| |||
Prasinky Billy Pobaveně sleduju, co ta ohňostrojová dělá. Páni! Tak to vypadá skvěle! Trošku mi tedy přejede mráz po zádech, asi z toho, jak v tomhle počasí ještě držím studenou zmrzlinu. Ale snad to bude dobré. Nabídku ochutnání ale neodmítnu. To by byl hřích nezkusit takovou pěknou blbost! A tak si tedy maličko líznu. Přestože jsem to viděla u Billyho, ten pocit byl tak nečekaný a zvláštní, že jsem se tomu lechtání musela zasmát. A jak jsem při smíchu pootevřela rty, vylétaly z nich pestrobarevné jiskřičky! Čemuž jsem se smála ještě víc. “Tak to je bezvadný! Díky,“ řeknu vesele a dám se do své jogurtové. Chuťově je lepší, ale není s ní taková legrace. “No páni! Na to snad ani nemůžu říct ne! Můžeš pozvat pár kamarádů ze školy a uděláme maraton. Co maraton Marvelovek?“ navrhnu pobaveně a trošku se oklepu. Asi tu trochu fouká. Ale co, aspoň už mě tolik nebolí hlava. “A co říkáš na ty řeči o Wolframovi a Sin? Myslíš, že existuje nějaká možnost, že by to byla pravda? My jsme se- no… nás napadlo, že bychom Sin koupily nějaký pěkný dupačky a anonymně jí je poslaly,“ zakřením se těsně než znovu kýchnu. |
| |||
Prasinky Cass Cass si objedná jogurtovou s višněmi a ačkoliv už chcte tahat peněženku, tak jsem rychlejší a rovnou zaplatím za nás oba. S nevinným úsměvem pak na ní mrknu a líznu si ohňostrojové zmrzliny. Ze začátku se nic moc neděje, ale pak ucítím v puse podivné štípaní a praskání. Když pak otevřu pusu, abych si dal další dávku zmrzliny, tak mi z úst začnou létat malé prskající jiskřičky, které v menším rozsahu zní i jako ohňostroj. Název zcela doslovný. "Musím říct, že tohle jsem nečekal..." prohodím směrem ke Cass a při každém otevření pusy mi z ní létají další a další jiskřičky "chceš taky?" Natáhnu před sebe kornout se zmrzlinou, která se tváří tak nevinně. "A k tvé předchozí otázce, ano máme chatu ve Skotsku a na tenhle rok jí mám v srpnu na dva týdny rezervovanou s tím, že pokud nelehne popelem, tak si tam můžu vzít koho chci. Takže asi budu muset sehnat nějaký lidi co by se vypravili na samotu na Skotské vysočině." Znovu si líznu zmrzliny. "Chtěla bys jet?" |
| |||
Hlavní síň --> Havraspárská dívčí ložniceprof. Primrose, Samantha a Johanna Dál jsem zachmuřeně seděla u stolu naproti profesorce Primrose. Ani jsem si neuvědomila, že jsem vůbec nic nesnědla. Síní se zatím nesl hlas profesorky McGonagallové. To bude kvůli tomu všemu. Pochopitelně. Tiše jsem si povzdechla. "Pak to tedy dusil hodně dlouho," poznamenala jsem trochu sarkasticky a vzala si alespoň jablko, do kterého jsem se zakousla. Na ujištění prof. Primrose jsem jen přikývla. Byla to jen taková ta klasická fráze, které nezbývá než věřit. Víc teď asi dělat nemohu. Čas snídaně pomalu končil. "Děkuji, paní profesorko, také si užijte den," odpověděla jsem Primrose s opatrným úsměvem. Dojedla jsem jablko a chvíli po profesorce jsem se zvedla a také se vydala pryč ze síně. Ještě jsem netušila, co podniknu. Snad Prasinky? Samotné se mi ale jít nechtělo. A co vůbec Sam a Johannka?? Snad ještě nespí...! S tím nápadem jsem se vydala do naší věže. Jakmile jsem vrazila do poměrně klidné společenky, vydala jsem se rovnou do ložnice. Pokud tam holky byly a snad i spaly, dala jsem se do probouzení: "Holky, vstávat! Nevyrazíme do Prasinek?" Na tváři jsem měla opět úsměv, ale k opravdové veselosti mi ještě něco chybělo. |
doba vygenerování stránky: 0.81756210327148 sekund