| |||
Velká síň ♦ Rebecca, Cassandra, Caylus, Isaac, Reece, Acai ♦ Když jsem konečně oběhla svůj okruh a vrátila se zpět na školní pozemky, byla jsem zpocená ještě víc, než bych chtěla. |
| |||
Velká síňCass, Becca, Reece, Isaac, Caylus"Snídaně je základ." Naoko uraženě si odfrknu. Musím hodně jíst, přes den to stejně všechno vyběhám. "Prej nemám hlad." ušklíbnu se nad náhlou chutí k jídlu. Alespoň už není zamračená. Měla jsem trochu výčitky, když jsem jí tam nechávala, ale co jinýho jsem jako měla dělat? Bylo by to o tolik jednodušší, kdyby mi prostě řekla, co chce. Ale po někom jako je ona, to asi nemůžu chtít. Zrovna se cpu hroznovým vínem, když se vedle mě zjeví Cay. Chvilku se na něj jenom dívám a přemýšlím, kolik přemáhání ho muselo stát, aby se k tomuhle stolu, vzhledem k jeho obsazení, vůbec dokopal. Nevypadá dobře naladěný. "Našel jsi mě." uculím se na něj a uždibnu si další kuličku. Je minimum věcí, o kterých by se mnou mohl chtít mluvit a ani jedna by se neměla rozebírat tady. Před Cass a klukama. Jenže než mu stihnu odpovědět, odpoví mu Isaac. Mimoděk se podívám na Cass, když mě Isaac osloví.. tak jak mě oslovil. I tohle patří mezi ty lepší přezdívky. Položí mi hlavu na rameno, sebevrah. Nevím, jestli Caye provokuje schválně a nebo mu to nedochází. Isyho mám ráda, vždycky jsem měla a stejně tak Reece. Oba dva mi vždycky přišli tak ňuňatí a rozkošní a spolu jsou ještě víc sladcí. Akorát je škoda, že náš host tenhle názor nesdílí. To už ale přijde i Becca. Uculím se na ní a jen kývnu na pozdrav. S pobaveným smíchem si otřu tvář do jeho vlasů a pak se postavím. "Núbijská princezna bude za chvilku zpátky." zůstanu rukama opřená o stůl tak, aby měl Cay na Isyho co nejmenší výhled. "Jdeme?" zůstanu tak, dokud se nezvedne. |
| |||
Velká síň ♦ Ryan, Cassandra, Caylus, Isaac, Reece, Acai ♦ Po mém ,,ranním běhu“, který jsem vzdala asi po 10 minutách, jsem se šla ještě rychle převléknout do něčeho pohodlnějšího a vyrazila jsem na snídani. |
| |||
|
| |||
Velká síň Dee, Acai, Isaac, Reece, Cass Dee se začne smát, stejně jako já před chvílí jí. Nejdřív nechápu, co jí tak pobavilo, ale dojde mi to hned záhy, když se nakloní blíž a otře mi zamazanou pusu. Na malý okamžik se naše pohledy setkají. Má překrásné modré oči do kterých se dívám tak dlouho, dokud se zase neodtáhne. „Vkus celkově.“ upřesním jí to, protože se tváří, jako by kousla do citronu. I tak ale odsouhlasí, že se mnou půjde. „Chtěl bych vyrazit hned po snídani. Nechci se tam moc dlouho zdržovat, odpoledne jdu na famfrpál.“ Co se mi nelíbí je to, že zmínila Williama. To tam chce jít s troubou, který přepočítává každý galeon? „Snad bys nešla do Prasinek s někým, kdo se v tomhle věku ještě počůrává.“ neodpustím si kousavou poznámku na předešlý incident. Nad zmínkou o křesťance a její nové nejlepší kamarádce jen mávnu rukou. Ta holka vážně netuší, co jí u tohohle stolu ještě čeká. „Jen jí nech, Sinestra se o ní postará. S největší láskou. Ale pokud chceš vyzkoušet něco nového, věděl bych o jednom skvělém kandidátovi na hraní.“ v očích mi zablýskne. Za těch pět let moc dobře vím, jak zákeřná Dei je. Natáhnu se po velké kulaté sušence, když v tom zaregistruji, jak k havraspárskému stolu usedají tři lidé. Překvapivě ani jeden z nich nepatří do modré koleje. První z nich je Acai. Nic znepokojujícího. Určitě šla na návštěvu k žirafě. Kdežto ty dva bych nejraději viděl zakopané hluboko pod zemí. Z úst mi unikne podrážděné zavrčení „To se mi snad jenom zdá.“ sevřu dlaň v pěst tak, že se sušenka rozdrobí. Ti dva se drží za ruce. Zase. To je tak odporné! Kdyby seděli tam, kde měli, nemusel bych na ně vidět. Ale havraspárský stůl je hned naproti našemu a já nejsem zády k nim, takže vidím všechno. Chtěl jsem mluvit s Acai, jenže… Seru na to, jdu tam. „Omluv mě na chvíli.“ letmo se podívám na Dei. Ani se nepokouším o úsměv. Není tu k smíchu vůbec nic! „Zdravím.“ procedím skrze zaťaté zuby a posadím se vedle Acai. „To jsem rád, že tu jsi. Hledal jsem tě.“ zahledím se jí do tmavých očí. „Chtěl bych tě pozvat do Prasinek a taky si s tebou potřebuji promluvit, ale tady...“ kriticky sjedu pohledem všechny tři. „To není nejvhodnější místo.“ |
| |||
Velká síň Acai, Reece, Isaac Nějak ani nevnímám, co jím. Proto je dobře, že jsem si vzala jen rohlík, není ho škoda. A ten čaj mě aspoň trochu vzpamatuje. Hořký jako moje nálada. Letmo se dívám, jak si všichni kole živě povídají a já tu dřepím sama jak trubka. Jo, to se mi moc nepovedlo. Jak já si umím zase zkazit náladu… Naštěstí se vrátila Acai. Je fakt, že to kvůli ní jsem v takové náladě, tedy v podstatě, ale zároveň mi srdce poskočí, když se přiblíží. Nebudu sama… A to nebudu, bere si kamarády. Zrovna ty dva legrační kluky od ní. Ale proč ne, viď. Teď mi to je asi jedno. Vskutku pocítím úlevu, když si přisedne. Jo, je to uvnitř mě pěkně zmatené a smysl to rozhodně nedává. Každopádně se mi rty samovolně zavlní do úsměvu. Už zase si mé tělo dělá, co chce. “Nějak nemám hlad,“ brouknu a pobaveně zvednu oči. Ona ho má asi velký. “Aspoň na tebe zbyde,“ dodám z legrace. Cítím se teď trochu klidněji. Zvláštní. A snad proto sáhnu ještě po jogurtu. A do něj ovoce, oříšky… no dobře, asi se ta chuť k jídlu trochu vrací. A jak málo k tomu stačilo… |
| |||
Velká síň Isy, Acai, Cass Míjí nás Acai a mé oči bezděky sklouznou k jejímu proklatě nízkému výstřihu. To bude pro ostatní jistě skvostný pohled, ale já se přistihnu, že i když to z mé mysli mizí jen těžko, je to mnohem bledší než jiné věci z mých vzpomínek. A méně lákavé než před pár dny. Prolétne mnou údiv, který přeruší Isyho dotek na tváři. Přeruší? Ne, jen podpoří. Isy mě nabádá k dýchání, ale mně se místo nápodoby zvrásní čelo překvapením. Zamrkám. Znovu nemůžu uvěřit tomu, že tu stojím a někdo se mě podobným způsobem dotýká. Isy mi stiskne dlaň pevněji a vede mě do jámy lvové. |
| |||
Velká síňCass, Reece, Isaac Moc dlouho se nad jejich stolem nepozastavuji. Nechci na ně moc dlouho zírat, tak se pohledem posunu jinam. Moc lidí tu ještě není. U Nebelvíru je celkem živo, ale to je vždycky. U našeho stolu zatím snad není nikdo, s kým bych se bavila. Trochu sebou cuknu, když mě najednou někdo chytí za ruku. S překvapením se otočím, abych zjistila, že je to Isaac. Jen se smíchem zakroutím hlavou a zazubím se na Reece. "Chtěla jsem jít za Cass. Sedí tam tak sama.." hodím hlavou směrem k ní a rovnou tam chlapecký pár dotáhnou s sebou. Nemusíme přeci stále sedět u svého stolu a navíc mi Cass přišla přešlá, když jsem odcházela ze sprch. "Můžeme?" vlastně ani nečekám na odpověď a rovnou se usazuji vedle ní. Kriticky si změřím obsah jejího talíře. "Rohlík? Opravdu? Měla bys jíst víc." neodpustím si nenápadnou starost v hlase a sama sáhnu po bagetkách, koblihách a snad i jogurtu. Do skleničky si naliju džus a kafe do hrníčku. Tak strašně mi kručí v břiše, že mám chuť si na ten talíř naházet úplně všechno, ale ovládám se... zatím. "Dobrou chuť." zazubím se na ostatní, než se pustím do jídla. |
doba vygenerování stránky: 0.84761691093445 sekund