| |||
Prasinky - ke Třem košťatům Billy “No máme dvě možnosti, buď jet podle roku natočení filmů nebo podle chronologie, to znamená Kapitán jedna, pak Peggy Carter,“ zazubím se nevinně. Je to sice seriál, ale patří tam a hrdinkou je sebevědomá Angličanka, co se probije až na vrchol a ukáže všem chlapům, že umí víc než jen roznášet kafe! “A pak třeba Hulk a další. Nebo ještě můžeme jet podle oblíbenosti,“ připustím. Ale tam bychom se mohli trochu tlouct. Každý může mít oblíbeného něco jiného. “Ale začínám se bát, že to nestihneme za dva týdny. Nebo to bude těsné a nevystrčíme paty z chaty. Což by byla škoda!“ přiznám trochu neochotně. Filmové maratony beru všemi deseti, ale jak často se dostanu do Skotska, že? “Nirvanu beru. A pak třeba Queeny? A co nějaký pěkný muzikál? Ty jsou ale nejlepší naživo,“ dodám spokojeně. Na tyhle akcičky chodím s rodiči moc ráda. Lížu spokojeně zmrzlinu, snažím se nemyslet na počasí, které by mohlo být trošku hezčí. Ale s posledním mým kýchnutím mi Billy půjčí svoji bundu. “To jsi nemusel,“ pousměju se nejistě. “Ale díky. Ale teď bude zima tobě. Takže tím spíš souhlasím s ležákem,“ přikývnu a snažím se sníst zmrzlinu co nejrychleji. Což mi ale moc nejde. Vždycky jsem s ní tak pomalá, ani nevím proč. Ale ne proto, že by mi nechutnala. To v žádném případě! A tak zamíříme ke Třem košťatům! Byl to dobrý nápad, tam se pěkně ohřejeme. Ale jak tam byla trošku tma, ani jsem si zatím nevšimla Ryana s Erikou. Aspoň je zatím nebudeme rušit, třeba potřebují probrat něco důležitého, že? A tak se posadím k jednomu ze stolů a objednám dva ležáky. Musím Billymu vrátit tu zmrzlinu! “Co Wolf a Sin? Nějak jsi to zamluvil,“ nadhodím znovu po chvíli. |
| |||
Ošetřovna -> Pokoje -> Prasinky Erika, Dan, Etty, Alec a zbytek přítomných + ti, co nás potkají Jakmile dojdu k Erice, ihned se rozpovídá a začne ze sebe sypat jedno slovo za druhým. Jsem zvyklý okamžitě na takovýhle začátek divoké konverzace reagovat, ale právě teď mám jazyk tak zamotaný, že se zmůžu jen na přihlouplé přikyvování. „Jasně, jasně, Sinestra, Wolfram, Wolfram,“ zopakuji po ní slůvka, která mi z celého kontextu zůstanou v hlavě jako jediná. Ten tvůj věčnej Wolfram, aby ses z něho taky nepo to. Stejně tak jako ten nepříjemný drb se Sin. Absolutně se mi to nelíbí a ten člověk mi začíná být silně proti srsti. Skrz své nepříjemné myšlenky se na Eriku jen sladce usměji. „Neviděl sem Wolframa,“ odpovím jí, přičemž při vyslovení „Wolframa“ nahodím dost ostrý tón a zatvářím se až nepřirozeně kysele. Jak kdybych neměl na práci nic jiného, než hledat zrovna jeho. „Hele, povíš mi to potom, času máme dost, tady se stejně nemůžu ani pořádně soustředit,“ procedím skrze zuby a rozhlédnu se okolo sebe. Eriky vyprávění mě zajímá víc než dost, koneckonců, mám potřebu vědět úplně všechno, ale právě teď bych se raději co nejdřív dostal odsud. Nějakým způsobem se mi podaří i přehlédnout, že Etty úkoluje Eriku tím, že chce nějaké mrkve. Dojde mi to až ve chvíli, kdy mě požádá o připomenutí. Jen přikývnu a horlivě se začnu rozhlížet okolo sebe. Začínám být celkem nervózní, potřebuju vypadnout. Ani nevím z čeho, zřejmě už bych potřeboval být někde na čerstvém vzduchu v Prasinkách. „Kenji jde s Beccou, fajn,“ zopakuji, „a Dana jsem viděl před chvílí furt spát. Ale můžem ho zkontrolovat, stejně potřebuju ještě na pokoj.“ Po těchto slovech se otočím a bleskurychle vyběhnu z ošetřovny, bez jakéhokoliv slušného rozloučení. Ve svém rychlém kroku minu Aleca, kterého pořádně ani nepostřehnu. Tedy, včera mi ta přelidněnost nebyla tolik nepříjemná, jako dnes. Nejspíš jsem ale jen až moc nedočkavý, protože chci povyprávět Erice všechno úplně do detailu. Byl bych i rád, kdybych to všechno pověděl prvně jí, koneckonců díky ní se mi to podařilo. Proto se nijak nezdržuji, nerad bych, kdyby se někdo připojil. Aspoň teď. Jakmile vejdu do pokoje, co nejtišeji přiběhnu ke svému batohu. Do něj hodím lahev, krabičku, vezmu batoh na záda a stejně rychle zmizím z pokoje pryč. „Dana necháme spát, určitě bude vědět, že sme U Tří košťat. Chodili sme tam vždycky,“ řeknu Erice při svém posledním ohlédnutí za tím lenochem. Bude štěstí, když vůbec vstane ještě dneska. *** V Prasinkách se příliš nerozmýšlíme, kam bychom měli jít. Automaticky totiž zamíříme do již zmiňovaného hostince, ve kterém je naše přítomnost takřka klasikou. Mám celkem hlad, protože u snídaně jsem ze samé nervozity do sebe nedostal vůbec nic, takže si nejspíš dám něco tady. Najdu si nějaké volné místo, ke kterému si dřepnu a tiše zůstanu pozorovat Eriku, čekajíc, že dokončí své vyprávění z ošetřovny. Budu rád, když se prvně rozpovídá ona. Já se totiž chytím během chvilky. |
| |||
Prasinky Cass Z Cass už konečně není uzlíček nervů a vypadá to, že se snad i dobře baví. Dokonce ochutnala i mou ohňostrojovou a taky jí chutnala... Nebo to bylo těmi jiskřičkami? Kdo ví, budu to ještě muset zjistit. Dokonce přijala i návrh na dva týdny na chatě v Skotsku. Tedy musím říct, že sehnat první pěknou společnost netrvalo moc dlouho, snad to tak půjde i dál. Na maraton Marvelovek musím jen uznale kývnout. "To určitě, čím začneme? Iron Man? Kapitán Amerika? Hulk? Spiderman? Musíme těm kouzelníkorozenejm ukázat jak vypadají správné filmy! A jak hrajou správný hudební kapely! Navrhuji jim pustit Nirvanu, Rammstein a podobné věci, třeba Nickelback jsou skvělí, snad se dostanu na nějaký koncert." Pak ale vidím, jak se Cass viditelně zachvěje zimou. Ono aby ne, je docela kosa a my tu lížeme zmrzlinu. Tu svou proto chytím do zubů. Ano studí to, ale to přežiji a sundám si bundu, kterou pak přehodím spolužačce přes ramena. "Ačkoliv je zmrzka super, tak nepůjdeme ke Třem košťatům na něco teplého? Máslový ležák zní jako plán." |
| |||
Chodby -> Velká síň -> OšetřovnaKdo mě potká a zmíněníVěc kolem Cass a Acai mě hrozně trápí. Prvně já. Pak Reec... a teď ony. To mi to je ale super víkend. |
| |||
Velká síň Označení Mám pocit, že jsem nepřišla zrovna do vřelé konverzace. Od našeho stolu to vypadalo docela v pořádku, ale jak tady tak sedím a držím Cassandru, mám čím dál větší pocit, že jejich konverzace nebyla nejpřátelštější. Caylus si odvádí Acai s sebou směrem z Velké síně. Proč musí něco mít zrovna proti téhle? Popravdě, jsem vlastně docela tolerantní člověk, kdybych nebyla, asi bych popřela své vlastní přesvědčení. Chtěla jsem ji obejmout, ale nebyla jsem si jistá, že by to ocenila. Jestli by ji to nakonec snad dokonce neobtěžovalo. Mezi tolika lidmi. Včera se nezdála zrovna.. nakloněná. Hloubala jsem různě. Dokud se to nestalo. Všechno to začalo bouchnutím do stolu přímo vedle mne. Byl to Reece. Stejně jako nadskočil talíř, tak jsem i já poněkud polekaně nadskočila. Začal křičet na celé kolo a stěžovat si na moji kolej. Zaraženě jsem sledovala jeho počínaní. Měl pravdu v jedné věci. Vskutku jsem záviděla. Těm dvěma jejich lásku. Nikdy by mne však nenapadlo jim ji kazit, pokud bych k tomu nevedly jiné důvody. Chtěla jsem jen pobýt s Cassandrou. Možná, že se mne jeho výstup i trošku dotknul. Neříkám, že nemám svoji kolej ráda.. ale nerada jsem házena do jednoho pytle s ostatními lidmi. Je to hloupost. Nějaké techtle mechtle mezi kolejemi mi jsou ukradené. Vím, která je moje a to mi stačí. Neznamená to však, že nemůžu být nakloněna člověku z jiné koleje. On však zdaleka nekončil. A to byla chvíle, kdy mi to začalo být nějaké divné. Mluvil až šíleně. A nevěřím, že by toho náš zahradník byl schopen. Rozplakal dokonce svého přítele. Bylo mi jich líto obou. Hlavou mi však stále vrtalo, co se tomu klukovi stalo. Ještě teď jsem měla zvýšený tlak z toho výbuchu. Ten samotný bych ještě pochopila.. ale.. co to dělá? Vykulila jsem oči. Co to sakra?! Sledovala jsem scenérii zmatená a možná trochu nevnímám okolí. A dost! Já ji obejmu, protože teď jsem naštvaná. Chystala jsem se udělat, co jsem chtěla.. místo toho se ale Cassandra zvedla, odbyla mne a odešla pryč. To mi samozřejmě vadilo. Dokonce jsem nevědomky začala jíst kousky z tácu se zeleninou. Nevím, co se předtím stalo. Ale tohle mi od ní nepřišlo zrovna adekvátní. Asi ta konverzace opravdu stála za nic. Zvedla jsem se s tím, že odejdu pryč. Zrovna se to tu, ale začalo zaplnit a párkrát jsem zaslechla i něco Alecovi. Rozešla jsem se dále od mého místa. Viděla jsem však, jak se Odetta a ostatní okolo ní baví. Ukázala směrem k našemu stolu. Že by Odetta věděla něco víc? To nevím. A mluví o tom s Dee. Byla tady Odetta vůbec, když s tím Reece začal. Nevím. Ale asi to vskutku bylo přičinění někoho od nás, protože tohle prostě není normální. Zaregistrovala jsem okrajově, jak Calvin mluvil s Marií. Když procházel, věnovala jsem mu odfrknutí a na ni jsem se jen letmo usmála. Odešla jsem čekat na kroužek. Čumět tady na to jídlo o něco déle, tak bych měla tendenci jíst. A na koleji už se mi stavovat nechce. Paradoxně se mi nechce ani do toho kroužku. |
doba vygenerování stránky: 0.80535292625427 sekund