Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:29Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lady Christina De Spontin - 14. listopadu 2019 19:38
234723.jpg

Pokoj > kraj Zapovězeného lesa

14. října, Středa

Sinestra + přítomní



“S tím nejde než souhlasit.” Zdálo se, že ji má odpověď uspokojila. Vlastně jsem jí neřekla nic tajného, jen jsem nahlas odříkala veřejně známá fakta. Nemám nejmenší důvod zabředávat do detailů, i když by to Sinestru určitě zajímalo. Nás vztah je až příliš komplexní na to, aby se dal vyjádřit několika málo slovy. Navíc je to poměrně soukromá záležitost, o které už teď ví až příliš mnoho lidí. Víc, než by bylo příjemné jak mně, tak Richardovi. Sice tu spolu sedíme v uvolněné atmosféře, povídáme si jako dobré kamarádky a dělíme se o jídlo, ale to ještě neznamená, že jí při první příležitosti vyklopím veškerá svá tajemství a převyprávím svůj životní příběh. Nejsem blbá. Pořád je to Sinestra. Kdo ví, jak by s těmi informacemi mohla naložit. Nehodlám jí kvůli jedné světlé chvilce podcenit.
Pravděpodobně na to má stejný názor, protože na můj dotaz reaguje zrovna takovou obecnou odpovědí, kterou jsem před malou chvilkou prezentovala já. Otázkou je, zda zrovna v tomto případě vůbec existují nějaké dodatečné detaily, které by mohla zatajovat. Spíš asi ne. Ryan byl vždycky tak… pošahaný. Nikdy jsem o něm neměla kdovíjaké mínění. V tom lepším případě mu byl lhostejný. Teď? Upřímně doufám, že na něj v lese narazím a nějaká z tamních oblud ho přede mnou sežere.
“Nevypadáš, že bys tím zrovna trpěla. Tím, že spolu tolik nekomunikujete, myslím.” Nadále zůstávám ležet, jen se trochu pootočím, abych na Sinestru pořádně viděla. Řekla bych, že pro Ryana je Sinestra až moc dobrá, ale co já vím o tom, jaký má vkus? Vlastně jsem jí neviděla s nikým. Snad kromě Wolframa. Když už jsme u toho, nebyl to právě Ryan, kdo vypustil ten drb, že je s ním těhotná? Nebo to byl někdo jiný? Už se v tom přestávám orientovat.

Musím se zasmát, když se postaví a projeví svojí nechuť k teplotě tam venku. “Ještě sis nezvykla?” po jejím vzoru se vytáhnu na nohy, talíř odložím na stolek a jedním pohybem smetu drobky z postele na zem. Není tu tak odlišné klima jako v Belgii, takže nemohu říct, že bych její rozhořčení sdílela. Zima mi nikdy nevadila. Měla jsem jí mnohem raději než léto. Nesnáším vedro. Lidi se potí, jsou ulepení, zapáchají, lítá spousta havěti a to už nemluvím o tom, že na přímém slunci nabírám barvu vařeného kraba. “Jak to vlastně snáší Domenico, nevíš? Řekla bych, že v tomhle ohledu si musíte rozumět.” nadhodím tak nějak přes rameno, když se skláním ke kufru, abych si vytáhla teplé oblečení. Do lesa rozhodně nepůjdu v šatech a podpatcích, že ano. Tmavé džíny a pevné tenisky by měly stačit. Nějaký pořádný svetr, bundu k tomu a jsem připravená. Do kapsy schovám hůlku a ještě několikrát překontroluji, že tam skutečně je. Nerada bych v lese zjistila, že jsem svou jedinou ochranu někde po cestě vytratila. Ještě se v rychlosti prohlédnu v zrcadle. Poněkud zbytečné, když v lese bude tma jako v pytli, ale kdyby to náhodou byla má poslední hodina na tomhle světě, chci se ujistit, že mi to bude slušet.
“Asi už půjdeme, ne? Na Snapa bychom neměly přijít pozdě.” Nenápadně se ujistím, že je Sinestra připravená k odchodu, abychom pokoj mohly opustit společně.

Společně také dorazíme k lesu, kde už netrpělivě přešlapují první snaživci. Ovšem profesor nikde v dohledu.
 
Caylus Lawson - 12. listopadu 2019 20:13
vay441632914643.jpg

Hlavní síň - Zmijozelský stůl


Středa 14. října

Jordyn



A tak tam tak stojím, se suchým rohlíkem v jedné ruce a suchým chlebem v druhé, čumím kde co lítá a do toho přemýšlím, co budu zbylý čas dělat a ke komu se vrtnu. Nepřekvapivě nevymyslím vůbec nic a tak si rezignovaně hrcnu zpátky na zadek, když v tom mi kdosi položí ruce na ramena a ihned na to mě něžně líbá na tvář. „Má lásko.“ zacukruju směrem k příchozí Jordyn, která právě dosedá na lavici vedle mě. Ani se nesnažím skrýt překvapení, jelikož... jsem fakt překvapený! Dlouho u Zmijozelského stolu nebyla a když už, tak na můj popud. Teď ale přišla dobrovolně. A sama. To se cení.
„Měl jsem se báječně!“ pyšně se napřímím, když se mě zeptá na můj den. „Když teda nepočítám ten dnešní test z dějin a pak ten šílenej nitrozpyt. Ta učitelka si na mě normálně zasedla a donutila mě sedět s tím hrozným Meadowsem, no chápeš to? A ani nechtěj vědět, co sem viděl u něj v hlavě, fakt kentus. Ale tím si teď nebudeme kazit náladu, co jsi prováděla celý den ty?“ zeptám se, aby to nevypadalo, že mluvím jen o sobě. Ve skutečnosti se už nemůžu dočkat, až začne žvanit, protože chci co nejrychleji zapomenout na ta nechutná čokoší zvěrstva, která jsem si teď tak trochu vlastní vinou znovu připomenul. Ne, tohle fakt ne. Takhle by to vážně nešlo. Už nikdy víc.
„Ty jsi v těch skleníkách byla? Já teda ne, měl sem menší nehodu se Spontinovou a pak jsem zjistil, že ta hodina stejnak odpadla. Beztak to byla určitě nuda.“ Hrabání se v hlíně bylo dobrý možná tak pro holky nebo čokoše, ale já nejsem ani jedno, ani druhý. Jediný, co mě sem tam přinutilo na tu bezvýznamnou a nezáživnou hodinu zajít byla profesorka Primrose, která svým hrudníkem konkurovala mojí sladké Jordyn. Ale to bylo tak nějak vše. Kytky jako takový mě jinak vůbec nezajímali. „Ach, ukaž, dej to sem.“ otevřu hladově pusu a nechám se od Jordyn krmit jedním zákuskem za druhým. Její gesto je ve všech ohledech šlechetné a tak jí to oplatím stejnou měrou, akorát jí místo zákusku nacpu do pusy ten zpropadený rohlík, který jsem doteď svíral v ruce.
„Udělej á.“ usměju se a pozorně sleduji, jak přežvykuje. Co zbyde, to dojím za ní.
„Kdepak máš bratříčka, krásko?“ zeptám se, přičemž se nenápadně rozhlížím po místnosti, jestli to jeho kostnatý tělo náhodou někde nespatřím. Jordynin bratr Fabian byl vůči své sestře velmi ochranitelský a našemu vztahu od začátku nepřál. Nebral jsem ho jako hrozbu, protože se jen tak mimochodem neuměl ani trochu prát, ale nechtěl jsem rozpoutávat konflikty před Jordyn. Nejsem si totiž tak úplně jistý, na čí stranu by se v takové chvíli postavila, tudíž bude jistější si dělat z Fabiana fackovacího panáka hezky v soukromí, nežli na veřejnosti. „A co ta obrana? Učila ses?“ položím jí další otázku, na kterou by stejně dřív či později přišla řeč. Potřebuju se tak trochu ujistit, že tu nejsem jedinej blbej a línej, když teda nepočítám Deirdre. Ta zrovna odchází v ruku v ruce s Alastorem, čímž se mi trochu uleví, protože mě ten šprt už začínal trochu srát. Nesnáším tyhle lidi. Všude byli dvakrát, všechno věděj nejlíp a ideálně choděj spát s encyklopedií v ruce. Fakt otravný.
„Jestli se bojíš jít do lesa, tak žádný strach! Tvůj rytíř půjde s tebou a zažene všechny ty hrozné kentaury a akromantule dřív, než ti zkřiví jediný vlásek!“ Nafouknu se, div neprasknu. Realita byla sice někde trochu jinde, ale v jejích očích musím být ten, kdo zabíjí mávnutím hůlky maďarské trnoocasé a kosí smrtijedy na počkání. A kdo ví, třeba tomu fakt uvěří.
„Ale teď pojď sem ke mně.“ Jemně jí obtočím ruku kolem pasu a přitáhnu k sobě blíž. Chci jí mít u sebe, respektive její vnadné části, na kterých můžu oči nechat. Jojo holky, pojďte hezky k taťkovi... „Krásně voníš. Máš nový parfém?“ nasaju vůni jejích vlasů, do kterých bych nejraději hned teď zabořil hlavu. A nejen do nich. Chápejte, potřebuju to. Dee byla super holka, ve spoustě věcech jsme si rozuměli, ale srovnávat tyhle dudy a ty její lentilky pod kobercem... nu, to už je jiný příběh.
 
Pomocný PJ ۞ - 12. listopadu 2019 14:35
zk6233337.jpg

Obrázek


Obrázek


Zmijozelský stůl, poté před Hlavní síní, 14, října

Deirdre, Caylus, Jordyn



I přes skutečnost, že byl Alastor uprostřed Zmijozelského stolu to nevypadalo, že by byl touto skutečností nějak zaskočen. Možná to bylo tím, že v dohledu nebyli žádní posměváčci, kteří si na něm s oblibou smlsávali, nebo taky tím, že vedle něj seděla jeho vyvolená. S ní po boku nemohl být svět pro Alastora krásnější. "Ještě jednou moc děkuji, nemusela jsi si se mnou dělat starosti," zopakuje poněkud zdrženlivě v reakci na darovanou čokoládu, kterou nakonec schová do tašky přes rameno, kterou měl jako vždy se sebou. Byly v ní nezbytně nutné věci od učebnic, po brky s pergameny. Nic neobvyklého u premianta, jakým byl on.
"Myslíš tu hodinu nitrozpytu?" zeptá se Cayluse, aby se ujistil, že oba myslí to samé. Osobně u toho sice nebyl, ale slyšel cosi o tom, že se mu udělalo po vyučování zle a zezvracel Christinu. Za normálních okolností by jí snad i politoval, jenže to by se k němu nesměla před více jak měsícem zachovat tak, jak se zachovala. Pořád si totiž pamatoval, jak povýšeně a jedovatě s ním jednala v den, kdy Dee vyznal své city skrze poslanou básničku. "Jordyn sice neznám tak dobře jako ty, ale působila na mě vždycky hodně křehce. Myslím, že je dobře, že tu pro ní jsi. Má to teď určitě těžké." Pokrčí rameny, ale dál se v tom nešťourá. Ta nehoda není něco, co by si přál právě teď řešit. A tak se raději vrátí k tématu učení. K čemu taky jinému, že.
"Jinak máš pravdu, je hodně malá pravděpodobnost, že se s nějakou bludičkou setkáš. I když to taky hodně záleží na tom, kde se pohybuješ. Bludičky potkáš nejčastěji v bažinách, ale tam moc lidí dobrovolně nechodí." Alastor by rád dodal, že by tam Deirdre samotnou nikdy v životě nepustil, ale nechá si to raději pro sebe. Co kdyby si to jeho princezna vyložila špatně a myslela si, že je vůči ní moc majetnický? To se nesmí stát! "A Jacqueline jako bludička... No, inu..." Teď to vypadá, jakoby váhal, jestli pokračovat dál. "Druidové věří, že bludičky jsou duše předčasně zemřelých dívek, které no... prostě nikdy neulehly s mužem." Trochu se při těch slovech začervená. "Nepřísluší mi přemýšlet nad tím, jestli byla Jackie stejný případ. To snad raději... ne, to se opravdu nehodí. To není uctivé k zemřelým!" Zakončí to a raději stočí pohled k přibližující se postavě Jordyn. Jde jako na zavolanou!
"Ahoj Jordyn, máš se dobře?" zeptá se zdvořile, i když jeho otázka je tu poněkud zbytečná. Macatá blondýna má oči jen pro Cayluse a dle zamilovaného výrazu v očích je víc než jasné, že se má, minimálně pro tuhle chvíli, výtečně. Alastor to nijak dál nekomentuje, jen předá Dee své poznámky, která pak hlasitě předčítá do té doby, než jídlo zmizí ze stolů. Nepřekvapivě se začne ihned vztekat, stejně tak Caylus.
"Jestli máš ještě hlad, můžu ti dát tu čoko-" Snad by i větu dořekl, nebýt toho, že oba už situaci řeší po svém a to suchým pečivem. Al jen překvapeně zamrkám nad tím, jak si dáma jeho srdce bere do pusy rohlík a otáčí se na něj, s jakýmsi potutelným výrazem na tváři. Navrhuje soukromí pro Jordyn a Cayluse. "Ano, to je dobrý nápad," přitaká Alastor ihned horlivě. Nejen, že jim nechce dělat nechtěnou společnost, ale ze všeho nejraději by byl chvíli sám se svojí princeznou. A tohle je ideální příležitost, jak toho docílit.
"Možná bych raději šel pomalu směrem k lesu. Jezero je na opačnou stranu a já bych nerad, aby jsi kvůli mně přišla na hodinu pozdě." Navrhne a pak ruku v ruce vyjde s Dee ze síně. Cestou po chodbách si uvědomí, že není ani trochu vhodně oblečen. Venku už pěkně přituhuje a on je oděný pouze do hábitu. Zůstat tak by bylo čiré bláznovství. "Nevrhuji se jít nejdříve převléct. Venku už je zima a já bych si rád vzal něco teplejšího," omluvně se usměje. Poté kývne hlavou k Deidreřině žralokovi, kterého stále svírá v druhé ruce. Alastor pořád nechápal, k čemu je jeho slečně něco takového dobré, ale pakliže to věděla ona, pak bylo všechno v naprostém pořádku. "A ty by sis možná měla odložit na koleji... toto? V lese by se ti určitě zničil." podotkne opatrně a vyčkává, jestli Dee jeho plány odsouhlasí.
 
Daniel Fletcher - 11. listopadu 2019 19:49
dan7533.jpg

1. patro - kolej
Erika a Acai s Alexem

14.10.



Jen co sejdeme schody co vedou z knihovny do 1. patra, zastavím se a otočím na spolužáky. ,,No tak já se jdu nabalit a uvidíme se u lesa," přiložím si dva prsty ke spánku na rozloučenou a s Erikou, pokud se přidá, se vydáme na nebelvírskou kolej.
,,Proč jsem si vlastně měl dělat zápisky? Na co mi bude pergamen se zápiskama v Zapovězeným lese, až budu obklopenej bludičkama?" Až teď si uvědomím nesmyslnost toho, že jsem měl něco zapisovat. To, že se mi to může hodit do písemného testu, který nás určitě taky někdy nemine, mě už nenapadne.

,,A že nás tam vede takhle pozde. Večer ve tmě, kdy je už taková zima," stěžuju si dál. ,,To nemohl za světla? To stejně dělá naschvál. Žádný bludičky stejně neuvidíme, vždyť by nás tím ohrozil na životě, takže to udělal určitě jen proto, abysme si všichni naďáli do kalhot." A daří se mu to, řekl bych.
Cestou na kolej pronesu ještě pár nespokojených poznámek a bručení na adresu Snapea a blížící se hodiny, dokud nás Buclatá dáma nepustí do společenské místnosti a tam se naše cesty nerozdělí do oddělených pokojů.
 
Christian Dragon - 11. listopadu 2019 18:09
hpkopie2096.jpg

okraj Zapovězeného lesa

Sebastian a ostatní u Zapovězeného lesa


14. října, středa večer


S tím časem jsem to asi trošku neodhadl. Venku byla klemra, jako prase snažil jsem se zababuchat více do hábitu. Člověk by nevěřil, jak může být k večeru chladno. Už jsem jsem Snapea proklínal za to, co si vymyslel. Čekání se nesnesitelně táhlo a pohled na Zapovězený les a zvuky, které z něj vycházely nebyly o nic více přívětivé.
"Tohle není normální nápad....se nás chce zbavit nebo co sakra?.....že se ptám jasně že chce."
Ze zamyšlení a zamrznutí mozku i těla mě vytrhne až hlas nově příchozího. Vydechnu obláček páry a zadívám se tím směrem.
Sebastian, za jiných okolností bych byl asi raději za někoho ze své nebo jiné koleje, přece jen ne se všemi Zmijozely jsem vycházel, ale v tuhle chvíli mi to bylo absolutně jedno. Byla moc zima.
"Čau.....hele těžko říct pokud tu byl někdo ještě přede mnou asi byl natolik zmrzlý, že nemohl křičet, když ho nějaká zrůda přišla sežrat."
Ušklíbnu se a přešlápnu na místě, abych trošku rozhýbal nohy.
"Pěknej nápad na noční výlet, co?"
Slétl jsem očima zpátky k lesu.
"Občas si říkám, že nám to dělá naschvál....ne určitě je to naschvál."
Odtušil jsem a slétl jsem očima k cestě kudy jsem přišel jestli za námi míří někdo další.
 
Sebastian G. Sharivar - 11. listopadu 2019 14:46
froy8869.jpg

Pod astronomickou věží > pokoj > okraj Zapovězeného lesa

Rebecca, ostatní u Zapovězeného lesa a Christian


14. října, středa večer



Cuknu sebou, když to znovu schytám do ramene, ale Beccu uhodit nehodlám.
Pak i já zvednu ruku a začnu odpočítávat jednotlivé body na prstech.
"Tak za první - určitě si všech typ," začnu vyjmenovávat, přestože si Becca nemůže být jistá, jestli první bod je sarkastický nebo ne. "Za druhý. To o Zmijozelu není pravda, děláte jako kdyby já nevím co. Strašný pomluvy. Příště tě nechám zmrznout," zazubím se. "A za třetí. Abych taky někomu něco neřekl. S klukama na pokoji rozebíráme hodně témat," s tím se zatvářím dost záludně, ale dál témata k hovoru ve zmijozelském pokoji nerozebírám. Ať už si Becca domyslí cokoli.

Když mám zvednutou levačku, sjedu na své prsty očima, zabloudím tedy i k hodinkám, abych zkontroloval čas.
"Á, sakra, ono už je tolik," postěžuji si, když zjistím, že na zateplení a přesun na večerní hodinu mi zbývá už jen chvilka. "Půjdu na sebe ještě něco hodit, než půjdeme do lesa. Kdyžtak se potkáme tam, tak cestou nezmrzni. Sakra, teď bych si dal tu horkou čokoládu," zamručím a trhnu rameny. Následně se s Rebeccou rozloučím a svižně zamířím po schodech zase úplně dolů do přízemí a do zmijozelské společenské místnosti. Proběhnu do svého pokoje, kde se navleču na podzimní večer v lese, abych v uniformě neumrzl. Na pokoji ještě slupnu jednu karamelu, kterou jsem dnes koupil v Prasinkách, než se vydám ven na školní pozemky.

S rukama v kapsách mířím na místo setkání, kde máme čekat na Snapea. Zatím zde vidím jenom Christiana.
"Čau, to sem tu jako druhej? No to se mi ještě nestalo," promluvím na nebelvírského spolužáka. "Nebo už vyšla z lesa nějaká zrůda a někoho sežrala? Slušný skóre." Zadívám se do temného lesa a stisknu rty. Začínám cítit, že samotnému by se mi pod tmavé koruny stromů nechtělo, ale doufám, že jestli půjdeme do lesa, půjdeme aspoň ve skupince. Podvědomě zkontroluji, jestli mám v kapse kalhot hůlku.
Zamžourám dál do tmy, kde zahlédnu nedalekou hájenku.
 
Angela Silverlin - 08. listopadu 2019 15:07
angie495.jpg

Knihovna --> Nebelvírská dívčí ložnice --> Před školou



středa večer, 14. říjen




Richard, Domenico

Na poslední chvíli mi Richard ještě nacpal do ruky zbytek čokolády. Nebo spíš většinu čokolády, protože jsme nic neujedli. Možná bych i protestovala, ale náhlá přítomnost Domenica mě donutila mlčet a schovat tabulku do tašky. Jedné svačiny jsem se zbavila a hned vyfasuji další.
Richard se vzápětí tak nějak ujal vedení, vysvětlil Domenicovi co a jak a také se zeptal na něco, na co bych já odvahu neměla, i když mě to velmi zajímalo. Na Ruby. Okamžitě jsem zpozorněla a zabodla svůj pohled do zpovídaného. A informace jsem dostala veskrze pozitivní, protože jak se zdálo, nehrozilo, že bych dnes ještě Ruby potkala. Kdo ví, co by mi udělala, kdyby zjistila, že s jejím miláčkem mluvím. Nešlo mi do hlavy, jak se zrovna tito dva dali dohromady. Ale co já můžu říkat, o projevech náklonnosti toho vím asi tolik, co mozkomor..

Domenico se celkově tvářil nadšeně z vize, že se budeme spolu učit, a to mě donutilo svůj výraz trochu „zpřátelštit“, rozuměj, už jsem se netvářila ani jako strašpytlík, ani jako kakabus.
Richard se ještě ujistil, že si můžeme vzít učebnici s sebou.
Domenicovu nabídku jsem odmítla: „Své věci si zvládnu odnést.“ Lehce jsem se ušklíbla a shrnula psací potřeby i sešit do tašky. Ani mi nedošlo, že má slova mohla znít jako rýpanec do Richarda. Spíš... Jsem neurvalá na Domenica. A to mě popravdě zamrzelo.
„Chci říct, děkuji, to je dobrý,“ dodala jsem ještě spěšně a o trošku mileji.

Čas nás bohužel neúprosně tlačil. Když Dom upozornil, že už bychom měli spíš vyrazit k lesu, zkontrolovala jsem své obyčejné mudlovské hodinky a souhlasně jsem přikývla.
„Bude to tak lepší, zrovna k Snapeovi se nehodí chodit pozdě,“ znovu jsem jemně škubla rty v náznaku úsměvu, i když jsem měla spíš pocit, že mě chytala křeč. Tak takhle to vypadá, když se snaží být někdo zábavný?

„Ano, mám,“ kývla jsem ještě na Richardovu otázku ohledně kočky, když jsme vycházeli z knihovny. Trošku mě ale překvapilo, že to věděl a že si to vůbec pamatoval.
„Nevím, co by ztrácela,“ usmála jsem se nyní kupodivu vřeleji. V tu ránu jsem vypadala jako jiný člověk, vlastně spíš jsem vypadala jako člověk a ne jako jeho bledá, soše podobná kopie. „A kdybych jí dala rolničku, nejspíš by mi ji brzy mrskla na hlavu. Je celkem svérázná, ale milá.“ Bylo očividné, že hovor o mém mazlíčkovi mi šel snadno. Oči mi zářily, svaly v mé tváři povolily, prostě jsem vypadala na chvíli úplně normálně.

Na malou chvíli.

„Tak... Před školou. Za pár minut tam budu,“ stáhla jsem znovu rty do úzké čárky. Těch řečí o Saše bylo víc než dost. Skoro bych si nafackovala. Raději jsem se na patě otočila a zamířila ke schodišti.
Vyběhnout do nebelvírské věže mi dlouho netrvalo. V pokoji jsem si akorát všimla, že Saša už vyrazila na svůj noční lov. Sama jsem se také nezdržovala, oblékla si teplejší sako a kolem krku zlehka omotala šálu. Ještě jednou jsem si zkontrolovala hůlku na svém místě a obsah tašky. I když psát na koleni snad nebudeme muset.

Během pár minut jsem byla připravená, a tak jsem poklusem vyrazila před hrad, kde jsem se s oběma kluky měla sejít. Na místě jsem byla první a ... Dosud jsem na to nepomyslela, ale jak jsem tam stála sama, říkala jsem si, co to vlastně dělám. Jak je možné, že s nimi mluvím? A předtím s Wolframem? Tak v klidu a jednoduše?
Trochu jsem zavrtěla hlavou a netrpělivě přešlápla. Pokud se do pěti minut neobjeví, kašlu na ně... Bylo důležité samu sebe přesvědčit, že mi na nich nezáleží.


 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88734006881714 sekund

na začátek stránky