavuji ten její divnej, nevypočitatelnej pohled, který po mně dneska vrhala v Medovým ráji. „Ona si fakt myslí, že jsme teplý.“ zašklebím se a trochu se oklepu.
Nechci tady být. Po tom fiasku s Cor bych teď nejraději někam zalezl a minimálně dalších sto, dvě stě let nevylezl. Vážně doufám, že mě tu dneska něco sežere a já budu mít konečně klid. Klid od té mastné hlavy, od učení a hlavně od tý zasraný friendzony, která je pro mě stejně tak děsivá, jako tenhle proklatej les. Pocity z nešťastné lásky jsou vlastně dost podobné tomu, co ve mně tohle místo vyvolává. Strach. Bezmoc. A nejspíš i totální rezignace. No, jestli to takhle půjde dál, tak to bude ještě dost zajímavej věčer...
 
Daniel Fletcher - 01. prosince 2019 09:35
dan7533.jpg

Pokoj - okraj lesa (skupina 3)
Ryan, Kenji, Erika a okrajově Dee a Alex


14.10.

Založím ruce na hruď. Skoro se mi zdálo, že se Ryan snad cítí uražený! Já jsem tady ten, co by se měl cítit uražený! To JÁ jsem ho celý den hledal a sháněl se po něm a on o sobě nedal ani vědět a zalezl si v tichosti na pokoj. Určitě se mi vyhýbá!
,,A proč jsi tak rychle zmizel? Čekal jsem nad tebe před skleníkama. Kenji šel s Beccou do Prasinek a já zůstal na vocet." Věnuju mu jeden hodně dotčený výraz, který mluvil sám za sebe. Jako kamarád tady Ryan selhal!
Když jsem mu připomněl hodinu obrany, vyskočil z postele, div mě neporazil a začal se v záchvatu šílenství přehrabovat ve věcech.
Přešel jsem mezitím ke dveřím, strčil ruce do kapes a s pohledem upřeným na Ryana jsem čekal, až budeme moct vyrazit. Jenže když už sahal po klice, zastavil se a vrátil se zpátky na postel. ,,Co blbneš?" Nechápavě se za ním otočím. ,,Jak nejdeš? Musíme jít, je to Snape ty vole." Zaklepu si na čelo. ,,Měl bys neomluvenou a strhli by ti body. Plus, tím, že je to Snape a ty jsi Ryan, tak bys dostal ještě školní trest. A šel bys do lesa znova. A SÁM." Zdůrazním poslední slovo. Já měl aspoň tenkrát štěstí, že školní trest se mnou nafasoval i Kenji.
,,Tak mákni, čeká na nás Erika." Dojdu k posteli, chytnu ho za loket a vší silou ho vytáhnu na nohy. Pokud se vzpouzí, chytnu ho ještě pevněji a dotáhnu ke dveřím.
,,V tom lese bude i Sinestra," připomenu mu a koutkem oka pohlédnu na hodiny, jejichž ručička neúprosně kvapila. ,,Pravděpodobně už teď tam stojí, celá vyděšená. Mohl ses před ní konečně trochu předvíst. Když nepůjdeš, bude se tisknout a svírat ruku někomu jinýmu." Pokrčím rameny, že mi to je teda fuk, ať si tu zůstane, že já se tu s ním přetahovat nebudu.
Nechám teda Ryana Ryanem, i když tajně doufám, že nebude blázen a na hodinu fakt dorazí a vyšel ze dveří.

Ve společenské místnosti jsem vyzvedl už nervózně přešlapující Eriku a společně jsme se kvapným krokem vydali k lesu. ,,Myslíš, že fakt půjdeme do lesa?" Zeptal jsem se jí cestou na mě neobvykle tenkým hláskem.
U lesa už postávala většina našich spolužáků, společně s lidojedem. Ale jak se zdá, do začátku hodiny přece jen zbývalo ještě pár minut, protože tam jen tak stál a vypadal, že ještě čeká.
,,Uf, to bylo jen tak tak." Zabručím směrem k Erice a začnu se rozhlížet, kdo všechno tu teda je a není.
Snape po chvilce spustí a já se svou bílou barvou v obličeji začínám vyrovnávat stejně bílé Sinestře. Doprdele, my tam fakt jdeme. Zmocňovala se mě panika. Začal se mi zrychlovat srdeční tep a začínal jsem se potit. Samozřejmě navenek jsem se snažil před holkama tvářit jako drsňák, takže jsem se pokusil si chlapsky hluboce odkašlat, ale k mé smůle to znělo, jako když si kýchne mladý hrabák.

Obrázek


Vážně doufám, že žádná holka nebude držet za ruku mně, protože aktuálně je mám úplně mokrý. Ale s tím, do jaké skupinky mě Snape zařadil mohu být docela klidný. Kenji a Alex. Ti mě za ruku určitě držet nebudou a Airimoyová se jako holka stejně nepočítá.
Postavím se vedle klu, mezitím co první skupina zkouší nové kouzlo. ,,Myslíte, že nějakou bludičku fakt potkáme? Co když tam zas budou akromantule?!" Tvrdě do Kenjiho šťouchnu, aby si laskavě vzpomněl, jakou hrůzu jsme si tenkrát prožili! V hlavě se mi začaly vytvářet nejrůznější variace toho, jak se z hodiny vyvléct.
 
Sebastian G. Sharivar - 30. listopadu 2019 23:19
froy8869.jpg

Okraj Zapovězeného lesa, skupina č. 6

Christian a Patrick. Sinestra, Anna a Naira

14. října, středa večer



„Jako teď bych bral, kdyby mě něco sežralo. Aspoň bych byl v teple,“ zamrmlám odpověď Christianovi a přikyvuji mu, když ironicky tvrdí, že vydat se v noci sem je naprosto skvělý nápad.
„Sem tak zmrzlej, že ve mě chrastí hovna,“ dodám nakonec, než se začnou scházet i ostatní.
Vyhlížím hlavně jednu osobu a ten se po chvíli objeví, a ani on nevypadá z večerní hodiny nadšeně na to, kolik má většinou přes den elánu. Vydám se za ním, za Patrickem, a mezitím vyhrabu z kapsy mince, které jsem si v pokoji připravil.
„Tři srpce sou tvoje, a příště vyhraju já, saláte,“ zašklebím se na něj a předám mu srpce. To k nám přikulhá už i Snape a všechny přejde chuť se o čemkoli bavit, včetně mě. Ani atmosféra temného lesa není veselá.

Zjištění, že doopravdy půjdeme do lesa, mě znervózní ještě víc. I tak mám stále vražené ruce do kapes, abych to na sobě nedal znát, a špičkou boty dloubu do drnu trávy, který se mi plete do cesty. Přemýšlím o tom, jestli jsem už někdy slyšel o fragmentech, co za sebou zanechávají bludnice. Bludničky? Potřesu hlavou a rozhlédnu se po lidech okolo mě.
A než bych stihl protestovat nebo se přidat k někomu, koho bych do skupiny chtěl, jsme rozřazení profesorem.

Překvapeně zamrkám a přimhouřenýma očima se podívám do lesa, jestli náhodou neuvidím nějaké ty bludičkový fragmenty. Pak se přitočím k dívkám, které stojí předemnou – Sinestra, Naira a Anna.
„Co jako pak máme s tou bludničkou dělat? A ví někdo, k čemu nám jako je to kouzlo, když ten blesk nikoho neusmaží?“ zajímá mě, když se nakláním nad ramenem Sinestry. Máme tu světelnou potvoru chytit? Ale jak? Tvářím se zmateně, s pozvednutým pravým obočím, zatímco sleduju skupinku, která zkouší kouzlo před námi. „Třeba taková Naira vypadá, že by teď hned ugrilovala pár bodlošů, jen aby se zahřála, nebo ne?“ uchechtnu se na mrzimorskou spolužačku, která je známá svou láskou ke všemu živému. Její výška mě ale vždy trochu děsila. Anno, netvař se tak kysele a radši řekni, k čemu je to kouzlo dobrý,“ dodám k naší havraspárské posile a jen doufám, že nám řekne něco, co bude užitečné.
 
Sinestra Ewing - 29. listopadu 2019 16:10
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Pokoj > okraj Zapovězeného lesa

Christina, Richard, Dee, Marie a Snape

14. října, středa



“Nevypadáš, že bys tím zrovna trpěla. Tím, že spolu tolik nekomunikujete, myslím.” Odpoví, mezitím, co se oblékám. ,,A proč bych měla? Vždyť ho skoro vůbec neznám." Nechápavě na ni pohlédnu. Za pět let se mnou skoro nepromluvil a až teď poslední měsíc se pokusil o něco víc, ale že bychom spolu trávili čas nějak často se říct nedá. Komunikace s někým vám přece chybí za předpokladu, že už někdy nějaká proběhla a vy jste s ní byli spokojeni.
,,Nezvykla a nezvyknu." Odpovím tvrdohlavě a ošiju se. ,,Vždyť je to odporné, jak by tu někdo v takovém podnebí chtěl dobrovolně žít? Kdybych se narodila v Británii a tohle počasí měla prožívat každý rok, určitě bych se odstěhovala. Kdežto ve Španělsku.. Sluníčko, teplo, nemusíš mít na sobě sto miliónů vrstev, písek, pláže.. Chlazené pití.." Zavzpomínám na svou domovinu. Jistě, ne ve všech koutech Španělska bylo stejně, ale i tak je tam nádherně. ,,Jak je vůbec v Belgii?" Otočím se na ni, když se taky obléká. Nejsem si vědoma toho, že bych tam někdy byla.
Při otázce na Domenica jen pokrčím rameny. ,,Netuším, pravděpodobně stejně." Možná jsem ho párkrát slyšela zanadávat si na chladné a nepřející počasí, ale řekla bych, že asi stále vedu.

Společně pak vyrazíme k lesu. Celou cestu nám raději svítím hůlkou na cestu. Nechci riskovat, že se tu o něco v té tmě přerazím. Kdybychom hráli ve tmě na schovávanou, Jamar s Acai by měli jistou výhodu. K lesu nedorazíme první, naštěstí. Úplně by se mi tu nechtělo postávat samotné. Po chvíli vyčkávání dorazí i Dee s Alastorem. Dee pozdravím, zato jeho si ani nevšimnu. Minimálně to předstírám. Ale naštěstí se odpojí a zamíří k modrým. ,,Jdeš akorát, ještě tu není." Zachumlám se víc do velké, těžké, huňaté mikiny a přehodím si kapucu přes hlavu. "Uhm, ahoj holky." Ozve se za náma. Merlinova noho to snad ne.. Otočím se na ni, ale to už se naštěstí věnuje Deirdre, takže nejsem nucená s ní jakkoliv komunikovat. Nebo teda myslela jsem si, že ne. Protočím oči v sloup, když začne mluvit o modlení. ,,Vidíš někde měsíc Marie?" Vytáhnu jednu ruku z kapsy a vyšvihnu ji k nebi. ,,Já taky ne. To znamená, že až budeme v tom zpropadeným lese, ten tvůj Bůh nás v tý tmě ani nenajde." Zavrčím podrážděně.
V tom se však ze tmy vynoří Snape a postaví kousek od nás. Po celou dobu jeho přítomnosti jsem už nemluvila, jen tiše drkotala zubama.
Když konečně začal mluvit, otočila jsem se k němu pořádně čelem a přitáhla si mikinu ještě více ke krku. Jeho slova mě neuklidňovala. Naopak. Vědomí, že to s hodinou v lese nebyl žert a já se vykašlala na přečtení si, dost možná mé jediné šance na přežití mě sžíralo zaživa. Alespoň trochu mě uklidňoval pocit, že ani Christina nic ze zadané látky neviděla a tak alespoň neumřu sama. ,,... ale jsou jisté fragmenty, které za sebou zanechávají. A ty vy dnes půjdete hledat." Koutkem oka pohlédnu na ostatní, abych se podívala, jestli jsem jediná, kdo má.. trochu strach. Máme jít do lesa?! V noci? Ve tmě? Sami?! Hledat nějaký pošahaný světýlka bludiček? Vždyť to dřív něco najde nás! A víme vůbec kde je máme hledat? Nebo nás prostě pošle do lesa a dá nám mapu? Nebo bez mapy? Prostě.. ať se touláme Zapovězeným lesem a třeba na něco narazíme? Tohle je šílenství. Paniku a poplach, který mi řinčel hlavou se na sobě samozřejmě snažím nedat znát, nicméně v obličeji jsem byla bílá jako stěna.
Před Snapem pak začne levitovat nějaká baňka a já se ani nestihnu moc dlouho podivovat nad tím, na co nám bude a proč je jen jedna, jelikož nás záhy sám rozdělí do skupin. Nechápu, podle čeho nás rozděloval, ale nehodlala jsem se s ním dohadovat. Ani jsem si tentokrát nedělala těžkou hlavu z toho, s kým ve skupině budu. Hlavní je, že nebudu sama a že někdo z nich si tu látku určitě přečetl. Postavím se teda vedle Sebastiana a dám prostor první skupince, aby se předvedla s kouzlem.
 
Severus Snape - 29. listopadu 2019 12:32
415108885.jpg

Na kraji Zapovězeného lesa

Obrázek
(akorát nesvítí měsíc)

Páťáci, 14. října, cca 20:00



K lesu jsem vyrazil zhruba v 19:45. Člověk musí počítat, že cesta od hradu k Hagridově hájence trochu trvá, takže doufám, že si to všichni řádně spočítali. Nehodlám na nikoho čekat.
K cípu lesa dorazím v 55, tedy ti, kteří ještě nedorazili, mají 5 minut na to se dostavit. Jsem si jist, že má nelibost v nedochvilnosti je na škole dobře známa.
U cípu lesa, kousek od Hagridovy hájenky už stáli první nedočkavci. Zvlášť Dragon vypadal, že se na hodinu obzvlášť těšil, vzhledem k tomu, jak se klepal a drkotal zubama.
Postavím se tedy kousek od nich a se založenýma rukama a prázdným výrazem čekám, až ručičky mých kapesních hodinek ukáží osm. Za mnou (v případě studentů před nimi, jelikož k nim stojím čelem), se rozprostíral Zapovězený les. Šly vidět jen obrysy kmenů stromů, ale hlouběji do lesa už lidské oko nedohlédlo. Taková tam byla tma. Zrovna dnes nebyl vidět ani měsíc, který by neprostupné koruny stromů trochu osvětlil. Jediný zdroj světla je nedaleké okno hájenky, uvnitř které se svítilo. Z komínu malé nerovné střechy vycházel kouř, takže hájný byl pravděpodobně uvnitř. Další viditelná světla byla okénka vzdálených věží školy, která byla odsud ale tak malinká, že by se člověku vešla mezi prsty.
Jakmile odbije osmá, udělám krok vpřed a odkašlu si. ,,Dnešní hodina obrany proti černé magii, jak vám již jistě došlo, bude probíhat mimo bezpečné zdi školy. Učit vás teorii je jedna věc, ale teorie bez praxe je v reálném životě úplně k ničemu. Někteří z mých kolegů s tímto názorem nesouhlasí a věří, že na vše se dá připravit čtením z knížek. Ne v mých hodinách." Ukončím tímto zahajovací proslov.
,,Měli jste za úkol nastudovat si kapitolu o bludičkách a přízracích. Nebudu zjišťovat, jestli jste to udělali. Je to vaše volba, pokud jste se rozhodli přijít na hodinu nepřipraveni."
,,Nuže, v učebnici jste se dočetli, že bludičky jsou nehmotná, svítící stvoření. Ale jsou jisté fragmenty, které za sebou zanechávají. A ty vy dnes půjdete hledat."
Prohlédnu si výrazy každého z nich.
Než se stihnu nadechnout, abych pokračoval, objeví se u skupiny studentů další postava. Přimhouřím oči, abych podle plavých vlasů zjistil, že se jedná o mého studenta. Lawson.. Funěl jako lokomotiva a sotva popadal dech. Letmo pohlédnu na hodinky. 20:01. Rozhodnu se jeho pozdní příchod přejít tentokrát bez komentáře a ledabyle od něj odvrátím pohled k ostatním. ,,Je ještě někdo, kdo se nedostavil nebo se hodiny nezúčastní?" Povytáhnu obočí a čekám na odpověď.
Posléze navážu tam, kde jsem přestal. ,,Bludičky i přes to, že jsou nehmotného charakteru, vylučují stejně zářivé a stejně nehmotné fragmenty, které, jakmile bludička zmizí, nějakou dobu zůstávají ještě viset ve vzduchu." Rozevřu pravou stranu svého pláště a hůlkou táhlým pohybem mávnu směrem z pláště ven.
Z hábitu stejnou trajektorií, kterou jsem provedl pohyb hůlkou, vzduchem vypluje jedna velká, ale za to velmi úzká baňka s vystouplou zátkou. Zůstane levitovat přede mnou.
Pohledem se vrátím zpět k studentům. ,,Rozdělíte se na skupiny po čtyřech," a hůlkou mezi nimi provedu světelné čáry, kterými je rozdělím. Skutečně tu nemíním čekat, než se domluví kdo s kým bude a nebude.
,,Hm," pronesu chladně, když si uvědomím, že tu mám jednoho lichého člověka a všechny skupinky nevyjdou po čtyřech. ,,Spencerová se tedy přidá ke skupině Cornigruma."
Skupinky

,,Než půjdete vyzkoušíte si ještě jedno kouzlo. Lucenta geniala. Kouzlo sloužící k vytvoření neelektrického, tudíž pouze světelného, blesku. Opíšete ve vzduchu tvar trojúhelníka, který následně ve středu aktivujete bodnutím hůlky. U toho musíte mít v mysli představu tvaru blesku i trajektorie, kterou má blesk letět, přičemž čím rovnější, tím lehčí k vyvolání. Kouzelnou formuli musíte vyslovit během opisování trojúhelníka.

A aby tady nešlehaly blesky všemi směry, začne skupina 1."
(jestli se vám kouzlo povede nebo ne, nechám na vás)

 
Acai Luqueba - 27. listopadu 2019 18:12
215783.jpg

Knihovna > Kolej > okraj Zapovězeného lesa

14. října, Středa


Xander, Daniel a Erika



Mlčím, když se Daniel ošívá při myšlence na pavouky. Nikdy mi nevadili. Mazlila jsem se s tarantulí, takže mě kdejaký sklípkan vážně nerozhodí. Z domova jsem byla zvyklá na mnohem horší věcí, ale je fakt, že džugle u mě doma se s lesem tady okolo vážně srovnávat nedá. Kdo ví, jestli bych byla stejně statečná, kdybych měla zdrhat před pavoukem, co je dost možná třikrát větší než já.
Zmínka o Alecovi a Mau mi smaže sebevědomý úsměv z obličeje. “Dobře, možná trochu přeceňuji jejich schopnosti, ale Snape ví, co jsou zač. Určitě by je nenechal jít samotný a rozhodně by je nedal do stejný skupiny, ne?” sama si nejsem úplně jistá, jak daleko sahá profesorova deformace. Hodlám se utěšovat tím, že je to pořád kantor a jako takový má za své studenty zodpovědnost. Věří se tomu těžko, když nás v takové tmě táhne tam, kam si většina z nás netroufne ani za světla, ale přesto mě to trochu uklidní. Opravdu jen trochu. Ani zdaleka nesdílím Danův naivní optimismus, ale něco mi říká, že z nás dvou jsem já ta víc v pohodě.

V knihovně se už dlouho nezdržujeme. Není na to čas. Přečetli jsme všechno, co jsme měli. Naučili jsme se alespoň základy. Zda si z toho něco budu pamatovat, až to bude potřeba, nemám tušení. Z Danových poznámek jsem nerozluštila ani slovo, takže na pokoj se odebírám bez jediné špetky ujištění, že dneska večer neumřu. Nebo někdo jiný. S nevalným zájmem na sebe soukám teplé oblečení, přestože vím, že mi i tak bude zima, a s ještě větší nechutí vyrážím před hrad směrem k hloučku postávajících spolužáků. Jsem tu chvilku před osmou a stejně nejsem poslední. K nikomu z přítomných se moc nehrnu. Prostě postávám stranou a zírám do černoty mezi stromy. Les jako takový ve mně vzbuzuje respekt, o to horší to je, když nemám nejmenší tušení, co za potvory tam pobíhá. Ale hádám, že největší obluda tam bude Snape.
Nakonec mi to beztak nedá a začnu se po spolužácích rozhlížet. Z Mrzimorských jsem tu jediná. Si dělaj prdel, ne? To jako naplánovali hromadnej ignor a mě vynechali?
 
Cassandra Warren-Wentworth - 27. listopadu 2019 11:03
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň -> hřiště -> kraj Zapovězeného lesa

14. října, Středa


Anna, Charlie, Alan, Alastor, Becca,

Na večeři jsem se dobře najedla, s Charlie jsme měly plán jasný a chtěla jsem nalákat ještě pár modrásků. Třeba Beccu, když mezi nás přiletěla. Ale byla tak rychlá, že než jsem se nadechla k obyčejnému pozdravu, natož k otázce o košťatech, byla zase fuč. “Tak večer!“ zavolám za ní. Na druhou stranu nám svým odchodem odpověděla. Létat nepůjde.
Tak dokoušu jablko a dořeším s Alanem rozhovor o knize z knihovny. Chudák tam byl trošku mimo z Diany. Vlastně my oba… A trochu zíral. No, vlastně my oba!

Ještě se natáhnu pro jablko, otočím se k Charlie s další poznámkou a vtom mě něco přetáhne po hlavě! Chytnu se za ni a zmateně se otočím! A spadne mi brada. Žralok! Asi vteřinu na něj zírám, než si uvědomím, že je to plyšák a že se mi Dee omlouvá za nehodu. “Eh… to je… dobrý, nic se nestalo,“ zabreptám zaraženě a vrátím se k jablku. S oběma se záhy rozloučím. Ne, určitě nám nevadí, že si Alastor sedne k ní. Navíc, i kdyby vadilo, co my s tím asi uděláme?

Anna nás na chvíli opustí, my nikam nespěcháme. Ale už jsme se taky pomalu zvedaly, když se na skok vrátila oznámit nám změnu plánu. No, je to škoda, ale nebylo jí dnes dobře, tak je možná správně, že se bude trošku šetřit. Užije si to s námi při příštím tréninku!

Ale to už s Charlie jdeme pro košťata a provětrat se ven! Moc času nemáme, ale na menší závody to stačí! A pak další závod… a další… A pak už jsme málem nestíhaly! Musely jsme sprintovat do pokoje odložit koště a vzít si věci! Hlavně hůlku a zápisky! Ty se nikdy neztratí! Nakonec spolu běžet na místo setkání za ostatními. Dokonce s dvěma minutami rezervy, tak si ještě můžu vytáhnout výpisky ze zápisků a naposledy je prolétnout očima.


 
Caylus Lawson - 26. listopadu 2019 14:14
vay441632914643.jpg

Hlavní síň >> Toalety >> Zmijozelská ložnice >> Směr les


Středa 14. října

Jordyn, lordova milovaná postel



Jordyn u stolu celou dobu brebentí a do toho mě neustále vychvaluje takovým způsobem, že mám co dělat, abych samou namyšleností na místě nepraskl. „Ty jsi ták rozkošná.“ Zazubím se na ní, když znenadání ohodnotí mé stravovací návyky jako roztomilé. Lichotí mi, že mě v mé zálibě v jídle tolik podporuje, přestože je, když nepočítám Deirdre, patrně jediná, kdo si to myslí. „Ale prosimtebe, jen si dej hezky nášup, za maminku, za tatínka.“ Snažím se do ní vecpat zbytek toho suchýho rohlíku, kterýmu se tolik brání. „Dobrej člověk musí něco vážit, Jordyn. Srdce ze zlata a nervy z ocele nevážej pírko, chápeš? No a pak tu jsou samozřejmě tvá madla lásky...“ chlípně jí chytím za boky a trochu je promnu. Je to podstatný rozdíl oproti tomu, když chytám za boky takovou Dee. Tam se většinou bouchnu o nějakou tu kost, kdežto tohle... hm, je to měkké. Jordyn je celá taková nadýchaná. A ten hrudník... Ach, vážně slyším v dálce zvonky štěstí.
„Se Snapem si nedělej starosti, víš přece, co se říká. Pes, který štěká, nekouše. Já ho mám u prdele celejch pět let a vidíš, pořád žiju. A Maureen neposlouchej, plácá nesmysly. Jen si z tebe střílela. V tom lese je beztak kulový.“ Lhostejně nad tím mávnu rukou to už ale Jordyn mlátí rukou do stolu a mně na nohu padá vidlička. „Opatrně, Xeno.“ napomenu jí, přestože mi teď víc než Xenu připomíná naštvaného Hulka. Jen teda není zelená, no. Detail.
A pak si něco uvědomím. Toho jídla, které jsem splácal v průběhu dne, bylo asi opravdu moc. Patrně jsem to v Medovém ráji drabet přepískl a pakliže s tím něco rychle neudělám, bude zle. Hodně zle. „Hele, Jordyn...“ věnuji jí trochu nervózní pohled, jenže ona se právě rozplývá nad nějakou kosmetickou blbostí, kterou si napatlala do vlasů. Ježiš mlč už a vypadni, nebo se poseru. „Jojo, to bychom fakt měli, tak honem rychle.“ Popoháním jí, jakmile se jí rozsvítí a uvědomí si, že je čas jít. Ani se s ní pořádně nerozloučím, jen chvatně vyběhnu ze síně pryč, nasazujíc čím dál ostřejší tempo, které se ani trochu nepodobá mému klasickému, výletnímu.

Obrázek

Toalety v přízemí opouštím pomalým, líným krokem a s širokým úsměvem na tváři. Cítím se opět výtečně a nepřeháním, když řeknu, že dobrou náladu bych mohl rozdávat. Spokojeně si vykračuji podzemím k naší koleji, přímo do chlapeckých ložnic, kde zjistím velmi příjemnou věc: Pokoj zeje prázdnotou. Kluci už nejspíš odešli na hodinu, což bylo naprosto skvělé, protože kdo se má na ty jejich ksichty pořád koukat. Rozejdu se ke skříni s oblečením, když v tom mě zaujme povědomá taška na posteli našeho drahocenného prefekta. Zvědavě popojdu blíž. A vida, nemýlil jsem se. To, co má Richard položené na přikrývce je taška s logem Medového ráje a uvnitř jsou...
S-l-a-d-k-o-s-t-i!
Velká spousta sladkostí!

Obrázek

„U Merlina, jak tady mohl nechat něco takovýho?“ zaběduju nahlas, chmátnu po tašce a i s ní se rozvalím na lordově posteli. Ta je jen tak mimochodem jako z reklamy na povlečení. Dokonale ustlaná, nikde ani smítko. Ten kluk je tak odporně dokonalej, až to hezký není. Pohled mi sjede k mé vlastní posteli, která byla rozházená na sto a jeden způsob, po zemi se válelo špinavé oblečení a to, co bylo schované pod postelí... to snad radši ani vidět nechci. Možná bych si vážně mohl čas od času trochu poklidit. „Jé, čau Vertini.“ Pozdravím lordovu tkaničku, která leží stočená na dece kousek ode mě. Jaký štěstí, že jsem si na ní nesedl. Člověk aby si na toho plaza bral lupu. „Chceš taky kousek čokošky?“ zeptám se zběžně, spokojeně se na posteli rozvalím a pustím se do jídla. To, že mi sem tam nějaký kus upadne mi jde jedním uchem tam, druhým ven. Kvůli pár drobkům se svět přeci nezboří, ne?
V poklidu dál likviduji zbylé laskominy, dokud mě nenapadne, jestli jich tu Richard nemá víc. Trochu podezíravě se rozhlédnu po místnosti, abych se ujistil o absolutní samotě a poté začnu otevírat šuplíky jeho nočního stolku, hezky jeden po druhém. K mé smůle není uvnitř nic moc zajímavého. Pár vypracovaných úkolů, nějaký starý haraburdí na transformery, nákresy budoucích transformerů, spousta rukavic... Boha jeho, takový blbosti. Proč ty rukavice vlastně furt nosí? Ani nevím, jestli si je někdy sundává, ale bylo to fakt divný. To se vážně tak bojí podat někomu ruku? I když je fakt, že některým lidem bych ruku nepodal ani já. Ta představa, že musím šáhnout na upocenou ruku nějakýho čokoše... Omg, na to by mi nestačil ani skafandr, natož rukavice!
„Beztak je znetvořenej a má pět prstů.“ Okomentuji celou záhadu nahlas a zastrčím rukavice zase zpátky do šuplíku. „Počkat...“ Něco si uvědomím. Zvednu svou vlastní ruku a začnu počítat. Jedna, dva, tři, čtyři... Aha, pět prstů má každej! „No tak šest, to je fuk.“ opravím se.
Ještě chvíli si hovím v lordově posteli, když v tom si uvědomím, že nemám času nazbyt. Ta zatracená hodina obrany! „Doprdele, doprdele už!“ vylítnu, postel nechám postelí i se všemi těmi drobky a odpadky a rozběhnu se ke skříni. Z ní popadnu první teplý kus oblečení, který vidím, v rychlosti ho hodím na sebe a poté vyběhnu z koleje pryč, aniž bych si uvědomil, že má hůlka, bez které za normálních okolností nedám ani ránu, zůstala ležet na té zpropadené posteli.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0242519378662 sekund

na začátek stránky