Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Pomocný PJ ۞ - 25. listopadu 2019 12:35
zk6233337.jpg

Obrázek


Obrázek


Okraj Zapovězeného lesa, 14. října

Dee, Sinestra, Christina



"Airi, počkej na mě!" ozve se za Deirdre udýchaný hlas, doprovázený zvukem přibližujících se kroků. Pakliže se Dee otočí, spatří Marii, svou „nejlepší kamarádku“, jak chvatně spěchá přímo k ní.
"Uf, bože, to bylo jen tak tak." oddechuje Marie a automaticky se postaví vedle Dee, aniž by si uvědomovala, že se sáčkuje do hloučku Zmijozelských, konkrétně k Sinestře a Christině.
Dojde jí to hned záhy. "Uhm, ahoj holky." pozdraví obě trochu nesměle. Nebýt té tmy, bylo by vidět, že se červená. "Snad vám tu nebudu moc vadit. Jen si na chvíli půjčím Deirdre a zase půjdu." odůvodní svůj příchod v rychlosti a stočí pohled ke zmíněné.
"Promiň, že jdu tak pozdě, byla jsem se ještě pomodlit v kostele, ten je na opačnou stranu." Začne drmolit. "Viděla jsem tě z dálky na pozemcích a tak přidala do kroku, ale nechtěla jsem tě rušit. No, však víš, Alastor..." nervózně se zachichotá a nahmatá na svém krku přívěšek s křížkem, který si jen tak mimochodem nikdy nesundávala a chodila s ním i spát.
"Ne-nezlobíš se na mě, že ne? Moc jsme spolu poslední dobou nemluvily." promluví o poznání tišeji, zatímco v ruce stále žmoulá křížek. "Chtěla jsem si s tebou popovídat už dřív, ale máš i jiné kamarády... Jsi tak oblíbená." Poslední slova si zamumlá spíš jen tak pro sebe. "Moc mluvím, viď? Omlouvám se, to ta moje zbrklost." Zasměje se, aby situaci trochu zlehčila.
Poté z ničeho nic popojde k Sinestře a Christině. "Těšíte se na hodinu?" zeptá se, ve snaze navázat nějaký rozhovor. Pořád si pamatovala slova Deirdre, která jí mnohokrát kladla na srdce, že by se měla pokusit víc začlenit a hlavně vycházet s jejími kamarádkami. "Dnes jsem se v kostele pomodlila nejen za naší zesnulou spolužačku, ale hlavně za bezpečí nás všech. Ten les je opravdu strašidelný." zamumlá a pohlédne na Sinestru. Marie si pořád dobře pamatovala, jak zbaběle utekla z kostela během smutečního obřadu. Považovala to za neuctivé a ani trochu takové chování neschvalovala, ale snažila se Sinestřino chování omluvit. Určitě byla tenkrát jen rozrušená a hlavně, nemohla být přeci tak špatná, když s ní vycházela nejen její nejlepší kamarádka, ale ke všemu pomotala hlavu i Ryanovi.
Vždyť i věčně zamlklá Angela se támhle právě přátelila se dvěma zmijozelskými! Možná měla Marie tenkrát vážně jen velkou smůlu, že narazila zrovna na nevrlého Calvina...
"Nevíte náhodou někdo něco o Calvinovi?" dotáže se po chvíli, ale ihned nato se zarazí. "Není to samozřejmě tak, jak to vypadá!" vyhrkne a v obranném gestu natáhne ruce před sebe.
 
Duch Bradavic - 25. listopadu 2019 11:43
fsfsdcv3855.jpeg

Obrázek
Obrázek

Hlavní síň, Caylus, Dee

14. října



,,Mám se skvěle, co vy dva?" Zářivě se na Deirdre usměje a jen co se ji dostane odpovědi, otočí se zpátky ke Cayovi, který právě snědl to, co mu podávala. ,,Jsi tak roztomilý, když jíš." Zamilovaně si ho prohlíží a neubrání se přiblblému uculení.
,,Brácha je nejspíš v knihovně a učí se na hodinu." Zastrčí si pramen vlasů za ucho a otevře pusu, aby mohla kousnout do rohlíku, který ji cpal do pusy. ,,Už stačí, už stačí! Neměla bych tolik večer jíst," zamává rukama před sebou, aby odehnala jakékoliv Caylusovy další pokusy ji krmit. ,,A ty taky ne, zapomínáš, že máme hodinu v lese a nebudeme sedět v lavici. Jak se chceš pak hýbat, když se takhle nacpeš?" Pobaveně do něho šťouchne prstem.
,,No něco málo jsem si stihla přečíst, ale upřímně jsem se vůbec nedokázala soustředit. Moje myšlenky pořád utíkaly jiným směrem." Znovu se přiblble uculí a už všem musí být nadmíru jasné, že místo bludiček myslela na Cayluse. ,,Ale možná jsem to dost podcenila," zakňučí po chvíli a obejme se kolem pasu. ,,Přece jen, je to hodina se Snapem," v očích se jí objeví zděšení jen co vysloví jeho jméno. Všichni, kteří se s Jordyn tak nějak znají vědí, že Snape je její největší noční můra a není nic, co by ji děsilo víc, než právě profesor s orlím nosem a černými vlasy.
,,Ty nemáš vůbec strach?" Nechápavě se na něho podívá, když začne mluvit o rytíři na bílém koni. ,,Vždyť je to les. Ke všemu Zapovězený les! Všude bude tma a ... Ten les mi přijde ohromně děsivý i za dne natož se tam jít procházet v noci. Maureen mi vyprávěla, co všechno se uvnitř vyskytuje a co všechno se MÁ ZA TO, že se tam vyskytuje.. A.. To je naprosto šílenství. A vůbec, jak mohli postavit školu vedle takového místa?!" Rozčileně si pouchne běstí do stolu, až spadne ze stolu vidlička. Přímo Caylusovi na nohu.
,,Šmankote! Promiň!"

Dee se mezitím začne rozčilovat, že jídlo zmizelo. Jordyn, jak se zdá, tomu nevěnuje příliš pozornosti, jelikož ji Caylus přávě obtáčí ruku kolem pasu a přitahuje k sobě.
Ani si nevšimne, že Dee s Alastorem odešli, takže se s nimi ani nestačí rozloučit. ,,Možná je to ten levandulový šampon," uchichtne se a celá zčervená, když je vedle něj tak blízko.
,,Dneska ti to moc sluší." Zalichotí mu zpátky. Ještě chvíli se vedle něho tetelí, než se konečně vrátí zpátky nohama na zem a všimne si, že se jídelna začíná vylidňovat.
,,U Merlina! To je hodin, měli bychom pomalu vyrazit." Vyděsí se při pohledu na hodiny a tak prudce vyskočí z lavice, že málem Cayluse povalí na zem.
 
Domenico Conte - 24. listopadu 2019 19:12
9508.jpg

Knihovna -> Kolej -> Okraj Zapovězeného lesa


Angela, Richard

Středa 14. října



Prve jsem byl lehce zaskočený rázným odmítnutím, kterého se mi od Angely dostalo. Napadlo mne, že je jedna z těch emancipovaných dívek, co si nenechají ani podržet dveře. Nic špatného, samozřejmě. Naopak bych se měl stydět za to, že s ní do jedné třídy chodím už tolik let a zrovna tahle maličkost unikla mé pozornosti. Když mi ale odpoví ještě jednou, o poznání mileji, s chápavým úsměvem smetu celou tuhle malou epizodu ze stolu. Možná má jen špatnou náladu a ujelo jí to.
Můj návrh zamířit rovnou na hodinu je přijat pozitivně, tedy se odebereme hlouběji do školy, abychom se mohli nejprve převléknout. Je škoda, že jsem přišel až takhle na poslední chvíli. V tak rozmanité společnosti bych se určitě nenudil. Navíc by mi to poskytlo tolik potřebné rozptýlení.
“O tom dost pochybuji. Sama je pomáhala vybírat.” zvesela vrhnu trochu světla na záležitost doplňků, které jsem pro svého mazlíčka v Prasinkách vybral. Neumím si představit, že by Ruby žárlila na kočku. Na kočku. Ta holka o sobě má tak vysoké mínění, že by se nad něčím tak malicherným ani nepozastavila. Ještě by mi vedla přednášku o tom, že i můj mazlíček mě musí reprezentovat. “Rolničky jsou náhodou dost praktické. Alespoň přesně vím, kde se Coby nachází, nemusím ho hledat. Mám to dost zjednodušené tím, že je to hrozný salámista. I kdybych se rozhodl ho navléknout do nějakého oblečku, tak mu to bude úplně ukradené.” Plynule jsem navázal na Angie. Nešlo přehlédnout, jak hezky se rozpovídala, když se jednalo o něco nebo někoho, na kom jí skutečně záleželo. V tomto případě o Sašu. Pokud si to jméno pamatuji dobře.
Stejně jako Richard, i já Angele mávl na rozloučenou. Na kolej jsem dorazil jen s Richardem, přičemž jsme zamířili rovnou do pokoje. Zprvu to vypadalo, jako kdybych si jeho dotazu ani nevšiml. Všiml jsem si. Jen jsem vůbec netušil, co mu na to odpovědět. Těžko mu budu vyprávět, jak šílená byla cesta z Prasinek do hradu. Na druhou stranu pochybuji, že si zítra nevšimne, jak atmosféra mezi mnou a Ruby zhoustla. Mohu sice doufat, že se přes dnešní události přenese, ale spoléhat na to nehodlám. “Trochu jsme se cestou do školy s Ruby nepohodli. Nebylo jí dobře, tak reagovala trochu přehnaně. Nic, co bychom nebyli schopní vyřešit, až se jí udělá lépe.” lehce jsem pokrčil rameny, abych dal najevo, že si tím skutečně hlavu nelámu. Nevím, zda mělo vůbec cenu se Richarda ptát na tu samou otázku, když očividně strávil notnou chvilku v knihovně s naší nebelvírskou spolužačkou. Nedivil bych se, kdyby tam byl od chvíle, co Prasinky opustil.
Na pokoji jsem se rychle převlékl do něčeho teplejšího a jen koutkem oka zkontroloval Coby. Vypadal spokojeně, pochrupoval na mé posteli stočený do klubíčka a ani ke mně nezvedl pohled. To je život. “Já taky.” kývl jsem Richardovi, popadl hůlku a vyrazil s ním před hrad, kde na nás už netrpělivě čekala Angela.
“Doufám, že ne. Snažili jsme se příliš nezdržovat.” doplním našeho prefekta místo pozdravu. Na jeho povel se pomalu rozejdu směrem k lesu. Nechce se mi to přiznat, ale na hodinu jsem se tentokrát netěšil tak, jak bych se těšil za normálních okolností. To bych totiž byl připravený a naučený. “Abych byl upřímný, tak vím jen úplné základy a ani těmi si nejsem moc jistý. Moc jsem té přípravě nedal. Kdybyste mi to mohli alespoň nějak shrnout. Budu rád za cokoli, co mi v tom lese nějak pomůže.” Upřu prosebný pohled především na Angelu, neboť Richard se od nás odpojuje ještě dřív, než to stihnu doříct. Jen zběžně se po něm ohlédnu, abych zjistil, kam se tak najednou ztratil. Kývnu u toho na zbytek našich spolužáků. “Třeba jak by fungovala obrana, kdybych se s jedním z nich setkal nebo jaké mají vlastně účinky na své oběti.” pokračuji, aby se Angela měla čeho chytit a to už se k nám Richard vrací. Jsem zvědavý, co měl jeho malý výlet ke Christině znamenat, ale v Prasinkách jsem se na ni vyptával až příliš. Pro teď tedy své dotazy raději spolknu.
 
Deirdre Airimoy - 23. listopadu 2019 14:51
dd4714.jpg

Před Hlavní síní > Kolej > Okraj Zapovězeného lesa


Alastor , zmínění spolužáci

Středa 14.října



Se žralokem v jedné ruce vyjdeme s Alastorem pomalu z Hlavní síně. Ani trochu se mi nelíbí, že nechávám Prince napospas té jeho vypasené blondýně, ale jednou za čas... musím dát zpátečku a nechat je na pokoji. Stejně se s ním jednou rozejde, protože Jordyn je ta poslední, kdo by mu dal. To už je pravděpodobnější, že se s někým vyspí Mařena. Když je řeč o mé nejlepší kamarádce... Možná by nebyl špatný nápad ji předhodit nějakému nadrženci... To by mohla být i legrace.
S potutelným úsměvem se se svým nápadem musím hned svěřit.
"Tak mě tak napadlo... Nevíš o někom z vaší koleje, kdo by měl zájem o blondýnu s velkým zadkem?" Před Síní se zastavíme. "Cítím se vůči Marii špatně... Trávím většinu času s tebou a už je to dlouho, co jsme si na sebe udělaly čas... Není to tak jednoduchý jako třeba s Týnou, kterou vidím každý večer na koleji... Marie by určitě uvítala, kdyby měla přítele a mohla si taky trochu užít," nakloním se k Alovi blíž. "Je to sice ještě panna, ale znáš Nebelvířany... Maj v sobě Lva... nebo tak něco." Hlasitě se zasměju vlastnímu vtipu. Dělat starostlivou kamarádku před svým přítelem mě prostě baví. "Kdybys o někom věděl, klidně mu o ní řekni... Mar se mi svěřila, že by někoho moc chtěla..." Mrknu na něj.
"Ach, ty můj zmrzlíku..." zachichotám se a škádlivě mu prohrábnu vlasy. "Máš pravdu. Sejdeme se tady?" Při odchodu se k němu ještě nakloním, políbím ho a se žralokem v ruce se vydám rovnou do podzemí.
Mít večerní hodinu je děsná otrava. Komu se vůbec chce ještě přemýšlet? Jakmile dorazím do dívčích pokojů, vybalím sladkosti, do pusy si nacpu kousek čokolády a zbytek pečlivě uložím do své skrýše, aby mi to někdo neukradl (třeba Barbara!). Stjerne se lenivě rozvaluje po mé posteli, kterou má celou pro sebe. Závist. Pohladím kočku po hlavě, vedle ní položím žraloka, sundám si čepici a sbalím si tašku na hodinu. Pečlivě se ustrojím do teplejšího oblečení (v porovnání se spolužáky ale nejspíš budu stejně nalehko) a vydám se zpět před Hlavní síň, kde počkám na Alastora.
"Připraven?" popadnu ho za ruku a vydáme se k Zapovězenému lesu.
"Tohle si může vymyslet jenom Snape," stěžuju si na nespravedlivost našeho kolejního. "Ještě jednou děkuju za poznámky," usměju se na něj. Můj mozek sice při jedení absolutně vypl, takže si pamatuju jen tu část, kdy jsme se bavili o tom, že byla Monroeová panna, ale to je mi teď jedno.
Pomalým krokem dorazíme na určené místo, kde už stojí hlouček našich spolužáků. Rozloučím se s Alem, který zamíří ke svým. Zmerčím Týnu, která postává vedle Sin, a automaticky zamířím k nim.
"Nejdu pozdě, že ne?" zeptám se a raději se rozhlédnu, jestli tu Snape už není.
 
lord Richard Cornigrum - 18. listopadu 2019 18:48
zk6313353.jpg

Knihovna >> Kolej >> Okraj Zapovězeného lesa



Středa 14. října


Domenico, Angela, okrajově Christina




Čas tentokrát není na naší straně a já musím chtě nechtě přiznat, že má Domenico pravdu. Pakliže se máme jít ještě převléknout na kolej, tak skutečně nemáme času nazbyt. Suma sumárum, to abychom vyrazili hned. "Pravdu díš." Učebnici Domenicovi bez protestů podám a nechám ho, aby jí vrátil knihovnici. Udělal bych to klidně i sám, ale když už se tak nabídl, tak mu v tom přece nebudu bránit, že. "Já s tím nemám problém." odsouhlasím jeho nápad. Na kolej bych šel tak či tak, abych si odložil věci a oblékl něco teplejšího, tudíž nemám důvod mu to neodkývat.
"Doplňky? Čoveče, ta kočka se za chvíli bude mít líp než ty. Bacha, aby na ní tvoje přítelkyně nezačala žárlit." ohodnotím jeho nakupování, přičemž si neodpustím dodatečný rýpanec. Připadalo mi hloupé dělat takový povyk kvůli obyčejné kočce. Tolik serepetlí co měla ona neměla ani Vertini. Ta jen tak mimochodem neměla téměř nic, protože k životu potřebovala minimum věcí. Sem tam nějaké myší holátko, pohyb ve formě lezení a trochu tepla. Což nebyl ve Zmijozelském podzemí problém. V celé koleji totiž bylo běžně zafuněno a vydýcháno, jelikož se nedalo větrat (jak asi, když jsme pod vodou). Pro některé z nás to byl tak trochu očistec, ale pro Vertini a další hady naprostý ráj. Aneb jak málo stačí k dětské radosti.
"Víš jak, člověk nikdy neví, co mají zdejší kočky na sobě. Proto se ptám." odpovím Angele, která nechápe, co by její kočka měla ztrácet. "Když si vezmu třeba tu Aurelovic kočku. Tu, co se pozvracela na vyvolávání. Kterej blázen barví zvíře na modro a cpe jí do mrňavý tašky?" zakroutím nad tím hlavou. Tohle uvažování prostě nepobírám, na druhou stranu, Havraspárský někdy někdo pobíral? Pojmenovat kočku Hafan může vážně jen idiot.
"Tím samozřejmě nechci říct, že je to tvůj případ. Rolnička nebo obojek mi připadají v pohodě, i když ne každá kočka je na sobě snese." To mi hned záhy potvrdí sama Angela, která podotkne, že její kočka by jí takovou věc patrně omlátila ihned o hlavu. Neujde mi, jak snadno se o ní rozpovídala. Na tváři se jí dokonce objeví něco, jako úsměv. Tak vida, přeci jen existuje něco, k čemu má blízko.
"Uvidíme se," rozloučím se s ní mávnutím ruky a pak se společně s Domenicem odebereme do podzemí, kde u kamenné zdi vyslovím heslo. "Nějaké novinky?" zeptám se, když se zeď odsune a umožní nám vstup. Jsem přirozeně zvědavý a za zeptání nic nedám, protože co když se Domenicovi přihodilo po mém odchodu z Prasinek něco, o čem bych měl vědět?
Rozejdeme se do ložnice, kde si odložím zbytek nakoupených věcí z Medového ráje a převléknu se do teplejších věcí. Jakmile tak učiním, popadnu ze stolku u postele kus pergamenu, odtrhnu z něj malý čtvereček a v rychlosti na něj cosi napíšu. Poté ho strčím do kapsy. "Mám hotovo. A ty?" zkoumavě pohlédnu na Domenica. Ať už je připravený či ne, vezmu mezitím jemně do rukou Vertini, která spí stočená na dece uprostřed mé postele. S něhou v očích jí přejedu prstem po šupinkách a tak, abych jí nevzbudil jí vrátím zpátky na své místo. Nemám v úmyslu jí brát sebou do lesa. Je malá a na takovém místě by se mi snadno ztratila. To je to poslední, po čem bych toužil.
Naposledy zkontroluji, jestli mám všechno, včetně hůlky a poté i s Domenicem vyrážíme před hrad. Angela tam už stojí. "Čekáš dlouho?" zeptám se zběžně a zastavím kousek od ní. Nerad to říkám, ale z nadcházející hodiny nejsem ani trochu nadšený. Obranu mám rád, což o to, jenže co se týče Zapovězeného lesa... To už je něco trochu jiného.
Tohle chce klid...
"Dobrá tedy, půjdeme?" podívám se nejprve na Angelu a poté na Domenica. Tomu také patří má další otázka. "Chceš si ještě zopakovat látku? Učil ses na to alespoň trochu, nebo vůbec? Ať ti tu dyžtak neoslíme něco, co už dávno víš." S těmito slovy vykročím vpřed, směrem k lesu, kde už se začíná scházet zbytek našich spolužáků. Nevidím tu úplně všechny, zatím je jich spíše poskromnu, ale poznávám mezi nimi Christinu. Stojí hned vedle Sinestry a tak neváhám a dojdu až k nim. Krátce jim kývnu hlavou na pozdrav, načež z kapsy vyndám malý útržek z pergamenu a vtisknu ho Christině do ruky.
Věnuji jí jakýsi prázdný, nezaujatý pohled, ale kromě toho se žádné další reakce nedočká. Žádné slovo, žádná věta, nic. Bezeslova se otočím na patě a mlčky se vrátím zpátky k Angele a Domenicovi.

Text z pergamenu pro Christinu
 
Diana Gabriela Black - 18. listopadu 2019 13:07
217783139.jpg

Pokoj ----> okraj Zapovězeného lesa

nikdo konkrétní

středa 14. října



Trhnutím se proberu ze snu a pohlédnu na hodinky. „A safra!“ vypadne ze mě, když vidím minutovou ručičku nebezpečně se blížící hodině se Snapem. Nemám ani nejmenším páru, kdy a jak se mi vůbec povedlo zadřímnout. Ještě že ten vnitřní budík funguje spolehlivě! Teda většinou… už párkrát mě nechal ve štychu, když se doma po obědě rozvalím na gauč se slibem mámě, že tu kuchyň uklidím za půl hodinky, jakmile mi slehne.

Teď ale není čas! Vystřelím z postele a z pokoje jako... inu, jako střela. Schody beru po dvou a ty tři či čtyři poslední (podle toho, jak mi to vyjde) překonám skokem na podestu.

„Dělej!“ houknu na Thomase a drapnu ho za pazouru, když běžím kolem něj. Pořádně to s ním cukne a pár prvních kroků mu trvá, než chytne rytmus a rozběhne se. „Neudržuj!“ prohodím přes rameno. „Přijdem kvůli tobě pozdě!“ neodpustím si poznámku, přestože viníkem hrozícího pozdního příchodu je někdo jiný.

„Ach ne!!!“ najednou se úplně zastavím a brácha mě div nesmete z cesty. Prošmátrám kapsy a zjistím strašlivou věc! Dvojče se na mě hned oboří s tím, že co blbnu.
„Nemám sváču,“ řeknu jen tak halabala a zoufale hledám po kapsách, jestli mi náhodou někde něco nezapadlo. „Co teď?“ Nervózně těkám pohledem k lesu a ke koleji. Párkrát i nervózně přešlápnu. Když poběžím zpátky, tak stopro přijdu pozdě! A to se mi vůbec nechce vzhledem k tomu, že nás čeká Snape, a taky kvůli tomu, že jsem učení na jeho hodinu moc nedala. Netřeba dráždit Snapa bosou nohou. Ale co když budu mít hlad? Teda já hlad určitě budu mít, ale jde o to, jak moc velkej.
„Nevzals mi náhodou něco?“ zeptám se nadějně bráchy, ale ten se jen potutelně usměje a pokračuje dál k lesu.
„Héééj! Slyšíš!? Vzals mi něco, nebo né?“ hulákám a chtě nechtě se za ním rozběhnu. A když už jsem téměř u něj, tak přidá do kroku, až se nakonec rozeběhne.

Díky menšímu závodu přestanu myslet na své neštěstí, ale to se mi připomene zakručením, jakmile doběhneme na místo, kde už čekají spolužáci.

 
Patrick Gregory Anderson - 16. listopadu 2019 15:10
untitl1171445402.jpg
Prasinky -> Kolej -> Okraj Zapvězeného Lesa

Nikdo konkrétní

Ještě chvíli jsem zevloval po Prasinkách, vyhýbaje se ostatním. Fakt teď zrovna nejsem zvědavý na sociální interakci s ostatními. Pak se konečně odeberu do Havraspárské společenské místnosti a k sobě do pokoje, společně s věcmi, které si Týna zapomněla na hřišti po svém melodramatickém výstupu, ty uklidím pod postel, na kterou se natáhnu a chvíli si zdřímnu. Jo, asi bych měl jít do knihovny a připravit se na hodinu, ale jak jsem řekl, nemám chuť se zrovna teď s někým vybavovat a předpokládám, že v knihovně bude narváno, jak se všichni budou snažit se šprtat na poslední chvíli. Zbytečné. Na hodiny se Snapem se nemůžete nikdy našprtat dost pokud jste ze Zmijozelu, tak se učit ani nemusíte, stačí se tvářit jako Caylus, tedy...jako blbeček a přikyvovat. Koneckonců, u Snapea by dostala body i opice, kdyby byla ze Zmijozelu.

Konečně nadejde ča jít na hodinu. Nechce se mi ani trochu v noci brouzdat po Zapovězeném Lese a k tom ještě s Mastným Vlasem, ale co se dá dělat, že. Teple se tedy obléku a vyrazím. Proč se vůbec musím teple oblékat? Jasně si vzpomínám, že jsme v Dějinách kdysi probírali mudlovské hony na čarodějnice a když náhodou chytly opravdového čaroděje a chtěli jej upálit, tak ten jen použil, podle toho, co se psalo v učebnici," jednoduché" kouzlo na ochranu před ohněm a užíval si příjemného šimrání. Tedy, pokud existuje takové kouzlo na ochranu před ohněm, tak pak určitě existují i další kouzla na ochranu před různýmy elementy, která asi nebudou těžší, protože jejich magická podstata je v zásadě stejná. Takže, proč se musím nabalit jako sněhulák pokaždé, když je zima? Proč nás nenaučí takováhle praktická kouzla místo věcí, jako jsou kouzla na prohlížení snů? Někdy tuhle školu fakt nechápu. A jo, občas na hodinách Dějin dávám pozor, i když to vypadá, že spím.

S takovými myšlenkami se dostavím na Okraj Zapovězeného Lesa. Už tu pár lidí je, nenápadně se tedy postavím někde stranou s výrazem typu "hnutí nezúčastněných" a doufám, že to ostatní odradí od mluvení na mě.
 
Barbara Snow - 15. listopadu 2019 21:17
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Rychle na hodinu...

14. října


Knihovna -> pokoj -> okraj Zapovězeného lesa
nikdo konkrétní


V knihovně se to začalo postupně zaplňovat, dokonce se tu objevily i poněkud nezvyklé tváře. Ty bych tady vůbec nečekala - ale zdálo se, že i je zastrašila nadcházející hodina. Každý si zalezl do svého koutku a v klidu tam studoval. Byla jsem docela ráda, že si mě nikdo moc nevšímal. Bolest hlavy sice byla už téměř pryč, ale zrovna tady jsem se nechtěla s nikým moc vybavovat. Jednou by taky bylo dobré, abych se na hodinu opravdu připravovala. A tak jsem to opravdu dělala.

Vedle hrubých skic začaly vznikat zápisky. Poměrně zkratkovité, ale věcné. Nejspíš nestihnu zpracovat úplně všechno, což je škoda (a trochu jsem si začínala vyčítat, že jsem prakticky prospala celé odpoledne), ale co se dá dělat. I když to nebude všechno, lepší, než kdybych neměla vůbec nic.

Čas uběhl tak rychle, že jsem si ani neuvědomila, kolik je vlastně hodin. Došlo mi to až díky tomu, že všichni začali odcházet. Zaplavila mě vlna paniky. Rychle jsem začala dopisovat, co jsem mohla a šla jsem uklidit knihu zpět na své místo. Doufala jsem, že mi tohle dopisování netrvalo až tak dlouho, ale podle prázdnoty v knihovně jsem usoudila, že asi ano. Rychlým krokem jsem se chodbami vydala na kolej a do pokoje, kde jsem se převlékla do něčeho... vhodnějšího do lesa. Soudě podle prázdného pokoje i společenské místnosti už musela většina lidí vyrazit. A zrovna na tuhle hodinu člověk opravdu nechce dorazit pozdě. Nasoukala jsem na sebe černé úzké kalhoty, pevné kožené boty, tílko a na něj teplou mikinu s kapucí. Kolem krku jsem si omotala kostkovaný šátek a přes rameno jsem si přehodila menší brašnu, v níž jsem měla svou hůlku a zápisník. Z místnosti jsem prakticky vyběhla, ale dál jsem pokračovala "jen" rychlou chůzí.

Ve svém spěchu jsem několikrát v té tmě venku zakopla a byla jsem vděčná za své boty, jinak bych měla pěkně okopané prsty. Ani mě nenapadlo si rozsvítit, i když jsem měla hůlku po ruce. Na vyvolání plamene jsem určitě neměla dostatečnou koncentraci, takže to jsem ani nezkoušela. Cestu jsem prakticky jen odhadovala, jak jsem si mé oči postupně zvykaly. Když jsem uviděla hlouček postav, zamířila jsem přímo k nim.

"Ještě nejsem pozdě, že ne?" zeptala jsem se, jakmile jsem ke skupince dorazila. Chvíli jsem věnovala vydýchání a uklidnění srdečního tepu. Až potom jsem se trochu rozhlédla kolem a všimla jsem si, že tu Snape ještě není. Vypadá to, že jsem panikařila zbytečně.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.90171098709106 sekund

na začátek stránky