Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7653


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:57Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 18:21Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:43Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:43Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:43Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 18:33Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:43Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 21:06Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:57Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 22:20Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 21:12Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 9:14Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:17Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 9:14Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 14:53Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:43Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 17:54Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 17:57Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 22:43Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 9:14lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 0:16Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 21:12Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 21:12lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 8:31Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 21:06Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:17Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 21:06Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 0:26Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 19:32Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 0:07Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 8:31Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 0:56Mirelle Devény
 
Nataniel P. Nielmond - 13. dubna 2019 12:05
tymlyl47652776.jpg

Nitrozpyt --> Skleníky



Středa 14. října




Bylo po všem, hodina skončila. Pocity které mě doprovázeli byli veskrze prosté...
Dneska ti to fakt nejde, a to tě čeká ještě hodina nudy...
Kývl sem na rozloučenou na Patricka pobral si své věci a chtěl odejít,do očí mi však padlo představení bledého Cayluse, a následná scéna už byla v kategorii...
Tak to sem fakt nechtěl vidět...

Ještě že už byl konec hodiny a nikdo nemusel snášet onen čpavkový zápach žaludečních šťáv déle než je nutné...očima sem se podíval u koho Caylus seděl, a když viděl Isiho jen sem si povzdechl....
Mávl sem nad tím pomysleně rukou, ale bylo mi líto jak Cayluse tak Reginy která onen nechtěný obsah schytala na sebe....byl čas jít, nepřemýšlet nad tím co vše se tam stalo, věděl sem že nemá smysl to řešit, každý tohle chce rychle zapomenout...

Cestou ke skleníkům sem znovu přelétl očima po nástěnce a zamračil se...
Co se to sakra děje, Benji to zabalil? Celé? Má snad doma problémy o kterých nemluvil?
S povzdechem sem se vydal ke skleníkům, chtělo se mi tam asi tak jako na nepříjemné vyšetření...

Skleníky



Po tom co sem se oblékl do oné zástěry sem si i z rukavicemi na rukou chtěl najít místo, bylo mi vcelku jedno kde budu stát, a tak sem si našel místo bez rozmyslu, prostě sem hodlal přetrpět další hodinu předmětu který sem opravdu neměl rád...

Než ale skončilo opakování přiřítila se madam Brambora...eee tedy madam Prýtová a začala něco mekotat o ohrožení skleníků, začal sem se dívat na naší profesorku s nadějí že si vezme sebou jen ty nejlepší Bylinkáře a půjdou vše řešit, a zbytek bude mít volno...
 
Patrick Gregory Anderson - 12. dubna 2019 16:20
untitl117144.jpg
Nitrozpyt-->bylinkářství


Středa 14.10

Ze třídy jsem vyšel jako úplně poslední. Proto mi taky ušla menší kulturní vložka mezi Caylusem a Týnou. Takže před skleníkem jsem byl docela zmatený, protože moje vyvolená tam nebyla. Po bližším zkoumání všech přítomných jsem došel k poznatku, že chybí i Dee a Caylus.
"Co se děje? To se rozhodli si to rozdat ve třech?"
Pomyslím si zvědavě. A taky zklamaně, neboť jsem Týnu chtěl informovat o změně naší rezervace v Prasinkách. Takhle si můžu promluvit tak akorát se zdí...nebo kytkou. Dojde porfesorka Primrose. Konstatuje, že je skvělé, že neprší. Krátce přikývnu.
"No jo, fakt je to bezva."
Usměji se. Na její pokyn se přesunu s ostatními do skleníku č.4. Týna stále nikde. Začnu být lehce nervozní, jako štěně, které nechali uvázané před obchodem. Ruby mezitím dělá shrnutí minulé hodiny. Pak nás vyruší prof. Prýtová. Slimáci a Tlustočervi. Snad je místo hodiny nebudeme vybíjet, nebo tak? Už vidím, jak taková Sinestra zběsile pronásleduje Tlustočervy a drtí jejich vajíčka. Z této představy se mi dělá nepřijemný pocit v kalhotách. Chudáčci Tlustočervi. Zatímco jsem takhle přemýšlel, vrátila se Týna. Normálně bych si s o našem rande promluvil už teď, ale předpokládám, že by jí nebylo milé rozebírat toto téma takhle na veřejnosti, takže se přesunu co nejblíže k . Až teď si všimnu, že se převlékla. Trochu mě to zaskočí, protože, proč se potřebuje někdo převlíkat? Nějak mě napadají jen souvislosti se škrobením. Co naplat, ono, když se někdo neudrží, tak je to holt vidět, mno. Rozhodnu se, že si svoji Lady odchytím po hodině.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 12. dubna 2019 14:57
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Základy vyvolávania --> Nitrozpyt


14.10. streda
Učebňa N62 --> Učebňa G28


Druhá úloha na hodine je podľa Sagy zložitejšia, no keď sa s Colette dohodnem že najskôr sa budem brániť, príde mi to ako jednoduchšia činnosť ako sa niekomu dostať do hlavy. V svojej hlave si niečo predstaviť...to som robila vždy keď som sa chcela premeniť.
Hmmm, akú si predstaviť? Niečo tvrdé, také...neprelomiteľné. Umh... diamanty sú tvrdé. A ironicky sú takmer priesvitné, ale nie je cez ne vidieť.. To bude celkom dobrá irónia.
Pokračujem podľa inštrukcií- aká vysoká a široká? No predsa...čo najviac keď sa tam nemá dostať nie? Predstavím si ju ako bez konca, či sa pozrie na jednu či druhú stranu, vidí len diamantovú stenu, ktorej konce sú strašne ďaleko zahalené v hmle, a aj keby sa vyberie ďalej, hmla sa posúva s ňou, a stena pokračuje, a vrch sa stráca v oblakoch.
Zobrazit SPOILER

Och, toto sa mi normálne páči. A je to pekné.
Spokojná s mojim vyšperkovaným nápadom pokyniem Colette, a tá...môže naozaj zahliadnuť iba diamantovú nepravidelnú plochu, tlačiacu sa jej pred oči, za ktorou vidí iba nejasné pohyby, zelenú farbu a pokrivené tvary. (Hod Collete: 46-7=39%, hod Alex: 83-7=76%)

Po uistení, že nič nevidí, sa spokojne zakloním na stoličke s výrazom- ako inak, hoci som do poslednej chvíle nevedela, či to ozaj fungovalo.
Potom sa naše role obrátia a ja sa snažím dostať do jej hlavy.
Treba povedať, že ani to som nemala šajn, ako robím. V podstate som na ňu len veľmi intenzívne civela s poloprivretými očami, ako predtým, a predstavovala si ako sa pomaly vpíjam do jej čela a neviditeľnými rukami jej otváram hlavu a nazerám, čo je vnútri.
A na moje prekvapenie sa mi v čiastočnej tme pred viečkami zjaví čosi biele, a chlpaté, s dlhšími ušami a niečím strieborným okolo krku, a keď sa ešte trochu posnažím, začne to poskakovať. Po chvíli si uvedomím že je to mláďa zajaca s obviazaný ligotavou stuhou. Mierne nejasne vidím, ako ho dvíhajú čiesi ruky. (Hod Alex: 78-7=71%, hod Colette: 53-7=46%)
Hej, toto je ozaj nevinné.
Uškrniem sa na Slizolinčanku. Kto by si pomyslel, že jediné čo jej uvidím v hlave je, ako dostala svojho zajaca?
Keby tak vidím útržok z ich tréningu, nesťažovala by som sa.

Hodina skončí, a ja odchádzam opäť s dobrou náladou, ktorá sa ma dnes nečakane drží dosť dlho. V hlbokom podvedomí už len čakám, kedy sa to zlomí. Teraz však rozhodne nie, takéto...čáry máry v hlave nikdy neboli moje gro, no teraz...Išlo mi to ku koncu až nečakane dobre.
Možno mám nejaký skrytý talent. Hej, keby sa to lepšie naučím, možno by som to vedela využiť počas tréningov. Och bože. Čo ak to nejaký metlobalový hráči robia? Je to zakázané? Ako to vôbec zistia? Všetci športovci neprechádzajú hádam kurzom oklumencie, nie? Och. OCH. Budem musieť skontrolovať pravidlá a nájsť niekoho kto je v tom dobrý. Možno poprosiť rovno Sagu? Nemusím jej predsa hovoriť, načo to chcem. Budem si to musieť premyslieť. A povedať o tom Natovi keď budeme pozerať dneska tie tabuľky!
Zamyslená, cumľajúc kúsok spodnej pery vyjdem z triedy spolu s ostatnými, no keď idem okolo nástenky, zaujme ma pár kusov pergamenu, ktoré tam po raňajkách keď som ju naposledy kontrolovala neboli, a tak k nej odbočím.
A moja dobrá nálada prudko vzrastie, a potom sa zmení na prekvapenie a poklesne.
Heeej, telocvik ráno s metlami! Nechaj to na Hoochovú aby vymyslela niečo bombastic...Uh, prečo je výberové konanie na prefekta? Bendži sa toho vzdal? Na hodine nevyzeral..moment. Bol vôbec na hodine?
Zvraštím čelo, ako sa snažím spomenúť na ľudí, ktorí boli odo mňa ďalej ako dve lavice. Nech sa snažím ako chcem, neviem si spomenúť že by som videla jeho strapaté vlasy.
S čudným pocitom, ešte si mentálne zapisujúc do hlavy, že ma po vyučovaní chce Hoochová vidieť a myslieť na dôvod budem neskôr, mierim ako posledná do skleníkov. Zapasujem sa medzi spolužiakov, akurát keď sa profesorka pýta Ruby na nejaké opakovanie, a nasilu sa pretlačím pri Nairu, vedľa ktorej stojí Angie. Celú dobu sa obzerám, no Bendžemina nevidím.
Hej, Angela je síce tichá, ale pôsobí ako ten typ človeka čo čuší ale všetko pozoruje. A je zadobre s profesormi...či nie?
Nemohla som povedať že by som toho o nej vedela zrovna veľa. Ale čo keď?
Hej, pst, baby...neviete čo je s Hunterom? Vzdal sa prefektovania, a, no...nie je tu. Nezačuli ste niečo cez prestávku?
Zašepkám k nim polohlasom, preskakujúc pohľadom, v ktorom je trocha ustarania, z jednej na druhú.
Čo ak sa niečo stalo doma? Musel náhle odcestovať? Sakra, ak sa nevráti do zápasu, zabijem ho. A čo keď budem večer pred zápasom nervózna? Ako sa upokojím keď tu nebude? Tak pekne to fungovalo vždy keď som potrebovala. Beeendž!
Periférne zaregistrujem príchod ďalšej profesorky aj jej hlas, ale momentálne mám v hlave dôležitejšie veci ako hodinu a školu, pff.


 
Allan Wheelwright - 11. dubna 2019 21:55
allanwheelwright4136.jpg
G8 -> Skleníky
14.10.

Ruby, Domenico, Caylus, Christina, Ray, Prýtová



"Řekls "Začni!"" kmitne se mi očima pousmání - Domenico je sice náhle vážnější, ale znám ho. Nevydrží mu to dlouho.

Což se potvrdí, když pak zahlédne moji super-obrannou linii.
"Jen jsem si řekl, že pár tun železobetonu by mohlo stačit." zazubím se v odpověď. Já si rozhodně ústa na špacír pouštět nebudu a hodina stejně za chvíli končí.

Jen když si to k nám nakráčí Ruby trochu ve mě hrkne a tak trochu doufám, že se nepokusí rovnou použít dnešní cvičení znova.
"Ne-e." odpovím ne zrovna přesvědčivě a loupnu očima po Domenicovi a tentokrát je můj výraz vyloženě potměšilý.
Místo dalšího rozebírání jsem si ale sklízel knížky, když se u dveří Zmijozelští rozhodli poněkud zvýraznit interiér třídy.
"Hlavně nemysli na růžovýho slona." ponouknu Ruby, když vidím, jak se jí navaluje.
Nahodím si na rameno tašku s knihami a kývnu jim oběma na rozloučenou.

"Uvidíme se ve skleníku." a s klidem sobě vlastním překročím Caylův nepořádek, prosmýknu se kolem zamrzlé Christiny a zmizím ze třídy.

Na začátek Bylinkářství stejně dorazím pozdě, tak akorát, abych věděl, že mám přeběhnout do skleníku číslo čtyři.
Po cestě si všimnu vyšinutého Raye a chvíli přemítám, jestli ho mám nějak pošťouchnout, nebo ne, ale konec konců, právě kolem proběhla profesorka a Ray se z toho probral, tak to pustím z hlavy a místo toho vejdu do skleníku a narychlo si kolem pasu uvážu erární zástěru.
Slimáci ani tlustočervi mi úplně tlak nezvedají, zato profesorce Prýtové očividně ano. Zvlášť, když dojde repelent.
 
Angela Silverlin - 11. dubna 2019 19:54
angie495.jpg

G82: Nitrozpyt a nitroobrana --> Skleník č. 4



14. října, středa odpoledne




Naira, okrajově Ruby a její okolí

Opravdu jsem se snažila soustředit na to, aby Naira nic neviděla, ale nešlo to nejlépe. Nejdřív Sebastian, který vyjekl ze záhadných důvodů, pak zase Ray, který snad volal boha, či co. Naštěstí ani Naira se nesoustředila tolik, takže také nic neviděla. Dovolila jsem si krátký úsměv, který jasně odrážel mou úlevu. Až potom mi došlo, že to možná bylo nevhodné a že si to mohla Naira vyložit jako posměch. Zatvářila jsem se trochu rozpačitě, Naira se ovšem zdála dobře naložená a nabídla mi i další spolupráci. Trochu překvapeně jsem zamrkala.
„Jo, proč ne,“ vyhrkla jsem nakonec. S ní asi ničeho litovat nebudu. Je trochu střelená, ale hodná.

Při balení svých věcí na konci hodiny jsem byla nejspíš nějaká zpomalená, protože jsem stihla zaslechnout i dávivý zvuk, který mě donutil vzhlédnout od tašky, kde se věci ke studiu tísnily s vnucenou svačinou od Diany.
Ten, kdo se dávil, byl Caylus. Ale copak, co se stalo našemu hezounovi? Trochu jsem nakrčila nos. Příliš mi ho líto nebylo, daleko více jsem soucítila s Christinou, která to schytala a byla pokrytá zvratky svého spolužáka.
Sáhla jsem po tašce a pomalu vstala, ovšem dál jsem pozorovala zajímavou situaci. Deirdre, která měla od incidentu ve stájí o důvod víc mě nesnášet, se ujala péče o Cayla, Christina se musela postarat sama o sebe. Chvíli jsem myslela, že bych jí pomohla, ale přeci jen... Je dost hrdá. Navíc se po jejím boku objevila Ruby, a to mě dostatečně odradilo.

Vyčkala jsem, až se pohroma uklidnila, a pak jsem taky opustila třídu. Musela jsem přidat do kroku, abych se dostala jen s minimálním zpožděním ke skleníkům, kde už stála většina mých spolužáků i profesorka Primrose, jako obvykle v pracovním. Byla to zvláštní kombinace, ona, krásná žena, a oděv, který... By spíš v odpovídající velikosti mohl mít Hagrid.
Zařadila jsem se po bok Nairy, která se opět usmívala a nyní opravdu vypadala ve svém živlu. Její rostlinný vtip jsem však odměnila povytaženým obočím.
„Fakt něco takového existuje?“ Opravdu jsem byla překvapená, v tomto ohledu jsem měla docela mezery.
„Snad to dnes bude v pořádku,“ tiše jsem ještě podotkla na její poznámku týkající se Helen, zatímco jsme se už všichni sesedli kolem pracovního stolu v čele s profesorkou.

Na úvod je Ruby vyvolána, aby shrnula minulou hodinu. Jde jí to přímo... Skvěle. A mně je z toho úplně na nic.
Ruby je trochu jiná, než zbytek vaší koleje,“ tiše jsem nadhodila šeptem k Naiře. „Někdy mám pocit, že by se hodila spíš do jiné.“ Můj hlas byl trochu chladný, ale jinak bez stopy zášti. Zatím.
Na druhou stranu to, že je jiná, ji možná lépe pojí s Domenicem? I když i vedle Zmijozeláka vypadá jako rampouch.
No jasně, Angie, ty máš co říkat. Ty jsi přátelství samo.
Abych svůj niterný hlásek zapudila, semkla jsem rty a sebrala veškerou odvahu. A pak jsem se zářivě usmála. Čistě teoreticky. Ve skutečnosti to byl rozpačitý poloúsměv, pološkleb, jako když vám zubař oznámí, že došla anestézie, neurčitě směřovaný k Ruby a jejímu nejbližšímu okolí nebo spíš někde za ně.

Hodina je však záhy narušena příchodem značně rozrušené profesorky Prýtové, která připomíná hříbeček. Vyděšený hříbeček. Oznámení o kalamitě v dalších sklenících mě zaujalo. Že by nám hodina odpadla? No, nevím, nevím, spíš nás Primrose užitečně zaměstná pomocí s tou ... Škodnou.
Ray je nejspíš natolik ohromen celou situací, že se hned vydává k profesorce. Hlásí se snad dobrovolně? No, tak to bude výpomoc... Neupírala jsem mu chytrost, ale nedokázala jsem si představit, že zrovna on by si nějak chtěl zašpinit ruce. Nebo doufá v včasnou evakuaci.

 
Diana Gabriela Black - 11. dubna 2019 13:12
217783139.jpg

G82 ------> skleník č. 4

Rebecca, Cassandra a dvojče

středa 14. října


Obrázek



„Závidíš, co?“ Podívám se koutkem oka na Rebeccu, když hladově pozoruje, jak si bužíruju na svém grepu. Komukoli jinému bych možná dala nějaký ten měsíček. Ale jí? Ani mě nehne! Beztak bude ten typ, co mu není nikdy nic dobrý – čokoláda je moc čokoládová, kakao moc kakaové, mandarinka chutná nějak moc mandarinkově, citrón je pro změnu zase moc kyselý… Přesně ten typ co bude hejtit úplně všechno jen z principu.

„Prstíčkem bys hrabala, aby si tě brácha všímal,“ odvětím na její poznámku. „Naštěstí má ale vkus a nedotknul by se tě ani metrovou tyčí!“ Štěstí, že se na nás otočila Ruby a zabránila mi ve vyslovení myšlenky. Pousměji se, protože sama Ruby vyjádří něco podobného, co se mi před chvílí honilo hlavou.

Hodina skončí, takže bez meškání vyzvednu dvojče a razím s ním na další hodinu.
„Tak jak vám to šlo?“ vyzvídám.
„A dík za ten grep! Jen škoda, že házíš tak dobře,“ zbytek myšlenky nedoplňuji, protože věřím, že Tom ví moc dobře, co mám na mysli.
„Závod?“ Bez ohledu na odpověď, začnu přidávat do kroku, až se nakonec rozeběhnu. A pokud bude dvojče náhodou váhat, tak ho pobídnu nějakou poznámku o tom, že mu rosolovatí zadek, a žádná holka ho nebude chtít, když bude mít na břiše faldy jako panáček Michellin místo pořádnýho pekáče buchet.

Ještě před začátkem hodiny si odchytnu Cass, protože ta její poznámka ohledně knihovny mi nedá pokoj.
„Jaks to myslela? To s tou knihovnou,“ zeptám se jí.
„Jistě, že jsem byla v knihovně!“ pronesu trochu dotčeně. Co si o mně vůbec myslí? „Sice nejsem šprt, ale to není důvod k tomu, abych nechodila do knihovny, ne? Doma čas vod času zajdu do místní knihovny… teda spíš jsem chodila. Už mě tam nechtějí moc pouštět, protože jsem jim tam z toho udělala menší domino,“ zazubím se. „Chtěla jsem něco z tý nejhornější police. Knihovnice nikde, tak jsem si poradila sama! Nooo,“ skloním na chvíli pohled k zemi, protože se trochu stydím, ale neubráním se úsměvu. „Vylezla jsem, ale tak nějak jsem si popletla strany. Tak jsem se na žebříku naklonila na druhou stranu, ten se ale nějak hnul. Snažila jsem se chytit balanc… Nooo, nakonec jsem drcla do regálu, kterej spustil řetězovou reakci,“ znovu se zazubím. „Ops!“řeknu zcela nevinně.
Brácha se mohl potrhat smíchy, když se to dozvěděl. Práskač jeden to hned musel vyslepičit mámě, která málem vyletěla z kůže.
Dřív než se stihnu rozloučit, vyloupne se u nás Eliah, která patrně někde stála na stráži a táhne Cassandru pryč.

Dojdu k bráchovi. Dloubnu do něj, aby se probral ze svého zasněného výrazu, když vidí profesorku Primrose.
„Brácha, podej mi sim tě kiwu,“ poprosím, když se přesouváme do skleníku.

Ani mě nenapadne se od dvojčete hnout, kdo ví, kdy nás zase rozdělí! Takže je nutné využívat příležitostí, kdy můžeme pracovat spolu jako jedna doplňující se funkční jednotka. Netrvá dlouho a po Rubyině shrnutí látky z minulé hodiny do skleníku vtrhne profesorka Prýtová.
„Pochybuju, že hodina odpadne,“ zašeptám k bráchovi, „spíš to vidím, že všichni společně budeme kontrolovat, jestli tady nejsou ty vajíčka.“

 
Alastor Krimmer - 11. dubna 2019 10:41
al1932.jpg

Nitrozpyt-->bylinkářství


Ray, Richard

Středa 14.10.



Trochu mne překvapí, že si Ray vůbec dovolí něco říct. Na jeho místě bych asi držel hubu a šoupal nohama. Přeci jen dostal napomenutí od prefekta své koleje, další level je Lupin.
Řekl jsem přesně to, co si myslím. Jestli si z toho nechce nic dělat a vesele pokračovat ve ztrácení bodů, je to jeho vlastní rozhodnutí rozhodnutí, ale taktéž může mít následky. Každý z nás má své povinnosti vůči spolužákům i sám sobě.
A ještě si dovolil zpochybňovat moje působení v Havraspáru. Já své koleji body neztrácím a dokonce jsem i nějaký ten bodík získal. Jistě, nejdu vždy ruku v ruce se školním řádem… asi bych se měl polepšit a jít více příkladem. Suma sumárum, Ray mi trochu zdvihl tlak.

Na hodině s Richardem je spolupráce podstatně lepší. Je to člověk, který se vždy choval slušně, ať už ke mně, tak i k ostatním. Za to si ho vážím a jsem rád, že byl tentokrát přidělen ke mně do dvojice.

Na první dobrou správně přečtu, že myslel na Acai. V druhém kroku opět on správně přečte kamarádku z mé mysli.
„Ano, je to Kayla.“

V další fázi práce nás čeká něco náročnějšího. Na můj vkus trochu soukromé.
Kývnu na znamení, že souhlasím s navrženým pořadím a pokusím se představit si zeď v mysli a tak se obrnit vůči Richardovu útoku. Tentokrát mi to nevyšlo, ale od toho to přeci jen trénujeme. Několik z mých povrchnějších vzpomínek je najednou pro Richarda přístupných jako otevřená kniha.

Jsem mladší, než teď, může mi být tak dvanáct a se svojí partou jsme na hřišti poblíž domu mé bývalé přítelkyně. Je tu semnou Thomas, blonďák asi o dva roky starší, než já, sportovního založení. Rodiče mu dopřávají, protože má na sobě zbrusu novou koženou bundu. Luccy, již zmíněná přítelkyně, jejíž dlouhé černé vlasy mi zakrývají celé rameno, jak má na mě položenou hlavu. Je to hezká holka a tenkrát jsme se měli fakt dobře. A poslední z našeho tria je Dave, téměř dospělý, černovlasý, pravověrný metalista, který kamkoli jde, musí mít v ruce kytaru. Z celé party jsem nejmladší, ale nikomu by to nepřišlo.
„Domluvil jsem nám koncert. Mladej už na bicí docela válí, je čas začít,“ pronese Dave a Luccy vyprskne smíchy. Taktéž se usměji, ale nakonec přikývnu.
„Pokud ti nevadí, že si z nás budou dělat prdel, tak proč ne. Už to ale slyším… Kid-metal. Kde jste toho prcka vyhrabali.“
„Co tě bere? To teď letí. Talentovaní prcci… vlastně seš už moc starej, kámo.“
„Takže ty chceš hrát v kapele, Krimmere?“ ozve se opodál od dalších kluků na hřišti. Diskantíci prašivý. Zatnu pravačku v pěst a bez váhání vyrazím chlapci naproti.

Další vzpomínka… přijímání do kolejí. Moudrý klobouk přemýšlí.
„Máš odvahu, v Nebelvíru by ses neztratil. Jsi ctižádostivý a z dobrého, i když si to nepřiznáváš, ani Zmijozel by tebou neopovrhoval. A chuť se učit a poznávat ti také nechybí, i Havraspár by tě určitě přijal. A máš i dobré srdce. Hodil by ses do všech kolejí bez výjimky. Tak kam s tebou?“
Bylo to, jako by se mne ptal. A tak jsem se rozhlédl po velké síni a oči mi spočinuly u jedné starší spolužačky z…
„Havraspár“

Další vzpomínka. Večer na vrcholku hodinové věže. Pod prsty cítím husí kůži na břiše Dee a její polibky…


V tu chvíli sebou trhnu a přeruším tok myšlenek k Richardovi. Jo, tohle bylo vše až moc soukromé. Ale rozhodně nechci, aby viděl něco, co by mohl ublížit mé slečně.

„To bylo silné… No nic, tak teď já.“

Pročistím si mysl a tentokrát se dostanu do hlavy Richarda. Nevím, kdo je ta holčička, ale ani mne to moc nezajímá. Důležité, je, že se mi to povedlo, takže se zase stáhnu hned, jak jsem si byl jistý, že něco vidím.

Na konci hodiny se ještě otočím na Richarda, který mi přijde trochu nesvůj.
„Je to na nic, takhle snadno moct narazit na soukromé myšlenky. Ale neboj, já už stihl zapomenout, co jsem viděl.
Děkuji za spolupráci a snad zase někdy.“


Odejdu z učebny naštěstí dřív, než se odehraje Caylusova zvracecí scéna a jdu svižným krokem do skleníku č.4. Netrvá zase tak moc dlouho a začíná hodina, přičemž to vypadá, že zase rychle skončí. Nebo ne?
Do dveří vběhne profesorka Prýtová a začne jančit kvůli slimákům a tlustočervům. Oboje je nechutné a navrhoval bych preventivně vypálit zmíněné skleníky. S tou myšlenkou se pro jistotu soustředím na velkou zeď v hlavě, kdyby profesorky ovládaly nitrozpyt.
 
Ray Aurel - 11. dubna 2019 01:15
cadbf6d9f8341c2cdf5df521c0de8cb4~22379.jpg

G82 → Skleník č. 4


Christian



Po neúspěšném pokusu s lezením Christianovi do hlavy jsem neměl moc nadějné vyhlídky. Hlavu jsem si opřel do dlaní a pozoroval dění okolo. Vytřeštil jsem oči, když profesorce kolem hlavy posvištělo ovoce, ale nic jsem raději neříkal a zařezaně vnímal informace, které se nám kantorka snažila vuci do hlavy.

"Bomba," zamumlal jsem si a prsty poklepal na lavivi, neměl jsem chuť nic vymýšlet, tak jsem nechal spolusedícího jít první. Soustředěně jsem si promnul prsty spánky. Jednak mi to pomáhá se uvolnit, ale hlavně to vypadá zatraceně cool a profesionálně.

"Můžeš,"
pobídnul jsem jej a sám zavřel oči. První jsem neviděl nic, jen tmu. Za pár chvil se ale přede mnou začala nořit stěna. Velká, porostlá... šupinami? Přikročil jsem blíž, nečekal jsem prudký pohyb. Zeď se proměnila v obrovského tvora. Příšeru. Zdola jsem se díval na ten výjev zcela zastrašen. Vykulenýma očima jsem hleděl na draka stojícího před mou maličkostí. BOŽE, POMOC! Řve, jak kdyby ho na nože brali a vyvádí jak pominutý. Strnule jsem stál. Nemohl jsem se pohnout. Naštěstí se stvůra chystala k odchodu. Neměl jsem ani čas vydechnout dech, který jsem po celou dobu zadržoval.
Ocasem po mně švihnul, jak jsem bezmocně stál přikován k zemi. Neskutečná bolest v břiše. Tma.

"Arrght," snažil jsem se nějak vyjádřit ten úděsný pocit. Emoce se ve mně bily jedna přes druhou. Christian byl taky více než vykolejený. Rukou jsem se nervózně začal škrábat na ruce.

"Jo, v pořádku, všechno v klidu. Naprostém," nadechl jsem se a pokusil se o úsměv.

"Teď asi... já, že?" Ve svém stavu si nejsem jistý ničím v životě. Tohle bylo něco, co bych raději nikdy neopakoval.

"Tak, jdu na to." Hlubokým nádechem jsem se snažil mysl vyčistit. Myšlenky mi pořád běhaly sem a tam, nemohl jsem se soustředit.

"Se na to můžu vysrat rovnou,"
zašeptal jsem si pro sebe. Má zeď by mohla být cihlová, taková veliká, stabilní… hned jak se přede mnou ale představa zdi vynořila, celá do jediné cihličky se zbořila jak postavená z karet.

Začala znít hudba, jazz. Melodie se linula prostorem a před námi se vynořila postel. Okvětní lístky růže byly poházené všude po prostoru. Manželská postel v rudém sametovém povlečení stála vprostřed pokoje. Dominovala tu vínově červená, která pokoji dodávala jistý pocit majestátnosti. Přistoupil jsem blíž. Na posteli byla vidět postava zády k nám.


„Kocoure, vem si mě,“ z tichého zamručení se nedalo nic o člověku vyčíst. Neznámá postava se jen trochu zavrtěla v posteli. Přistoupil jsem ještě blíž.

K mému překvapení a naprostém údivu se postava otočila a do oči mi civěl kdo jiý, než Chriastian.


„To ne, ne, ne, ne!“ vykřikl jsem a rukama jsem máchl po prostoru. Vytřeštěné oči jsem si musel promnout a bleskurychle vstal ze židle nanejvýš znechucen.

„Bože, vstup do mého hříšného těla a naplň mě svým duchem!“

Jakmile nám profesorka umožní vydat se ven, neváhám a z učebny vystřelím snad jako úplně první. Chvíli zůstanu na chodbě a dvě minuty se jen tak bezcílně pohupuju na patách v marné snaze se uklidnit, pak se rozhodnu, že by bylo asi nejlepší zamířit ke skleníkům. Rychlým krokem se tedy rozejdu. Před skleníkem se ale zastavím. Ruce si položím na čelo a začnu vydávat různé zvuky mně připomínající biblické melodie.

„Ach, Boooože, naplň mě, dej mi sílu nést toto břímě,“ zazpíval jsem pohupujíc se ze strany na stranu.

Nejsem si jist, jak dlouho jsem nechával Boha do mě vstupovat. Vytrhla mě z mé duchovní chvilky energická prof. Prýtová, která rozhořčeně vstoupila do skleníku číslo čtyři.
Také jsem už neztrácel čas a následoval profesorku.
 
Duch Bradavic - 10. dubna 2019 22:45
pj25750.jpg

Obrázek

Skleník č.4

Hlavně Rosalie, ale slyší i studenctvo

14. října

Obrázek



Hodina probíhá tak jak má a Ruby stihne shrnout události v předešlé hodině. Ve skleníku je příjemné teplo, narozdíl od toho, co panuje venku. Na jednu stranu - jako vždy je zde poměrně vlhko a to takové, že se některým z toho začínají kroutit vlasy. Voní to zde hlínou, rostlinami a různými hnojivy a přípravky. Uuběhne jen dobrých pár minut a ve dveřích skleníku se objeví udýchaná profesorka Prýtová. Na hlavě má svůj typický klobouk a hnědý, hlínou umazaný hábit. Šedé, vlnité vlasy divoce rozčepýřené a ve tváři neklidný výraz. V pravé ruce svírá jakousi nádobu.

Obrázek



,,Rosalie!" Zadýchaně se opře o stůl, stojíc jen kousek od Charlotty. Ta na nádobce může přečíst lehce už setřený název - slug repellent. ,,Omlouvám se, že ti narušuji hodinu, ale máme úplně zamořené skleníky pět a šest! Všude jsou slimáci a tlustočervi. A tohle byl náš poslední postřik - je úplně prázdný." Zahrká s kovovou nádobkou, z které nevychází žádné zvuky tekutiny.
,,Obávám se, že budeme muset zavřít a zkontrolovat všechny skleníky, jestli ještě někde nejsou nakladená vajíčka."
 
Rebecca Eliah Riel - 10. dubna 2019 21:21
becca142772.jpg

G8 -> Skleníky

14.10.


Diana, Ruby, Cass, Týna + označení

"Jen pusto prázdno," odpovím Dianě, když se mě zeptá, jestli jsem něco viděla. Sleduju ji, jak se cpe grepem. To profesorka nezasáhne? U Merlina, snad mě nepocintá. Nevědomky se od Diany trochu odtáhnu, když mám pocit, že začíná až moc slintat.

Taky se musím přiznat, že na nějakou zeď vůbec nemyslím. Místo toho si vybavuju moji a Cass intimní chvilku na seně. Asi až do moc velkých detailů, protože Dianě se rozšíří oči, div se nezadusí svým grepíkem, a ihned všechny v doslechu nahlas informuje, že se chci cicmat s Domenicem. "Ne všichni se chtějí muckat s vlastním bratrem," stačím ještě opáčit, než se na nás Ruby otočí. Skoro to vidím jako ve zpomaleném záběru. V pozadí hraje hudba z korejského hororu, nebo tak něco.

Opřu se lokty o lavici, hlavu v dlaních a zářivě se na Ruby usměju. "Takže mi říkáš, že mám šanci?" zatrylkuju, ale pak si jí přestanu všímat. Kdysi dávno bych se možná zastyděla, že tohle o mě ví, ale když vás nahou přistihnou v přístěnku s Caylusem, tak se vám hranice studu drobátko posune.

Profesorka naštěstí hodinu ukončí, tak si rychle sbalím věci a pádím ze třídy, s Dianou se ani nerozloučím. Kenji se na mě úplně vyprdnul, ale Cass na mě jako správná kámojda čeká. "Čau vobludo," odpovím jí na přátelské dloubnutí. "Moc mi to nešlo, ale Diana viděla, jak jsme se vykecávaly na seně a řekla Ruby, že se chci líbat s Domenicem. Takže teď mě budeš muset ochraňovat před Ruby," zatvářím se hraně zděšeně. "Ještě že neviděla toho druhého....nebo bych měla spíš tu druhou," poslední dvě slova pronesu přehnaně dramaticky, ale hned vyprsknu smíchy.

Venku před skleníky se k nám připojí Diana. Copak to už nestačilo? Ta holka je jak nějaká sexuálně přenosná choroba, nemůžete se jí zbavit, pořád se vrací. Zatímco se vykecává s Cass, vyhledám pohledem Kenjiho a vypláznu na něj jazyk. To má za to, že na mě nepočkal před třídou!

Když si nás konečně vyzvedne profesorka, zaháknu se za Cassadřin loket. "Omluv nás," řeknu Didý sladce a táhnu Cass pryč. Najdi si jinou oběť, ty incesťačko. Ve skleníku č. 4 se snažím být co nejdál od Ruby, co kdyby náhodou uměla plivat jed? To riskovat nehodlám. Ale na Domenica se usměju a pošlu mu vzdušný polibek. Ještě se mezi nás vetře Seb. Zakloním se. "Mrkev neroste na stromech," sdělím mu s úšklebkem a štípnu ho do zadní strany paže, té měkké části, kde to docela bolí. Pak se rychle narovnám, jakože já nic, já muzikant! Ještě na něj stačím mrknout, aby si to štípnutí nebral moc osobně.

Opáčko z minula mě moc nezajímá, to spíš Týna, která se konečně objevila. Zaslechla jsem nějaké šuškání o tom, že jí Caylus pozvracel. Je mi jí trochu líto. "Nemůžeš to beze mě vydržet, co?" zašeptám Christině, když se vedle mě postaví, abych nerušila Rubyno plkání. Ale Christina nevypadá, že by měla na vtipkování náladu a já nechci dosta jednu mezi oči. "V pohodě?" ujistím se. Ostatní ze Zmijozelu se na ni pomalu ani nepodívají. To je fakt kolej, tohlecto...
 
 
766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86498188972473 sekund

na začátek stránky