| |||
K04 Človek by si myslel, že po toľkom meditovaní budem mať myseľ čistú ako ľalia. Ukázalo sa však, že zrejme meditovať uprostred davu neviem. Už som skúšal meditovať aj predtým, v našej izbe, keď som bol práve sám. To bolo ešte pred prvou hodinou Mentálnej prípravy. Ako pri väčšine predmetov, chcel som byť dopredu pripravený. Celkom sa mi to páčilo. Avšak na hodine, keď sme to skúšali všetci, som si akosi nevedel vyčistiť hlavu. Ok, prestaň sa zamýšľať a utekaj, lebo už aj tak meškáš. A tak si utekám na ďalší krúžok, tentoraz Runovej mágie. Míňam dvor plný mladých študentov, hrajúcich všelijaké hry ako napríklad pľuvadlíky(tchořičky) a iné. Ako dávno som ja nehral pľuvadlíky...na podobné hry v poslednej dobe vôbec nemám čas. A popritom som v nich bol celkom dobrý...teraz vľavo, rovno... "Ehm..čau.." ledabolo pozdravím okoloidúceho štvrtáka. Odkiaľže ho poznám? Prebehnem ďalšou chodbou, onedlho som tam. Ďalšiemu spolužiakovi ukazujem náznakom na svoje hodinky, aby pochopil, že sa nesmiem zastavovať. Ok, som tu. Dám si pred dverami načas a poriadne sa vydýcham. Popri utekaní sa mi vlasy uvoľnili z gumičky, takže si ich rozpustím a zas si ich dám do gumičky. Otvorím dvere a vojdem dnu. Profesorka Rhiannon sa práve pozerala na Sinistru, ktorá zrejme práve odpovedala na nejakú otázku. "Dobrý deň, pani profesorka. Ospravedlňujem sa, že meškám...." Zbytočne sa nevyhováram. Načo by komu bolo dobré vedieť, že som sa začítal do knihy a úplne som stratil pojem o čase. Myslel som si, že po predchádzajúcom krúžku budem mať viac času. Zase raz oľutujem, že som si naraz nabral toľko aktivít. Snažím sa udržať si vážny výraz a idem si sadnúť niekde, kde je voľné. Otvorím knihu a porozhliadnem sa, aby som zistil, koho známeho tu uvidím. Zostanem však tak či tak na svojom mieste. Runy môžu byť celkom zaujímavé. A tak sledujem výklad. |
| |||
Pryč z BradavicIsaac, Violet, SannyMinulost Pravděpodobně to bylo vše, co jsme byli schopni vymyslet. Cokoli dalšího, co bychom vymysleli už by byly jen dohady a já se obávám, že bych nebyla schopná se držet čistě objektivního pohledu. "Já se s tím ještě nějak poperu. Pokusím se to složit do nějakého.. jednolitého celku." povzdychnu si. Nemá cenu Isaaca ještě více zatěžovat a hlavně zdržovat. Pomohl už víc než dost, ačkoli nemusel. Každopádně tahle vize zajisté není jedna z těch pozitivních a pokud jsou do toho zapletené nějaké studentky, tak se děsím toho, co jsem skutečně viděla. Nebo přehlédla. Ale co dál? Měla bych se o tom zmínit někomu z vedení? Co když to bude planý poplach a nakonec se nic nestane? Už takhle se k jasnovidectví přistupuje s cynismem a nedůvěrou. Pokud zalarmuji vedení a nic z toho nebude, moc tomu nepomohu. Navíc bych tím poškodila sama sebe.. ale na druhou stranu, co když se něco hrozného stane? Jak bych potom nesla vinu za to, že jsem tomu mohla zabránit, kdybych si to nenechala pro sebe? "Jistě. Nebudu tě zdržovat. Děkuji, za pomoc. Vážím si toho, dlužím ti laskavost." věnuji mu úsměv a trošku mě překvapí, když mě obejme. Ztuhle ho poplácám po zádech. Zapomněla jsem, že Isy je velmi kontaktní. Nicméně jeho projev náklonnosti není nijak nepříjemný ani mne neobtěžuje, jen na to nejsem zvyklá. On sám pravděpodobně potřeboval tímto způsobem utěšit, proto se neodtáhnu dokud to neudělá on sám. "Ano, zvážím to. Ještě jednou díky." s mírnými rozpaky pak sleduji, jak vychází ze dveří. Mně samotné chvilku trvá, než si myšlenky setřídím dostatečně na to, abych se ze třídy vysoukala také. První místo, kam zamířím, je pokoj Violet. Mohla být ještě na ošetřovně, takže její pokoj byl spíš výstřel do tmy, nicméně se mi poštěstí a opravdu ji tam zastihnu. Krátce očima prolétnu její kufry, pro inspiraci. Ale hned na první pohled mi dojde, že její kufry mi v tomhle nejspíš nepomohou. Její osobitý, střelený styl byl velmi roztomilý, ale přitahoval pozornost na míle daleko. Já bych na takové výstřelky neměla ani odvahu. Dávala jsem přednost spíše nenápadným barvám a střihům. Proto čekám, až si dobalí, než se vydáme do mého pokoje. S její pomocí mám sbaleno za chvilku. Ve svém šatníku nemám nic střeleného, což zrovna pro ni musí být zklamání, ačkoli mě zná a překvapená rozhodně být nemůže. Ještě se v rychlosti převléknu a pak nám zbývá už jen vyjít před školu. Nečekaly jsme příliš dlouho, Sanny pravděpodobně přišel hned, co mu skončila hodina. "Dobré dopoledne." odpovím mu s natěšeným úsměvem. Horko těžko se mi nadšení zakrývá. Už je to taková doba, co jsem byla na výletu, nemohla jsem se dočkat. Cesta do Prasinek zabrala méně času než obvykle. A když jsme dorazili, vytáhl Sanny přenášedlo. S ostychem jsem ho chytla za ruku a zavřela oči, když si to přál. A když jsem je znovu otevřela, přivítal nás jeho domov. |
| |||
slečna Etty, Reece, Matty a ti, co mě potkají Ve všem tom ruchu jsem nějak zapomněla na představení. Odkašlu si. "Omlouvám se, v tom spěchu jsem se úplně zapomněla představit. Deirdre Airimoy, Zmijozel." Rychle se usměju a potřesu hlavou. To jsem celá já. Záchvaty nemívám nijak často, ale slečna Etty má pravdu. Asi bych s tím měla něco dělat. "Dobře... děkuji za radu... Já... si to promyslím. Víte... otec se o tom nesmí dozvědět. Já... neměla bych o tom vůbec mluvit, ani s vámi, ani s nikým jiným. Dokud mu to ale nikdo nenapíše, tak je to asi v pořádku. Mohla jsem někoho ohrozit..." Vysoukám to ze sebe jako z chlupaté deky. O poznání zblednu. Otec by si to se mnou vyřídit. Nejspíš by zařídil, abych z Bradavic rychle vypadla. A to teda nechci. Děkovně se na slečnu Etty usměju a jen přikývnu. "Dobře, moc vám děkuji. Zastavím se za ní před náborem. Chápu to, nechci to ještě zhoršit. Příště určitě přijdu dřív. Asi jsem to moc podcenila. Jsem pravačka, takže mám nejspíš smůlu. Uvidíme, snad se s tím bude dát něco dělat. Famfrpál sice miluju, ale není to ještě konec světa." Zasměju se a nakrčím nos nad nevábnou mastí. Podlitiny se mi vůbec nelíbí, ale už je to trochu lepší než předtím. Zvednu se, uhladím jednou rukou sukni a zářivě se na slečnu Etty usměju. "Moc vám děkuji. Určitě na sebe budu dávat pozor a zastavím se tu, kdyby něco. Doufám, že bude Reecovi brzy dobře." S pocitem úlevy vyjdu z Ošetřovny a zamířím rovnou do Velké síně. Chudák Matt, nejspíš se pěkně načekal. Cestou zaslechnu drby o tom, že Williama vyhodili. Zalapám po dechu. To, co udělal, bylo hrozné... ale vyhodit? Zrovna teď? Mám chuť se zastavit a opřít o zeď. Třese se mi ret. Nejspíš už zmizel a ani se nerozloučil. Jak mi to mohl udělat? Pocit naděje, který ve mně klíčil od rána, kdy jsme se políbili, je ten tam. Místo něj zůstala jen deprese. Nemilovala jsem ho, ještě ne... ale i ten lehký opar zamilovanosti stačí k tomu, abych se cítila pod psa. Měla jsem to čekat. William byl na to moc upjatý. Jedna společná noc minulý rok na tom nic nezměnila. Mám už hlad, a tak doslova vpadnu do Velké síně a přisednu si k mrzimorskému stolu vedle Matta. Bleskově se mu omluvím a naložím si na talíř pořádnou porci, za kterou by se nemusel stydět ani dřevorubec. Stres a zranění se na mně dost podepsaly, takže mám přirozeně hlad jako vlk. Během hltání vynikajícího oběda se Mattovi svěřím s tím, co mi řekla slečna Etty. Snažím se udržet statečný úsměv a moc se nečervenat. Williamova zrada mě sice pořád tíží na prsou, ale to nic nemění na tom, že přede mnou sedí kluk, který se mi líbil už od prvního ročníku, ale pro jeho i mou bezpečnost jsem si zakázala na něj byť jen pomyslet. Styděla jsem se za svou slabost. Otec by mě vykuchal, kdybych se mu o tom jen zmínila. A matka? Když jsem jí o něčem podobném napsala naposled, napsala mi, abych toho kluka nechala na pokoji, jinak se mnou přestane mluvit. Koukat se ale snad můžu, ne? Vážně doufám, že se teď neobjeví Marie nebo někdo jí podobný. Asi bych nebyla moc milá. Z Matta jsem nervózní, a tak se snažím moc rychle nemluvit. Ten kluk je extrémně stydlivý. Chápu ho. Znala jsem kdysi ten pocit... to je ale dávno za mnou. Nakonec se rozhodnu ho pozvat na Famfrpál. Hrát nemůžu a jelikož Alec nejspíš bude na Ošetřovně, nemám s kým jít. Sice si tím asi říkám o pěknou nakládačku od někoho ze zmijozelských, ale tak ať. Kripl už stejně jsem a ráda ponesu následky za své činy. Možná jsem mrcha, ale necitelná fakt nejsem. Jsem překvapená, že Matt souhlasí. Nakonec se odpakuje na kroužek, a tak jen kývnu a sdělím mu, že na něj budu čekat před Velkou síní. Ještě do sebe nasoukám další chod a nakonec se vydám do kolejky. Na společnost moc náladu nemám, a tak se stavím na pokoji, popadnu džínovou bundu, do náruče vezmu jednou rukou Stjerne a přemístím se do kolejní místnosti, kde se pohodlně natáhnu na gaučík, položím si číču do klína a jednou rukou jí hladím. Spokojeně zavřu oči. Mám odpočívat. Tak ať. Spát se mi moc nechce, a tak jen broukám tichou melodii jedné z norských ukolébavek, mechanicky hladím Stjerne a snažím se vyprázdnit mysl. Své zlomené srdce teď řešit nehodlám. Ne tady. Je čas se trochu zatvrdit. V téhle místnosti není pro slabost místo. |
| |||
Prasinky - K04 Isaac, Richard, profesorka a zbytek ve třídě Jakmile se začala až nesnesitelně rychle blížit hodina runové magie, s Alex jsem se jen rozloučila a vydala se zpátky do Bradavic. Na Cayluse jsem v Prasinkách nenarazila, ale nevadí. Odchytnu si ho třeba později. Kdo ví, kde teď je. Asi zas v nějaké komoře. Hihi. Uchechtnu se nad tou úsměvnou vzpomínkou. Nicméně pobavení mi vzápětí z tváře zmizí, když si uvědomím, že z té komory pak musel vylézt a Filch ho šel/půjde naprášit Snapeovi. To se nejspíše neobejde bez ztráty bodů. Já ho zabiju. S tím co ještě dnes ráno předvedl ten neskonalý idiot budeme s body na nule. Značně rozladěná se konečně dostanu do K04. Jak já mám k téhle učebně odpor. Učebna jasnovidectví. Jaký neuvěřitelný nesmysl. Proč by měl mít tak irelevantní předmět svou vlastní místnost?! Kecnu si někam doprostřed. Teď nemá smysl sedět vzadu. S nepříliš velkým počtem studentů na kroužcích by na mě stejně profesorka viděla. A vlastně až teď si všimnu, že je tady. Věnuji ji jeden nevinný úsměv anděla a dál se raději věnuji fascinujícímu výhledu z okna. Jakýsi pohyb vedle mě zaregistruji okamžitě a na Isaaca se otočím. Takže mudlové teď už ani nezdraví? Všimnu si jeho pobledlosti ve tváři. Při pohledu na něj se mi znovu vybaví jeho hořící.. Eh.. přítel. A jemu nejspíše taky. Nepamatuji si, jak reagoval, Ryan mě akorát táhnul pryč. Ale s tím jak přišli ruku v ruce to pro něj asi nebyl jeden ze šťastných zážitků. Aspoň bude dnes v noci pořádně rozpálený. Hehehe. Snad bych dokázala přežít i to lepení na mě. I přes jeho původ a všechno okolo to byl pro mě nejsnesitelnější mudla. Zatím. Nicméně se zdá být trochu rozhozený. Je to mou přítomností? To co se stalo v hlavní síni? ,,Jsi v pohodě?" Nakloním hlavu, abych mu viděla do tváře a zeptám se možná až nezvvykle starostlivým hlasem. Ale to už u něj stál Richard. Ricardo?! On taky chodí na tenhle předmět? ,,Um.." Nestihnu cokoliv říct, jelikož Isaaca popadne za rameno a postaví na nohy. Jeho místo pak zaujme on. Automaticky pohledem sklouznu k profesorce, která už stihla zahájit hodinu. ,,Vážně?" Syknu směrem k Richardovi. ,,Před ní?" To nemohl přijít dřív a sednout si sem on?! Nebo to udělat aspoň nějak.. Nevím. Nenápadněji. Vždyť je to jeho kolejní vedoucí a jestli se k ní dostal ten incident z rána.. Může být na zmijozelské klidně zrovna vysazená. Rozhodnu se tedy alespoň trochu situaci zachránit a odvést pozornost od Richarda. Položím lokty na lavici a trochu se přehoupnu více dopředu. ,,Že runy se používají nejen jako prostředek písma, ale taky k rituálům a.. věštění." Odpovím profesorce na dotaz, přičemž při slově věštění si neodpustím mírně pohrdavý úšklebek. Nechtěla jsem odpovídat, nebo se snad zapojovat takhle brzy, ale.. ,,Každý symbol má v sobě silnou magickou energii. Ať už je to runa, která chrání, léčí nebo ničí." On předmět starodávné runy, které máme s Batshedou není příliš zajímavý svou nezáživnou teorií a především studium runového písma. Tady by to mohlo být jiné. S tím, jak málo lidí na kroužku je, si asi ne každý uvědomuje, jak nesmírně mocné runy dokážou být, když se je kouzelník naučí správně používat. ,,Třeba pro ochranný účinek by se měla runa nosit na těle jako talisman. Třeba jako kamínek nebo tetování." Vzpomenu si na runu dědečka. Vyrytou na předloktí. To by k mé účasti mohlo stačit, pokud se profesorka nějak dál rozpovídá a mně přestane věnovat pozornost, otočím se k Richardovi. ,,Mluvil jsi s Ravenem?" Zajímalo mě, jak to s ním dopadlo a vážně doufám, že mu dal aspoň pěstí. Nebo ho vysadil v půlce Černého Jezera. |
| |||
Mentální příprava -- Runová magie v K04
Kroužek mentální přípravy se příliš nelišil od nácviku divadelního představení. Měl jsem obrovské nutkání se smát nahlas a jen stěží krotil své projevy, abych si zachoval klidný, nemilosrdný, výraz, který byl pro náš rod typický. Za tohle všechno překvapivě nemohl profesor Miettinen, nýbrž má vlastní ovečka, která se svým neuváženým chováním zlikvidovala a byla vyhozena ze školy. Nebyl jsem u toho, když Sheehana zapálil. Raději ani nechci vědět, jak bych reagoval, kdyby mi překazila snídani jeho imbecilita. Nejen, že mě William neposlechl a vypustil Přenašeče na někoho úplně jiného, ale naprosto znemožnil sebe i svůj rod uprostřed síně plné lidí. Takovou ovečku ve svém stádě nechci. Jedině dobře, že ho tak rychle vyexpedovali. Ušetřili mi tím spoustu práce. Jinak bych zakročil sám. Jeho odchodem ze školy problémy bohužel neskončily. Bylo tu pár dalších jedinců, kteří se mylně domnívali, že strpím jejich paktování se s mudly. Vážně nevím, kde berou tu drzost a sesedávají si spolu v jídelně, kde na ně celou dobu vidím. Myslím, že Deirdre bude mít dnes veselý večer. Vyřídil bych to s ní hned, ale čas mi bohužel nedával na výběr. Hned po obědě mě čekal kroužek runové magie, na který dorazím přesně včas. Profesorka už je přítomna, společně s profesorem Zmijozelem. Krátce kývnu hlavou na pozdrav všem přítomným a rozhlédnu se po ostatních účastnících. Ihned mě zaujme nepěkný výhled na dvojici u jednoho ze stolků. A ty se jako cpeš kam? Dojdu k Sinestře a Isaacovi a na jejich stolek si položím věci. Bez váhání chytnu Isaaca za rameno a postavím ho na nohy. "Chápu, že s tvými dioptriemi musí být těžké registrovat věci kolem sebe, ale jak sám vidíš, tohle místo už je rezervované." Celou dobu se tvářím neutrálně. Neusmívám se, ani se nemračím. Prostě ho vyhazuji a tím to hasne. Snad si nemyslel, že mu s jeho původem opravdu projde sedět tady. "Hned je tu čistší vzduch, nezdá se ti?" otočím se k Sin a zhluboka se nadechnu. Nelíbí se mi, že ho nechala vedle sebe a ani se neozvala. Kdybych se neobjevil, tak je tu s ním celou hodinu? Tomu se mi nechce věřit.. |
doba vygenerování stránky: 0.88730716705322 sekund