Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7628


Hraje se Denně Herní čas: 20:35  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:59Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 16. února 2020 22:13Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 15:57Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:23Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 16. února 2020 22:28Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:23Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 13. května 2019 20:19Kayla Harper-Burns
 Postava Alexander Richardson je offline, naposledy online byla 16. února 2020 21:38Alexander Richardson
 Postava Barbara Snow je onlineBarbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 16. února 2020 22:28Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:23Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:28Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:59Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 10. února 2020 14:36Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:48Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:35Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 13. února 2020 21:19Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:23Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 12. února 2020 20:23Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 16. února 2020 19:21Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:23Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 13. února 2020 17:32Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:48Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:48lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 13. února 2020 14:10Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:28Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 17. ledna 2020 23:17Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:35Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:28Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je onlineAnna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 16. února 2020 11:18Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 15. února 2020 12:08Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 13. února 2020 14:10Domenico Conte
 
Alacazar Zmijozel - 16. dubna 2016 00:29
alac1592.jpg
Prasinky


Zatím nikdo konkrétní




Odpoledne uteklo jako voda, po nezbytně nutné době odpočinku u pár ležáků jsem zaplatil a vydal se do ulic, přeci jen, také jsem zde poprvé s volností pohybu.
Celá vesnice byla mudloprostá, což mi vyhovovalo. Většina obchodů byla otevřena a tak jsem toho využil k nákupům sladkostí a pár drobností, proč se pořád spoléhat jen na jídelnu.
Je s podivem jak plyne čas na hradě a jak v podhradí, ale možná to byl jen můj dojem a rozčarování toho jak to funguje na hradě.
Klid, je to jen o zvyku...časem se to naučíš nevnímat

rozdíl mezi Bradavicemi a Kruvalem byl skutečně diametrální, ale jak se říká, jiná ves, jiný pes...
původně jsem se chtěl již vrátit do hradu, ale pak jsem si vzpomněl na onu oslavu. S výdechem jsem zavěsil brašny na svého koně a pohladil ho po krku, sklonil ke mě hlavu a já své čelo opřel mezi jeho oči, prsty se vnořili do hřívy, rychlý odraz a seděl sem v sedle. Šero se sneslo na ves, pohledy domorodců kteří si mě nedovedli zařadit, šepot o nových profesorech....přímo přede mnou byli Tři koštata...

Položil sem se na svého koně,zase ho pohladil a tiše vydechl....

Asi je čas jít se podívat na své kolegy, ještě chvýli tu musí vydržet sám bratříčku...

pomalu jsem sjel ze sedla, poupravil si kouzlem oděv odkaz
a místo meče jsem si připl jen hůlku k pásku...odkaz
vzal pár čokolád a začal přemýšlet co mě tam asi čeká, když jsem vzal za kliku a přešel do části kde měla být oslava...

Dobrý večer přeji...
pronesl jsem a začal se dívat, kdo tu již vlastně je a kde se usadit podle toho...
 
Angela Silverlin - 15. dubna 2016 17:51
angie495.jpg

Na chodbě



Gabriel

Poslouchala jsem ho. Velmi dobře. Sledovala jsem každý jeho pohyb, jenže on neudělal nic, co by dávalo právo mému jednání.
Takže... Je ze mě blázen. Kruci, co to dělám. Kde je můj plán... Nenápadně proplout. Místo toho tu zase hysterčím. Jak šílenec. Kvůli pitomé písničce... Je to jen jazyk. Nic to neznamená. Je to daleko. Deset měsíců je neuvidím. Nevyšiluj, Angelo. Klid. Mysli na něco jiného. Jiného... V mé hlavě bylo prázdno. Na co jiného?! Z tváře mi vyprchávala zlost a zbyla jen bolest. A vyčerpání. Saša. Zkusila jsem myslet alespoň na to, co mi bylo nejbližší.
Můj myšlenkový proces nebyl tak rychlý, jak se zdál. A celou tu dobu jsem nevědomky udržovala v úzké chodbě napětí díky tomu, že jsem hůlku nedala dolů, přestože sama jsem pocítila trochu zlepšení.

Hodná holka... Ušklíbla jsem se. Šlo to samo. "Vůbec mě neznáš," zašeptala jsem zčásti podrážděně, zčásti unaveně. Ruka mi volně klesla a já hůlku pomalu schovala na své místo. Hlavu jsem držela sklopenou. Samozřejmě jsem se styděla. Dávala jsem si záležet, aby nic neuniklo. A teď takový... Výbuch.
"Omlouvám se. To ta...," hlas se mi zadrhl, zlomil. Bolelo mě na hrudníku, ale tak jinak. Tíživě, ale nedusilo to. "Řeč," vydechla jsem poníženě. Stejně tomu nebude rozumět. Vyhrkly mi slzy. Přešla jsem k oknu. To poslední, co jsem potřebovala, bylo, aby se díval na můj pláč. Snažila jsem se uklidnit, ale s podivem jsem zjišťovala, že mě naplňuje zvláštní klid. Něco jako úleva. Nechápala jsem to. Hřbetem ruky jsem si rychle stírala těch pár horkých kapek.
"Měly bychom jít," tiše jsem pronesla. Jít a zapomenout, že se to vůbec někdy stalo.
 
Gabriel Roux - 15. dubna 2016 17:14
17e8b02fad9c3b8dcc59c6e118935da02051.jpg

Na chodbě
Angela


Dobře, uznávám že nezpívám nejlíp, ale tohle... Vážně co sakra bylo v tom čaji?
Zůstal jsem sedět, jen mi ruka sjela k hůlce v kapse. Vždycky ji mám při sobě, i když létám. Překvapeně jsem na ni zíral a uznávám, že celkový pohled se mi vůbec nelíbí. Zvlášť, když je vyděšená a má strach. Ale proč? Proč? Nechápu to.
Opatrně jsem vstal a ukázal jí prázdné, zdvižené ruce. "Dobře, žádný zpěv, chápu." Promluvil jsem zdánlivě klidným hlasem a postoupil o krok blíž. "To je dobrý, klidně odejdu a už tě nikdy nebudu otravovat. Jen dej dolů tu hůlku. Ano?" Dívám se jí do očí, nic jiného mi nezbývá. Čekám na ten okamžik. Na ten známý záchvěv, který když se objeví, musím jednat. Chytit za zápěstí, škubnout, chytit zbraň. Nepřijde mi, že by skutečně vyslala kletbu, ale co kdyby? "Věř mi. Jsi hodná holka, za tohle ti nestojím, jo?" TOHLE bych mimochodem nikdy neřekl, kdyby tu nešlo o ni. Je mi jedno, jestli bych zase skončil na Ošetřovně. Ale kdyby ona vážně zaútočila, už nikdy by nespala klidně. Minimálně dlouho ne.
Jsem znevýhodněný kvůli klíční kosti, která v téhle pozici trpí a kvůli únavě. Pokusil jsem se usmát. Tohle je blbost, totální blbost. Jsou stovky postupů, která bych měl zvolit místo tohohle.

 
Angela Silverlin - 15. dubna 2016 16:49
angie495.jpg

Na chodbě



Gabriel

Cítila jsem určitou úlevu. Kolem nás panovalo ticho, až na pár pravidelných zvuků - dopadání dešťových kapek, praskání louče a jeho i mé dýchání. Každý z těch zvuků měl svůj rytmus, své tempo. Zdálo se mi, že dohromady ladí a tvoří svou jedinečnou melodii. Po celém zvláštním dni jsem začínala cítit chvilku klidu. Mé tělo ztratilo trochu svého napětí, opřela jsem se pohodlněji, trošku přivřela víčka, ale byla jsem daleko od toho, abych usnula.
Proč se to tedy muselo stát? Marně bych nad tím přemýšlela.

Měl hezký hlas. Ta píseň byla krásná. A já přeci miluji hudbu a sama ráda zpívám. A přesto jsem se ihned napjala, když jsem to uslyšela. Ta líbezně znějící slova jednoho z románských jazyků. Nehty se mi zahryzly do starého dřeva lavičky, ale nepomáhalo to. Lehce se mi zatmívalo před očima. Je to jen píseň... Jen píseň. Ale jak člověk poručí vzpomínkám a myšlenkám? Gabriel zpíval dál. Nedělá to naschvál... Co on může vědět. Ne, nikdo nemůže, když to sama nikomu neřeknu... Cítila jsem zas ten strašný balvan. Mé snahy uklidnit se pomalu slábly.
Zatracená PÍSEŇ!

Prudce jsem vstala. "Už DOST!" zakřičela jsem. Ani jsem nevnímala, jak se třesu. A že v ruce jsem svírala hůlku, která do teď byla schovaná za pasem. Zvláštní podvědomé jednání, kterému jsem nerozuměla.
Měla jsem dojem, že se mohu sledovat z odstupu. Rozzuřená a roztřesená, v očích slzy, vyděšená ze síly vlastního hlasu.

Proboha... Co to zase dělám?! Vždyť jen zpívá. Nebyla jsem ale schopná svou hůlku sklonit, ani říci slova omluvy. Stála jsem dál na svém místě, bez hnutí a bez dechu.
 
Gabriel Roux - 15. dubna 2016 15:33
17e8b02fad9c3b8dcc59c6e118935da02051.jpg

Na chodbě
Angela


Ne že bych si nějak liboval v sezení na ledových britských podlahách. Ne že bych dokázal vydržet na jednom místě déle než dvacet vteřin. Jenže tohle je něco jiného. Situace tak poetická, že by se o ní daly skládat básně.
Neznali se, ale přesto je pouto společně prožívané chvíle jakýmsi způsobem spojovalo. Stíny kapek přehrávající se jako na plátně tančily na jejich tvářích a padaly dolů, do neznáma. Možná odraz vnitřního pláče a úzkosti, možná jen hra fyzikálních zákonů. Kupodivu chlad z okolí se do jejich nitra nedostal, možná díky té šarokrásné děsivosti výhledu na nádvoří gotického hradu. Déšť smýval tiše a neomylně tvary kamene, který byl tesán před stoletími. Mnohem rychleji ale smýval nejistotu ze srdcí těch dvou mlčících bytostí, které tvořily jen malý zlomek života toho místa, ale přesto...
Má rád takové chvíle. Taková místa. Vlastně se mi v hlavě vybavila jedna písnička, kterou jsem jako malý miloval. Zpívával jsem ji bráchovi, když venku pršelo a on se bál, že se z deště zformuje příšera, která mu zaleze do plic a utopí ho. Sakra, kam vlastně chodil na takové nápady? Nevím, jestli se pro tuhle chvíli hodí, ale nějak ji chci zase slyšet. Za deště, když je vedle mě někdo, kdo se cítí podobně jako... malé ztracené dítě? Jen hádám. Nikdy nebudu psycholog.

"Quand il me prend dans ses bras
Il me parle tout bas,
Je vois La vie en rose.

Il me dit des mots d' amour,
Des mots de tous les jours,
Et ca me fait quelque chose."


Zpívám tiše, ale dost jistě. Sice jsem už dlouho netrénoval většinu svalů v krku a bránici, ale i kolísající hlas může být hezký. Najednou se mi zastesklo po Francii. Po domově. Jen pár let jsem se mohl dívat z okna a sledovat, jak rychle padá tma, jak doznívá den. Pak jsem sledoval, jak za okny padá další a další sníh a sebelepší zpěv ho nemohl nechat roztát. A teď? Teď budu dlouhá léta sledovat déšť. Hezkých dní ubývá. Přichází bouře. Cítím ji ve vzduchu. Cítím ji všude. Jen hlupák se před ní neschová.

 
Angela Silverlin - 15. dubna 2016 14:29
angie495.jpg

Na chodbě



Gabriel

Neudělal to, co jsem předpokládala, snad si i přála. Proč všichni musí být tak složitý...? Jasně, to říkala ta pravá. S podmračeným výrazem jsem ho sledovala, jak se svezl unaveně k zemi. Když na mě svůj pohled obrátil on, neskrývaje starosti, uhnula jsem. "A tobě lavička nevyhovuje?" zeptala jsem se. Nechápala jsem, proč musí sedět na studené zemi. Je to snad galantnost? On šel z ošetřovny, ne já. Pokud ho to nepřimělo změnit místo a ani jsem si příliš nefandila, že bych mohla mít úspěch, pak jsem se na okraj lavičky, co nejdál od Gabriela, posadila.

Svůj pohled jsem jsem zaměřila na okenní tabulku. Venku se smrákalo, déšť bušil do skla v pravidelném rytmu a kapky se jedna podruhé řinuly dolů. Kamenné oblouky nádvoří se pod záplavou deště rozpíjely a získávaly úplně jiné tvary. Představivost by mohla jet na plné obrátky a já bych tu jistě vydržela sedět dlouho. Mlčky.
Vydrží to ale někdo jiný? Silně jsem o tom pochybovala. Přitom mně se zdálo, že chvíle ticha nejlépe ukážou, jak se dva lidé snesou. Buď se od sebe vzdálí, nebo se nutí do hovoru, anebo... Nebo to vydrží. Sdílí spolu tu chvíli. Ale copak takhle někdo může fungovat?
Nesledovala jsem jeho tvář, i když jsem cítila jeho pohled na sobě. Nechtěla jsem začít o něčem mluvit. Proč bych se svěřovala? Nikdy jsem to nedělala a není důvod to měnit. Ale nemohla jsem popřít, že jeho tichá společnost byla příjemná. Poprvé jsem měla pocit, že je to lepší, než být sama. Cítila jsem se víc v bezpečí před svými myšlenkami.
 
Gabriel Roux - 15. dubna 2016 11:53
17e8b02fad9c3b8dcc59c6e118935da02051.jpg

Na chodbě
Angela


"Díky." Snažím se o ni moc neopírat, přeci jen poměr její a mojí váhy je celkem neúměrný. Nechal jsem se dovést až k lenošce u krásného výhledu. Opřel jsem se o stěnu a svezl na zem. "Nechceš si sednout? Vypadáš vyčerpaně." Začal jsem si jakoby mimochodem pohrávat s uvolněnými snítkami na koštěti, ale můj tázavý pohled se pořád upíral na ni. Chci jí pomoct, chci vědět o co tu jde. Jenže ve vyslýchání holek už dlouho nemám praxi. V Kruvalu to bývalo snazší. Jediná emoce byl vztek. Přišpendlit někoho ke stěně a nepustit, než se vypovídá je poměrně jednodušší. Ale tohle? Budu si muset zase zvyknout. Jestli mě předtím někdo neudusí ve spánku, nezadupe do země, nevyhodí z okna, nepošle kletbu do zad nebo prostě nebudu vyloučen.

 
 
763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.74904298782349 sekund

na začátek stránky