| |||
|
| |||
Skleník č. 4 > Kabinet Henryho14. Října, Středa Henry Nepochybuji o tom, že Henry něco takového dělal naposledy na škole. Pokud vůbec, nerada bych mu křivdila. Nic z toho jsem samozřejmě neřekla nahlas. Byla jsem ráda, že tu je a že se nabídl mi pomoci. Sama bych záhony obletovala dlouho do noci, což by vlastně nebylo nic neobvyklého. Takhle jsem ale díky Henrymu získala spoustu volného času. Co mu scházelo na schopnostech, doháněl zápalem. Bez okolků se pustil do práce a neustal, dokud o všechny skleníky nebylo postaráno. Odvedl velký kus práce a za to jsem mu byla neskutečně vděčná. Nevím, zda by mu to bylo něco platné, ale získal u mne plusové body. Navíc v těch brýlích vypadal opravdu roztomile. Dokonce za mne i galantně odnesl všechny plechovky do skladu. “To jsi nemusel.” poznamenám, když si zbylé postřiky napěchoval do náruče a vytratil se s nimi ze skleníku. Až jsem se chvílemi cítila naprosto zbytečně a možná i trochu nemožně. Všechno jsem to hodila na jeho ramena, měla bych se stydět. Takhle zneužívat jeho ochoty. Původně jsem měla v plánu je za sebou nechat levitovat, ale zmizel s nimi dřív, než jsem stihla pořádně protestovat. “Udělal jsi toho víc než dost, Henry. Nevím, jak ti mám poděkovat. Byla bych tu do noci.” odpovím s mírným úsměvem. Ochranných pomůcek jsem se zbavila těsně před tím, než se ze skladu vrátil zpět do skleníku. “Když ti to budu moct nějak oplatit, tak prosím neváhej a řekni.” připomenu mu, načež mu velmi opatrně z obličeje sundám roušku s brýlemi. Trochu zalituji, že jsem si ho před tím nemohla nějak zvěčnit. Předpokládám, že takový pohled se mi znovu nemusí naskytnout. Maličko mne zaskočí nabídka večerní procházky. “Pravda. Jak vlastně Luna zvládá, že nemá takovou volnost pohybu?” Chudáček je celý den zavřená v kabinetu a může jen poslouchat ruch za dveřmi. Když se tu kočky a všechna ostatní zvířata mohou normálně potulovat, přijde mi nespravedlivé, že tak nádherný pes jako je Luna musí být držený pod zámkem. Přitom by neublížila ani mouše. Maximálně by jí olízala. “Ráda se přidám, pokud mě za ten večer už nemáš dost. Není sice kdovíjaké teplo, ale řekla bych, že trocha čerstvého vzduchu nám neuškodí. Když jsme se teď tak dosyta nadýchali repelentu. Navíc… Bee by určitě procházku uvítal.” Samozřejmě, že bych jeho pozvání neodmítla. Večer strávený s ním byl nanejvýš příjemný. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, které bych ani nečekala. Kdo ví, co dalšího bych mohla zjistit? Ani bych nedoufala, že si někdy budeme takhle rozumět. Pokud se tomu tak dá říkat. I když jsem na škole dlouho, tak jsem si příliš přátel neudělala. Nejde mi to tak snadno jako ostatním. Jakmile trochu poklidím, uložím pomůcky na jejich místo a zkontroluji všechny své malinké pomocníčky, zamknu za sebou skleník. S Beem na rameni a Henrym po boku vykročím k hradu. “Pamatuješ si na Henryho?” optám se drobného okřídleného tělíčka, které mě momentálně hřálo na krku. Ani takhle na večer mu nebylo chladno. Spokojeně vrněl, bublal a z vesela přeskakoval z mého ramene na Henryho a zase zpátky. “Očividně ano.” |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa Středa 14. října, čas 19:40 - 20:00 Zapovězený les. Místo, které nahání hrůzu nejednomu studentovi a zároveň místo, které pro většinu lidí znamená hotovou pohromu. A nejenom to. V kombinaci s profesorem Snapem může pro některé znamenat rovnou konec světa. |
| |||
Chodba pod astronomickou věží14.10. Sebastian Sleduju Seba, jak si hraje na svůdnou sedmačku, a obočí mám až někde těsně u horní linie vlasů. "Tohle už snad ani nebudu komentovat," oznámím mu, ale koutky mi cukají. Co jsem věděla, tak Sebastian v divadelním kroužku nebyl, ale očividně Rosalie přicházela o velký talent! "Jo, jasný, kašleme na knihovnu, koho zajímá vzdělání," ušklíbnu se. Stejně už bylo pozdě něco nahánět, za chvilku už půjdeme k lesu. Sebastian se ale rozpovídá. Něco o tom, že bych měla domů přivést nějakého houmlesáka z Azkabanu. V očích se mi pobaveně blýskne. "Hele, takže zaprvé," začínám odpočítávat na prstech. "Já jsem každého typ, abys věděl. Za druhé, uniklý vězeň z Azkabanu? Nechci vás hady nějak profilovat, ale je tady tak 70% šance, že ten typan je ze Zmijozelu. Takže kdybych ho přivedla domů, máma by určitě zajásala, protože za třetí, je přece slavnej. U mojí matky další plus. A za čtvrté...," přestanu odpočítávat na prstech a sbalím ruku do pěsti. "Nebuď drzej!" lehce ho uhodím do ramena. "Tobě ta šikana chyběla, co? To řeknu Charlie. 'Hele Charlie, líbí se ti Seb, on si fakt užívá, když ho holky bijou.'," začnu se pitvořit a se smíchem se snažím držet ze Sebastianova dosahu, protože co kdyby mi chtěl tu přátelskou šikanu oplatit? To nebudu riskovat! "Jo a taky má doma oholenou opici. No tak Charlie, to je přece partie, co nemůžeš odmítnout!" |
| |||
|
| |||
Chodba pod astronomickou věží Rebecca 14. října, středa večer „Ale jó, byl sem i v kině,“ mávnu nad tím rukou. „Ale asi nejsem ten... nerd, nebo jak si to říkala.“ Pokračuji po schodech dolů už normálně, než se Becca zmíní ještě o Kwangovi, znechuceně se zašklebím a nejdřív se na ni ohlédnu přes rameno. „Počkej, cože?“ zastavím se dole pod schody a otočím se na Beccu. S člověkem, co něco měl se slizounem, bych si ruku nepodal, natož se ho dotkl třímetrovou tyčí. „Nebuď nechutná. toho může ráda mít jen jeho matka. Jak jako Kwangovi? To jako... co? Hele, to je to nejhorší, co si dneska řekla.“ Ošiju se a vyjdu na chodbu. Dostanu zpátky své sako, začnu se do něj navlékat: „No říkala si, že ti obrana jde, ne? Že si šprt a že nakopeš kentaurům zadek, nebo tak něco. Když sem já naposledy šel do knihovny, viděl sem tam jednu sedmačku. Byla sexy, to se takhle naklonila, vzala si knížku... a víc sem neviděl, protože sem narazil do regálu.“ Předvádím, jak se sedmačka naklonila, vyšpulila zadek a ukázala mi tak svůj výstřih. Zazubím se. „Kašli na knihovnu, to se nějak dá.“ Trhnu rameny a zamířím chodbou dál. „Nebo se snad bojíš do lesa? Jako třeba nějakýho... uprchlíka z Azkabanu? Nevypadal ten Void jako někdo, z koho by tvoje mamka neměla radost, kdybys ho přivedla domů a začala to „Ale my se milujeme!“ “ nadhodím pobaveně, když si rovnám rukávy saka. „Třeba si jeho typ. A už je slavnej, Becco!“ Uchechtnu se. |
| |||
14. října
|
doba vygenerování stránky: 0.8099799156189 sekund