Velká síň

Kenji, Erika, Ryan, okrajově Marie a zmijozelský stůl

Můj hovor s Kenjim vyšel jako vždy do ztracena. Pár zdvořilých frází a nic víc. Jeho poznámku o Marii jsem také už nijak víc nekomentovala a naposledy jsem věnovala pohled zmijozelskému stolu. Na chvíli jsem postřehla, že si mého pozorování všimla Sinestra. Zdála se rozladěná, což mi u ní nepřišlo nic nezvyklého. Dál jsem ji probodávala pohledem, ona se nakonec zaměřila na něco jiného.
Osazenstvo u jejich stolu se lehce změnilo, ale já se spíš opět začala věnovat svému jídlu.

Klid u nebelvírského stolu nakonec rychle pominul. Mohla za to ta stejná osoba. Erika. Tento školní rok bych si ji měla přiřadit na seznam lidí, kterým je radno se vyhýbat. Erika směrem ke Kenjimu chrlila jakési výtky. Pochopila jsem akorát, že jde o ty drby, které jsem zaslechla cestou do síně. To Kenji za to může? A kdo je ten druhý, když Erika mluví v množném čísle? Maličko jsem dala najevo překvapení a pohlédla jsem na Ryana. O jeho situaci jsem něco málo zaslechla a absolutně jsem to nechápala. Láska je slepá a tudíž nebezpečná. Ovšem uznávala jsem, že Erika má v tomto směru pravdu. Celkově je to dost zbytečné...

Ryan se ale zdál myšlenkami jinde. A když nakonec jeden nápad pronesl, jen jsem si povzdechla a znovu sklopila hlavu do talíře. To snad není možné...
Kenji se zatím začal bránit vůči Erice a to celkem vehementně. Jejich slovní výměna se začala přiostřovat, takže jsem se na ně s mírnou obavou a znepokojením ohlédla. Kupodivu jejich předmět hovoru, Ryan, se k tomu doposud nijak zvlášť nevyjádřil.
"Uklidněte se oba dva," tiše, ale důrazně jsem k nim prohodila. Nemusí z toho dělat divadlo pro všechny. Začínala jsem pomalu chápat, že Kenji a nejspíš Daniel s ním, dokonali svá slova pomsty ze včerejška podle svého. Nečekala bych tento způsob, ale je vidět, že může být celkem účinný. Jedna z pomstěných se už kvůli tomu rozčiluje... Nakonec i Ryan je začne uklidňovat, za což jsem v tu chvíli ráda. Třeba jeho vezmou vážně. Třeba...

"Raději bych se zajímala o Marii. Nejsem si jistá, zda je tam zcela dobrovolně a zmijozelským nevěřím žádné dobré úmysly. Jenže jen tak ji tam odtamtud vytáhnout... Co když se tomu bude vzpírat?" Ano, už jsem nad tím opravdu uvažovala, že si prostě pro Marii dojdu. Kenji měl pravdu, že její povaha by jí snad ani nedovolila odejít, i když by jí

hrozilo nebezpečí. Jenže pokud ona sama to nebezpečí nevnímá, půjdu tam naprosto zbytečně.
Už jsem dojedla, a tak jsem příbor složila na bok talíře a otřela si ústa ubrouskem. Kdyby nebylo Marie, raději bych už síň opustila.

Velká síň

Erika, Kenji a ostatní

Během mého rozhlížení a poslouchání všech možných konverzací kolem zahlédnu Cassandru, která právě dorazí do síně. Její výraz vypadá dost posmutněle. Zajímalo by mě, co jí tolik mohlo rozhodit, většinou ji totiž až tolik vykolejenou nevidím, tedy, když nepočítám občas pár otrávených pohledů, kterými mě obohatí během mých vypravování.
Jakmile se posadí, rozhodnu se, že za ní půjdu. Potřebuji s ní mluvit ohledně Prasinek a očividně se i zdá, že by potřebovala zvednout náladu. Jsem si jistý, že pár mých nových poznatků ze včera by si docela ráda poslechla. Když ale uvidím hlouček lidí, který se k ní vecpe, zůstanu raději dál sedět na místě. No co, odchytím si ji kdyžtak později.

Z mého zvědavého okounění kolem mě vytrhne docela ostrý hovor přicházející hned od vedle. Automaticky se za ním otočím, aby mi neuniklo jediné slovo, ale když uvidím, že si Kenji s Erikou trochu vjeli do vlasů, okamžitě si přiložím ukazováček na rty a s ostrým „Pšššt!“ je vypštím.

„Ale no tak!“ pronesu k nim relativně klidně, ale i tiše. Na zlomek vteřiny se mírně pousměji, protože mě Erika opět potěší – tím, jak se mě zastane. Ta holka začíná být plná překvapení. Svůj úsměv ale raději ihned vyklidím, aby to nevypadalo, že si jejich hádku kdovíjak užívám.

„Hlavně se nehádejte, vždyť o nic nejde.“ Sice se v jejich řeči objeví pár drobností, které mi jistě unikly, takže přesně občas nechápu, o čem je vlastně řeč. Každopádně by se hádat neměli, ne tak ostře a hlavně ne tady.

Opět mě ale potěší další věc, a to, že mě Er nazve opravdovým přítelem. Do toho vmíchá i spoustu dalších zajímavých frází. Je tak sladká! Na druhou stranu, Kenjiho odůvodnění mě celkem překvapí. Ne, že by mě to nějak naštvalo, spíš.. prostě překvapilo. On si o mně myslí, že bych dal někomu přednost před nimi? To snad ne. Raději se k tomu ale nijak nevyjádřím, nechci se míchat do jejich výměny názorů a nic komentovat, aby se na mě nenaštvali oba dva.

"Dejte si radši kafe a zkuste se mnou popřemejšlet, co se jí přihodilo," ukážu na Cass.

Velká síň

William, Regina, Sinestra, Caylus, Marie, Angela, Acai, Emily, Isaac, Reece, Rebecca, Cassandra

Velká síň se začíná plnit čím dál tím víc. No bezva. Will je stále pryč, a tak toho využiju a strčím si do pusy lívanec. Caylus mě začíná štvát čím dál tím víc. Sice jsem jím posedlá, ale co je moc, to je moc. Hlavně, když začne pomlouvat Willa.
Myslí si snad, že je to nějakej Bůh nebo co?
Zatnu ruce v pěst a nevraživě na něj zahlížím. Chce se se mnou hádat? Tak prosím. Za Willovu malou nehodu můžu já.
"Možná se počůrává, ale alespoň se nechce se každý holce na hradě dostat do kalhotek. I když jde o špinavce. Nepřekvapilo by mě, kdybys už něco chytl. Zajímalo by mě, co na tobě tak viděj. Z toho, co jsem měla možnost vidět, je na tom Raven určitě daleko líp než ty." Nadechnu se. Právě teď se cítím jako nějaká Valkýra pomsty. Kousnu se do rtu. Jeho poznámku o novém objektu nemůžu ignorovat. Jen krátce kývnu hlavou.
Vím, že si protiřečím, jsem ale pořádně vytočená. Idiotskej Princ. Korunu tomu nasadí ve chvíli, kdy se zvedne a odejde k vedlejšímu stolu. No super. Nechal mě tu o samotě se Sin, Reginou a Marií. Vybraná společnost...

I když jsem na něj pořád naštvaná, posunu se trochu vpravo, abych si vedle sebe udělala místo a natáhnu nohu pod stůl směrem k místu, kde Caylus seděl. Ještě, že mám tak dlouhý nohy. Shodím ručník, který jsem celou dobu tak hypnotizovala a pod stolem si jej přitáhnu k sobě. Vítězoslavně ho drapnu a položím na lavici vedle sebe. Marie si stejně ničeho nevšimne. Přehodím si vlasy na jednu stranu a trocho se sehnu, abych si k němu mohla přivonět. Vdechnu. Caylus voní vážně dobře. Už se těším, až budeme s ručníkem samy.
Snad mi vydrží déle než to triko před lety...
Smutná zkušenost. Jako poblázněná druhačka jsem mu ukradla triko. Byla to moje trofej, kterou jsem si přivezla domů. Otec ho ale našel a vyložil si to po svém. Nepomohlo ani ujišťování, že patří někomu s dobrým původem. Spálil ho a od té doby byl na mě ještě tvrdší.

Důvod. proč Caylus odešel, vidím vzápětí. Nevšimla jsem si jejich příchodu, ale právě se dostavil Isaac, ruku v ruce se Zahradníkem.
No potěš...
Isaacovi to dneska vážně sluší. Nikomu bych to nepřiznala, zvlášť ne Princovi, ale homo páry mi připadají neskutečně roztomilé. Smůla, že většina z nich tady na Hradě má otřesný původ. Špinavci jedni. Isaac je na tom ale pořád daleko lépe než Zahradník. Už od prvního ročníku ho nesnáším.
Proč musí otravovat svou špinavostí zrovna Meadowse?

Caylus nepochybně zuří. Jen ať zuří. Doufám, že je Alec dost rozumný a zůstává mimo Síň právě kvůli Caylusovi. Toho roztomilého Havrásparčana mám ráda a vadilo by mi, kdyby se do něj Caylus navážel. Naše malé přátelství je takovým malým tajemstvím, o kterém zatím nikdo neví. Hlavně můj otec, kterému v dopisech píšu jen to nejlepší. Trochu se za to stydím, i když bych si to nepřiznala. Nikdy bych neřekla, že se budu kamarádit s někým s tak otřesným původem, jako má právě Alec. Ale jeho posedlost zvířátky a bezprostřednost mě dostaly. Asi skončím v pekle. Dělat výjimky je chyba. Asi na to jednou dojedu.

V tu chvíli se vrátí Will. Věnuji mu zářivý úsměv a nenápadně tělem zakryju ručník.
"Tak co, ještě stojí?" Mrknu na něj. Pořád jsem naštvaná a škodolibost mě rozhodně neopustila. Teprve to začne. Obrátím se na Sin a pokývám hlavou s pohledem upřeným na Angelu.
"Klidně bych ji sem vzala, ale není dost... jak bych to řekla..."Pohled mi sjede na Marii. "Výjimečná." Regina si mezitím odsedla. Dochroustám lívanec. Co dál? Hmm... Že bych si dala nějaké ovoce? Popadnu banán, oloupu jej a strčím do pusy. Ukousnu sousto. Moc moc dobré. Sin se rozhodla být škodolibá, což na ní miluju. To je moje holka. Pořád jsem na Cayla naštvaná, a tak věnuji Rebecce jen krátký pohled a přikývnu.
"Jen ať si ho užije. Stejně je jen na jedno použití. Určitě jim platí za to, aby mlčely o velikosti jeho malého kamaráda. Od Rielový alespoň nic nechytne, na rozdíl od prodavačky banánů." Na Acai jsem si sice už zvykla, hlavně z toho důvodu, že je to Princova nejoblíbenější milenka, ale i tak mě občas štvala a neodpustila jsem si kousavou poznámku. Hlavně před Sin.

Isaac zřejmě Cayluse ještě víc provokuje a vypadá to, že si něco neodpustila ani Cass. Sama pro sebe se zasměju a zlikviduju banán. Vezmu Willa za ruku a stisknu ji. Alespoň nějaká opora.
Já Caylusovi ještě dám! Takhle se navážet do ostatních...
Urážky miluju. Ale jen v případě, že jsou mířené na ostatní a ne na mě nebo na lidi, o které mám mimořádný zájem.
Jak znám Cayluse, brzy to nevydrží a začnou se dít divy. Tohle rozhodně chci vidět!

Velká síň
Kenji, Ryan, Angela, ostatní

“Ženská uklidni se?! To jako vážně?!“ zašklebím se. Vážně mi právě řekl ‚ženská uklidni se‘?! On si vážně koleduje o malér! Má štěstí, že je to kamarád, na něj dýku vytahovat nebudu. Ale stejně, co si to jako myslí?! “Já se snažím bejt klidná, ale když celej hrad nemluví o ničem jiným? To se jen těžko přejde chladnou hlavou,“ ušklíbnu se.

“Kážu vodu a piju víno? Ne, jen rozeznávám přátelské šťouchání do kamaráda v soukromí přátel a něco jiného roznášet takové hovadiny. Já do Ryana jen šťouchala, on to pak i pochopil, nikdo nikomu neublížil. Ale tohle je trochu moc. A že jste to dělali kvůli mně? Proč? Já vám jasně řekla, že ten průser je můj, že si za něj můžu sama a že se do toho vůbec nemáte míchat. To je moje věc. Chcete se mstít za Coraline? Fajn, ale mě do toho netahejte. To je můj boj,“ mračím se Kenjimu do očí. Jako bych snad byla nějaká malá holka, co potřebuje své ochránce a bodyguardy. “Nikdy by mě nenapadlo roznášet takové hovadiny do světa. A ještě dvojčata. Fakt blázni,“ začínám se malinko uklidňovat. Zvlášť, když sám uzná, že to trochu přehnali. Povzdechnu si a sednu si ke stolu.

“Vy jste fakt pitomci,“ zakroutím nechápavě a smířeně hlavou. “Můžete mi vysvětlit, proč by jí dal přednost před vámi? Láska je zrádná, ale opravdové přátelství přetrvá. A nevím jak vy, ale já Ryana za opravdového přítele považuju. A tohle jste vážně přehnali. Ryan potřebuje naši podporu. Vždyť s ním Sinestra třeba ani nepromluví, odfrkne si a půjde dál. A na nás bude, abychom ho podrželi a podpořili. A ne, abychom mu tady házeli klacky pod nohy…“

Velká síň

Deirdre, Caylus, William, Marie, Sinestra, Cassandra, Isaac, Emily, Rebecca, Acai, Reece a zmíněn Alec

Ukázalo se, že jsem měla pravdu a Luna vskutku zrcátko shodila. Mohla mi o tom alespoň říci. Někteří lidé prostě nechápou, že na tom pokoji nežijí sami. Člověk by řekl, že když máme vedle sebe postele několik let, tak jí to už dojde.
Neočekávala jsem od Sinestry méně, než jsem jí dala. Nebo snad ano? Možná. Ale vrátila mi to, jak se patří. Ten její nevinný úsměv je tak rozkošný. Ale nevěřila jsem jí. Kdyby tomu tak bylo, myslím, že bych si něčeho tak nechutného všimla a rozhodně to ona zaznamenala, protože by moje reakce nebyla zrovna tichá. Pro jistotu si však převleču postel, než půjdu dnes spát. Nemohla bych teď jinak klidně usnout. Pokud tam něco opravdu bylo, prozatím jsem se tomu nějak vyhnula. Uznale jsem se na ni pousmála a nic jsem nenamítala. Alespoň už si tolik nevšímala Marie. Doufám v to.
Nepřestávala jsem Sinestru pozorovat. Ta občas dělá ksichty, to vám povím. A ty její rty, někdy mám podezření, že propadla botoxu. Zrovna teď udělala něco velmi zvláštního. Když ti dva mrzimorští vcházeli do síně. Opět spolu. Opět jsem jim to záviděla. Když může být někdo takový šťastný, tak proč bych neměla já? Může za to snad včerejší záležitost s Ale.. tím smradem?
Samozřejmě jsem si to stále živě vybavovala, ale nebylo mi to nijak zvlášť příjemné. Ten pocit vyprchal po tom, co jsem dílo dokonala. Musela bych udělat znovu.. něco nového, abych zase cítila to naplnění. Smrad jeden. Kde teď vůbec je? Nevím, co s ním dělal Caylus a nevím, jak to nakonec dopadlo.
Caylus se rozhodl jít ke stolu, kde si ti dva sedli spolu s Acai. A k nikomu jinému, než ke Cassandře.
Nevědomky jsem se pousmála. Moc jí to slušelo. Bohužel se k tomu stolu nahrnulo ještě víc lidí. Nikdo, kdo by mi nějak zvlášť vadil. Hlavně dívky. Na Cassandru jsem již neviděla. Vyslechla jsem Sininy poznámky směrem k Dee. Její herecký výkon nebyl špatný. Ta zlá pokušitelka. Zrovna se vracel William. Kafe už pomalu začínalo účinkovat a ta bolest hlavy ustupovat. Uvolnila jsem místo a za zády mých spolužáků jsem doputovala k Sinestře. "Mateřinka musí pořádně papkat, aby bylo miminko silné a rostlo v jejím bříšku," řekla jsem přeslazeným hlasem a prstem jsem jí přejela po šíji. Zasmála jsem, sebrala jsem hrnek a odešla jsem k vedlejšímu stolu. Teď jsem si z toho dělala legraci, ale ten drb mi přišel skrz naskrz ohavný. Jestli zjistím, kdo to byl, tak si budu muset s Caylem promluvit.
Zrovna to tam bylo zajímavé. Cassandra něco povídala a zdálo se, že se cítí nad věcí, ale.. Emily se dusila! Ti se tam hašteřili a ona se dusila. Nejdříve jsem nevěděla, co dělat, ale potom jsem si za ni stoupla a svižně jsem ji, co možná nejohleduplněji, podebrala a chytila rukama pod hrudníkem. Párkrát jsem zatlačila, než byla zase v pořádku. "Už dobré?" pousmála jsem se a možná mé tváře trochu zrůžověly. Uvědomila jsem si, že mám stále ruce pod jejím dekoltem a pomalu jsem ruce sundala z jejího těla. "Opatrně, holubičko," broukla jsem tiše a došla jsem ke Cassandře. Posadila jsem se vedle ní. Ještě jsem věnovala Emily jeden letmý pohled. Možná, že kdybychom nebyly zrovna tady s ostatními, asi bych ji jen tak nepustila. Samotné mi to vrtalo hlavou. Potom už jsem se však otočila na Cassandru. "Dobré ráno," pousmála jsem se na ni, ale věnovala jsem pozdrav všem v okolí. Zrovna měla asi rozmluveno o nějakém tématu s někým jiným a tak jsem nechtěla nijak extrémně rušit. Ruku jsem však měla za jejím tělem a pomalu jsem ji ovinula okolo jejího pasu. Její přítomnost mi byla příjemná, to určitě, ale dlaň jsem nechala v dostatečně cudné výšce, abych ji náhodou nepolekala.
Možná trošku rozrušenější mi přišel Caylus. Snažila jsem se na něj moc nedívat, ale nevypadal zrovna v pohodě. O čem asi mluvili?

Velká síň

Acai, Reece, Isaac, Emily, Becca, Caylus

Jasně, základ. To vím, nejsem blbá. Ale když není chuť, není chuť! Ale jogurt byl evidentně dobrý nápad. Třeba se chuť aspoň v malém měřítku vrátí. Je to fakt, ten rohlík mě asi trochu uklidnil, hořký čaj probral… tak to snad bude lepší. Stejně se maličko schovávám, začíná tu být přelidněno. Nic proti klukům, jsou roztomilí, ale asi jsem chtěl být sama. Nebo nechtěla? Já dnes nějak nevím.
Vezmu si hrnek a posledních pár centimetrů piju opravdu dlouho. A přes jeho okraj a pod řasami se dívám tajně na Acai. Sama tenhle ledabylý vkus zrovna nemusím, ale k ní se hodí. Na ní je dokonce svým způsobem sexy. Hlavně když se natáhne pro další koblihu… Ujede mi drobné uchechtnutí. Aneb jak zahnat chmury původem chmurů. No, jak se to vezme. Přes své zaujetí jejím… tričkem jsem si nevšimla včas blížící se katastrofy. Úplně mi zaskočí. A vracející se nálada je ta tam. To si snad dělá prdel?! pěním uvnitř a snažím se ho přede všemi nevraždit pohledem. A ten jeho výraz, kterým nás tři kolem Acai měl nejspíš urazit? On ať něco říká, nemohl se dneska aspoň učesat? Vypadá jak bezdomovec! Odfrknu si. Proč by nemohl mluvit tady. Potřebuje k tomu pozvání snad prefektský koupelny?!
“Od kdy se zrovna ty staráš, co je a není vhodné?“ vypadne ze mě dokonce nahlas a docela pohrdavě. Napadá mě totiž jen jeden důvod, proč by si ji odváděl pryč. A ten mi vhání náladu hluboko pod bod mrazu. Mám chuť po něm hodit… třeba tu vázu s kytkama! Je plná vody, byla by to pěkná rána! Měla bych si s sebou nosit odrážečskou pálku.

Aspoň Isaac tomu dá korunku. Nevím, jestli se dřív ušklíbnout Cayíkovi nebo se pousmát núbijské princezně. Sama jsem jí před chvílí říkala podobně. “Jenže Cayík je asi sobec, když nenechá princeznu ani nasnídat. Přeci jen je to nejdůležitější jídlo dne a po dnešní rozcvičce to potřebuje,“ konstatuji.
“Isy? Nemáš prosím tě kapesník?“ nakloním se trochu a decentně ke spolužákovi. “Než si někdo všimne toho tvarohu z lívanců,“ ukážu na ksichtovu bradu. Opravdu tam měl drobnou zaschlou šmouhu. Skoro neviditelnou. “Tedy, jestli to vůbec je tvaroh,“ dodám s úšklebkem.

A to se naše skupinka zase rozrůstá. “To je dobrý, nějak mě na lívance přešla chuť,“ řeknu Becce.

“A kdy půjdeme na ty košťata, Acy?“ donutím se k naprosto milému a nevinnému úsměvu.

Emily ale asi zaskočilo a začne se dusit. Automaticky se zvednu, ale jsem od ní docela daleko. ”Gentelmane, dej jí ránu do zad,” houknu na Cayíka. Přeci jen je vedle ní.

Hlavní síň

Deirdre, Caylus, Regina, William a Marie

Marii věnuji otrávený výraz. Vážně řekla něco takového? Sedzikowská mi právě dokázala, že nebelvírští jsou ještě hloupější, než jsem si myslela. Mám chuť ji za tu přihlouplou otázku nakreslit kříž i na obličej. Jenže.. ,,Deirdre?" Nakrčím nos a zkrabatím čelo. Otočím se na blonďatou spolužačku. Jeden pohled, jeden význam - žertuješ? Donesla ji sem zmiozelským na hraní? Ostatně.. To nezní zas tak špatně. Williamovi stihnu věnovat jen úšklebek, jelikož vstane od stolu a odejde. Provokují mě? Jeho rýpnutí mě sice uklidnilo, že zmijozelští nejsou tupé ovce, aby něčemu takovému věřili, ale na druhou stranu jsem dostala chuť si hrát. Dám jim důvod k pochybnostem. Trochu jim zamotám hlavičky.

To už ke stolu příjde i Regina. Zrcátko? To to zjistila tak brzy?
,,Luna ho včera shodila." Odpovím, jakoby o nic nešlo. A taky že nejde. Alespoň mně ne. Nějaké zrcátko mi je ukradené, ještě jsem si o něj pořezala ruku. Proč to vůbec vytahuje? Nemá jiné?
,,Všimla. Dokonce i té na tvé posteli. Luna tam chvíli ležela, na té mé byla totiž zrovna Aysha." Vysvětlím klidně a natáhnu se po palačinkách. ,,Snad ti to nevadí. Je to hodný pejsek, jen trochu slintá." Nevinně se usměju. To už se do síně začnou trousit i ostatní spolužáci.
Zhnuseně pozvednu horní ret. Spodina přišla. Mudlové kam se podívám. A jeden vedle mě i sedí. Už tu chybí jen Shade.
,,Pája potřebuje nevěstu? Hodláš tu obludu rozmnožovat?" Není v celém hradě pavouků dost? Všeho je tu až příliš. Jen hadů po málu. Má úžasná Aysha to tu vyrovnává.
Nejlepší kámoška? Podívám se na Marii vedle sebe. ,,Proč sem ta motačka tak civí? Chce si sem sednout taky a čeká, až ji Dei, naše gradoložka pozve?" Pohodím hlavou směrem k Angele.

Když Caylus odejde, pohledem zamířím k Rebecce.
,,Ach, kdopak to přišel." Pokřiveně se usměju. Ačkoliv to nechápu, Dei viděla na Caylusovi něco, co my ostatní ne. Nikdy jsem se ji však neptala, co na něm vidí. Každého přitahuje někdo jiný. Isaaca očividně ten ušmudlaný Sheehan. Nicméně Dee uměla být velmi nepříjemná, pokud se někdo motal kolem objektu jejího zájmu. A zlou Airimoy mám nejraději. Takže proč ji k tomu nepomoct?
,,To jde Caylus zase za Rebeccou?" Kývnu hlavou směrem k havraspárskému stolu, kam odešel. Nejspíš Rielová není pravý důvod, proč tam šel, ale to je teď jedno. Chci dát Deirdre prostor ukázat své temné já.
,,Asi byla včera hodně dobrá. Myslela jsem, že to více střídá." Prohodím nezaujatě a po očku sleduji Deirdrinu reakci.

Umývárny --> Velká síň

Dee, Marie, Sin, Caylus, Reece

Když byly kalhoty opět suché a skvrna od džusu ta tam, tak mi nezbylo nic jiného než se vrátit do Velké síně a dopít svou kávu. Ještě přede dveřmi umýváren jsem se zastavil, zaštrachal hluboko ve své kapse a vytáhl malou skleněnou krabičku s ještě menším mechanickým pavoučkem. '' Za chvilku budeš muset ukázat co umíš '' Řeknu a zasměju se. Seru na Shaeda. Kdo ví jestli ten debil vůbec dorazí. Navíc... jsem v noci přemítal. Přemítal nad celou tou situací v pokoji a rozhodl jsem se že se budu rozhodovat sám.

Pomalým, však jistým krokem se vydám skrze velkou síň. Zhruba čtyři kroky za Havraspárským stolem, otočen zády, nenápadně vytáhnu krabičku do které pošeptám '' Reece Sheehan '' Načež Přenašeče položím na zem a usednu ke Zmijozelskému stolu, hned vedle Dee. '' Ahojte ''

Mezitím Přenašeč nenápadně a rychle odcupitá k Havraspárskému stolu, kde skryt před zraky ostatních, svou velikostí a okolním ruchem, kousne do levého boku břicha Reece. Poté spadne na zem a rozpadne se na sotva viditelnou hromádku prachu.

Hlavní síň

Angela, Erika, Ryan

Čtyři věty od Angely jsou přesně to, co jsem čekal. Za těch pět let jsem si už zvykl, že víc z ní prostě nedostanu ani já, ani nikdo jiný a pokud to někdo dokázal, tak o tom nevím. Párkrát jsme se jí už s Danem pokusili rozmluvit, jenže tohle je nad naše síly a to bychom jinak bez potíží rozkecali i mrtvolu.
„Mám se skvěle, jako vždy! Jsem rád, že už je ti líp.“ odpovím jí svým širokým úsměvem na otázku, jak se mám. Pak stočím pohled k jejímu talíři s omeletou.
Alespoň, že má oproti včerejšku chuť k jídlu. Má konečně zdravou barvu a není tak pobledlá. Hubená je ale pořád. Párkrát jsem přemýšlel nad tím, jestli nemá problémy s bulimií, jenže kdybych se na to zeptal, tak by na mě tu omeletu asi převrhla.
„Je tak hodná, až je blbá.“ povzdechnu si nad Mariou, která vypadá u zmijozelských jako ovečka mezi vlky. Její mesiášský komplex a snaha dávat dohromady rozhádané koleje jí jednou přivedou do velkých problémů. I když v těch už nejspíš je. Ještě chvíli stůl nepřátel pozoruji a pak se pustím do jídla.
„Cože jsme se…?“ vyjeveně se podívám na Eriku, která se tu, ani nevím kdy, objevila a začne mě celkem nahlas z čehosi obviňovat. Nejdřív nechápu, o čem mluví. Pak mi dojde, že naráží na to, co jsme včera roznesli o Sinestře.
„Aigoo, ženská, uklidni se trochu!“ v obranném gestu natáhnu ruce před sebe. Rozčílená Erika umí být totiž pěkně nebezpečná. U ní člověk nikdy neví, odkud vytáhne dýku. Nejdřív na ní jen nechápavě zírám, ale s každým jejím dalším slovem se můj výraz mění. Tímhle se mě dotkla a ne zrovna málo. Takže když Ryan od prváku roznáší drby je to v pořádku a jakmile to uděláme my, jsme ti nejhorší?
„Dost, Eriko. Tohle nebudu poslouchat.“ rozčíleně se postavím. Nechci, aby byla tak hlučná, protože oči a uši jsou všude kolem nás „Udělali jsme to kvůli tobě a ty se jich ještě zastáváš?“
Ví, jak moc s Danielem nesnášíme zmijozelské. Ví, jak nesnášíme Wolframa a i tak nám začne vyčítat něco, čím ve společence Ryanovi ublížila jako první? „Kážeš vodu a piješ víno? Fajn, podělali jsme to. Byla to blbost a nečekal jsem, že se to zvrtne až takhle.“ oplatím jí zamračení. Pak se ztiším. „Bylo to.. sobecký. Nechtěli jsme, aby dal přednost jí před náma.“