| |||
PRASINKY Janna, Kenji Back in time - 12:15 Kenji dá svůj jogurt Janně. Tentokrát žádné ublížené pohledy nevrhám, můj žaludek vydrží a je nejspíš o hodně větší než ten Janny. Navíc je to slečna a ta má vždy přednost. Kenji se teď (k mému překvapení) zachoval jako gentleman. ,,Tak pojďte vy dva žrouti." Mávnu rukou na náznak pohybu a rozejdeme se ze školních prostorů ven. Cestou mluvíme o všem možném, dokonce i o pasivní účasti na famfrpále. ,,No jasně, pojď s náma." Přidám se ke Kenjimu a s pohledem upřeným na Jannu pokračuji v cestě. Chystali jsme se tam už včera, ale počasí nám zkrátka nepřálo. Jen jsme došli ke vchodu, tak začalo pršet. Nejsme žádné slečinky, ale běhat v dešti jen abysme se podívali na nábor se nám nechtělo. ,,Marie se hlásí na famfrpál? Tak to jdu i kdyby chcalo znova!" Mařku mám rád. Je taková správně.. svá. Její víra mi nevadí, naopak. Je zajímavé, jak je každej jinej. Vlastně mám rád každého z naší koleje. Jsou to takoví správňáci. ,,No jasně! Roztleskávačka. A proč ne? Famfrpál žádné nemá a určitě by to kluky povzbudilo ve hře, kdyby jim tam tancovaly takový pěkný holky." Mrknu na ni. A některé holky třeba taky.. Vzpomenu si na Reginu. Kenjiho smlouvajícího o nějaký klubko chmýří jen zkoumavě pozoruju. Když se vrátím, vrhnu na to cosi nechápavý pohled. ,,A co je tohle? Vypadá to jako..Unitato." Vzpomenu si na Coraline. Už teď mi ty její potrhlé řeči chybí. Kenji prostě nutně musel mít nového mazlíčka. Nemá už Bruce?! A myš? ,,Hele, nemáš těch zvířat nějak moc? Co tohle vůbec žere?" Zajímám se. Já nemám zvíře ani jedno. Ne že bych je neměl rád, ale jsem poměrně nezodpovědný, takže hrozí, že by mi všechno chcíplo. Matka už mi raději ani nesvěřuje zalévání kytek, když jedou s tátou na dovolenou. Když Kenji připomene drb ze snídaně, pobaveně se uchechtnu. Kdo ví, co je na tom pravdy. Asi jako s tím naším drbem. Klidně spolu spát můžou a šikovně to skrývají! Chystal jsem se mu říct, ať to neřeší, že ho zatáhnu, to přece bráchové dělají, ale Janna byla rychlejší. Dle všeho mu chtělo oplatit laskavost s jogurtem. Kdybych se ted s ní začal přít, ať neutrácí, že ho vezmu já, vypadalo by to asi blbě. A navíc Janna vypadá rozhodnutě. No, Kenjiho ješitnost teď asi trochu utrpí. Není zvyklý na to, když za něj platí ženy. ,,Tak jo vy dva, pojďme už, nebo ti sním to Unitato." Zakručí mi v břiše a s tím se rozejdu ke Třem Košťatům. Vyberu volný stůl a kecnu si na zadek. Automaticky vezmu do rukou jídelní lístek a s nenasytným výrazem si začnu vybírat. ,,Slyšeli jste už o tom Wolframovi a Sinestře?" Zajímám se a schválně se zeptám i Kenjiho, aby nepadlo podezření. Přece jen - já přišel dýl a s Kenjim se setkal až na chodbě, kdy u mě byla Janna. Drb jsem mohl zaslechnout cestou na záchody. A navíc mě fakt zajímá, co si o tom naše kamarádka myslí. |
doba vygenerování stránky: 0.76667904853821 sekund